Mědirytiny

467-Leipheim, městečko mezi Güntzburgem a Ulmem v prostoru Ulmu.

Leipheim, městečko mezi Güntzburgem a Ulmem v prostoru Ulmu.

Leipheim,

Rytina zobrazuje pohled na městečko Leipheim s označením některých významnějších budov. V pravém popředí je strom a nad ním městský znak. Na levé straně je další emblém a za okrajem stručný popis Leipheimu.

Signace: G. Bodener fecit et excudit.
Autor: Bodenehr G., mědirytec a kartograf

Originální název: Leipheim ein Stättlein zwischen Güntzburg und Ulm. Ulmer Gebieths.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 416/475

Leipheim leží ve Würtembersku, tedy na území, které v době třicetileté války bylo často dějištěm bojových událostí. Popsaná grafika nemá přímou souvislost s nějakou válečnou epizodou, svým vznikem však spadá přibližně do období třicetileté války, a proto tvoří součást šternberské sbírky.


475-Limburg

Limburg

Limburg,

Tisk zobrazuje městečko s pevností ležící na strmém kopci. Krajinou kolem tvrze protéká říčka Wesdret. Opodál vpravo, rovněž nad zmíněnou řekou, leží vesnice Dolhen. Vlevo dole je čtvercové pole s nápisem „Limburg“ a legendou: 1–9.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Limburg

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 417/360

Je obtížné určiti, k jaké události se obrazový námět rytiny vztahuje. Jediným vodítkem je okolnost, že Limburg leží na území západní Belgie a že na grafice jsou vyobrazeny nizozemské dělostřelecké baterie a pěchota. Tyto okolnosti připouštějí úsudek, že jde o bojovou událost z vleklé války španělsko-nizozemské, jejímž hlavním dějištěm bylo, přibližně r. 1630, právě zmíněné území. V čele generálních stavů spojeného Nizozemí stál tehdy vévoda Jindřich Bedřich Oranžský, který svými všestrannými schopnostmi přivedl svou vlast k nebývalým hospodářským, vojenským i společenským úspěchům. Mírové podmínky, jichž dosáhli Holanďané při mírovém jednání v Münsteru, dne 15. května 1648, byly pro ně velmi výhodné.


476-Maulburg

Maulburg

Maulburg,

Jedná se o poměrně malou rytinu zobrazující podlouhlou budovu na vrchu, na kterou střílejí tři děla. Za palebným postavením těchto děl je nastoupen oddíl vojska. V levém i pravém popředí je vyobrazeno po dvou jezdcích, vlevo s jedním mušketýrem. Nad obrazem je ozdobná kartuše s nápisem „Maulburg“.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Maulburg

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 418/364

Maulburg leží v jižním Bádensku, kde bylo dějiště bojových událostí kolem r. 1630. Jedině z této okolnosti lze přibližně určit dobu zobrazené bojové akce, bližší identifikace však není možná.


479-Vojenské požehnání, jak lze někoho obrat o koně, penízeě i oděv, bez klení, bití, ba i bez zabití a krveprolití, jen pouhými dobrými slovy.

Vojenské požehnání, jak lze někoho obrat o koně, penízeě i oděv, bez klení, bití, ba i bez zabití a krveprolití, jen pouhými dobrými slovy.

Rytina vyobrazuje romantický les s mohutnými stromy, vlevo je osamělý domek a v popředí jezírko. V lese jsou vyobrazeny tři scény (A, B, C) znázorňující průběh loupežného přepadení cestujícího kněze potulným žoldákem. Pod obrazem je obsáhlá, třísloká báseň obsahující dialog mezi knězem a loupežným vojákem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Soldaten Segen, wie man einem ohne Fluchen, Schlägen, ja ohne Mord und Blutvergiessen, mit lauter guten Worten, Pferd, Geld und Kleider abnehmen kann.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 419/128

Leták se velmi vtipně a sarkasticky dotýká v době 30tileté války rozšířeného zločinu loupežných přepadení cestujících potulnými desertovanými žoldnéry. Odebrání celého majetku bez násilí, jen „pouhými dobrými slovy“ je pochopitelně míněno ironicky proti postiženému knězi, jehož víra odmítá jakékoliv násilí. Je nasnadě, že bezuzdná demoralizace, rozšířená zejména mezi žoldnéřskými armádami, znala tehdy jen surovost a násilí.


480-Žalná a prosebná báseň chudých o milý mír, pronesená mnohými, krutými a škodlivými válečnými taženími i jinak velmi stísněným sedlákem a obtíženého venkovského obyvatelstva v celém křesťanstvu. Podle staré církevní písně: Dej nám mír, Pane, v našich dnech… nebo: Uděl nám milostivě mír… atd.

Žalná a prosebná báseň chudých o milý mír, pronesená mnohými, krutými a škodlivými válečnými taženími i jinak velmi stísněným sedlákem a obtíženého venkovského obyvatelstva v celém křesťanstvu. Podle staré církevní písně: Dej nám mír, Pane, v našich dnech… nebo: Uděl nám milostivě mír… atd.

Rytina zobrazuje skupinu selského lidu (muži, ženy i děti), bědujícího nad útrapami a strádáním způsobenými válkou. Někteří mají sepjaté ruce, jiní pozvedávají zemědělské náčiní k nebi. V pozadí je vesnice s kostelíkem, částečně v plamenech, která je právě pleněna vojskem. Pod obrazem je 12sloká německá báseň, volající k nebi o pomoc a ochranu. Pod básní jsou uvedeny citáty ze starozákonní knihy žalmů (žalm: 60,67), a lamentace.

Signace: Strassburg bey Jacob von der Heyden.
Autor: neznámý

Originální název: Klag und Bettlied der Armen durch vielfaltige grausame schädliche Krieg Durchzüg und andere weg hochbedrängten und beschwerten Bawers und Landleuten in der gantzen Christenheit umb den lieben Frieden. Nach dem alten Kirchengesang: Da pacem Domine in diebus nostris, gerichtet oder verleih und Frieden gnädiglich etc.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 420/127

Leták se zabývá utrpením a strádáním venkovského lidu za třicetileté války, které byl způsobeno hrozným drancováním, jež bylo jednou z bojových metod, kterou mělo být postiženo nepřátelské území. Tato nelidská praxe vedla místy k úplnému vylidnění celých území.


481-Jezuitský pátek je všude a římský slídící lovecký pes, který si dovoluje všude se vplaziti, na zemi i na moři, ale i dokonce ve vzduchu a na nebi.

Jezuitský pátek je všude a římský slídící lovecký pes, který si dovoluje všude se vplaziti, na zemi i na moři, ale i dokonce ve vzduchu a na nebi.

Na rytině vpravo dole jsou vyobrazeni v jeskyni: papež, kardinál, vysoký jezuitský hodnostář (pravděpodobně generál řádu) a katolická knížata římsko-německé říše, kteří se mezi sebou radí o připravovaných protiprotestantských opatřeních. Vlevo jezuita přijímá od zámožného velmože peníze na protiprotestantskou propagandu, protestant však, natahující k dárci ruku, vyjde naprázdno. Za nimi v domě jsou: jetuita, propuštění i desertovaní žoldáci a různí ničemové; nad nimi je nápis: „Hic erat inferis in terra praesidium“ tj. „Zde je peklo na zemi“. Na obloze v mracích je vyobrazen Bůh s jezuitským biretem, držící v rukách znak IHS s hřeby a probodeným srdcem. V pozadí jsou různé scény, které alegoricky znázorňují podvratnou činnost jezuitů a katolické církve vůči protestantům, tedy tzv. protireformaci. Jsou tu např. velké ryby, požírající malé; na moři jsou lodě s nápisy, že je moře zamořeno zlými rybami; dva dravci pronásledují čápa a nápis vysvětluje, že je to důkaz pronásledování zbožnosti; dvě lišky se vrhají na kuše, tj. zákeřná přesila surově ničí nevinné, bezbranné kuře; dvě kočky napadají myš, hra koček pochopitelně končí smrtí slabé myšky apod. Nápisy na rytině jsou převážně nizozemské. Vpravo nahoře je vyobrazeno obléhané město, na které útočí vojsko a dopadají střely dělostřelecké palby. Pod obrazem je povšechně vysvětlující, stručný německý text, který je doslova uveden výše.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Jesuitischer Pater überall, und römischer einschleichender Jagdhund, der auf Erden und im Meer, ja auch in der Lufft und im Himmel allenthalben einzuschleichen sich understehet.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 421/124

Jde o propagandistický leták vydaný protestanty, který kritizuje a ironizuje velmi intenzivně prováděnou protireformační činnost katolické církve, řádu jezuitů a císaře s katolickými knížaty římsko-německé říše. Tato rekatolizační činnost byla obzvláště čile prováděna na územích, která byla během třicetileté vály dobyta císařskými vojsky a dříve obsazena některým členem protestantského bojového společenství.


482-O zbytečných válkách.

O zbytečných válkách.

Na malé rytince je vyobrazen boj mezi dvěma oddíly vojska, které vzájemně na sebe střílejí. Na bojišti leží několik raněných i mrtvých. Vojáci jsou ozbrojení kopími, mezi nimiž je vidět několik bojových praporů. Pod obrazem je německý veršovaný text, který líčí hrůzy válek, hlad, strádání, plenění, povšechný úpadek morálky, nesmyslnost boje mezi příslušníky téhož národa, z čehož nakonec těží jen „dědičný nepřítel Turek“. Báseň nabádá k návratu k Bohu a k ctnostnému životu.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Vom unnöttigen Kriegen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 422/118

Jde o leták, který odsuzuje zbytečné války se všemi hroznými průvodními znaky. Mírové snahy lidstva byly před 300 lety právě tak aktuální jako dnes, leč, žel neúčinné.


483-Smutný nářek nad žalostným loučením dobře známého pana úvěru, který se dnes téměř na všech místech nalézá mrtvý.

Smutný nářek nad žalostným loučením dobře známého pana úvěru, který se dnes téměř na všech místech nalézá mrtvý.

Na rytině je zobrazeno náměstí s několika obchody, před kterými stojí obchodníci a nejrůznější živnostníci, bědující a naříkající. Uprostřed je vyvýšené lože s mrtvým úvěrem (“credit“). Po levé straně katafalku kope hrobař hrob pro mrtvého. Pod obrazem je třísloká německá báseň, obsahující dialog mezi obchodníkem a kupujícími zákazníky, jejíž refrén stále opakuje, že nemůže být prodáváno na úvěr, poněvadž „Herr Credit“ je mrtvý.

Signace: Zu finden in Nürnberg bey Paulus Fürst Kunsthändlern, etc.
Autor: Fürst Paulus, nakladatel v Norimberku, obchodník s uměleckými předměty

Originální název: Trawrige Klag über den erbärmlichen Abschied desz wohlbekandten Herrn Credits, welcher heutigs Tags schier an allen Orten tod gefunden wird.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 423/115

Jde o leták, který vtipně charakterizuje hospodářskou situaci v době 30leté války, především stagnaci v obchodě.


484-Velký žal jezuitů nad ztracenými domy, především v Německu.

Velký žal jezuitů nad ztracenými domy, především v Německu.

V místnosti se dvěma vchody sedí římský papež na trůně, na hlavě má tiaru a v pravici drží trojitý kříž; levou rukou ukazuje doprava, kde za otevřenými dveřmi je vidět v dálce oheň (patrně peklo), v němž jsou spalováni dva muži. Papežův trůn je ozdoben různými závěsy a záclonami. Odprava přicházejí čtyři jezuité, kteří zřejmě velmi intenzivně a čile obhajují a omlouvají své neúspěchy, živě gestikulují a zvedají prsty k přísaze. Po levé straně papežově stojí dva švýcarští strážci s partisanami (tj. dřevcové zbraně s dlouhou bodnou i sečnou čepelí). Naproti stojí kardinál a opodál velký pes. Podlaha je mozaikována výraznými čtvercovými dlaždicemi.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Der Jesuiten grosse Klag, wegen ihrer verlohrenen Häuser, insonderheit in Deutschland.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 424/59

Tento leták, vydaný stranou protestantskou, ironizuje neúspěchy, které utržily císařské armády, a tím i katolická církev, především jezuité, porážkami kolem r. 1630 v Německu. Poněvadž jezuité představovali vždy nejagilnější složku katolické církve, je nasnadě, že byli protestanty nejvíce nenáviděni a že byli mezi prvními, kteří byli z protestanty okupovaných území vyhoštěni, a jejich majetek byl konfiskován. Obdobně jako prchali z Čech po vítězství českého povstání r. 1618, byli nuceni uprchnout i po pronikavých vítězstvích Švédů z počátku druhého válečného desetiletí z Německa. Tento neúspěch katolické církve a chvatný útěk jezuitů ze středního Německa vyvolal pochopitelně veselí a škodolibost jejich protestantských odpůrců, což bylo obrazem i slovem vyjádřeno na popsané grafice. Uprchlí jezuité omlouvají před papežem svou porážku v Německu a ten jim hrozí pekelným ohněm.


485-Křesťanský bojující rytíř z duchovní zbrojnice sv. Pavla z šesté kapitoly listu k Efeským, sestaveno a připraveno i otevřeným tiskem opatřeno a do mědi vyryto.

Křesťanský bojující rytíř z duchovní zbrojnice sv. Pavla z šesté kapitoly listu k Efeským, sestaveno a připraveno i otevřeným tiskem opatřeno a do mědi vyryto.

Rytina zobrazuje muže v brnění a přilbici, držícího v pravici meč a v levici štít s obrazem Krista, bojujícího proti zlému duchu. Na štítě je nápis „Scutum fidei“, na meči „Verbum Dei gladius spiritus“, na pasu „veritas“, atd. Nad postavou rytíře vychází z oblaku ruka s korunou „corona gloriae“. Prchající ďábel je nazýván „princeps mundi“; drží v ruce různé náčiní k chytání zvěře (tj. duší). Nad ďáblem poletuje roj vos, netopýři a okřídlení hadi a ještěři, nazvaní „Potestates tenebrarum“. Ďábel má husí nohy a nese toulec s nápisem „ignea tela“, v řitním otvoru má vosí hnízdo, z něhož létají vosy k rytíři. Po obou stranách obrazu je obsáhlý německý veršovaný text, který vysvětluje vyobrazené alegorické scény. Pod tím je krátká básnička latinská, která stručně shrnuje, čeho neřestného je třeba se vystříhat a jak je nutno vést ctnostný život.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Der Christliche streittende Ritter, ausz der geistlichen Rüstkammer des H. Paulus zu Ephesern am sechsten Capitul, gemustert und ausstaffiert, auch im offenen Truck verfertiget und ins Kupfer gebracht.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 425/54

Jedná se o anonymní, časově neurčený leták, vydaný bezpochyby katolíky, který ostře napadá bezbožnost a mravní rozvrat v době třicetileté války. Námět listu je odvozen ze známé epištoly sv. Pavla Efeským, z kapitoly VI.: „Proto vezměte plnou zbroj Boží, opásáni na bedrech pravdou,… oblečeni v pancíř spravedlnosti… vezměte štít víry… přilbici spásy a meč ducha…“ atd.


443-Vyobrazení nemilosrdného, krutého a příšerného zvířete, které za několik málo let bídně a žalostně zpustošilo, zmořilo a zničilo největší část Německa. Opodál je zpráva, odkud pochází původem, kdo je vychoval a živil atd. Konečně jakým způsobem se ho lze opět zbaviti. Různě oznámeno.

Vyobrazení nemilosrdného, krutého a příšerného zvířete, které za několik málo let bídně a žalostně zpustošilo, zmořilo a zničilo největší část Německa. Opodál je zpráva, odkud pochází původem, kdo je vychoval a živil atd. Konečně jakým způsobem se ho lze opět zbaviti. Různě oznámeno.

Na obraze je velká nestvůra s pravou nohou koňskou, levá, lidská, je obrněna pancířem. V pravé ruce drží halapartnu a hořící pochodeň; levice ve tvaru lví tlapy drží ukořistěné předměty: kalichy, monstrance, řetězy apod., obdobně i tlama vlčí hlavy svírá uloupené bohoslužebné náčiní. Obluda táhne za sebou prašivý krysí ocas, na němž visí spletenec hadů, ropuch a mloků. Před ní leží naznak zraněný voják. V pozadí je hořící vesnice a prchající selský lid je pronásledován vojskem. V pravém pozadí je vyobrazeno město, za nímž právě vychází slunce. Ulicemi pokojně prochází skupina mužů, nesoucích různé řemeslnické nářadí. Před nimi leží popsaná obluda, zasažená bleskem a usmrcená. Z otevřených útrob vypadávají uloupené předměty. – Pod obrazem je německá báseň líčící a odsuzující válečné hrůzy a nabádající k pokornému, bohumilému životu.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung des unbarmhertzigen, grausam und grewlichen Thiers, welches in wenig Jahren den groszten Theil Teutschlandes erbärm- und jämmerlich verheeret auszgezehret und verderbet. Beneben einem Bericht, woher daszelbe seinen Ursprung, wer solches erzogen, ernehret, etc. Endlich durch was Mittel seiner wieder los zu werden. Männiglich an Tag gegeben.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 426/53

Anonymní leták bez časového určení, obrazem i slovem drasticky znázorňuje hrůzy války a do ostrého protikladu staví pokojný, blahodárný život v míru. Je to entuziastický projev touhy po míru, který výstižně vyjadřuje mentalitu širokých vrstev obyvatelstva, žalostně zbídačeného třicetiletou válkou.


489-Pět mužů

Pět mužů

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název:


526-

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název:


537-Stockholm

Stockholm

Stockholm,

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Stockholm


409-Pravdivé vyobrazení města Lipska, které bylo po spálení předměstí kurfiřtem Janem Bedřichem Saským obléháno a ostřelováno od 6. do 27. ledna v Kristově roce 1547.

Pravdivé vyobrazení města Lipska, které bylo po spálení předměstí kurfiřtem Janem Bedřichem Saským obléháno a ostřelováno od 6. do 27. ledna v Kristově roce 1547.

Leipzig, Dne 06.01.1547 (do 27.01.1547)

Rytina časově a svým námětem nespadá do rámce sbírky. Uprostřed je vyobrazeno město Lipsko, které je obléháno velmi podrobně znázorněnými armádami. V pravém spodním rohu je šibenice, v oblacích je obraz Boha (celkem neumělý), pod ním anděl s vavřínovým věncem a dvě hořící koule. Pod horním okrajem je dlouhý obdélník se shora uvedeným nápisem. Pod obrazem je legenda: 1–21 a následuje několik veršů.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrhafftig Abcontra-feyung der Statt Leyptzig, wie die nach Abbrennung der Vorstatt von Churfürst Johann Friedrich zu Sachsen belägert und beschossen worden von 6. bis 27. Jenner im Jahr Christi 1547.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 1/469

Jan Bedřich kurfiřt Saský, nar. r. 1503 a zemř. r. 1554, byl neústupným protestantem, a proto se záhy dostal do rozepří s císařem Karlem V. Byl jedním z hlavních členů tzv. šmalkaldského svazu. Bojoval po řadu let ve šmalkaldské válce proti císaři i proti svému blízkému příbuznému vévodovi Mořici Saskému, který stál na straně císařově. Jan Bedřich dobyl zpět Sasko, které bylo obsazeno Mořicem Saským, a do sledu těchto bojů spadá i uvedené obléhání a dobytí Lipska r. 1547. Ještě téhož roku však byly u Mühlbergu protestantské armády poraženy císařem, Jan Bedřich Saský byl zajat a císařem zbaven hodnosti kurfiřtské.


204-Praha

Praha

Praha, Dne 15.02.1611

Celkový pohled na Prahu od jihu, bez bližších údajů časových a věcných. Směrem od újezdské brány táhne vojsko a na Malostranském náměstí se rozpoutává boj. Jednotlivá pražská města jsou zvlášť označena, např.: Retschin, Königl. Schloss, Altstatt, apod. Na obloze je v ozdobné kartuši nápis: „Praga“.

Signace: G. Keller
Autor: neznámý

Originální název: „Praga“

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 2/331

Bezpochyby se jedná o vpád pasovského vojska do Prahy dne 15. února 1611, které vniklo na Malou Stranu újezdskou bránou (“Neuser Tor“). Arcivévoda Leopold Štýrský chtěl přispěchat na pomoc Rudolfovi II. při dobytí postoupených zemí bratrem Matyášem a při podrobení českých stavů. Pasovští dobyli a plenili Malou Stranu. Pasovští vojáci chtěli pokračovat ve svém tažení i na Starém Městě. V tom jim však zabránilo spuštění Mostecké brány. Zbylí vojáci pak byli pobiti. Nastalého zmatku v celé Praze ale využilo prosté obyvatelstvo a obrátilo svůj hněv proti katolickým klášterům, kde rabovalo a pobíjelo mnichy. Jedním z těchto klášterů byl i františkánský klášter při kostele Panny Marie Sněžné, kde vraždění padlo za oběť čtrnáct mnichů. (Dozvuk těchto událostí trval až do současnosti. V létě roku 2012 byly vyzvednuty ostatky těchto mnichů a mniši byli následně 13. října v katedrále sv. Víta blahořečeni.) Pasovské vojsko bylo nakonec donuceno opustit Prahu. Jeho nezdařený vpád měl však velké následky. Císař Rudolf II. byl donucen k předání vladařské moci svému bratru Matyášovi.


2-Zvláštní vyobrazení korunovace českého krále jeho císařského veličenstva Ferdinanda II. v Praze dne 21. června 1617.

Zvláštní vyobrazení korunovace českého krále jeho císařského veličenstva Ferdinanda II. v Praze dne 21. června 1617.

Pražský hrad, Dne 21.06.1617

Slavnostní akt korunovace je vyobrazen v 5 scénách. Uprostřed je větší obraz korunovace v chrámu sv. Víta. Na levé straně: král pokládá ruku na bibli a přísahá, pak pomazání krále. Na pravé straně: král přijímá meč, žezlo a říšské jablko. Nad těmito vyobrazeními je uveden nápis, na jehož pravé straně je kartuše s českým lvem, na levé straně tatáž kartuše s císařskou orlicí. Uprostřed je portrét Ferdinanda II., obklopený vavřínovým věncem, jenž je držen dvěma anděly.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: „Eigentliche Abbildung, wie Kays. Mayt. Ferdinandus secundus den 21. Junii 1617 zum böhmischen König gekrönt worden zu Prag.“

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 3/208

Ferdinand II. byl synem arcivévody Karla Štýrského, nar. r. 1578. Po dlouhém váhání jej Matyáš ustanovil svým zástupcem, poněvadž Matyášovi bratři Albrecht a Maxmilián byli tehdy již starší a bezdětní. Tato kandidatura však vzbudila jistý odpor protestantských knížat (Falckého, Saského, aj.), která se obávala radikálních katolizujících zásahů, které štýrská větev Habsburků prosazovala ve svých dědičných zemích (v Korutanech, Štýrsku, Krajině apod.). Když však konečně Matyáš se svým návrhem předstoupil před stavy Koruny české a doporučoval bratrance Ferdinanda za svého nástupce, stavové návrh přijali. Ferdinand přísahal, že za Matyášova života nebude zasahovat do vladařských záležitostí Koruny české a že po svém nastoupení na český trůn zachová všechna stavovská privilegia, hlavně však, že potvrdí Rudolfův majestát z r. 1609. Dne 29. června 1617 byl Ferdinand korunován českým králem. Stavové se chovali velmi zdvořile, ale i král budil příznivý dojem svým ochotným a laskavým vystupováním. Již po roce však byla tato domnělá shoda vystřídána prudkými rozepřemi, z nichž posléze vzplanulo české povstání.


477-Nová družina rádců.

Nová družina rádců.

Dne 01.01.1618 (do 31.12.1618)

Na tisku je zobrazen šikmo postavený žebřík, po němž malí muži vynášejí vzhůru různé mince. U paty žebříku čeká lichvář s pokladnicí a pytlem s penězi, opodál stojí sedlák, řemeslník a měšťan, kteří svorně hořekují a bědují. Pozadí obrazu tvoří kopcovitá scenerie. Nad obrazem je německá báseň o dvou slokách, tážící se po nehmotné, neživé věci, která sice nemůže chodit, přesto však stoupá a klesá (rozuměj: hodnota peněz). Níže je další báseň, která se zabývá různými nešvary s penězi, spekulacemi a jinými finančními pletichami a končící úvahou, že jedině Bůh může lidstvo z těchto nízkých kořistnických zájmů povznésti.

Signace: Daniel Mannaser, mědirytec v Augsburgu u Warthabruckerthor
Autor: Manasser Daniel, rytec a nakladatel v Augsburgu

Originální název: Eine Newe Rätherschaft

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 8/75

Leták satiricky odsuzuje lichvu, obchodní spekulaci i různé jiné finanční pletichy, které se v 17. století, hlavně v důsledku třicetileté války a jí způsobeného hospodářského rozvratu, obzvláště rozšířily.


6-Nový popis českého království.

Nový popis českého království.

Hradčany, Dne 01.01.1618 (do 31.12.1618)

Jde o podrobnou, místy však nepřesně provedenou mapu země české, která je na okrajích opatřena měřítkem. V pravém dolním rohu jsou vyobrazeny Hradčany, před nimi postava zahalená v plášti, držící provaz s připoutaným císařským orlem. Opodál stojí osoba, jež se uklání se smeknutým kloboukem. Na druhé straně na obdobné kartuši je znak s českým lvem, který je držen faunem, opřeným o tabuli, na níž je věnování Eylharovi Lubinu, profesoru na univerzitě v Rostoku od rytce Kaeria.

Signace: P. Kaerius Excudebat Amstalodami. Anno a nato Christo 1618
Autor: Lubinus Eylhar, profesor rostocké university

Originální název: Regni Bohemiae nova descriptio.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 9/93

Tato mapa Čech z doby renesance je velmi zajímavá, hlavně poznámkami, jež jsou uvedeny u různých měst. Na příklad u Prahy: Hec olim Bubenium quondam etiam Marobudu ab conditore dicta. Krumlov, Budějovice a Kutná Hora: Habent argenti fodines. Rakovník: Habent optimam cerevisiam. Klatovy: Praestat opt. caseis. Prachatice: Salis emporium, apod. Mezi Českým Šternberkem a sázavským klášterem je zakreslen velký les. Konopiště je nazváno „Konnepsch.“ Význam shora popsaných osob, držících znaky, nelze vysvětlit.


7-Velké světové hodiny říše římské.

Velké světové hodiny říše římské.

Dne 01.01.1618 (do 31.12.1618)

Obraz je symbolem politických změn římsko-německé říše v 17. stol. Ve vysoké věži se sedmi poschodími je vyobrazen císař se sedmi kurfiřty. Mimo říšská knížata stojí opodál a přihlížejí. Na číselníku hodin, které jsou poháněny osudem, jsou znázorněni čtyři králové, kteří střídavě stoupají a klesají.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Des römischen Reiches grosse Welt Uhr.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 10/63

Období třicetileté války se vyznačovalo častými politickými zvraty, obraz tuto situaci výstižně charakterizuje. Drugulin uvádí mimo letopočet 1618, který je vyznačen na pravé straně tisku, ještě rok 1630, který však na našem listu postrádáme. Lze z toho usoudit, že autor vztahoval svou satiru na delší časový úsek, a nikoliv jen na rok 1618.


1-Prospekt daleko slavně známého královského hlavního města Prahy v Čechách, jak toto vypadá v současné době.

Prospekt daleko slavně známého královského hlavního města Prahy v Čechách, jak toto vypadá v současné době.

Praha, Dne 01.01.1618 (do 31.12.1628)

Pohled na celou Prahu po obou březích Vltavy („Moltav fluvius“) je kreslen velmi pečlivě. V levém popředí je stafáž stromů. Nad obrazem je shora uvedený text. Na obloze jsou erby: Hradčan, Malé Strany, český, císařský, Starého Města, Nového Města a Vyšehradu. Tisk není signován, jeho koncepce však připomíná Hollara, nebo byla grafika pořízena podle Hollarovy předlohy. Tato rytina se v mnohém nápadně podobá Hollarovu obrazu Prahy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Prospect der weitberühmten Königl. Hauptstadt Prag in Böhmen, wie solche jetziger Zeit anzusehen ist.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 113/387

Praha se stala několikrát dějištěm událostí, které měly hluboký, určující vliv na průběh třicetileté války. Roku 1618 vyvrcholilo české povstání pražskou defenestrací, r. 1620 byla vybojována bitva bělohorská a o rok později byla provedena krvavá exekuce na Staroměstském náměstí. Vznik vojenské i politické moci Valdštejnovy má své kořeny v Praze. Roku 1633 byl vpád Sasů do Prahy a roku 1635 zde došlo k tzv. pražskému příměří mezi císařem a kurfiřtem Janem Jiřím I. Saským. Valdštejnova smrt roku 1634 zanechala důsledky i na pražských poměrech. Roku 1648 byla Praha obléhána Švédy pod Königsmarkem a Karlem Gustavem falckrabím nad Rýnem.


3-Skutečné vyobrazení svržení císařských radů z okna.

Skutečné vyobrazení svržení císařských radů z okna.

Příkop pod Pražským hradem, Dne 23.05.1618

Jde o obraz Hradčan od nynějšího Klárova. Na levé straně jsou zobrazeny nové zámecké schody. Na místě nynějších zahrad na svahu k Malé Straně je obora (“Thiergarten“) s jeleny. Pod písmenem „B“ je okno zemské kanceláře, z něhož právě spadávají císařovi místodržící. V horních rozích císařská orlice a český lev ve vavřínových věncích. V pravém dolním rohu je legenda: A–C, německý vysvětlující nápis je umístěn nad obrazem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Contrafactur wie die Kays. Räthe zum Fenster hinaus geworffen worden seindt.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 4/363

Pražská defenestrace byla bezprostřední pohnutkou, jež rozpoutala třicetiletou válku. Skutečné příčiny této katastrofy lze však již sledovat ve vývoji celých desetiletí. Osudného 23. května 1618 shromáždili se zástupci nespokojených českých stavů v čele s Jindřichem Matyášem, hrabětem Thurnem – Valsassina, Colonnu z Felsu, Pavlem z Řídčan a jinými, v čele početného davu odtáhli na hrad a zde si vynutili vstup do zemské kanceláře, kde byla právě shromážděna císařova rada, složená z Jana Bořity z Martinic, Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka, Děpolda z Lobkowicz a Adama ze Sternberga. Povstalci zde přednesli své požadavky rozhodně a vyzývavě. Nejvyšší purkrabí Adam ze Sternberga se snažil klidnou a smířlivou odpovědí čelit nebezpečí, nicméně se však brzy rozpoutala prudká výměna názorů, která vyvrcholila tím, že Lobkowicz a Sternberg byli odvedeni do vedlejší místnosti, Slavata a Martinic pak byli uchopeni a vyvrženi z okna. I písař Fabricius sdílel jejich osud a ocitnul se v hradním příkopu. Až na odřeniny a kontuse nebyl nikdo vážněji zraněn. Fabricius týž den odcestoval do Vídně a informoval císaře o pražských událostech. Za své zásluhy byl pak povýšen do stavu šlechtického a obdržel predikát „z Hohenfallu“.


4-Vyobrazení města Plzně v Čechách, které bylo generálem z Mansfeldu obléháno a dobyto. Roku 1618.

Vyobrazení města Plzně v Čechách, které bylo generálem z Mansfeldu obléháno a dobyto. Roku 1618.

Plzeň, Dne 11.11.1618

Obraz Plzně je kreslen z ptačí perspektivy, různé stavby jsou kresleny velmi podrobně. Útok vojsk generála Mansfelda směřuje na františkánský kostel. V pravém horním rohu je na ozdobeném poli znak města Plzně. Na téže straně dole je v čtverhranné kartuši legenda A–I. Na levé straně dole jsou vyobrazeni dva jezdci, z nichž jeden drží korouhev, a několik pěších vojáků. V levém horním rohu je nápis: “Obsidio urbis Pilsenae.“

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Statt Pilsen in Böhmen und wie selbige durch Gen. von Mansfeld belägert und eingenommen worden. Anno 1618.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 5/196

Plzeň byla postižena hned z počátku třicetileté války. Když po pražské defenestraci čeští stavové chtěli své požadavky vůči císaři vynutit válkou, zůstala Plzeň na straně císaře, který ihned k její obraně vyslal menší oddíl pod hejtmanem Felixem Dorheimem. Již v září 1618 přitáhl do Čech hrabě Arnošt z Mansfeldu, který byl najat českými stavy, a ihned počal se svým vojskem obléhat nepřátelskou Plzeň. S posilami z okolních krajů vzrostlo jeho vojsko na 8 000 mužů, s nimiž po 9 týdnů intenzivně dobýval město. Posádka i měšťané se statečně hájili, když však byly prostřeleny dva průlomy do hradeb, podařilo se obléhajícím při hlavním útoku dne 21. listopadu 1618 těmito otvory vniknout do města (bylo to u dnešní spořitelny a nedaleko františkánského kláštera). Dne 22. listopadu ráno se město Mansfeldovi vzdalo a on se usadil v císařském domě. Plzeň byla obléháním krutě poznamenána: třetina domů lehla popelem a střelbou. Předměstí se značnými zásobami potravin byla úplně zničena.


5-Nákres města Plzně v Čechách, které bylo obléháno a útokem dobyto.

Nákres města Plzně v Čechách, které bylo obléháno a útokem dobyto.

Plzeň, Dne 21.11.1618

Město Plzeň je kresleno perspektivně. Od západu vniká Mansfeldovo vojsko průlomy v hradbách do města. V levém horním rohu je vyobrazeno tábořiště Mansfeldovy armády. Vpravo nahoře je znak města Plzně, dole tok řeky Radbuzy a orientační buzola. V levém dolním rohu je ozdobná kartuše s legendou A–M.

Signace: G. Keller
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Statt Pilsen in Böhmen, wie dieselbige belägert, gestürmt und eingenommen worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 6/168

Generál Arnošt hrabě Mansfeld přitáhl s 3 000 muži na pomoc českým stavům. Tato armáda byla sice najata pro vévodu savojského a protestantskou Unii, aby však nebyl zkalen poměr mezi Ligou a Unií, bylo prohlašováno, že vojsko bylo postaveno a určeno pro české stavy. Se souhlasem českého direktoria přitáhl tedy Mansfeld do Čech a dne 21. listopadu 1618 dobyl Plzeň, čímž způsobil císaři citelnou ránu, neboť nyní zbývaly na císařově straně jen České Budějovice. Plzeň byla vždy známa svou věrností císaři a skutečnost, že ji ovládal Mansfeld bez finanční pomoci Unie a vévody savojského, a že jeho vojsko proto nehorázně drancovalo v celém kraji, byla pro stranu císařovu velmi trapná a neoportunní.


142-Skutečný nákres obléhání města Budějovic v českém království, které bylo obsazeno královským lidem, a Čechy v témže roce 1619 bylo obléháno.

Skutečný nákres obléhání města Budějovic v českém království, které bylo obsazeno královským lidem, a Čechy v témže roce 1619 bylo obléháno.

České Budějovice, Dne 01.01.1619 (do 31.12.1619)

Na rytině je v popředí město Budějovice s hradbami, věžemi a branami, v pozadí je pahorkaté panorama se stromovím, několik šancí, vojenské oddíly, děla a jednotliví vojáci. Obraz působí dojmem, že tu šlo spíše o pozorování města s občasnými malými výpady proti pevnosti, než o skutečné obléhání. V terénu mimo město lze dobře pozorovat, že bojová činnost směřuje spíše z města, z čehož lze soudit, že stavovská vojska tu nevystupovala příliš útočně.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Aygentlicher Abrisz der Belägerung der Statt Budtweisz, im Königreich Během, wie solche mit Königschem Volck besetzt, und von den Behemen in dieszem 1619 Jahr belägert.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 7/33 D

Budějovice zůstaly za stavovského povstání roku 1618 věrny císaři, a proto také první vojenská akce stavů směřovala proti Budějovicím. Již v červnu 1618 tam táhl hrabě Thurn s 4 000 muži. Městský hejtman Aulner z Birkenfeldu chvatně naverboval žoldnéře, s nimiž hájil město do příchodu císařských vojsk pod velením generála Buquoye do listopadu téhož roku. Po Buguoyově odchodu převzal velení nad městskou posádkou generál španělský, don Baltasar Maradas. Po bitvě na Bílé hoře potvrdil a rozmnožil Ferdinand II. výsady města Budějovic.


12-Pouť jezuitů vypuzených z království českého a uherského k svatému Raspinu a Ponu do amsterodamské trestnice.

Pouť jezuitů vypuzených z království českého a uherského k svatému Raspinu a Ponu do amsterodamské trestnice.

Dne 01.01.1619 (do 31.12.1619)

Ve velkém voze, taženém šesti koňmi, jede sedm jezuitů. Koně jsou zdobeny čabrakami s českým a uherským znakem a dalším emblémem, na jehož štítu je otevřená kniha. Cestující jezuité jsou označeni jmény: P. Colovrat, P. Haynal, P. Forro, P. Rumer, P. Caldi, P. Faminus a P. Arnoudus, advokát kurie v Paříži. Podle vozu se ubírá pěšky velká skupina kněží obtížených zavazadly a pytly. V pozadí je zobrazen hořící klášter, z něhož byli jezuité právě vypuzeni, opodál sedí řeholník na svém zavazadle a rezignovaně mává rukou. Přichází k němu pes, rovněž obtížený pytlem, který má čertí ocas. V levém pozadí je vyobrazeno město s přístavem, k němuž vede cesta, po níž se ubírají jezuité, tj. „via ad sanctum Raspinum.“ Pod obrazem je nepřetržitě haněn a tupen jezuitský řád. Končí sarkastickou pobídkou, aby se jezuité pokorně a odevzdaně podrobili trestu, který je čeká v amsterodamské věznici.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Der vertriebenen Jesuiter ausz dem Königreich Böheimb und Hungern vorgenommmene Wallfahrt zu dem heiligen Raspino und Pono nach Ambsterdam ins Zuchthaus.“

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 14/142

Jde o propagační pamflet, vydaný protestanty, velmi ostře napadající jezuitský řád, který byl r. 1619 vypovězen ze zemí koruny české. Je známo, že jezuité byli vždy nejagilnějšími protireformátory a šiřiteli katolické víry, a proto i mocnou oporou římsko-německého císaře. Tím lze snadno odůvodnit opatření, jež je postihlo po českém povstání. Po bitvě bělohorské se však opět vrátili do Čech a účastnili se velmi intenzivně rekatolizace země. Cíl jejich pouti k sv. Raspinu a Ponu, jak je uveden na grafice, zůstává nevysvětlen.


13-Pamětihodné tajemství již zcela vyplněného a ještě budoucího proroctví, které oznamuje uplynulý a dosud trvající stav českých nešvarů.

Pamětihodné tajemství již zcela vyplněného a ještě budoucího proroctví, které oznamuje uplynulý a dosud trvající stav českých nešvarů.

Dne 01.01.1619 (do 31.12.1619)

Tisk zobrazuje spícího císaře Ferdinanda II., sedícího na trůně pod baldachýnem ozdobeným rakouskou orlicí. Před ním je postava Krista s metlou v ruce. Na praporu je heslo: „In hoc signo vinces!“ Od trůnu odchází pět statných mužů, oděných ve vojenských kostýmech a vyzbrojených zbraněmi a štíty. Představují císařovy bojovníky, kteří jsou mu oddáni za všech okolností. Spící Ferdinand symbolizuje jeho přesvědčení, že může klidně spoléhat na spravedlivost své věci. V pravém pozadí je vyobrazena pražská defenestrace a pět paží, držících meč českého povstání. Je tu nápis: „Bůh potrestá pět paží, které se proti němu zvedly!“. Opodál je vidět pět vojenských oddílů, u nichž je vždy uvedeno krátké heslo. Oddíl český: „Buď dojdeme svobody, nebo bude ještě více rozšířena moc Ferdinandova žezla!“. Vojsko moravské: „Byli jsme podvedeni českým i nizozemským hmyzem!“. Slezané: „My Slezané se postavíme po bok Čechů, kdyby nám mělo být ublíženo!“. Oddíl lužický: „Vysmívaná Lužice hrála krvavou hru!“. Rakušané: „Nemůžeme mít větší svobodu než za nynější vlády!“. Kolem vojenských jednotek poletuje velké množství různého hmyzu, což symbolizuje proti-císařskou propagandu, vedenou převážně ze zahraničí. Vlevo je nakreslen malý jezdec, u něhož je uveden výrok hraběte Thurna, že se z Bavorska vynořil hrdinný a šťastný vojevůdce, totiž Maxmilián Bavorský. Všechny nápisy jsou latinské. Pod vlastním obrazem je čtyřsloká báseň a obsáhlé německé vysvětlení alegorií, které cituje i řadu starozákonních žalmů a vztahuje jejich význam k námětu obrazu.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Denkwürdiges Geheimnusz einer allbereit erfüllten und noch zukünfftigen Prophecey, welche anzeigt den vergangenen und noch continuirenden Zustand des böhemischen Unwesens.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 15/136

Leták byl bezpochyby vydán v časovém rozmezí mezi českým povstáním a bitvou na Bílé hoře a vyjadřuje naději katolické strany v císařovo vítězství. Pozoruhodné je velké množství různých myšlenek, argumentů, citátů z bible, apod., jimiž se autor snaží podepřít námět své kresby. Z celého listu je patrná neomezená fantazie a vynalézavost propagandy.


441-Pravdivé vyobrazení papeže s jeho bohaprázdnými právy, vynucenými z písma svatého.

Pravdivé vyobrazení papeže s jeho bohaprázdnými právy, vynucenými z písma svatého.

Dne 01.01.1619 (do 31.12.1619)

Obraz představuje římského papeže s oslí hlavou, vyplazeným jazykem a brýlemi. Je oděn do řeholnické kutny, hraje na housle „opiniones“, před ním leží kniha, na níž je lidský trus „distinctiones“, dudy „ comentaria“, metla „questiones“. Do papežova šatu klove straka „Aristoteles“. Pod obrazem jsou tři básně, francouzská, latinská a německá, které haní papeže nevybranými výrazy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrhaffte Abcontrafaictung desz Babstes und seiner heylossen ausz heiliger Schrifft erzwungenen Rechtes.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 16/134

Jde o velmi ostrý protipapežský pamflet, vydaný protestanty, který nešetří nejnižšími nadávkami, z čehož lze usoudit, že mravní úroveň a smysl pro reálnost části tehdejších publikací byly dost pochybené. Metla „questiones“ je satirická narážka na inkvizici. Stanovisko církve k různým aktuálním otázkám je přirovnáváno k zvukům houslí a dud. Straka „Aristoteles“ symbolizuje skutečnost, že filozofie římské církve se v mnohém ztotožňovala s filozofií Aristotelovou, zejména v názoru na přírodní vědy. Odpůrci katolicismu v tom viděli a dodnes vidí nepůvodnost křesťanské filozofie a zobrazili na této grafice straku (tj. římskou církev), která ukradla Aristotelovy geniální myšlenky a vydává je za své.


15-Zrcadlo českého neklidu, na němž jsou vidět různá a zvláštní vyobrazení všech dějů povstání a násilností, jak se přihodily v uplynulém roce 1618 až do dnešního dne v slavném království českém.

Zrcadlo českého neklidu, na němž jsou vidět různá a zvláštní vyobrazení všech dějů povstání a násilností, jak se přihodily v uplynulém roce 1618 až do dnešního dne v slavném království českém.

Čechy, Dne 01.01.1619 (do 31.12.1619)

Jde o obrazové tablo s deseti malými obrázky, na nichž jsou kresleny scény, představující události a charakteristiku politických i náboženských příhod, jak se udály v Čechách r. 1618 – 1619. Je zde např. znázorněna scéna, jak se liška a vlk „v rouše beránčím“ blíží k českému lvu, aby ho přesvědčili o nebezpečích evangelické víry. Na jiném obrázku je vidět kardinál Khlesel a jakýsi jezuita, kteří drží plátno před trůnícím císařem Matyášem, aby zabránili jeho pohledu na právě přicházivšího vyslance, který chce přednést požadavky a stížnosti českých stavů. Uprostřed je větší obraz s velkou pecí, vytápěnou mnoha jezuity, kteří jsou označeni: „superbia, arrogantia, avaritia“ apod. Malý andílek „providentia“ lije vodu do ohně. Tato scéna satirizuje protireformaci, vedenou hlavně jezuity. Pod obrazem je velmi podrobná legenda, vysvětlující zobrazené příhody. Téměř všechny osoby jsou označeny písmeny a v legendě je vždy přesně uvedeno, o koho jde a jaký výrok kdo vyslovil.

Signace: R.C.F. (R. Custos)
Autor: Custos R., vydavatel politických letáků zpočátku 30tileté války

Originální název: Böhmischer Unruh-Schauspiegel, in welchem eine artliche und eigendliche Transfiguratio und Abbildung aller deren Handlungen, Aufstand und Thätlichkeiten so im vergangenen 1618 Jahr, auch bisz auff dato in dem hochlöblichen Königreich Böhmen vorgeloffen zu sehen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 17/139

Tento protestantský satirický leták je velmi výrazně namířen proti rekatolizačním snahám císaře a jezuitů v Čechách v době českého povstání. Jsou zde obrazy i výroky kardinála Khlesela, Martinice, Slavaty, Fabricia, českého sedláka, zástupce českých stavů, kramáře prodávajícího noviny a jiných. Císař Matyáš je znázorněn jako dobromyslný stařec, ovládaný radikálními rádci. Celková tendence letáku působí spíše dojmem smířlivosti a nabádá k trpělivosti a snaze o dohodě. Jen jezuité jsou ostře napadeni.


69-Fridrich toho jména první zvolený a korunovaný král český, mnohými byl potupně vyhlášen podle slov hořejšího řádku jako „zimní král“, že však z toho vysvítá pravý opak ukazují následující písmena letopočtů, a že tento zvolený král z obzvláštní všemohoucností Boží ještě mnohá léta v zimě i v létě králem v Čechách zůstane a bude.

Fridrich toho jména první zvolený a korunovaný král český, mnohými byl potupně vyhlášen podle slov hořejšího řádku jako „zimní král“, že však z toho vysvítá pravý opak ukazují následující písmena letopočtů, a že tento zvolený král z obzvláštní všemohoucností Boží ještě mnohá léta v zimě i v létě králem v Čechách zůstane a bude.

Dne 01.01.1619 (do 31.12.1619)

MDCXIX. Fridericus I. rexhyemis XX, XXI, XXII, XXIII, XXIV, XXV, XXVI, XXVII, XXVIII, XXVIX, XXX & estatis: fit: sit & erat: Ingens: Bohemiae: In annos: Nestoris: fatis: Benigne: serios. Uprostřed tisku je oválný portrét Fridricha Falckého, orámovaný z jedné strany růžemi, z druhé trním. V pravici drží maršálskou hůl, kolem krku má široký límec, podobající se mlýnskému kolu, přes rámě širokou šerpu. Vpravo je český lev oděný v kožichu, v pozadí město s vojenským ležením, na levé straně opět český lev, tentokrát bez kožichu, a vojenský útvar pochodující v hornaté krajině. Shora uvedený nápis je nad obrazem. Pod obrazovou částí tisku je dvousloká německá báseň, vychvalující krále v superlativech a vyslovující naději, že po uplynutí zimy se dají králova vojska na pochod k vítězství a slávě. V posledním verši básně autor prosí Boha, aby zachránil krále Fridricha a poskytl českému lidu mír a spokojenost.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Das Friedrich dieses Namens der erste erwählter und gekrönter König in Böheimb, von vielen nur für einen Winterkönig, ausz den Worten, der ersten oberen Zeil schimpflich ausgerufen worden ist, und dasz aber das Gegentheil hier aus erscheint, bringen solches die folgenden Jahreszahls Buchstaben mit sich, das höchst ervelter König noch viel Jahr, Sommer und Winters Zeit über, durch Gottes sonderbare Allmacht ein König in Böheimb seyn und verbleiben werde.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 18/122

Ač se leták zdá na první pohled být pamfletem na Fridricha Falckého, je ve skutečnosti míněn v prospěch tohoto nešťastného českého krále. List byl vydán roku 1619, tedy před bitvou bělohorskou, a postavení Fridrichovo nebylo tehdy ještě vratké, ba mohl dokonce právem doufat ve vítězství českého povstání. Zato jeho protivník, císař Ferdinand, byl právě tehdy ve zvlášť svízelné situaci nejen pro nepokoje v Čechách, nýbrž i pro vzpouru rakouských protestantů a pro nebezpečí z východu (Gábor Bethlen). Měli tedy čeští povstalci důvod hledět do budoucna s důvěrou a v tom duchu je také koncipován uvedený leták.


8-Spící nizozemský lev.

Spící nizozemský lev.

Dne 13.05.1619

Pod nizozemským nápisem „Doemen 1567 Schreef, wast schade dat den Leev soo lang slapende bleet.“ je zobrazena krajina, v níž je vidět spící lev, opodál stojící vlk, který se upřeně dívá na koš se sedmi housaty a dvěma jehňaty. U koše je liška s husou v tlamě a dál vlevo je přivázán hlídací pes, vedle něhož je osel, který se potácí a klesá pod těžkým břemenem. Nedaleko odpočívajícího lva spí též dva muži. V pozadí jsou ilustrované výjevy, znázorňující útrapy a strádání lidu ve zpustošené zemi. Pod rytinou jsou 4 básně (v holandštině, franštině, němčině a latině), vztahující se k popsanému obrazu. Další třísloká báseň se zabývá velmi podrobně vyobrazeným výjevem.

Signace: Im Jaar 1619 Francisco Antony exudebat.
Autor: Antony Francisco, holandský mědirytec

Originální název: Der Niederlandsche schlaffende Louw.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 11/62

Rytina charakterizuje politický vývoj Nizozemska od doby, kdy Filip II. španělský ustanovil vévodu z Alby jako svého místodržitele v Nizozemsku. Od té doby počali Španělé krutě utlačovat Nizozemce, následovaly i dlouholeté válečné konflikty, přerušené roku 1609 dvanáctiletým příměřím, jež uzavřel Filip III. se sedmi nizozemskými provinciemi: Holandskem, Seelandskem, Utrechtem, Geldernem, Overiejlem, Frieslandskem a Groningenem. Tyto tzv. „generální stavy“ tvořily od té doby republiku. Rytina vystihuje právě toto období: nizozemský spící lev představuje právě uzavřené příměří. Ostatní postavy znázorňují vnitřní nepokoje, hlavně náboženské, které byly vyvolány dvěma reformovanými teologickými směry – Gomarusa a Arminianci. Do tohoto sporu se vetřel vychytralý státník Oldenbarnefeld, který je zde vyobrazen jako liška v neklidném prostředí uspávající lva, aby pak pomocí vlka (Španělsko) mohla nerušeně pohltit jednu ze sedmi hus, tj. Utrecht. Zbývající husy představují další země generálního státu. Klesající osel obtížený zbraněmi symbolizuje vojenskou porážku Oldenbardenfeldovy vzpoury a štěkající uvázaný pes politické strany stojící proti Oldenbardenfeldovi, který byl poražen Mořicem Oranžským z Nassavy (místodržícím republiky), zajat a sťat.


9-Korunovace jeho veličenstva krále Ferdinanda II. římským císařem 1619.

Korunovace jeho veličenstva krále Ferdinanda II. římským císařem 1619.

Frankfurt na Mohanem, Dne 09.09.1619

Rytina zobrazuje korunovační akt dne 9. září 1619 ve Frankfurtu nad Mohanem. Ve středu klečí král u oltáře pod křížem a kolínský arcibiskup mu nasazuje korunu; jsou obklopeni hodnostáři držícími meč, žezlo a říšské jablko. Na vedlejším poli je zobrazena další scéna: král sedící na trůně pod říšským orlem pasuje několik mužů na rytíře, po stranách jsou tribuny, z nichž přihlíží početný dav. Pod obrazem vpravo je text tohoto znění: Ferdinandus hier gesalbt wirt zum Röm. Kayser und geziert mit Scepter, Schwert, Ring, Apfel, Cron, Mayntz solchs mehrentheils verrichtet schon. Na druhé straně týž text v latinské řeči. Uprostřed pod obrazem jsou znázorněny mince, které u příležitosti korunovace byly rozsety mezi lid (ausgeworfene Münz). Na minci je zobrazena ruka zčásti zastřená oblaky, která drží korunu. Na ruce je uvázána stuha s nápisem: „Legitime certantibus.“ Na rubu mince čteme: “Ferdinandus secundus Hungariae et Bohemiae Rex coronatus in reegem Romanorum, IX. Sept. MDCXIX.“

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Grönung ihrer Mayt. Königs Ferdinandi II. Römischen Kayser 1619.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 12/58

Císař Ferdinand II. byl zpočátku roku 1619 ve velmi svízelné situaci. České stavovské vojsko stálo v čele s Thurnem před Vídní a teprve odhodlaný zásah plukovníka St. Hilaira vysvobodil císaře od naléhajících stavů dolnorakouských, kteří se hlásili k protestantskému vyznání. Vzápětí se mu ulevilo i tím, že Buquoy porazil Mansfelda u Záblatí v Čechách dne 9. června 1619 a čeští direktoři z obav před dalšími Buquoyovými zásahy povolali chvatně Thurna zpět do vlasti. Tím se uvolnila Ferdinandovi cesta ke korunovaci do Frankfurtu nad Mohanem. Ubíral se se svým průvodem přes Mnichov, kde byl okázale a srdečně uvítán vévodou Maxmiliánem Bavorským, který mu dokonce přislíbil svou pomoc pro případ, že by se záležitostí v Čechách ujala protestantská Unie, což dříve z prozíravé opatrnosti opomenul. Za tohoto stavu věcí tedy přibyl Ferdinand II. do korunovačního města římsko-německých císařů – do Frankfurtu nad Mohanem. Z jemu věrných českých stavů byl doprovázen Václavem z Vrbna, Maxmiliánem z Valdštejna, Vilémem Vratislavem z Mitrovic a Jiřím z Náchoda. Kancléř království českého Zdeněk Vojtěch z Lobkowicz se do Frankfurtu dostavil již dříve. Ale i protestantští stavové čeští vyslali své zástupce do Frankfurtu, aby zde uplatňovali požadavky nekatolických českých stavů. Nebyli však ke korunovaci připuštěni. Falcští vyslanci byli sice při korunovaci přítomni, nezbývalo jim však, než v tichosti doufat, že Ferdinand bude brzy zbaven české koruny.


10-Jak nejjasnější a vysokorodý pán, kníže, pan Fridrich tohoto jména V. falckrabí nad Rýnem, vévoda v horním a dolním Bavorsku, svaté říše římské arcistolník a kurfiřt byl pomazán (confirmován) a korunován králem českým.

Jak nejjasnější a vysokorodý pán, kníže, pan Fridrich tohoto jména V. falckrabí nad Rýnem, vévoda v horním a dolním Bavorsku, svaté říše římské arcistolník a kurfiřt byl pomazán (confirmován) a korunován králem českým.

Praha, Dne 04.11.1619

Obraz je rozdělen do 9 polí, na nichž jsou podrobně znázorněny jednotlivé úkony korunovace: A. Uvítání v zámečku Hvězdě na Bílé hoře. B. Příjezd na Hradčany. C. Slavnostní průvod ke korunovaci. D. Pomazání krále. E. Vlastní korunovace. F. Přísaha českých stavů králi. G. Král pasuje příslušníky nižší šlechty na rytíře. H. Zobrazení mincí, ražených u příležitosti korunovace. I. Slavnostní oběd po korunovaci. – Pod obrazem je rozsáhlý text, který podrobně rozvádí celou událost a dále legenda: A–I.

Signace: G. Keller
Autor: neznámý

Originální název: Wie der durchlauchtigste und hochgeborene Fürst und Herr, Herr Friedrich dieses Namens der V. Pfalzgraff bey Rhein, Herzog in Ober und Nieder Bayern des heil. röm. Reichs Ertz Trucksesz und Churfürst etc. zum König in Böheimb zu Prag gesalbt /confirmiert/ und gekrönet worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 13/302

Fridrich Falcký, tzv. „zimní král“, přibyl do Prahy dne 31. října 1619 a byl uvítán nedaleko zámečku Hvězda zástupci českých stavů, země, hlavního města apod. Je pozoruhodné, že se uvítání zúčastnila i skupina drobného selského lidu s husitským praporem, vyzbrojena původní známou husitskou zbrojí a vozatajstvem. Hlavní osobou při korunovaci (mimo krále) byl administrátor, tj. hlava kalvínské církve v Praze. Je nasnadě, že bylo třeba narychlo přizpůsobit korunovační obřady a etiketu kalvínskému vyznání pretendentově, poněvadž běžný korunovační řád byl založen na katolickém vyznání. Král byl korunován 4. listopadu 1619 a královna o 3 dny později.


17-Hold rakouských stavů císaři.

Hold rakouských stavů císaři.

Dne 01.01.1620 (do 31.01.1620)

Obrazová část tisku je rozdělena na čtyři pole, na nichž jsou zobrazeny čtyři scény ze slavnostního holdování rakouských stavů Ferdinandovi II.: 1. Císařův průvod, v jehož čele jede na koni Ferdinand s korunou a žezlem. Před ním je dvořan, jehož výsadou je nésti císařův meč. 2. Scéna přečtení formule přísahy stavů za přítomnosti císaře na trůně. 3. Pozdravy a hold stavů císaři. 4. Slavnostní hostina, císař sedí u malého vlastního stolku, opodál je velká tabule, u níž stolují zástupci stavů, v popředí hudba.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Kayserliche Huldigung von den Ständen in Oesterreich.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 19/159

Po svém nástupu na trůn měl Ferdinand II. mnoho obtíží. V zemích koruny české vzplanulo povstání, z východu byl císař ohrožen akcemi sedmihradského knížete Gábora Bethlena a v dědičných zemích se bouřili nekatoličtí stavové a ohrožovali dokonce císařovu osobu v jeho vídeňském sídle. Odhodlaný zásah jemu věrné armády však zlikvidoval rakouskou bouři. Poté se odebral Ferdinand ke korunovaci na římského císaře do Frankfurtu nad Mohanem dne 9. září roku 1619. Cestou do Frankfurtu došlo v Mnichově k dohodě o válečném spojenectví mezi Ferdinandem II. a Maxmiliánem Bavorským – Bavorským vévodou a hlavou katolické ligy – spolku katolických knížectví v rámci Svaté říše římské. Maxmilián sice zpočátku nebyl nakloněn habsburské moci, přesto ale po vypuknutí třicetileté války postavil svá vojska po boku císařských. Tím se Ferdinandovo mocenské postavení natolik konsolidovalo, že rakouští stavové uznali za vhodné po návratu císařově do Vídně projevit mu hold oddanosti, který je právě námětem této rytiny. Bylo to počátkem roku 1620.


14-Svéhlavé a tvrdošíjné pronásledování římského papeže, nyní na celém světě zjevného antikrista, které se provádí proti pobožným a bohumilým křesťanům nepřátelským a krutým způsobem již po mnoho let.

Svéhlavé a tvrdošíjné pronásledování římského papeže, nyní na celém světě zjevného antikrista, které se provádí proti pobožným a bohumilým křesťanům nepřátelským a krutým způsobem již po mnoho let.

Dne 01.01.1620 (do 31.12.1620)

Obraz představuje početnou skupinu kněží a řeholníků v čele s papežem, kteří v důsledku nějaké povětrnostní katastrofy propadli zmatené panice. Kněží zoufale vztahují ruce k nebi, padají na zem a žalostně křičí; papež spadl z klesajícího koně. Po zemi jsou rozházeny růžence, modlitební knížky, kříže, zvony i papežova tiára a jeho kříž. Z mraku nad nimi vychází oslnivý paprsek s nápisem: „Papeži, papeži, proč mne pronásleduješ?!“ (Táž slova, jež zaslechl Pavel z Tarasu před Damaškem). Z nebe padá déšť a kroupy. Pod obrazem je třísloká německá báseň, vysvětlující zobrazenou událost a působící na čtenáře, aby zavrhli rekatolizační snahy římské církve.

Signace: Gedruckt zu Rom in Bapst Agnes Triumphgasses, Anno MDCXX
Autor: neznámý

Originální název: Aygensinnige, halsstarrige Vervolgung, desz nunmehr in aller Welt geoffenbahrten Antichrists, des Bapstes zu Rom. welche er wider fromme Gottliebende Christen nun viel Jahr hero feindselig und tyrannischer Weisz für genommen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 29/129

Protestantský propagační leták, odsuzující drastickým způsobem snahy katolické strany (císaře, papeže a jezuitů) získat zpět do církve odpadlé Čechy. List uvádí jako radikální katolické činitele biskupy Beckera, Badera a Khlesela. Oba první jsou celkem neznámí, Khlesel působil sice ve smyslu rekatolizace, byl však v době smrti císaře Matyáše pro své shovívavé jednání vůči českým luteránům uvězněn v Tyrolsku, dále byl v domácím vězení na Andělském hradě a do své diecéze se vrátil až v roce 1627. Báseň se zabývá papežem, který na své cestě do Prahy byl u Budějovic, Krumlova a Jindřichova Hradce stižen trestem Božím, tj. živelní pohromou, za to, že ukrutně pronásleduje nekatolické křesťany. Je tím míněn vojenský úspěch Thurnův nedaleko uvedených měst nad císařskými generály Buquoyem a Dampierem, který však nepoučil císařsko-církevní místa o „nespravedlnosti a zvrácenosti“ jejich jednání, nýbrž spíše postihl papeže „slepotou“, neboť pronásledování reformovaných Čechů se ještě zhoršilo.


38-Obraz podivné, více než ďábelské přádelny, vymyšlené ďábelským zmijím vrhem k potlačování čistého evangelického náboženství v mnohých vznešených zemích i provinciích, která však byla zničena králem všech králů.

Obraz podivné, více než ďábelské přádelny, vymyšlené ďábelským zmijím vrhem k potlačování čistého evangelického náboženství v mnohých vznešených zemích i provinciích, která však byla zničena králem všech králů.

Dne 01.01.1620 (do 31.12.1620)

Na pravé straně rytiny je zobrazena velká místnost, zastřešena záclonami a závěsy (tj. přádelna), v níž trůní papež s mečem a klíči. Po obou stranách trůnu sedí řady jezuitů, předoucích nitě. U stolu rokují členové katolické ligy. Na levé straně je vyobrazen český lev, vyhánějící jezuity z českých zemí do Říma. Na nebi je vyobrazen Bůh, který zavrhuje zlé duše do pekla, dobré pak povolává prostřednictvím anděla k sobě. Dole je neměcko-latinská báseň, která rozvádí do podrobností vyobrazený námět.

Signace: Gedruckt zu sich dich für Durch Christianum von Warenhausen und Traw jnen nit vil MDCXX.
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz einer Wundersettzamen mehr dann Sathanischen Spinnstuben von dem Sattaunischen Ottergescheys zu Unterdruckung in vielen vornehmen Ländern und Provincien Reiner Evangelischer Religion erdacht aber von Könige aller Königen zu nichte gemacht.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 30/80

Leták byl vydán protestanty a kritizuje papežovu politiku v době po českém povstání. Nitěmi, které na papežův příkaz předou jezuité, rozumíme plány a záměry papežské politiky, vedené v dohodě s katolickou ligou a císařem (tj. 5 osob u stolu) proti snahám evangelíků udržet se u moci v některých zemích. Český lev, který dokázal po českém povstání vypudit jezuity z Čech, je autorem letáku považován za strůjce významného úspěchu reformace.


40-To se mi zdají být tři pyšní kněžouři!

To se mi zdají být tři pyšní kněžouři!

Dne 01.01.1620 (do 31.12.1620)

Na tisku jsou zobrazeny tři mužské postavy v různých kostýmech, u nichž jsou štíty se znaky. Za třetím mužem se právě potkávají dva poslové, jeden s podnosem, druhý s kopím a listem. V pozadí je krajina s hořícím domem a hranicí, na níž je spalována nějaká osoba. Vpravo je dav lidí zoufale spínajících ruce a zmateně pobíhajících z místa na místo (patrně emigranti). Pod obrazovou částí tisku je rozsáhlá německá báseň, v níž přicházejí ke slovu tři vyobrazené postavy, nazvané: Peter Job, Herr Matz a Vater Abraham. Každý z nich se ze svého hlediska vyslovuje k náboženským poměrům po bitvě bělohorské.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Dieses lasz mir drey stoltzer Pfaffen sein!

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 31/79

Leták velmi výstižně charakterizuje náboženské poměry po Bílé hoře. Peter Job je ve skutečnosti P. Lamormain, křestním jménem Vilém, jezuita, narozen v Lucembursku r. 1570, zemřel ve Vídni r. 1648. Roku 1590 vstoupil do jezuitského řádu, 1614 se stal rektorem ve Štýrském Hradci a později ve Vídni. Od 1624 byl zpovědníkem Ferdinanda II., získal nad ním velký vliv a byl jednou z hlavních sil protireformace, byl však odpůrcem Valdštejnovým a Španělů. Jeho korespondenci s Ferdinandem II. vydal r. 1867 Dudík. Herr Matz byl ve skutečnosti Matyáš Hoe von Hoheneck, luteránský teolog, nar. ve Vídni roku 1580, zemřel v Drážďanech 1645. Stal se 1602 dvorním kazatelem v Drážďanech, 1603 superintendantem v Plavně a 1613 vrchním dvorním kazatelem v Drážďanech. Úplně ovládl povahově slabého saského kurfiřta Jana Jiřího I., vymohl na něm, aby se přiklonil při vypuknutí třicetileté války k císaři a aby r. 1635 uzavřel s císařem po krátkém nepřátelství tzv. pražský mír. Vater Abraham je Abraham Scultetus, kalvinista a dvorní kazatel Fridricha Falckého (českého „zimního krále“). Narodil se v Grünbergu roku 1566, byl profesorem v Heidelbergu a zemřel v Emdenu roku 1625. Je nasnadě, že náboženská stanoviska, vyjádřená v básni těmito třemi osobnostmi, se velmi výrazně rozcházela. Autor tisku z toho vyvozuje závěr a ponaučení, že není dobře, podřídí-li se vládci vlivu svých duchovních rádců, ale že je správné, rozhodují-li raději podle vlastního dobrého zdání. Setkáváme se tu se vzácným jevem, kdy autor politického letáku 17. století vychází z objektivního stanoviska a nepřiklání se k žádné ze sporných stran.


41-Vyobrazení zdlouhavých krutých útrap, muk a smutku českého lva s připojeným kurýrováním a uzdravením.

Vyobrazení zdlouhavých krutých útrap, muk a smutku českého lva s připojeným kurýrováním a uzdravením.

Hradčany, Dne 01.01.1620 (do 31.12.1620)

Rytina je rozdělena na čtyři pole: Na prvním je zobrazen český lev obklopený hustým, neproniknutelným trním (tj. situace před českým povstáním); na vedlejším poli je znázorněn lev, jemuž se právě podařilo vymanit se z trní (tj. české povstání). Na třetím obrázku je Fridrich Falcký, který klečí u ležícího lva a vytahuje mu trny z poraněných nohou. Poslední scéna ukazuje krále Fridricha Falckého, který se společně s českým lvem pokojně prochází na svobodě; v pozadí je panorama Hradčan. Pod obrázky jsou dvouřádkové latinské glosy a čtyřsloká německá báseň, líčící osud českého lva až do jeho osvobození Fridrichem Falckým a končící zbožnou prosbou k Bohu, aby udělil dlouhý život králi a rozmnožil českou slávu.

Signace: M.P.F.S.
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz desz Böhmischen Löwens langwieriger harter Bedrangnüssen Qual und Trübsal sampt angehängter Curation und Heilung.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 32/74

Rytina bez ironie znázorňuje poměry v českých zemích před povstáním r. 1618 až po zvolení Fridricha Falckého českým králem. Zimní král je tu líčen jako osvoboditel a zachránce Čechů.


45-Zeměpisný nákres Kurfalce s Wetterou a přilehlými panstvími, obklopené všemi znaky a městy, které dobyl markýz Spinola pro císařské veličenstvo Ferdinanda II. od srpna 1620 do března 1621.

Zeměpisný nákres Kurfalce s Wetterou a přilehlými panstvími, obklopené všemi znaky a městy, které dobyl markýz Spinola pro císařské veličenstvo Ferdinanda II. od srpna 1620 do března 1621.

Dne 01.08.1620 (do 01.03.1621)

Jde o mapu Porýní (Kurfalc), kolem níž je nakresleno do malých čtvercových polí 58 různých měst, hradů, pevností apod., které dobylo Spinolovo vojsko při tažení Dolní Falcí r. 1620 až 1621. Pod obrazovou částí tisku je malý portrét a erb markýze Spinoly.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Geographische Delineation der Churpfaltz mit der Wetterauw undt angrensenten Herrschaften mit allen den Schlösseren en Stetten umgeben, welche Margiso Spinola von wegen Kayserlich Majest. Ferdinando secundo von Augusto 1620 bys auff Martium 1621 erobbert.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 35/309

Jakmile vypuklo v Čechách r. 1618 povstání nekatolických stavů proti císaři, které znamenalo velké nebezpečí pro kontinuitu římsko-německé říše, poohlédl se Ferdinand II. po spojencích, kteří by mu pomohli čelit nebezpečí. Jeho volba padlA–ne náhodou – ( z důvodů příbuzenských i náboženských) na španělského krále, který císařově žádosti vyhověl a zmocnil ihned markýze Ambrože Spinolu, aby naverboval v západních zemích armádu a pomohl císaři potlačit vzbouřivší se nekatolíky. Když tedy Spinola táhl se svým vojskem do střední Evropy, vpadl do dědičné země císařova protivníka a krále povstaleckých Čechů Fridricha Falckého – do Dolní Falce, aby jej ranil na nejcitlivějším místě. Krásná a bohatá Falc byla Spinolou dobyta a zpustošena v době kratší jednoho roku. Současně došlo i ke katastrofě bělohorské, a tím byl osud Fridricha Falckého i jeho obou zemí zpečetěn. Hrady, pevnosti a města dobyté Spinolou v Dolní Falci roku 1620–1621 jsou na této rytině zobrazeny.


163-Nákres města Lince, které bylo dobyto jeho knížecí jasností z Bavorska jménem jeho císařského veličenstva dne 4. srpna 1620.

Nákres města Lince, které bylo dobyto jeho knížecí jasností z Bavorska jménem jeho císařského veličenstva dne 4. srpna 1620.

Linec, Dne 04.08.1620

Rytina se vyznačuje charakteristickým popředím (velký pařez na skále). Uprostřed je město Linec na Dunaji. Po mostě přes řeku pochoduje armáda. V pozadí je panorama krajiny s vysokými kopci.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Stadt Lintz von Ihrer fürstl. Durchlaucht in Bayern im im Namen der Kays. Mayt: eingenommen den 4. Augusti 1620.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 20/48 D

Když bylo mezi Maxmiliánem Bavorským a Ferdinandem II. uzavřeno spojenectví proti povstalcům v Čechách, přitáhl znenadání Maxmilián s velkým vojskem dne 14. července 1620 z Schärdingu do Horního Rakouska. Tato nečekaná akce vyvolala paniku, někteří hornorakouští stavové zmateně holdovali Maxmiliánovi, jiní v čele se svobodným pánem z Tschernembelu uprchli do Čech. Linec byl po krátkém odporu dne 4. srpna 1620 dobyt. Pak překročil Maxmilián Bavorský se svým vojskem české hranice u Frystadtu a táhl do českého vnitrozemí, aby se spojil s Buquoyem, který stál se svou armádou u Zwettlu v Dolním Rakousku, nedaleko českých hranic.


43-Pravdivé vyobrazení oněch měst a zámků, které dobyl jeho excelence markýz Ambrož Spinola, generál ve jménu cís. řím. veličenstva v kurfiřstké Falci nad Rýnem a které lze zhlédnout v následujícím.

Pravdivé vyobrazení oněch měst a zámků, které dobyl jeho excelence markýz Ambrož Spinola, generál ve jménu cís. řím. veličenstva v kurfiřstké Falci nad Rýnem a které lze zhlédnout v následujícím.

Dne 17.08.1620 (do 15.01.1621)

Na grafice je 45 malých čtvercových obrázků měst, pevností, zámků a tvrzí, poslední tři pole zůstala prázdná. Uprostřed je oválný portrét markýze Spinoly s maršálskou holí na koni, kolem je vojenská stafáž. Nad tablem je shora uvedený německý vysvětlující text. Pod obrázky je podrobný německý popis Spinolova tažení Dolní Falcí v letech 1620–1621, končící modlitbou k Bohu o mír a všeobecnou spokojenost.

Signace: Zu Augspurg bey Andreas Güntsch Kupfferstecher bey Barfusser Thor.
Autor: neznámý

Originální název: Wahrhafftige Abbildung derjenigen Stätt und Schlösser, welche Ihr. Excell. Marquis Ambrosius Spinola General im Namen der Röm. Kay. May. in der Chur-Pfalz am Rhein eingenommen, wie zu sehen hernach folgt.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 34/299

Jakmile vypuklo v Čechách r. 1618 povstání nekatolických stavů proti císaři, které znamenalo velké nebezpečí pro kontinuitu římsko-německé říše, poohlédl se Ferdinand II. po spojencích, kteří by mu pomohli čelit nebezpečí. Jeho volba padlA–ne náhodou – ( z důvodů příbuzenských i náboženských) na španělského krále, který císařově žádosti vyhověl a zmocnil ihned markýze Ambrože Spinolu, aby naverboval v západních zemích armádu a pomohl císaři potlačit vzbouřivší se nekatolíky. Když tedy Spinola táhl se svým vojskem do střední Evropy, vpadl do dědičné země císařova protivníka a krále povstaleckých Čechů Fridricha Falckého – do Dolní Falce, aby jej ranil na nejcitlivějším místě. Krásná a bohatá Falc byla Spinolou dobyta a zpustošena v době kratší jednoho roku. Současně došlo i ke katastrofě bělohorské, a tím byl osud Fridricha Falckého i jeho obou zemí zpečetěn. Hrady, pevnosti a města dobyté Spinolou v Dolní Falci roku 1620–1621 jsou na této rytině zobrazeny.


18-Vyobrazení hlavního města Budyšína v Horní Lužici, které bylo dobyto jeho kurfiřtskou milostí saskou roku 1620.

Vyobrazení hlavního města Budyšína v Horní Lužici, které bylo dobyto jeho kurfiřtskou milostí saskou roku 1620.

Budyšín, Dne 07.09.1620 (do 05.10.1620)

Obraz velmi podrobně znázorňuje průběh dobytí Budyšína. Hořící město je vyobrazeno uprostřed, kolem zuří boje mezi saskými a lužickými vojsky. Je vidět řada vojenských čtvercových útvarů, šance, dělová palebná postavení a tábořiště. Drobné scény jsou označeny krátkými vysvětlujícími nápisy. Na dolní třetině obrazu je růžice ukazující světové strany. Vlevo dole je legenda A–Y.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Hauptstadt Bautzen in der Oberlausitz, wie dieselbe von Ihrer Churfürstlichen Gnaden von Sachsen erobert worden 1620.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 21/185

Již zpočátku českého povstání rozhodl saský kurfiřt Jan Jiří I., že podpoří císaře proti vzbouřivším se českým stavům. Při plánování vojenských protiopatření proti povstalcům byla proto dohodnuta časová i místní spolupráce mezi armádami císařskými, bavorskými a saskými. Ve smyslu této dohody táhl tedy Jan Jiří I. Saský se svým vojskem již v září 1620 do Lužice, oblehl 5. září Budyšín a dobyl jej 5. října, tedy přibližně měsíc před bitvou bělohorskou. Přestože Jan Jiří Saský byl protestantem, lze v jeho politice sledovat téměř po celou dobu války třicetileté jakousi náklonnost pro ústřední moc císařovu v říši s výhradou tolerantního a spravedlivého poměru mezi oběma hlavními vyznáními. Když však radikálně katolické okolí Ferdinandovo tyto snahy saského kurfiřta mařilo, ocitl se znenadání v bitvě u Breitenfeldu r. 1631 po boku Gustava Adolfa švédského.


19-Vyobrazení města Budyšín neboli Bautzen, které bylo dobyto kurfiřtskou jasností saskou v září roku 1620.

Vyobrazení města Budyšín neboli Bautzen, které bylo dobyto kurfiřtskou jasností saskou v září roku 1620.

Budyšín, Dne 07.09.1620 (do 05.10.1620)

Na vyvýšenině leží město Budyšín v plamenech a kouři. Dráhy střel z hmoždířů jsou označeny křivkami. V popředí je vyobrazen Jan Jiří I. Saský na koni, za ním oddíl jízdy s korouhvemi. U jeho nohou klečí skupina zajatců, která je eskortována skupinou jezdců v čele s důstojníkem, který před kurfiřtem smeká klobouk. Pod shora uvedeným textem je latinský nápis: „Delineatio Budissini obsessi ab electore Saxoniae ab obsequium mense septembri anno 1620.“ Následuje legenda 1–15.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Stat Budissin oder Bautzen, wie dieselbe von Ch. F. Durchlaucht zu Sachsen erobert worden im Sept. 1620.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 22/200

Již zpočátku českého povstání rozhodl saský kurfiřt Jan Jiří I., že podpoří císaře proti vzbouřivším se českým stavům. Při plánování vojenských protiopatření proti povstalcům byla proto dohodnuta časová i místní spolupráce mezi armádami císařskými, bavorskými a saskými. Ve smyslu této dohody táhl tedy Jan Jiří I. Saský se svým vojskem již v září 1620 do Lužice, oblehl 5. září Budyšín a dobyl jej 5. října, tedy přibližně měsíc před bitvou bělohorskou. Přestože Jan Jiří Saský byl protestantem, lze v jeho politice sledovat téměř po celou dobu války třicetileté jakousi náklonnost pro ústřední moc císařovu v říši s výhradou tolerantního a spravedlivého poměru mezi oběma hlavními vyznáními. Když však radikálně katolické okolí Ferdinandovo tyto snahy saského kurfiřta mařilo, ocitl se znenadání v bitvě u Breitenfeldu r. 1631 po boku Gustava Adolfa švédského.


20-Pravdivé vyobrazení hlavního města Budyšína neboli Bautzen v Horní Lužici, které bylo nejjasnějším, vysokorodým knížetem a pánem Janem Jiřím vévodou saským, kurfiřtem jeho veličenstva římského císaře a vysoce váženým komisařem a hrabětem Wolfem z Mansfeldu, generálporučíkem jeho kurfiřtské milosti, dne 30. srpna obleženo a 25. září 1620 dobyto.

Pravdivé vyobrazení hlavního města Budyšína neboli Bautzen v Horní Lužici, které bylo nejjasnějším, vysokorodým knížetem a pánem Janem Jiřím vévodou saským, kurfiřtem jeho veličenstva římského císaře a vysoce váženým komisařem a hrabětem Wolfem z Mansfeldu, generálporučíkem jeho kurfiřtské milosti, dne 30. srpna obleženo a 25. září 1620 dobyto.

Budyšín, Dne 07.09.1620 (do 05.10.1620)

Rytina je provedena podrobně, ale relativně neuměle. Uprostřed je Budyšín v plamenech. Vlevo nahoře je kartuše s oválným portrétem Jana Jiřího I. Saského s nápisem a znaky. Nad obrazem je shora uvedený nápis. V levém dolním rohu je ve čtvercovém poli legenda A–Z. Pod obrazovou částí tisku je německý text o čtyřech odstavcích, vysvětlující námět obrazu s mnohými podrobnostmi, např. ubytování důstojníků ve městě, soupis budov a různých věcí zničených požárem apod.

Signace: Peter Isselburg excudit Norimbergi
Autor: Isselburg Peter, mědirytec z Norimberka

Originální název: Wahre Abbildung der Hauptstatt Budissin oder Bautzen in der Oberlausitz, wie dieselbe von dem durchlauchtig. Hochgeb. F. und H. Johann Georgen Hertzogen zu Sachsen Churfürstl. der röm. kays. Majestät hochansehlichen Commisario und des Grafen Wolf zu Mansfeld ihr. Chur. Gn. Generalleutnampt den 30. Augusti Anno 1620 belägert und 25. September erobert worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 23/399

Již zpočátku českého povstání rozhodl saský kurfiřt Jan Jiří I., že podpoří císaře proti vzbouřivším se českým stavům. Při plánování vojenských protiopatření proti povstalcům byla proto dohodnuta časová i místní spolupráce mezi armádami císařskými, bavorskými a saskými. Ve smyslu této dohody táhl tedy Jan Jiří I. Saský se svým vojskem již v září 1620 do Lužice, oblehl 5. září Budyšín a dobyl jej 5. října, tedy přibližně měsíc před bitvou bělohorskou. Přestože Jan Jiří Saský byl protestantem, lze v jeho politice sledovat téměř po celou dobu války třicetileté jakousi náklonnost pro ústřední moc císařovu v říši s výhradou tolerantního a spravedlivého poměru mezi oběma hlavními vyznáními. Když však radikálně katolické okolí Ferdinandovo tyto snahy saského kurfiřta mařilo, ocitl se znenadání v bitvě u Breitenfeldu r. 1631 po boku Gustava Adolfa švédského.


22-Skutečné postavení českého a císařského bitevního šiku na Bílé hoře u Prahy roku 1620. Nástupový tvar české armády na Bílé hoře. Postavení císařských a bavorských armád.

Skutečné postavení českého a císařského bitevního šiku na Bílé hoře u Prahy roku 1620. Nástupový tvar české armády na Bílé hoře. Postavení císařských a bavorských armád.

Bílá Hora, Dne 08.11.1620

Rytina schematicky naznačuje bitevní postavení císařských a bavorských vojsk (na tisku dole) a českých stavovských vojsk (nahoře). Taktická pojetí obou nástupových tvarů se výrazně liší, zejména pokud jde o sled jednotlivých druhů zbraní. Pluky a jejich velitelé jsou na svých stanovištích označeny jmény.

Signace: přisuzováno Abelinově, resp. Merianově „Theatru Europaeu
Autor: Abellnus, spoluvydavatel světových dějin "Theatrum Europeum", vydaných M.Merianem ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Eigentliche Delineation der Kays. und Böhmischen Schlachtordnung auf dem Weissen Berg bei Prag 1620.“ Ordnung der Böhm. Armee auffm Weissenberg. – Ordnung der Kayser. und Bayerischen Armeen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 24/13

Důsledkem českého povstání roku 1618 byla válka mezi českými stavy a císařem, jemuž přispěchal na pomoc Maxmilián Bavorský. Konflikt vyvrcholil nešťastnou bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620. Čeští stavové dali narychlo postavit na Bílé hoře několik šancí, aby tím zpevnili postavení českého vojska při bitvě, která již hrozila brzkým vypuknutím. Počet stavovských vojsk se odhaduje na přibližně 20 000 mužů, kteří však zčásti byli nevycvičeni a neukázněni. Mnoho důstojníků i vojáků bylo nutno ještě po začátku bitvy chvatně povolat z Prahy na jejich bojové stanoviště. V ranních hodinách dne 8. listopadu postavil kníže Kristián z Anhaltu, velitel stavovských vojsk, svou armádu na Bílé hoře ve tvaru oblouku, který byl opřen z jedné strany o nově vybudované fortifikace a druhou stranou sahal až k oboře zámečku Hvězda. Levý bok byl chráněn značně příkrým svahem. V pozadí byla pohotově postavena uherská jízda. Matyáš Thurn doporučoval bezodkladný útok na nepřítele ihned v době jeho seřazování a nástupu. I Anhalt se tomuto názoru přikláněl, Hohenlohe však radil vyčkat na nepřítelův útok na vlastní pevné postavení. Jeho taktický plán byl nakonec i ostatními veliteli přijat. I mezi veliteli císařské a bavorské armády byly neshody názorů na zahájení útoku. Vévoda Bavorský a Tilly prosazovali názor o neprodleném útoku, kdežto císařský generál Buquoy (nedávno zraněný) považoval české postavení pro přímý útok za příliš silné. Španěl Vilém Verdugo souhlasil s názorem velitelů bavorských. Když pak Bavoři již začali útočit a porazili předsunuté stavovské hlídky, nezbylo císařským, než postupovat rovněž kupředu a připojit se k útoku Bavorů. Maxmilián Bavorský takticky poněkud zdržel postup svých jednotek, aby nebyla přerušena souvislá fronta obou armád. První útok Tillyho a Tiefenbacha byl však rozdrcen jezdeckým protiútokem mladšího knížete z Anhaltu. Dva císařské pluky, Lichensteinův a Bauerův, pod velením plukovníka Kratze, napravily porážku svých bavorských spojenců. Vtom nastoupila ze strany české uherská jízda, aby dokonala vítezství Anhlatovo. Když však uherští jezdci zpozorovali, že se situace mezitím změnila v jejich neprospěch, dali se zmateně na útěk a přivedli do nepořádku i pěší vojsko, které následovalo jejich příkladu. Nepřítel využil příležitost a dovršil vítězství rychlým postupem. Všichni na straně české prchali, jen Matyáš Thurn a mladší hrabě Šlik se tvrdošíjně bránili se svými pověstnými Moravany u zdi obory, až byli téměř všichni pobiti. Šlik byl zajat a Thurn uprchl přes Prahu do ciziny. Tím byla dokonána osudná porážka na Bílé hoře.


25-Obraz I. náznaku nástupu vojsk a bitvy, která se konala u Prahy, českého hlavního města, 7. listopadu 1620.

Obraz I. náznaku nástupu vojsk a bitvy, která se konala u Prahy, českého hlavního města, 7. listopadu 1620.

Bílá Hora, Dne 08.11.1620

Rytina znázorňuje počátek bitvy na Bílé hoře. V popředí jsou vojska císařská a bavorská, uprostřed právě dochází k prvním srážkám mezi oběma protivníky. Na vrcholu hory již začíná útěk českého stavovského vojska. V pravém pozadí je město Praha, vlevo obora se zámečkem Hvězda. Dole třířádková legenda s písmeny A–H.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Tabula I. Delineationis Aciei et pugnae ad Pragam Bohemiae Metropolim factae 7. Novemb. 1620.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 25/16

Důsledkem českého povstání roku 1618 byla válka mezi českými stavy a císařem, jemuž přispěchal na pomoc Maxmilián Bavorský. Konflikt vyvrcholil nešťastnou bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620. Čeští stavové dali narychlo postavit na Bílé hoře několik šancí, aby tím zpevnili postavení českého vojska při bitvě, která již hrozila brzkým vypuknutím. Počet stavovských vojsk se odhaduje na přibližně 20 000 mužů, kteří však zčásti byli nevycvičeni a neukázněni. Mnoho důstojníků i vojáků bylo nutno ještě po začátku bitvy chvatně povolat z Prahy na jejich bojové stanoviště. V ranních hodinách dne 8. listopadu postavil kníže Kristián z Anhaltu, velitel stavovských vojsk, svou armádu na Bílé hoře ve tvaru oblouku, který byl opřen z jedné strany o nově vybudované fortifikace a druhou stranou sahal až k oboře zámečku Hvězda. Levý bok byl chráněn značně příkrým svahem. V pozadí byla pohotově postavena uherská jízda. Matyáš Thurn doporučoval bezodkladný útok na nepřítele ihned v době jeho seřazování a nástupu. I Anhalt se tomuto názoru přikláněl, Hohenlohe však radil vyčkat na nepřítelův útok na vlastní pevné postavení. Jeho taktický plán byl nakonec i ostatními veliteli přijat. I mezi veliteli císařské a bavorské armády byly neshody názorů na zahájení útoku. Vévoda Bavorský a Tilly prosazovali názor o neprodleném útoku, kdežto císařský generál Buquoy (nedávno zraněný) považoval české postavení pro přímý útok za příliš silné. Španěl Vilém Verdugo souhlasil s názorem velitelů bavorských. Když pak Bavoři již začali útočit a porazili předsunuté stavovské hlídky, nezbylo císařským, než postupovat rovněž kupředu a připojit se k útoku Bavorů. Maxmilián Bavorský takticky poněkud zdržel postup svých jednotek, aby nebyla přerušena souvislá fronta obou armád. První útok Tillyho a Tiefenbacha byl však rozdrcen jezdeckým protiútokem mladšího knížete z Anhaltu. Dva císařské pluky, Lichensteinův a Bauerův, pod velením plukovníka Kratze, napravily porážku svých bavorských spojenců. Vtom nastoupila ze strany české uherská jízda, aby dokonala vítezství Anhlatovo. Když však uherští jezdci zpozorovali, že se situace mezitím změnila v jejich neprospěch, dali se zmateně na útěk a přivedli do nepořádku i pěší vojsko, které následovalo jejich příkladu. Nepřítel využil příležitost a dovršil vítězství rychlým postupem. Všichni na straně české prchali, jen Matyáš Thurn a mladší hrabě Šlik se tvrdošíjně bránili se svými pověstnými Moravany u zdi obory, až byli téměř všichni pobiti. Šlik byl zajat a Thurn uprchl přes Prahu do ciziny. Tím byla dokonána osudná porážka na Bílé hoře.


31-Obraz II. Znázornění porážky českého vojenského šiku vojsky císařskými a bavorskými dne 7. listopadu 1620.

Obraz II. Znázornění porážky českého vojenského šiku vojsky císařskými a bavorskými dne 7. listopadu 1620.

Bílá Hora, Dne 08.11.1620

List představuje bitvu bělohorskou, chýlící se již ke svému nešťastnému konci. V popředí jsou sešikována vojska císařská a bavorská, která prudce útočí na českou stavovskou armádu, jejíž bojová kontinuita je již rozbita. Poražení prchají směrem ku Praze, která je nakreslena v pravém pozadí obrazu s řekou Vltavou a kamenným mostem. V řece tonou rozprášení uherští jezdci. Vlevo je královská obora se zámečkem Hvězda. Pod obrazem je legenda (2 řádky) s písmeny A–H.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Tabula II. Bohemorum aciei a Cesareanis et Bavaricis die VII. Nov. 1620. Profligatae Delineationem exhibens.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 26/17

Důsledkem českého povstání roku 1618 byla válka mezi českými stavy a císařem, jemuž přispěchal na pomoc Maxmilián Bavorský. Konflikt vyvrcholil nešťastnou bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620. Čeští stavové dali narychlo postavit na Bílé hoře několik šancí, aby tím zpevnili postavení českého vojska při bitvě, která již hrozila brzkým vypuknutím. Počet stavovských vojsk se odhaduje na přibližně 20 000 mužů, kteří však zčásti byli nevycvičeni a neukázněni. Mnoho důstojníků i vojáků bylo nutno ještě po začátku bitvy chvatně povolat z Prahy na jejich bojové stanoviště. V ranních hodinách dne 8. listopadu postavil kníže Kristián z Anhaltu, velitel stavovských vojsk, svou armádu na Bílé hoře ve tvaru oblouku, který byl opřen z jedné strany o nově vybudované fortifikace a druhou stranou sahal až k oboře zámečku Hvězda. Levý bok byl chráněn značně příkrým svahem. V pozadí byla pohotově postavena uherská jízda. Matyáš Thurn doporučoval bezodkladný útok na nepřítele ihned v době jeho seřazování a nástupu. I Anhalt se tomuto názoru přikláněl, Hohenlohe však radil vyčkat na nepřítelův útok na vlastní pevné postavení. Jeho taktický plán byl nakonec i ostatními veliteli přijat. I mezi veliteli císařské a bavorské armády byly neshody názorů na zahájení útoku. Vévoda Bavorský a Tilly prosazovali názor o neprodleném útoku, kdežto císařský generál Buquoy (nedávno zraněný) považoval české postavení pro přímý útok za příliš silné. Španěl Vilém Verdugo souhlasil s názorem velitelů bavorských. Když pak Bavoři již začali útočit a porazili předsunuté stavovské hlídky, nezbylo císařským, než postupovat rovněž kupředu a připojit se k útoku Bavorů. Maxmilián Bavorský takticky poněkud zdržel postup svých jednotek, aby nebyla přerušena souvislá fronta obou armád. První útok Tillyho a Tiefenbacha byl však rozdrcen jezdeckým protiútokem mladšího knížete z Anhaltu. Dva císařské pluky, Lichensteinův a Bauerův, pod velením plukovníka Kratze, napravily porážku svých bavorských spojenců. Vtom nastoupila ze strany české uherská jízda, aby dokonala vítezství Anhlatovo. Když však uherští jezdci zpozorovali, že se situace mezitím změnila v jejich neprospěch, dali se zmateně na útěk a přivedli do nepořádku i pěší vojsko, které následovalo jejich příkladu. Nepřítel využil příležitost a dovršil vítězství rychlým postupem. Všichni na straně české prchali, jen Matyáš Thurn a mladší hrabě Šlik se tvrdošíjně bránili se svými pověstnými Moravany u zdi obory, až byli téměř všichni pobiti. Šlik byl zajat a Thurn uprchl přes Prahu do ciziny. Tím byla dokonána osudná porážka na Bílé hoře.


32-Pravdivé vyobrazení krvavé bitvy a hlavního střetnutí, které se událo u města Prahy v roce 1620 v měsíci říjnu

Pravdivé vyobrazení krvavé bitvy a hlavního střetnutí, které se událo u města Prahy v roce 1620 v měsíci říjnu

Bílá Hora, Dne 08.11.1620

Rytina znázorňující bitvu na Bílé hHoře je provedena dosti primitivně, v pravém horním rohu je obora se zámečkem Hvězda, vlevo je zobrazena hořící vesnice. Prostor mezi čtvercovými vojenskými šiky je posetý mrtvými, raněnými a prchajícími vojáky českých stavů, v pravém dolním rohu jsou nakresleni tři trubači.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrhaffte Abbildung der blutigen Schlacht und Haupttreffens bey der Statt Praag vorgangen im Jahr 1620 Monats Octobris.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 27/359

Důsledkem českého povstání roku 1618 byla válka mezi českými stavy a císařem, jemuž přispěchal na pomoc Maxmilián Bavorský. Konflikt vyvrcholil nešťastnou bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620. Čeští stavové dali narychlo postavit na Bílé hoře několik šancí, aby tím zpevnili postavení českého vojska při bitvě, která již hrozila brzkým vypuknutím. Počet stavovských vojsk se odhaduje na přibližně 20 000 mužů, kteří však zčásti byli nevycvičeni a neukázněni. Mnoho důstojníků i vojáků bylo nutno ještě po začátku bitvy chvatně povolat z Prahy na jejich bojové stanoviště. V ranních hodinách dne 8. listopadu postavil kníže Kristián z Anhaltu, velitel stavovských vojsk, svou armádu na Bílé hoře ve tvaru oblouku, který byl opřen z jedné strany o nově vybudované fortifikace a druhou stranou sahal až k oboře zámečku Hvězda. Levý bok byl chráněn značně příkrým svahem. V pozadí byla pohotově postavena uherská jízda. Matyáš Thurn doporučoval bezodkladný útok na nepřítele ihned v době jeho seřazování a nástupu. I Anhalt se tomuto názoru přikláněl, Hohenlohe však radil vyčkat na nepřítelův útok na vlastní pevné postavení. Jeho taktický plán byl nakonec i ostatními veliteli přijat. I mezi veliteli císařské a bavorské armády byly neshody názorů na zahájení útoku. Vévoda Bavorský a Tilly prosazovali názor o neprodleném útoku, kdežto císařský generál Buquoy (nedávno zraněný) považoval české postavení pro přímý útok za příliš silné. Španěl Vilém Verdugo souhlasil s názorem velitelů bavorských. Když pak Bavoři již začali útočit a porazili předsunuté stavovské hlídky, nezbylo císařským, než postupovat rovněž kupředu a připojit se k útoku Bavorů. Maxmilián Bavorský takticky poněkud zdržel postup svých jednotek, aby nebyla přerušena souvislá fronta obou armád. První útok Tillyho a Tiefenbacha byl však rozdrcen jezdeckým protiútokem mladšího knížete z Anhaltu. Dva císařské pluky, Lichensteinův a Bauerův, pod velením plukovníka Kratze, napravily porážku svých bavorských spojenců. Vtom nastoupila ze strany české uherská jízda, aby dokonala vítezství Anhlatovo. Když však uherští jezdci zpozorovali, že se situace mezitím změnila v jejich neprospěch, dali se zmateně na útěk a přivedli do nepořádku i pěší vojsko, které následovalo jejich příkladu. Nepřítel využil příležitost a dovršil vítězství rychlým postupem. Všichni na straně české prchali, jen Matyáš Thurn a mladší hrabě Šlik se tvrdošíjně bránili se svými pověstnými Moravany u zdi obory, až byli téměř všichni pobiti. Šlik byl zajat a Thurn uprchl přes Prahu do ciziny. Tím byla dokonána osudná porážka na Bílé hoře.


33-Nákres obou polních ležení, císařského a českého, a následující krvavé bitvy a porážky české armády v pražské oblasti.

Nákres obou polních ležení, císařského a českého, a následující krvavé bitvy a porážky české armády v pražské oblasti.

Bílá Hora, Dne 08.11.1620

Rytina zobrazuje vojenské tažení a následující bitvu na Bílé hoře 8. listopadu 1620 ve čtyřech vyobrazených scénách: A) Postavení vojsk u Rakovníka. B) Počátek bitvy na Bílé hoře. C) Bitva zuří v plném rozsahu. D) Útěk stavovských vojsk ku Praze. Obrázky jsou provedeny velmi podrobně a pracně, ovšem rytecké umění není na výši.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz beyder Keyserischen und Böhmischen Feldläger und derauff erfolgten blutigen Schlacht und Niederlag der böhmischen Armada im Prager Revier.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 28/317

Důsledkem českého povstání roku 1618 byla válka mezi českými stavy a císařem, jemuž přispěchal na pomoc Maxmilián Bavorský. Konflikt vyvrcholil nešťastnou bitvou bělohorskou 8. listopadu 1620. Čeští stavové dali narychlo postavit na Bílé hoře několik šancí, aby tím zpevnili postavení českého vojska při bitvě, která již hrozila brzkým vypuknutím. Počet stavovských vojsk se odhaduje na přibližně 20 000 mužů, kteří však zčásti byli nevycvičeni a neukázněni. Mnoho důstojníků i vojáků bylo nutno ještě po začátku bitvy chvatně povolat z Prahy na jejich bojové stanoviště. V ranních hodinách dne 8. listopadu postavil kníže Kristián z Anhaltu, velitel stavovských vojsk, svou armádu na Bílé hoře ve tvaru oblouku, který byl opřen z jedné strany o nově vybudované fortifikace a druhou stranou sahal až k oboře zámečku Hvězda. Levý bok byl chráněn značně příkrým svahem. V pozadí byla pohotově postavena uherská jízda. Matyáš Thurn doporučoval bezodkladný útok na nepřítele ihned v době jeho seřazování a nástupu. I Anhalt se tomuto názoru přikláněl, Hohenlohe však radil vyčkat na nepřítelův útok na vlastní pevné postavení. Jeho taktický plán byl nakonec i ostatními veliteli přijat. I mezi veliteli císařské a bavorské armády byly neshody názorů na zahájení útoku. Vévoda Bavorský a Tilly prosazovali názor o neprodleném útoku, kdežto císařský generál Buquoy (nedávno zraněný) považoval české postavení pro přímý útok za příliš silné. Španěl Vilém Verdugo souhlasil s názorem velitelů bavorských. Když pak Bavoři již začali útočit a porazili předsunuté stavovské hlídky, nezbylo císařským, než postupovat rovněž kupředu a připojit se k útoku Bavorů. Maxmilián Bavorský takticky poněkud zdržel postup svých jednotek, aby nebyla přerušena souvislá fronta obou armád. První útok Tillyho a Tiefenbacha byl však rozdrcen jezdeckým protiútokem mladšího knížete z Anhaltu. Dva císařské pluky, Lichensteinův a Bauerův, pod velením plukovníka Kratze, napravily porážku svých bavorských spojenců. Vtom nastoupila ze strany české uherská jízda, aby dokonala vítezství Anhlatovo. Když však uherští jezdci zpozorovali, že se situace mezitím změnila v jejich neprospěch, dali se zmateně na útěk a přivedli do nepořádku i pěší vojsko, které následovalo jejich příkladu. Nepřítel využil příležitost a dovršil vítězství rychlým postupem. Všichni na straně české prchali, jen Matyáš Thurn a mladší hrabě Šlik se tvrdošíjně bránili se svými pověstnými Moravany u zdi obory, až byli téměř všichni pobiti. Šlik byl zajat a Thurn uprchl přes Prahu do ciziny. Tím byla dokonána osudná porážka na Bílé hoře.


42-Skutečný nákres a půdorys polního ležení spojeneckých knížat u Oppenheimu pod velením markrabího Jáchyma Arnošta Braniborského, generálporučíka téže armády. Podle správných rozměrů jsou rozdělena a zakreslena všechna ubytování. Roku 1621.

Skutečný nákres a půdorys polního ležení spojeneckých knížat u Oppenheimu pod velením markrabího Jáchyma Arnošta Braniborského, generálporučíka téže armády. Podle správných rozměrů jsou rozdělena a zakreslena všechna ubytování. Roku 1621.

Oppenhaim, Dne 01.01.1621 (do 31.01.1621)

Jde o schematický plán vojenského tábora v souměrných čtvercích. V popředí je zobrazena bažina, pod ní je udáno měřítko. Nad obrazovou částí tisku je shora uvedený text, pod ní je legenda A–R a 1–11. Tato skica je významným dokladem pro dějiny vojenství 17. věku, poněvadž zcela přesně znázorňuje organizaci (místní) vojenského ležení. Na tisku jsou zakresleny prostory ubytovací, bojové, administrativní, intendanční sklady apod.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Delineation und Grundrisz des Feldlägers der unierten Fürsten bey Oppenheim undter dem Commando Markgrafen Joachim Ernst von Brandenburg Generalleutnaant derselben Armee. Nach seinem rechten Masz alle Quartiere ausgeteilt und verzeichnet. Anno 1621.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 33/332

Když se v Čechách a přilehlých zemích počaly po českém povstání soustřeďovat nepřátelské armády, byla též vytvořena vojska tzv. protestantské unie na horním Rýnu. Unií rozumíme spolek protestantských knížat německých, odpůrců císařových, kteří podporovali Fridricha Falckého v jeho úsilí o český trůn. Tato nově vzniknuvší armáda protestantské unie měla současně s boji v Čechách, napadnout markýze Spinolu, velitele španělských vojsk, který táhl do dolní Falce. V čele armády Unie tehdy stál markrabí Arnošt Jáchym z Braniborska, který zastupoval Arnošta Mansfelda, polního maršálka Fridricha Falckého. Markrabí Braniborský však vedl vojenské operace velmi neobratně a s naprostým nezdarem, takže byl dokonce podezírán, že je dohodnut se Spinolou. Porážka českých stavů na Bílé hoře společně s těmito neúspěchy v Dolní Falci vedly konečně k likvidaci protestantské unie. Oppenheim, místo vojenského ležení armády Unie, leží přibližně 20 km jižně od Mohuče.


58-Nákres krajiny veltlinské, která byla Španělům opět odňata francouzským generálem markýzem di Covure.

Nákres krajiny veltlinské, která byla Španělům opět odňata francouzským generálem markýzem di Covure.

jezero Como, Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Na rytině je zobrazeno území severně od jezera Comského podél údolí Addy, v dnešní italské provincii Sondrio. Na pravé straně obrazu je jezero Como. Celá krajina je poseta horami s nesčetnými označeními různých míst. Nad obrazem je citovaný text a legenda.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Landschaft Veltlin, vom französischen General marquis di Covure den Spanischen wieder abgenommen worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 45/355

Po roce 1620 se objevila španělská a rakouská vojska v Grisonsku (Graubünden), čímž byly dotčeny i zájmy přilehlých krajů, především Veltlina, který po určitou dobu byl součástí Grisonska. Španělsko a Rakousko tím sledovaly jednak podporu katolíků proti švýcarským kalvinistům, jednak chtěly obsadit strategicky důležité alpské průsmyky. Francie, která za Richelieua tvrdošíjně vedla na několika místech válku proti Španělsku, vyslala armádu v čele s generálem markýzem di Covurem do Veltlina, porazila tu Španěly a obsadila území. Veltlin bylo strategicky extrémně důležité území pro všechny zúčastněné válčící strany. Probíhala tu tzv. „Španělská cesta“, kudy proudila vojska i materiál do španělského Nizozemí a probíhaly tudy důležité obchodní trasy. Neustále tu tak různými způsoby soupeřila Francie se Španělskem a Habsburskou říší.


59-Vyobrazení místa Ihringen, které bylo ohraženo šancemi Jiřím Fridrichem markrabím Bádenským. Roku 1621.

Vyobrazení místa Ihringen, které bylo ohraženo šancemi Jiřím Fridrichem markrabím Bádenským. Roku 1621.

Ihringen, Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Na malém obrázku je zobrazena hornatá krajina, na jejímž úpatí leží opevněné městečko Ihringen. Mezi různými pahorky jsou zakresleny šance, v pozadí je vidět město Brysach a opodál Höhingen. Popředí tvoří několik stromů a dva mušketýři. Nad obrazem je shora uvedený text.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung des Ohrts Iringen von Georg Friedrich Markgrafen zu Badeen verschantzet worden. Anno 1621.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 46/266

Jiří Fridrich markrabí Bádensko-Durlašský naverboval švýcarské žoldnéry a vyzbrojil armádu o přibližně 8 000 mužích. Jeho vojsko bylo vybaveno výborným dělostřelectvem a zvláštními vozy, z nichž bylo možno (obdobně jako u husitských válečných vozů) sestavit narychlo pevnost. Tato armáda byla připravena k obraně českého krále Fridricha Falckého. Za tím účelem přitáhl markrabí Bádenský do Breisgau a zde uzavřel přístup k hornímu Rýnu rakouskému arcivévodovi Leopoldovi, který sbíral vojsko v Alsasku. I Španělům, kteří táhli do Nizozemí proti císařovým nepřátelům, postavil se Jiří Fridrich Bádenský do cesty. Obsadil mosty přes Rýn, různé tvrze a pevnosti, např. Brysach, a k témuž účelu opevnil i městečko Ihringen, které leží na úpatí Kaiserstuhlu a bylo pro jeho strategické záměry obzvláště příhodné.


567-Obléhání města Montalban královským veličenstvem francouzským.

Obléhání města Montalban královským veličenstvem francouzským.

Mont Alban, Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Rytina zobrazuje perspektivně (zeshora) opevněné město na břehu řeky Tar (správně: Tarn). Obléhané město se správně jmenuje Montauban a leží v departementu Tarn et Garonne. Kolem města jsou umístěny vojenské tábory, vojenské potyčky, střílející děla apod. V levém rohu je na kopci vyobrazen hlavní stan králův. Shora uvedený nápis je na vlastní rytině.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Der Statt Montalban Belagerung von König. Mayst. in Frankreich.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 47/87

Jde o epizodu z dlouhého a krvavého boje francouzské vlády proti Hugenotům. Byla to sekta francouzských kalvinistů, která byla po řadu let krutě pronásledována. Obléhání jihofrancouzského městečka Montauban bylo součástí tohoto boje a bylo vedeno samotným králem Ludvíkem XIII. roku 1621.


61-Pravdivé vyobrazení opevněného města Montauban, které bylo královským veličenstvem francouzským obléháno. Roku 1621.

Pravdivé vyobrazení opevněného města Montauban, které bylo královským veličenstvem francouzským obléháno. Roku 1621.

Mont Alban, Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Popředí obrazu tvoří skupiny vojáků a trubačů. Středem krajiny protéká říčka Tarn, na jejímž břehu leží pevnost Montauban. Vlevo u řeky Lauarion je hlavní stan králův – Pique Cox – pod rytinou je legenda: 1–13.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Bildnusz der vesten Statt Montauban und wie die selbe von Königl. May. in Frankreich belägert worden. Anno 1621.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 48/55

Jde o epizodu z dlouhého a krvavého boje francouzské vlády proti Hugenotům. Byla to sekta francouzských kalvinistů, která byla po řadu let krutě pronásledována. Obléhání jihofrancouzského městečka Montauban bylo součástí tohoto boje a bylo vedeno samotným králem Ludvíkem XIII. roku 1621.


47-Nové vyobrazení všech měst, pevností a zámků dobytých a obsazených vojenskou mocí jeho excelence markýze Spinoly jak v Německu, tak i ve Falci od roku 1620 do roku 1621.

Nové vyobrazení všech měst, pevností a zámků dobytých a obsazených vojenskou mocí jeho excelence markýze Spinoly jak v Německu, tak i ve Falci od roku 1620 do roku 1621.

Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Grafika zobrazuje na malých oválech, uspořádaných do tvaru spirály, 50 měst, hradů a pevností. Uprostřed je portrét a erb Spinolův. Níže je nizozemský a francouzský text, líčící subjektivně, z hlediska španělských vítězů, průběh falcké války v letech 1620 až 1621. A Anvers, par Abraham Verhoeven, imprimeur juré demerant sur la Lombaerde Veste, au soleil d´or 1621.

Signace: neuvedena
Autor: Verhoeven Abraham, tiskař v Antverpách

Originální název: Nouvelle putraicture de toutes les villes, forteresses et chateaux, que son excellence le marquis Spinola á gangé et prit, tant en Allemagne comme au Palatinat aveque sa puissance militaire, depuis l´an 1620 jusques l´an 1621.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 49/137

Současně s válkou v českých zemích podnikl i císařův spojenec král španělský prostřednictvím svého vojevůdce markýze Spinoly, vojenský vpád do Dolní Falce, aby podlomil moc Ferdinandova odpůrce Fridricha Falckého. Během r. 1621 byla Rýnská Falc Španěly obsazena a zobrazená města dobyta. Jakmile vypuklo v Čechách r. 1618 povstání nekatolických stavů proti císaři, které znamenalo velké nebezpečí pro kontinuitu římsko-německé říše, poohlédl se Ferdinand II. po spojencích, kteří by mu pomohli čelit nebezpečí. Jeho volba padlA–ne náhodou – ( z důvodů příbuzenských i náboženských) na španělského krále, který císařově žádosti vyhověl a zmocnil ihned markýze Ambrože Spinolu, aby naverboval v západních zemích armádu a pomohl císaři potlačit vzbouřivší se nekatolíky. Když tedy Spinola táhl se svým vojskem do střední Evropy, vpadl do dědičné země císařova protivníka a krále povstaleckých Čechů Fridricha Falckého – do Dolní Falce, aby jej ranil na nejcitlivějším místě. Krásná a bohatá Falc byla Spinolou dobyta a zpustošena v době kratší jednoho roku. Současně došlo i ke katastrofě bělohorské, a tím byl osud Fridricha Falckého i jeho obou zemí zpečetěn. Hrady, pevnosti a města dobyté Spinolou v Dolní Falci roku 1620–1621 jsou na této rytině zobrazeny.


62-Štěstí a neštěstí bývalého falckraběte.

Štěstí a neštěstí bývalého falckraběte.

Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Na rytině je vyobrazeno kolo na hřídeli, jímž otáčejí dva muži. Na kole je Fridrich Falcký ve třech různých polohách, které symbolizují jednotlivé fáze jeho pohnutého života. Vlevo se přidržuje kola a stoupá k vrcholu, na nejvyšším bodu uprostřed trůní jako král a vpravo padá z kola do moře, z něhož jej vytahují holandští rybáři. V pozadí je kopcovitá krajina a pod obrazem dvousloká německá báseň, líčící nešťastný osud českého zimního krále.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Dess gewesten Pfalzgrafen Glück und Unglück.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 50/94

Jde o politický leták, popisující a ilustrující satirickým obrazem „štěstí i neštěstí“ Fridricha Falckého, krátkodobého českého krále. U stoupající figury je přispáno „Fridrich kurfiřt“, který svým významem a politickou mocí stoupá. Na nejvyšším bodu kola trůní „Fridrich král“, který panuje v království českém a měří své síly s mocným římsko-německým císařem. Na pravé straně padá bezvládně (již jen) „Fridrich“ do moře a je tonoucí vytažen na břeh nizozemskými rybáři. Pád do propasti symbolizuje Fridrichovu porážku na Bílé hoře a v Dolní Falci. Po dlouhém a strastiplném putování našel konečně azyl v kalvínském Holandsku (záchrana nizozemskými rybáři). Dvě osoby otáčející kolem jsou: Scultetus, Bedřichův dvorní kazatel, a Camerarius, jeho nejvlivnější rádce.


63-Pravdivé a skutečné vyobrazení a zjevení vypuzeného zimního krále i jeho hrozivého předsevzetí, pomstít se všem těm, kteří jím pohrdají, a také jak je mocné jeho (vojenské) tažení, kde hodlá nejprve zřídit své polní ležení, Bůh nám svou milostí přispěj!

Pravdivé a skutečné vyobrazení a zjevení vypuzeného zimního krále i jeho hrozivého předsevzetí, pomstít se všem těm, kteří jím pohrdají, a také jak je mocné jeho (vojenské) tažení, kde hodlá nejprve zřídit své polní ležení, Bůh nám svou milostí přispěj!

Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Rytina představuje zimního krále Fridricha, oděného do kožichu a sedícího na trůně. Místo žezla drží v ruce husitský palcát. Po obou stranách trůnu stojí jeho vojevůdcové v klasických římských vojenských kostýmech, se štíty, na nichž jsou znamení severních (zimních) souhvězdí štíra, kozorožce apod. Jedna z vojenských postav podává králi dvě malé ryby na míse. Pod obrazem je třísloká německá báseň zesměšňující Fridricha Falckého.

Signace: Getruckt zu Augspurg, In Verlegung Daniel Manassers Kupferstecher beym Klenckerthörlein.
Autor: Manasser Daniel, rytec a nakladatel v Augsburgu

Originální název: Wahrhafftige und eygentliche Abbildung und Contrafactur desz verjagten Winterkönigs auch sein erschreckliches vornemmen wie er sich will rechen an allen denjenigen, so ihn veracht haben, auch wie stark er im Anzug ist und wo er sich mit seinem Feldläger am ersten wird hingeben, Gott wöll uns mit Gnaden beistehen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 51/55

Jde o pamflet, který zesměšňuje českého „zimního“ krále Fridricha Falckého. List vychází z posměšného označení „zimního“ krále, jmenuje jeho vojevůdce podle zimních měsíců (listopad, prosinec, leden, únor, březen), nebo jmény katolických patronů, jichž památka se slaví v zimních měsících, např. Martina, Mikuláše, Baltazara, Blažeje a jiných. Báseň posměšně varuje západoevropské státy před nebezpečím invaze armád zimního krále, který se chystá pomstít všechny porážky, které utrpěl. Ve skutečnosti byl ovšem tehdy již Fridrich poraženým utečencem, který prchal na západ a hledal již jen útočiště před pronásledovateli.


64-Výtah z Anhaltovy kanceláře, totiž výkres, (znázorňující) jak praktikuje kalvínský duch (postup) se svými tajnými rady proti římské říši a důsledně proti katolické římské církvi, ale (tito) poradci se svými praktikami ztroskotají.
Co vědci z písma vnímají, to naučí obraz prostého muže.

Výtah z Anhaltovy kanceláře, totiž výkres, (znázorňující) jak praktikuje kalvínský duch (postup) se svými tajnými rady proti římské říši a důsledně proti katolické římské církvi, ale (tito) poradci se svými praktikami ztroskotají. Co vědci z písma vnímají, to naučí obraz prostého muže.

Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Na grafice je vyobrazena katolická církev jako vysoká, mohutná budova se čtyřmi věžemi, které symbolizují císaře, papeže, kurfiřta Bavorského a Španělsko. Na věžích jsou upevněny silné řetězy, za které vší silou táhnou různí nepřátelé církve, Fridrich Falcký, Bethlen Gábor, markrabě Krnovský, Kryštof z Dohny a několik ďáblů, kteří chtějí strhnout budovu římské církve. V pravém a levém rohu tisku jsou zobrazena města Heilborn a Crailsheim, kde byla tzv. Anhaltská kancelář, totiž většina korespondence a jiných písemností knížete z Anhaltu, známého strůjce českého povstání a velitele stavovských vojsk na Bílé hoře. Tento listinný materiál značně kompromitoval jednak Anhalta samotného, ale i mnoho jiných osob zúčastněných na českém povstání. Anhlatova kancelář se stala po bitvě bělohorské kořistí císařských a umožnila jim přesně zjistit záměry povstalců i stupeň jejich zrádcovské činnosti. Kolem obrazu je uvedeno mnoho výroků osob, jež byly buď zapojeny v českém povstání, nebo stály na straně císařově. Pod obrazovou částí rytiny je obsáhlá německá báseň, tzv. „upřímné varování“, přesvědčující čtenáře o zradě a špatnosti protikatolického povstání roku 1618.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Extrract der Anhaltischen Cantzley das ist Abrisz wie der Calvinische Geist durch seine gehaime Räth, wider das röhmische Reich und consequenter wider die catholische römische Kirchen practiciert, doch die Rathschläger ob ihren Practicken zuschanden werden. „Was Glehrte durch die Schrift verstahn, Das lehrt das Gemähl den gemeinen Mann.“

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 52/84


65-Bdící orel. Nyní je stráž, neoddávej se spánku a nedbalosti!

Bdící orel. Nyní je stráž, neoddávej se spánku a nedbalosti!

Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Na rytině je sloup, na němž sedí říšský orel držící v zobáku kruh a pod křídlem vavřínovou ratolest. Na hlavě má císařskou korunu a pod levou nohou slunce, u něhož je nápis: „Sol iustitae“. Vlevo je střelec (Anglie) mířící na orla a dva muži s kopími (Mansfeld a vévoda Krnovský), kteří bodají orla, brání jim v tom však dva andělé se štíty, na nichž jsou nápisy: „Je to zbytečné!“ a „Zcela pochybeno!“. O sloup jsou opřeni liška (Bethlen Gábor) a medvěd (Nizozemsko), kteří se pokoušejí povalit sloup. Před sloupem je jelen (Brunšvicko), který jej podhrabává, je však přitom uštknut hadem. Po obou stranách sloupu leží lev a lvice (Švédsko), u nichž je nápis: „Číháme!“. Pod obrazem je třísloká báseň.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wachender Adler. Iam vigilia vano nec somno deditu esto!

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 53/131

Leták, vydaný stranou císařskou, názorně ilustruje svízelné politické postavení římsko-německé říše z počátku třicetileté války. Císařovi nepřátelé jsou: Anglie, Nizozemsko, Brunšvicko, Mansfeld, vévoda Krnovský, Bethlen Gábor a Švédsko, které doposud do bojů nezasáhlo, ale číhá v pozadí. V básni je podrobně líčeno ohrožení svaté říše římské uvedenými nepřáteli. Autor se táže, co by této situaci asi řekli staří Římané Brutus, Corvinus, Manlius a jiní. Císařský orel však bdí a je na stráži, přemůže všechny obtíže a vyzývá politické neutrály, aby mu přispěchali na pomoc.


66-Boj mezi orlem a lvem.

Boj mezi orlem a lvem.

Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Uprostřed obrazu je sloup, nad nímž andělé drží vavřínový věnec s českou korunou a žezlem. K vrcholu sloupu vedou z obou stran schody, po nichž z levé strany vstupuje český lev s korunou na hlavě; proti němu padá kříž (reformace). Saský kurfiřt Jan Jiří raní lva mečem na noze, markýz Spinola (Španělsko) tahá lva za ocas a vévoda Maxmilián Bavorský jej bodá do levé nohy. Na druhé straně vystupuje po schodech císařský orel, na jehož hlavu padá meč (tj. poprava českých pánů), Mansfeld i vévoda Krnovský střílí na orla a sedmihradský kníže Bethlen po Buquoyově smrti znovu ohrožuje orla svým mečem. V pozadí za sloupem je znázorněna bitva a souboj mezi Mansfeldem a Maxmiliánem Bavorským. Pod rytinou je dvousloká německá báseň.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Desz Adlers und Löwen Kampff.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 54/60

Rytina symbolizuje spor mezi Ferdinandem II. a Fridrichem Falckým o českou korunu. Na obou stranách jsou znázorněny zábrany, které maří úsilí obou panovníků. Fridrich Falcký je stíhán Maxmiliánem Bavorským, Spinolou a Janem Jiřím Saským. Kříž, který padá na hlavu lva, představuje příliš intenzivní a překotné zavádění reformované církve v Čechách po povstání stavů, což působilo mezi lidem v neprospěch nového krále. Na druhé straně vidíme nepřátele císařovy, Mansfelda, Bethlena, který po Buquoyově smrti znovu prudce útočí, a vévodu Krnovského. Meč, který padl na hlavu orla, symbolizuje popravu českých pánů na Staroměstském rynku roku 1621, která vyvolala mezi lidem vzdor a odpor vůči Ferdinandovi II.


67-Triumfující orel, ve stínu tvých perutí bude vzkvétat království české.

Triumfující orel, ve stínu tvých perutí bude vzkvétat království české.

Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Na sloupu trůní orel s korunou a žezlem. Z oblaku vychází ruka s mečem dotýkajícím se říšského jablka, které drží orel v levém spáru. Na pravé straně sloupu stojí Jan Jiří Saský, Spinola a Maxmilián Bavorský, na levé straně je Mansfeld, Bethlen a vévoda Krnovský. Za sloupem jsou davy lidu českého, moravského a slezského. V pravém popředí leží zraněný, nemocný český lev, z něhož vyrůstá strom, k němuž je připoután meč a štít. Pod obrazovou částí grafiky je obsáhlý veršovaný německý text.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Triumphierender Adler, sub umbra alarum tuarum florebit regnum Bohemuae.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 55/61

Rytina znázorňuje z hlediska císařského politickou situaci po vítězství nad českým povstáním. Vítězný říšský orel rozepíná svá křídla nad porobenými zeměmi Koruny české. Jeho spojenci jsou označeni nápisy: sic volo, sic iubeo, sit pro ratione voluntas, etc. U protivníků říšského orla je nápis: iuro, moror etc. U zraněného českého lva je napsáno: Fortunae causA–z důvodu osudu. V pozadí je české obyvatelstvo, jehož názory na situaci se zřetelně různí. Část běduje, část jásá a někteří živě diskutují. Je zajímavé, že u toho, i u předchozího listu (č.54/60 na str. 47) se setkáváme s nezvyklou objektivností autora, který se dokonce nebál označit popravu českých pánů za čin, který značně poškodil pověst císařovu v českých zemích.


180-Vyobrazení sklepení Stein v Kurfalci, ležící nad Rýnem.

Vyobrazení sklepení Stein v Kurfalci, ležící nad Rýnem.

Türkheim, Dne 01.01.1621 (do 31.12.1621)

Jde o malý výškový obraz s řekou Rýnem, přes niž vede most. Na Rýnu je nakreslena loď a na břehu leží Rhein-Türkheim. Na hořejší části obrazu je zámek Stein, obklopený vodním tokem a bažinami. V krajině je španělský tábor, šance a různé stromoví. Nad obrazem je shora uvedený text a dole je legenda.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Kellerei zum Stein in der Churpfaltz am Rhein gelegen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 56/396

V dědičné zemi českého krále Bedřicha Falckého, v Dolní Falci, byla vedena válka Španěly v čele s markýzem Spinolou, který si celou Dolní Falc podrobil. Později tam táhl s vojskem i Tilly. Jakmile vypuklo v Čechách r. 1618 povstání nekatolických stavů proti císaři, které znamenalo velké nebezpečí pro kontinuitu římsko-německé říše, poohlédl se Ferdinand II. po spojencích, kteří by mu pomohli čelit nebezpečí. Jeho volba padlA–ne náhodou – ( z důvodů příbuzenských i náboženských) na španělského krále, který císařově žádosti vyhověl a zmocnil ihned markýze Ambrože Spinolu, aby naverboval v západních zemích armádu a pomohl císaři potlačit vzbouřivší se nekatolíky. Když tedy Spinola táhl se svým vojskem do střední Evropy, vpadl do dědičné země císařova protivníka a krále povstaleckých Čechů Fridricha Falckého – do Dolní Falce, aby jej ranil na nejcitlivějším místě. Krásná a bohatá Falc byla Spinolou dobyta a zpustošena v době kratší jednoho roku. Současně došlo i ke katastrofě bělohorské, a tím byl osud Fridricha Falckého i jeho obou zemí zpečetěn. Hrady, pevnosti a města dobyté Spinolou v Dolní Falci roku 1620–1621 jsou na této rytině zobrazeny.


53-Nákres pevnosti Nové Zámky, která byla obléhána armádou jeho císařského veličenstva pod velením generála Buquoye.

Nákres pevnosti Nové Zámky, která byla obléhána armádou jeho císařského veličenstva pod velením generála Buquoye.

Nové Zámky, Dne 01.06.1621 (do 30.06.1621)

Rytina perspektivně zobrazuje pevnost Nové Zámky s pěti předsunutými šancemi, obklopenými vodou. Z pevnosti je stříleno na císařský tábor, umístěný vlevo. V pozadí za městem se odehrává střetnutí jízdních oddílů. Vpravo je řeka Nitra. V dolním pravém rohu je čtyřhranná kartuše s pohledem na Bratislavu. V pozadí jsou kresleny kopce.

Signace: G. Keller
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Festung Neuheisel, wie solche von Kay. May. Armada underm General Buquoy belagert gewesen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 38/170

Když bylo likvidováno na celém území Čech a Moravy české povstání vojsky císařskými a bavorskými, byl Buquoy se svou armádou odeslán na východ proti Bethlenovi Gáborovi, knížeti sedmihradskému, který nebezpečně ohrožoval císařovy državy na východě. I Bratislava padla do rukou Bethlenových, když předtím ztroskotal Dampierrův pokus dobýt město zpět. Dampierre zde sám padl (viz na str. 368 v II. díle!). Bethlen Gábor kdysi sám aspiroval na českou korunu, když však byl v tomto záměru vytlačen Fridrichem Falckým, vznikla v jeho nitru nenávist vůči Čechům, kteří dali přednost jinému pretendentu. Jeho rozpolcená a úskočná povaha však způsobila, že pokračoval v boji i proti císaři. Buquoy vnikl na Slovensko, zmocnil se Trnavy, Starých Hradů a Bratislavy. Při obléhání Nových Zámků padl hned zpočátku bojů, když s oddílem jezdectva přispěl na pomoc jinému oddílu jízdy, který byl při furažírování nepřítelem poražen. Bethlen nyní získal odvahu a s pomocí svých spojenců, markraběte Krnovského a několika uherských velmožů, vnikl až do prostoru Moravy a jeho jezdecké hordy zde zle drancovaly. Teprve zásahem Valdštejnovým byl Bethlen Gábor poražen a po dohodě s markrabětem Krnovským uzavřel s císařem tzv. „mikulovský mír“. Nové Zámky byly Buquoyem obléhány v červnu roku 1621.


52-Náčrt pevnosti Nové Zámky, která byla obléhána armádou jeho císařského veličenstva pod velením generála Buquoye.

Náčrt pevnosti Nové Zámky, která byla obléhána armádou jeho císařského veličenstva pod velením generála Buquoye.

Nové Zámky, Dne 01.06.1621 (do 30.06.1621)

Rytina zobrazuje pevnost Nové Zámky z r. 1621. Až na chybějící pohled na Bratislavu je grafika téměř identická s listem č. 38/170 na str. 35. Jen jezdecké střetnutí za městem je poněkud jinak koncipováno, jde bezpochyby o boj, v němž padl Buquoy. Obě rytiny jsou nesporně dílem téhož autora, podle Drugulina G. Kellera, a mají i tytéž rozměry.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Festung Neuheusel wie solche von Kay: May: Armada underm General Buquoy belagert gewesen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 39/205

Když bylo likvidováno na celém území Čech a Moravy české povstání vojsky císařskými a bavorskými, byl Buquoy se svou armádou odeslán na východ proti Bethlenovi Gáborovi, knížeti sedmihradskému, který nebezpečně ohrožoval císařovy državy na východě. I Bratislava padla do rukou Bethlenových, když předtím ztroskotal Dampierrův pokus dobýt město zpět. Dampierre zde sám padl (viz na str. 368 v II. díle!). Bethlen Gábor kdysi sám aspiroval na českou korunu, když však byl v tomto záměru vytlačen Fridrichem Falckým, vznikla v jeho nitru nenávist vůči Čechům, kteří dali přednost jinému pretendentu. Jeho rozpolcená a úskočná povaha však způsobila, že pokračoval v boji i proti císaři. Buquoy vnikl na Slovensko, zmocnil se Trnavy, Starých Hradů a Bratislavy. Při obléhání Nových Zámků padl hned zpočátku bojů, když s oddílem jezdectva přispěl na pomoc jinému oddílu jízdy, který byl při furažírování nepřítelem poražen. Bethlen nyní získal odvahu a s pomocí svých spojenců, markraběte Krnovského a několika uherských velmožů, vnikl až do prostoru Moravy a jeho jezdecké hordy zde zle drancovaly. Teprve zásahem Valdštejnovým byl Bethlen Gábor poražen a po dohodě s markrabětem Krnovským uzavřel s císařem tzv. „mikulovský mír“. Nové Zámky byly Buquoyem obléhány v červnu roku 1621.


49-Poprava, která byla rozhodnuta a provedena dne 11. /21. června 1621 v Praze.

Poprava, která byla rozhodnuta a provedena dne 11. /21. června 1621 v Praze.

Praha, Dne 11.06.1621 (do 21.06.1621)

Obraz je rozdělen na sedm dílů zobrazujících různé události spojené s odsouzením a popravou 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. Znázorněné epizody představují: vynesení rozsudku, přednesení žádosti o milost ženami a dětmi odsouzenců, odsouzení jsou dopraveni v krytých vozech do staroměstské radnice, vlastní krvavá exekuce a staroměstská mostecká věž, na níž byly upevněny pro výstrahu hlavy popravených a Jeseniův jazyk.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Execution so zu Prag den 11. /21. Juny 1621 ist abgestellt und vollzogen worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 36/358

Den po porážce českého stavovského vojska na Bílé hoře, přitáhl Maxmilián Bavorský do Prahy a ujal se zde velení. Zástupci města a různé významné osobnosti mu vzdávali hold a prosili o milost. Prozíravý vévoda Bavorský se pečlivě vystříhal vměšovati se do císařových vladařských práv v Čechách, jednal však s delegacemi, které k němu přicházely, přívětivě a shovívavě. Dne 17. listopadu opustil Prahu a vrátil se se svým vojskem do Mnichova. V Praze zanechal jen malou posádku, podřízenou generálu Tillymu. Buquoy léčil své zranění a pak odtáhl na Moravu. Nastalo krátkodobé uklidnění. Dne 20. února však dal císařův místodržící Karel kníže Lichtenstein zatknout značný počet osob zúčastnivších se českého povstání. Zakrátko byl svolán soud, který odsoudil velkou většinu obviněných, z toho 27 osob k trestu smrti. Soudní líčení se vleklo poměrně dlouho a po celou tu dobu bylo působeno z různých stran na Ferdinanda II., aby velezrada povstalců byla potrestána co nejpřísněji. Prý se o to zasadili hlavně Martinic, Slavata i císařův zpovědník P. Lamorain. Konečně dostal Lichtenstein císařův rozkaz provést exekuci odsouzených k smrti dne 21. července 1621 na Staroměstském náměstí. Večer před popravou se dostavil velký zástup žen a dětí odsouzenců k Lichtensteinovi a prosil o milost pro své muže a otce, ten však císařovo rozhodnutí změniti nemohl, i kdyby chtěl. Dne 21. června 1621 byla provedena exekuce 27 odsouzených ze 43 obviněných na Staroměstském náměstí. Popraveni stětím byli: Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Bedřich z Bihle a Řehlovic, Jindřich Ota z Los, Vilém Konecchlumský, Diviš Černín z Chudenic, Bohuslav z Michalovic, Leander Rippel, Jiří Hauenschild, rektor Karlovy univerzity Jan Jesenius, Jan Kutnauer a tři další byli popraveni oběšením. Celkem bylo popraveno 27 osob za stálého víření bubnů, aby tím byly přehlušeny případné nežádoucí výroky odsouzenců. Tímto tvrdým zásahem dovršil císař své kruté vítězství nad českým stavovským povstáním.


51-Nákres polních ležení její knížecí jasnosti vévody Bavorského etc. a tábora Mansfeldova, jak ležely oboustranně proti sobě u Rozvadova v Čechách a u Weidhausenu v Horní Falci roku 1621.

Nákres polních ležení její knížecí jasnosti vévody Bavorského etc. a tábora Mansfeldova, jak ležely oboustranně proti sobě u Rozvadova v Čechách a u Weidhausenu v Horní Falci roku 1621.

Rozvadov, Dne 15.06.1621 (do 15.07.1621)

Signace: neuvedena
Autor: Sadeler R., mědirytec

Originální název: Abrisz Ihr: Fürstl: Durchl: in Bayrn: etc. und des Manssfeldischen Lägers, wie sie beiderseits zu Rosshaupten in Böheim und zu Weydhausen in der Ober Churpfaltz gegen einander gelegen, im 1621Jahr.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 37/6

Obraz zachycuje perspektivní pohled na šumavskou krajinu od východu. V pozadí jsou zřetelně vidět šumavské lesnaté hory, vpravo dole je vesnice Rozvadov, ležící přibližně 20 km západně od Boru. V dalekém pozadí je město Weidhausen v Bavorsku. V krajině jsou porůznu roztroušeny vojenské oddíly, tábory, fortifikace apod. Pod obrazem je legenda: 1 až 28. Po bitvě bělohorské došlo ještě porůznu k menším bojům, hlavně v západních a východních Čechách. Mansfeld, který se zatím stal polním maršálkem Fridricha Falckého, držel dosud Plzeň, kterou dobyl roku 1618 (viz. č. 5/196 na str. 4 a 5), a nyní ji teprve ztratil. Protestantská Unie poznala, že její odpor v západním Německu nepovede v důsledku přesily vojsk španělského markýze Spinoly k úspěchu, a proto se rozešla. Její vojska se však houfně shromažďovala pod prapory Mansfeldovými, který je soustředil u Weidhausenu, na hranici hornofalcké a české, v polovině roku 1621. Proti němu v české vesnici Rozvadov stál Tilly se svou armádou, též mohutně posílenou vojsky Maxmiliána Bavorského. V Mansfeldově táboře se však brzy rozšířily epidemie, prý pro velký počet nezakopaných padlých koní. Mimoto bylo třeba naléhavě pomoci dědičné Fridrichově Dolní Falci, která byla postižena španělským vpádem. Proto byl tábor u Weidhausenu zlikvidován a Mansfeld odtáhl na severozápad.


60-Císařské valy u Damgartenu.

Císařské valy u Damgartenu.

Damgarten, Dne 01.08.1621 (do 30.09.1621)

Jde o malý obrázek, pravděpodobně vystřižený z nějakého díla (snad Theatrum Europaeum), na němž není konkrétní časové určení. Zobrazuje jízdní vojsko s korouhvemi a prapory, vlevo je opevněná věž a říčka Regnitz, přes kterou vede cesta k opevněnému táboru s vojsky. V pozadí je vidět požár.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Kayserliche Schantz bey Damgarten.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 40/222

Nelze spolehlivě stanovit, o kterou válečnou událost se jedná, je však nejvýše pravděpodobné (podle místního určení), že tisk zobrazuje bojovou scénu, k níž došlo na podzim roku 1621 v Horním Falcku. Zde (u Weidhausenu) bylo po delší dobu polní ležení Mansfeldovy armády a docházelo tu k častým šarvátkám s císařsko-ligistickým vojskem pod generálem Tillym. Bylo to v době, než Mansfeld překotně odtáhl do Dolní (Rýnské) Falce proti markýzi Spinolovi. Regnitz je malá říčka vlévající se do Sály. Popsané území leží přibližně 20 km západně od Aše.


54-Mansfeldské vojsko, v počtu  5 000 mužů na koni a 13 000 pěších, mělo u sebe 17 kusů hrubých děl a 2 000 vozů, přitáhlo 1621 dne 4. října do vyobrazeného místa Willhelmsdorfu, zůstalo zde s celou armádou přes noc a 5. téhož (měsíce) opět nastoupilo k pochodu do Dolní Falce.

Mansfeldské vojsko, v počtu 5 000 mužů na koni a 13 000 pěších, mělo u sebe 17 kusů hrubých děl a 2 000 vozů, přitáhlo 1621 dne 4. října do vyobrazeného místa Willhelmsdorfu, zůstalo zde s celou armádou přes noc a 5. téhož (měsíce) opět nastoupilo k pochodu do Dolní Falce.

Wilhermsdorf, Dne 04.10.1621 (do 05.10.1621)

Na obrazu je městečko Willhermsdorf nad Aurachem, ležící 34 km severo-západně od Norimberku, a zámek Bürckmischling s „Lusthausem“ na kopci, obrostlým vinnou révou. Říčka Aurach se rozdvojuje blízko městečka na dvě ramena, z nichž jedno obtéká zámek, který je vodní tvrzí. Nad zámkem je erb, bezpochyby rodu jeho tehdejšího držitele. Uvnitř i kolem městečka je tábořící vojsko, v pozadí jsou 4 oddíly vojska seskupeného do charakteristických čtvercových útvarů. Shora uvedený text i legenda 1–4 jsou pod obrazovou částí tisku.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Das Mansfeldische Volk, welches zu Ross 5.000 und zu Fuhs 13.000 stark gewest, bey sich habent 17 Stück Grob Geschütz und bey 2.000 Wagen ist anno 1621 den 4. October in dieszem abgebilten Ort Willhermsdorf ankumen, alldar mit der ganzen Armada über Nacht gelegen und den 5. disz wider uffgebrochen und nach der untern Pfalz marschiert.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 41/175

Válka proti českým povstalcům byla ukončena dobytím Tábora v listopadu 1621. Ještě předtím však odtáhl Mansfeld po ztrátě Plzně do Horní Falce (těsně západně od Chebu). Jeho vojsko mohutně narostlo, když do něho vstoupilo mnoho propuštěnců z likvidované protestantské Unie. Jeho situace v Horní Falci se však zhoršila, když jej počal ohrožovat Tilly, vojevůdce katolické ligy, a když v jeho ležení ve Weidhausenu nedaleko Koburku nakažlivá epidemie decimovala jeho armádu. Mansfeld se proto rozhodl pro pochod do Dolní Falce. Velmi obratným jednáním s císařskými se mu podařilo zastřít svůj strategický pohyb, takže se zcela nečekaně objevil v Dolní Falci. Zobrazené přenocování celé armády ze 4. na 5. říjen 1621 ve Wilhelmsdorfu je právě z tohoto chvatného pochodu do Dolní Falce.


55-Město Tábor, které bylo roku 1621 obléháno.

Město Tábor, které bylo roku 1621 obléháno.

Tábor, Dne 13.11.1621

Lept je mistrně proveden, podle stylu není však Hollarův, nýbrž spíše Sadelerův – není však signován. Tábor je zobrazen perspektivně (zeshora), věž kostela je částečně demolována, na levé straně je zakreslen rybník Jordán. Kolem města jsou vojenská seskupení, šance, nájezdy, apod. Vše je ryto s udivující přesností a pečlivostí. Citovaný nápis je nad obrazem, dole je obsáhlá legenda na ozdobném vignetovém poli.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Tabor civitas anno 1621 obsessa et capta.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 42/325

Ferdinand II. se nespokojil s vítězstvím na Bílé hoře, dal rozkaz k likvidaci všech stavovských opěrných bodů, které se dosud nevzdaly. Tato akce však byla ztížena skutečností, že Buquoy s velkou částí císařských vojsk odtáhl na východ, aby tam čelil nájezdům sedmihradského knížete Bethlena Gábora. Bavorská armáda pod Tillym byla nucena k pochodu do Horní Falce, kde se nebezpečně počal hýbat Mansfeld po ztrátě Plzně a několika dalších západočeských měst. V Čechách tedy zůstal jen generál Don Baltasar Maradas, původem Španěl, jehož úkolem bylo s ne příliš početným vojskem potřít poslední bod českých stavů, který doposud vzdoroval, město Tábor. Po hrdinném odporu bylo město dobyto dohodou s jeho posádkou dne 13. listopadu 1621, které již nezbylo jiného východiska.


56-Nákres města Frankentalu, které bylo obléháno místogenerálem Donem Goncalem Ferdnandem de Cordova. 1621.

Nákres města Frankentalu, které bylo obléháno místogenerálem Donem Goncalem Ferdnandem de Cordova. 1621.

Frankenthal, Dne 20.11.1621 (do 30.11.1621)

Město je kresleno perspektivně (zeshora), opodál je znázorněno jezdecké střetnutí. Vlevo je Rýn, vpravo lesík s malou vesničkou a kostelní věží. Kolem města jsou valy a šance. Dráhy dělových střel jsou vyznačeny křivkami. Dole vlevo je ozdobná kartuše s legendou A–L.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Stadt Franckenthal, wie solche von dem Vicegeneral Don Goncalo Fernandes de Cordova belagert worden. 1621.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 43/194

Španělský generál Cordova byl svým velitelem markýzem Spinolou nasazen s početným vojskem proti Dolní Falci, dědičné zemi Fridricha Falckého. Dobývání četných měst a tvrzí falckých si vyžádalo delší dobu, než bylo původně předpokládáno. Když byl Cordova právě zaměstnán obléháním města Frankenthalu nad Rýnem, objevil se znenadání Arnošt Mansfeld v Dolní Falci. Zpráva o jeho příchodu s armádou o 25 000 mužích způsobila, že Cordova se neprodleně obrátil od Frankenthalu a vydal se se do Oppenheimu, Kreuznachu, Steinu a dalších míst do zimních ležení.


57-Obléhání města Frankenthalu v roce 1621.

Obléhání města Frankenthalu v roce 1621.

Frankenthal, Dne 20.11.1621 (do 30.11.1621)

Na obraze jsou znázorněny jen fortifikační zařízení kolem města Frankenthalu, zbytek zůstal prázdný. Tok řeky Rýnu je znázorněn v lesnaté krajině. Vpravo nahoře je ozdobná kartuše s dvěma figurkami Fidelitase a Constantia, na níž jsou erby a shora uvedený nápis. Pod obrazovou částí tisku je legenda A–R a 1–12.

Signace: Deliniert durch Heinrich van der Borsch
Autor: Borcht Heinrich van der, nizozemský mědirytec

Originální název: Belägerung der Statt Frankenthal im Jahr 1621.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 44/218

Španělský generál Cordova byl svým velitelem markýzem Spinolou nasazen s početným vojskem proti Dolní Falci, dědičné zemi Fridricha Falckého. Dobývání četných měst a tvrzí falckých si vyžádalo delší dobu, než bylo původně předpokládáno. Když byl Cordova právě zaměstnán obléháním města Frankenthalu nad Rýnem, objevil se znenadání Arnošt Mansfeld v Dolní Falci. Zpráva o jeho příchodu s armádou o 25 000 mužích způsobila, že Cordova se neprodleně obrátil od Frankenthalu a vydal se se do Oppenheimu, Kreuznachu, Steinu a dalších míst do zimních ležení.


99-Vyobrazení nejvýznamnějších míst ve Vestfálsku i jinde, která byla dobyta Kristianem vévodou Brunšvickým.

Vyobrazení nejvýznamnějších míst ve Vestfálsku i jinde, která byla dobyta Kristianem vévodou Brunšvickým.

Dne 01.01.1622 (do 31.12.1622)

Před námi je tablo, na němž je uprostřed vyobrazen vévoda Kristian z Brunšviku a Wolffenbüttelu, tzv. Halberstadtský, na koni, bez klobouku, s velkou šerpou, v pravici drží maršálskou hůl. Kolem jeho portrétu je 38 drobných pohledů na různá města a hrady, které dobyl. Celá rytina, ač nesignována, svědčí o značných uměleckých kvalitách autorových; především obrázky měst jsou velmi pěkně provedeny.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der fürnehmbsten Orter in Westphalen und sunst so von Hertzog Christian in Braunschweig eingenommen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 80/113

Životopis Kristiana vévody Brunšvického viz pod č. 469/2 v II. díle na str. 379


468-Skutečný nákres města a pevnosti Hanau.

Skutečný nákres města a pevnosti Hanau.

Hanau, Dne 01.01.1622 (do 31.12.1622)

Jde o schematické vyobrazení města Hanau, které leží blízko řeky Mohanu, asi 20 km západně od Frankfurtu. Kolem města protéká říčka Künzig. V krajině je nakresleno několik jednotlivých stromů. V levém, horním rohu je obdélník se shora uvedeným nápisem, bez udání doby a bližšího určení. Též obraz nevykazuje – až na 3 děla postavená na náměstí – žádné vojenské motivy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Delineation der Statt und Vestung Hanau.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 81/164

Město a pevnost Hanau leží velmi blízko bojiště u Höchstu, kde došlo k velké bitvě mezi Tillym a Kristianem Brunšvickým – Halberstadtským dne 20. června 1622. V souvislosti s touto bitvou došlo bezpochyby i u Hanau k bojovým akcím, které daly autoru této grafiky námět k zobrazení města.


68-Nanejvýše škodlivý lichvář a padělatel, jako učitel zkázy peněz, země a lidí.

Nanejvýše škodlivý lichvář a padělatel, jako učitel zkázy peněz, země a lidí.

Dne 01.01.1622 (do 31.12.1622)

Uprostřed rytin je zobrazen starý muž s čertími rohy, mohutným plnovousem, dřevěným pahýlem místo pravé nohy, s levou ptačí nohou pokrytou na lýtku rybími šupinami a s berlí pod paždí. Stařec vztahuje pravici s ukazováčkem, v levici drží list s pečetí, na níž je napsáno: „Výuční list padělatelů a lichvářů, dolů, hluboko do pekla!“. Nůše na zádech je naplněna podobnými listy a nápisy: „My hrabata a šlechtici, my duchovní, my židi, my obchodníci“ apod. U pasu má postava připevněný měšec s penězi a vzadu vyčnívá krysí ocas. Po obou stranách popsaného obrazu je dlouhá německá báseň líčící záměry a činnost lichvářů i způsob, jak se nejsnáze lze stát lichvářem a padělatelem. V dalším však báseň varuje před tímto nešvarem, poněvadž kazí lid a nutně vede do pekla.

Signace: Gedruckt zu Augspurg, in Verlegeung Daniel Manassers, Kupferstechers, beim Klenkerthörlein.
Autor: Manasser Daniel, rytec a nakladatel v Augsburgu

Originální název: Der hochschädlichen Wipperer und Kipperer, als Geld, Land und Leute verderber Lehr maister.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 82/56

Válka třicetiletá, obdobně jako všechny války, měla za následek všeobecný mravní úpadek, který se především projevoval v tom, že mnozí lidé využívali všeobecného rozvratu a různými pletichami a podvody se obohacovali. Padělání peněz a lichva byly běžným zjevem u mnohých kořistníků. Náš leták měl bezpochyby za účel poukazovat na škodlivost těchto nešvarů a působit k nápravě.


70-Pravé vyobrazení slavné pevnosti Gulch (Jülich) od pana hraběte Jindřicha z Bergu obléhané 5. září 1621 jménem jeho císařského veličenstva, pak 12. prosince opuštěné a teprve 3. února 1622 dohodou dobyté.

Pravé vyobrazení slavné pevnosti Gulch (Jülich) od pana hraběte Jindřicha z Bergu obléhané 5. září 1621 jménem jeho císařského veličenstva, pak 12. prosince opuštěné a teprve 3. února 1622 dohodou dobyté.

Jülich, Dne 03.02.1622

Rytina je kreslena poměrně neuměle. Uprostřed je pevnost Jülich, kolem níž pochoduje vojsko, a nepřátelské jednotky opouštějí město. V širém okolí města jsou různé šance, opevnění a vojenské tábory. V popředí je kopec, na němž je šibenice. V levém horním rohu je portrét Jindřicha hraběte z Bergu, vpravo erb se lvem. Pod obrazem na desce je německý popis situace s označením táborů Berga i Spinoly. Pod tím je obšírné latinské líčení události, v němž je obzvláště vyzdviženo hrdinství a zásluhy generála z Bergu.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Abcontrafaitung der berümbten Vestung Gulch vom Herrn Graven Heinrich von Berg im Namen Röm. Kai. mt. den 5. September Annno 1621 geschen von newem abgeressen den 12. Decb. Anno 1622 den 3. Februar mitt Accord genommen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 57/154

Příměří mezi Nizozemím a Španělskem trvalo jen od roku 1609 do 1621. Tehdy došlo mezi oběma zeměmi opět k válečným rozporům, jichž se na straně Španělů zúčastnil i římsko-německý císař. Španělům velel osvědčený markýz Spinola, císařským velitelem byl Jindřich hrabě z Bergu. Jedna z prvních společných bojových akcí proti Nizozemsku bylo obléhání pevnosti Jülich, která leží přibližně 30 km západně od Kolína nad Rýnem, a která byla dobyta generálem Bergem 3. února 1622. Zájem císařův o toto polní tažení byl především vyvolán skutečností, že Habsburkové vlastnili v Nizozemí (v dnešní Belgii) jistá dosti rozsáhlá území. Spojenectví se Španělskem bylo podmíněno společným katolickým vyznáním i příbuzností vládnoucích rodů. Pozemkové vlastnictví Habsburků v Nizozemí se zachovalo až do Napoleona I.


72-Nákres pevnosti Jülich, která byla dobyta Španěly. 162.. (1622).

Nákres pevnosti Jülich, která byla dobyta Španěly. 162.. (1622).

Jülich, Dne 03.02.1622

Na obrazu je město a pevnost Jülich nedaleko nizozemskýchnizozemský hranic s okolím. Na hořejší části obrazu je řeka Roer (Ruhr), kolem města je široký okruh opevnění, šancí a různých fortifikačních zařízení, vojenská ležení, pohyby vojenských jednotek apod. V popředí je kopec, na němž je postavena šibenice. Některé obce v okolí jsou označeny jmény.

Signace: neuvedena
Autor: Keller G., mědirytec

Originální název: Abrisz der Festung Gülch wie dieselbe von den Spanischen eingenommen worden ist. 162.. (1622).

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 58/178

Příměří mezi Nizozemím a Španělskem trvalo jen od roku 1609 do 1621. Tehdy došlo mezi oběma zeměmi opět k válečným rozporům, jichž se na straně Španělů zúčastnil i římsko-německý císař. Španělům velel osvědčený markýz Spinola, císařským velitelem byl Jindřich hrabě z Bergu. Jedna z prvních společných bojových akcí proti Nizozemsku bylo obléhání pevnosti Jülich, která leží přibližně 30 km západně od Kolína nad Rýnem, a která byla dobyta generálem Bergem 3. února 1622. Zájem císařův o toto polní tažení byl především vyvolán skutečností, že Habsburkové vlastnili v Nizozemí (v dnešní Belgii) jistá dosti rozsáhlá území. Spojenectví se Španělskem bylo podmíněno společným katolickým vyznáním i příbuzností vládnoucích rodů. Pozemkové vlastnictví Habsburků v Nizozemí se zachovalo až do Napoleona I.


73-Zvlášní zjev tří sluncí a duh, jež se objevily 25. ledna neb 4. února nového kalendáře 1622. Zvláštní „chasma“, spatření v noci nad Heidelbergem 5/15. února 1622.

Zvlášní zjev tří sluncí a duh, jež se objevily 25. ledna neb 4. února nového kalendáře 1622. Zvláštní „chasma“, spatření v noci nad Heidelbergem 5/15. února 1622.

Dne 04.02.1622 (do 15.02.1622)

V popředí je zobrazeno město Heidelberg nad Neckarem s mostem, vpravo je vyvýšení s vinicí, nad tím je nápis: „Chur Pfältzische Residentz Statt Heidelberg.“ Na obloze je nakreslen shora zmíněný zvláštní jev tří sluncí a duh, obloha je poseta hvězdami, mezi nimi je kříž s dvěma mráčky a několik paprsků světla.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wundergesicht der 3 Sonnen und Regenboegen den 15. Jan: oder 4. Feb:N:Cal: 1622 erschienen. Seltzam Chasma Nachtszeit über Haydelberg den 5/15 Feber: 1622 gsehen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 59/34d

Jde o atmosférický nebo jiný přírodní jev, který byl velmi vzácný, a proto vyvolal takový zájem. Podobné jevy hrály v 17. století významnou úlohu, poněvadž bylo zvykem jim přisuzovat nadpřirozený význam, např. se usuzovalo, že dojde k veliké katastrofě, válce apod. Týž názor se zachoval v představě některých lidí do nedávné minulosti: kometa r. 1914 byla uváděna v souvislost s I. světovou válkou a polární zář r. 1939 s poslední válkou.


74-Pravdivý nákres Pratigova v panství meyefeldstkém, položeného kolem Churu a přilehlých krajů, i se střetnutím, jež provedli Pündtnerovští se svými nepřáteli. Roku 1622.

Pravdivý nákres Pratigova v panství meyefeldstkém, položeného kolem Churu a přilehlých krajů, i se střetnutím, jež provedli Pündtnerovští se svými nepřáteli. Roku 1622.

Pratigov, Dne 24.04.1622 (do 22.05.1622)

Před námi je zobrazena hornatá švýcarská krajina s řekou Rýnem a městem Chur, u něhož se rozpoutává boj vojsk, jež se soustřeďují ze všech světových stran. U měst a vesnic jsou uvedena jména. Územní hranice jsou vyznačeny tečkovanou linkou. Pod obrazem je shora uvedený text.

Signace: H. C. Gyger desig.
Autor: Gyger H. C., mědirytec

Originální název: Wahrhaffte Verzeichnus desz Prattigöws der Herrschaft Meyenfeldt Gelegenheit umb Chur und angrenzender Landschaften sampt dem Treffen so die Pündtner mit ihren Feinnden gethan. Im Jahr 1622.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 60/174

Již po celou dobu reformace v 16. století docházelo ve švýcarském Grisonsku (Graubünden) k urputným sporům a potyčkám mezi katolíky a kalvinisty, jež vyvrcholily ve třicetileté válce v pověstném veltlinském vraždění kalvinistů a protestantů. Roku 1620 vtrhla do Grisonska rakouská a španělská armáda a obsadila celé území. Za tohoto stavu ovšem docházelo k stálým bojům s místním obyvatelstvem, až se kalvinistům podařilo po dlouhém obléhání dobýt pevnost Chur 22. května 1622. Císařsko-španělské vojsko odtáhlo pod velením plukovníka Balderona. Důvody polního tažení císařských do Grisonska nebyly ovšem jen náboženské, ale především tu byl strategický zájem obsadit důležité alpské průsmyky. Pro císařského spojence – Španělsko byly tyto průsmyky životně důležité, byly součástí tzv. španělské cesty, která umožňovala španělské koruně zásobovat armády v Nizozemí i v říši materiálem i čerstvými vojáky. Cesta po moři byla pro Španělsko kvůli nizozemským lodím a pirátům uzavřena.


76-Roku MDCXXII dne 28. dubna starého a 8. května nového kalendáře obléhala jeho vysokorodá knížecí jasnost arcivévoda Leopold město Hagenau a dorážel na předsunuté hradby a opevněné tak silně, že je konečně posádka opustila a stáhla se do města, kde se hrdinně bránila, až byla vysvobozena jeho excelencí hrabětem Mansfeldem a arcivévoda Leopold chvatně odtáhl.

Roku MDCXXII dne 28. dubna starého a 8. května nového kalendáře obléhala jeho vysokorodá knížecí jasnost arcivévoda Leopold město Hagenau a dorážel na předsunuté hradby a opevněné tak silně, že je konečně posádka opustila a stáhla se do města, kde se hrdinně bránila, až byla vysvobozena jeho excelencí hrabětem Mansfeldem a arcivévoda Leopold chvatně odtáhl.

Dne 28.04.1622 (do 08.05.1622)

Rytina je velmi jemně a pečlivě vypracována. Uprostřed je město Hagenau, nad nímž je městský znak. V popředí jsou šance, sedm děl, několik stanů, dva muži se ženou a psíkem – v pozadí je les. Vlevo nedaleko řeky „Moter“ (správně: Moder) je hlavní stan arcivévody Leopolda, vpravo je cesta vedoucí do Štrasburku. Pod obrazem je legenda: A–N.

Signace: Gedruckt bey Jac. von der Heyden
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Anno MDCXXII den 28. April A. und 8. Mai neuen Calenders hat ihre hochf. Durchlaucht Erzherzog Leopold die Statt Hagenau belägert und den Vorwerken und Verschantzungen derselben so stark zugesetzt, dass die Garnison solche endlich verlassen und in die Statt gewichen, allda sich ritterlich gewehret bis ihr excellenz der Graff von Mansfeld sie entsetzt und der Erzherzog Leopoldus durch einen eyligen Auffbruch abgezogen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 62/182

Jde o pamflet, který zesměšňuje českého „zimního“ krále Fridricha Falckého. List vychází z posměšného označení „zimního“ krále, jmenuje jeho vojevůdce podle zimních měsíců (listopad, prosinec, leden, únor, březen), nebo jmény katolických patronů, jichž památka se slaví v zimních měsících, např. Martina, Mikuláše, Baltazara, Blažeje a jiných. Báseň posměšně varuje západoevropské státy před nebezpečím invaze armád zimního krále, který se chystá pomstít všechny porážky, které utrpěl. Ve skutečnosti byl ovšem tehdy již Fridrich poraženým utečencem, který prchal na západ a hledal již jen útočiště před pronásledovateli.


75-Půdorys města Hagenau

Půdorys města Hagenau

Hagenau, Dne 03.05.1622

Jedná se o schematicky načrtnutý plán města, bez figur a jakékoliv stafáže. V pravém rohu je městský znak s růží, vlevo pevnost založená Mansfeldem a později opět zrušena. Pod obrazem je legenda.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Grundriss der Statt Hagenau.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 61/109

Po porážce českého povstání roku 1620 přeneslo se těžiště války do prostoru západně od Chebu – do Horní Falce, kde se však situace maršálka Fridricha Falckého, Arnošta Mansfelda stala velmi obtížnou, hlavně v důsledku vypuknuvší epidemie mezi mužstvem i pro silný tlak Tillyho armády z jihu. Mansfeld se proto odhodlal odtáhnout do Dolní Falce. Tento strategický pohyb provedl tak obratně, že jeho nepřátelé byli zcela překvapeni. V Dolní Falci leželo totiž vojsko španělské pod Spinolou a Cordobou, Mansfeld se však vyhnul střetnutí, obsadil město Hagenau a donutil je k zaplacení 100 000 zlatých. Pak odtáhl z důvodů zásobovacích do Sárska a v Hagenau zanechal posádku. Mezitím dozrála situace, která vedla Tillyho k vítězství nad protestanskými vojsky u Wimpfenu dne 8. května 1622. Po neúspěšném pokusu o dobytí města Zabern v Alsasku vrátil se Mansfeld k Hagenau, kde se zatím císařův bratr arcivévoda Leopold pokoušel se svým vojskem reokupovat Mansfeldem dobyté město. Pět dní před Tillyho vítězstvím u Wimpfenu osvobodil Masnfeld Hagenau v poslední chvíli z obklíčení Leopoldových vojsk, která se dala chvatně na ústup.


77-Nákres bitvy, k níž došlo mezi panem markrabětem z Durlachu a panem Tillym jako císařským a bavorským generálem.

Nákres bitvy, k níž došlo mezi panem markrabětem z Durlachu a panem Tillym jako císařským a bavorským generálem.

Wimpfen, Dne 08.05.1622

Rytina je provedena (povrchně a zřejmě narychlo) po způsobu mapy, vodní toky jsou zakresleny jako ve skutečnosti. Města a vesnice jsou označeny jmény. Vlevo dole je Hailbrunn, vpravo nahoře Wimpfen. Legenda A až L obsahuje vysvětlivky k vyobrazené události. Uprostřed rytiny je dobře viditelná vozová pevnost s označením „D“. Nad tím je nápis: „Palatinatus“, dole je uvedeno: „Pars Ducatus Würtenbergensis“.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Schlacht, so zwischen Herrn Markgrafen von Durlach und Monsieur Tilly, als Kays. und Bayerischen Generalen vorgangen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 63/5

První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.


78-Skutečné vyobrazení slavného střetnutí, k němuž došlo mezi markrabím durlašským a generálem Tillym u Wimpfenu, roku 1622, 7. května.

Skutečné vyobrazení slavného střetnutí, k němuž došlo mezi markrabím durlašským a generálem Tillym u Wimpfenu, roku 1622, 7. května.

Wimpfen, Dne 08.05.1622

Rytina znázorňuje průběh bitvy v mračnech zvířeného prachu a kouře z explodujících zásob střeliva. Vlevo je řeka Neckar a v pozadí potok Bellingrův, který jako přirozená překážka způsobil armádě markrabího z Durlachu při ústupu katastrofální ztráty. Vpravo dole je město Wimpfen. V postavení protestantském jsou zřetelně viditelné bojové vozy. Uvedený nápis je nad obrazem, dole je legenda A–R.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Vorbildung des berübtnen Treffens so zwischen dem Markgrafen von Durlach und General Tilly bey Wimpfen vorgangen. Anno 1622 7. Mai.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 64/18

První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.


79-Vlastní vyobrazení a krátká zpráva o krvavé bitvě a hlavním střetnutí mezi císařskými a markrabětem z Durlachu, Mansfeldem a falckými armádami mezi Wimpfenem a Hailbronem dne 26. dubna / 6. května 1622.

Vlastní vyobrazení a krátká zpráva o krvavé bitvě a hlavním střetnutí mezi císařskými a markrabětem z Durlachu, Mansfeldem a falckými armádami mezi Wimpfenem a Hailbronem dne 26. dubna / 6. května 1622.

Wimpfen, Dne 08.05.1622

V pravém dolním rohu rytiny je dvojportrét Tillyho a Corduby v oválné kartuši. Tisk zobrazuje i tok Neckaru, město Wimpfen a panorama bitvy s výbuchem střeliva markhraběte z Durlachu. Nad obrazem je uvedený text, dole legenda A–R.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Aigentliche Abbildung und kurze Erzelung deren zwischen der kayserlichen und Markgraff. Durlach Mansfeld und Pfalzischen Armaden den 26. April / 6. Mai 1622 zwischen Wimpffen und Haibron gehaltenen Blutigen Schlacht und Haupttreffens.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 65/148

První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.


81-Vyobrazení krvavé bitvy, k níž došlo mezi panem markrabětem z Durlachu a monsieurem Tillym jakožto císařským a bavorským generálem.

Vyobrazení krvavé bitvy, k níž došlo mezi panem markrabětem z Durlachu a monsieurem Tillym jakožto císařským a bavorským generálem.

Dne 08.05.1622

Obraz představuje bitvu u Wimpfenu 8. května 1622 a je velmi podobný rytině 63/5, až na některé nepodstatné rozdíly. Vlevo nahoře je na čtverci legenda A–L

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abcontrafactur der blutigen Schlacht so zwischen Herrn Markgrafen von Durlach und Monsieur Tilly als Kays: und Bayrischen Generalen vorgangen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 66/281

První fáze třicetileté války skončila porážkou českého stavovského povstání. Ohnisko bojových akcí se z Čech přesunulo do Rýnské Falce, dědičného území Fridricha Falckého. Ten byl císařem považován za hlavního představitele protestantské opozice v říši. Mocenské postavení Fridricha Falckého bylo otřeseno porážkou stavovského vojska v bitvě na Bílé hoře v roce 1620. Nebyl však ve svém boji osamocený. Do bojů se zapojilo mnoho jeho stoupenců: Jiří Fridrich Baden z Badenu-Durlachu, Kristián vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, Petr Arnošt hrabě Mansfeld a další. Dostalo se jim i podpory ze zahraničí, jmenovitě od anglického krále Jakuba I. Stuarta, který byl tchánem Fridricha Falckého. Hlavním velitelem císařsko-bavorské armády, který byl pověřen vedením bojů ve Falci, byl generál Johann Tserclaes Tilly. Jedna z důležitých událostí falckého tažení byla bitva u Wimpfenu dne 6. května 1622. Střetl se tu právě Jiří Fridrich z Badenu-Durlachu s Tillym a španělským generálem Cordobou. Štěstěna stála na straně katolických sil. Vzhledem k úspěšnějšímu strategickému postupu měli v bitvě Tilly a Cordoba k dispozici silnou přesilu. Jiří Fridrich se spoléhal pouze na svůj „wagenburg“ – zastaralou taktiku vyzbrojených vozů. Bitva trvala od časného rána do poledne, kdy Tilly stáhl svá vojska k odpočinku do blízkého Dornetového lesa. Markrabě durlašský měl ve středu svých formací postaveny ozbrojené vozy a v pozadí další skupinu ozbrojených vozů se zásobami střeliva. Odpoledne zahájil Tilly novým útokem na „wagenburg“, který byl zprvu bezúspěšný, později se mu však povedlo přesnou dělostřeleckou palbou přivést k výbuchu zásoby střeliva, což vyvolalo v protestanské armádě zmatek. Tillyho vojska pak lehce vnikla do postavení nepřítele a současně nastoupila k útoku Cordobova jízda, která dílo důsledně dokonala. Protestantská vojska prchala zpět přes Bellingrův potok, který protékal těsně za jejich postavením, jediný most však nestačil na rychlý únik dezorganizované, poražené armády, která byla úplně rozdrcena. Markrabí durlašský zde ztratil prakticky celou armádu, odtáhl chvatně s malými zbytky svého vojska. Sám pak hledal útočiště mimo Německo, protože ho císař dal do říšské klatby.


84-Vyobrazení střetnutí mezi armádami: kurfiřta bavorského, španělskou a brunšvickou u Höchstu.

Vyobrazení střetnutí mezi armádami: kurfiřta bavorského, španělskou a brunšvickou u Höchstu.

Höchst, Dne 20.06.1622

Rytina zobrazuje přehlednou mapu celého bojiště. Úhlopříčně protéká Mohan, na němž leží Frankfurt a Sachsenhausen, u ústí říčky Niddy na pravém břehu Mohanu leží městečko Höchst s mostem přes Mohan, na němž se tísní poražené brunšvické vojsko. V pozadí v kopcovité krajině je několik hradů a osad, jež jsou označeny jmény.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Contrafactur des Treffens zwischen der Churf: Bayr: Spanisch und Braunschwigen Armaden bey Höchst.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 67/8

Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.


83-Pravdivá a určitá zpráva i s vyobrazením, (toho) jakým způsobem dobyl vévoda Kristian z Brunšviku kurfiřtské mohučské městečko Höchst, i jak jeho armáda byla poražena a rozptýlena všemi armádami císařskými dne 20. června nov. kal. neboli 10. starého kalendáře probíhajícího roku 1622. Tištěno roku 1622.

Pravdivá a určitá zpráva i s vyobrazením, (toho) jakým způsobem dobyl vévoda Kristian z Brunšviku kurfiřtské mohučské městečko Höchst, i jak jeho armáda byla poražena a rozptýlena všemi armádami císařskými dne 20. června nov. kal. neboli 10. starého kalendáře probíhajícího roku 1622. Tištěno roku 1622.

Höchst, Dne 20.06.1622

Na obraze je krajina kolem Höchstu a Frankfurtu. Nedaleko Höchstu se do Mohanu vlévá říčka Nieda. Vlevo probíhá bitva, po mostě přes Mohan ustupuje poražené vojsko Kristiana Brunšvického. Od Frankfurtu se blíží velká kolona císařského vojska. V levém rohu listu je legenda A–K a dole je německý text, líčící podrobně průběh bitvy i všechny okolnosti s ní související.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrer und gewisser Bericht sambt Abbildung welcher Gestalt Herzog Christian zu Braunschweig das Churf: Maintzische Stättlin Höchst eingenommen auch wie dessen Armada von den sämbtlichen Kayserlichen Armeen den 20. Juni N.C. oder 10. A.C. dieses lauffenden 1622 Jahrs bey Höchst geschlagen und zerstreut worden. Gedruckt im Jahr 1622

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 68/160

Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.


82-Nákres rytířského střetnutí mezi císařskými, bavorskými, španělskými a brunšvickými armádami, v němž vévoda Kristian na to doplatil.

Nákres rytířského střetnutí mezi císařskými, bavorskými, španělskými a brunšvickými armádami, v němž vévoda Kristian na to doplatil.

Dne 20.06.1622

Tisk zobrazuje bitvu u Höchstu 20. června 1622. Po mostě přes Mohan ustupuje poražená armáda vévody brunšvického. Vpravo nahoře jsou města Frankfurt, Steinheim a Offenbach, vlevo je vyobrazen průběh bitvy pod řadou kopců; středem krajiny protéká řeka Nieda.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz des ritterlichen Treffens zwischen der Keys: Bayr: Spanischen und Braunschweigischen Armaden darinen Hertzog Christian den kürtzeren gezogen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 69/173

Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.


85-Pravdivé vyobrazení městečka Höchst a okolní krajiny i s bitvou, ke které došlo mezi císařskou a brunšvickou armádou 1622.

Pravdivé vyobrazení městečka Höchst a okolní krajiny i s bitvou, ke které došlo mezi císařskou a brunšvickou armádou 1622.

Höchst, Dne 20.06.1622

V popředí je uprostřed městečko Höchst, vpravo široká řeka Mohan, přes kterou po mostě prchají vojska vévody brunšvického, za městečkem je bitva ještě v plném proudu. Výstižná perspektiva a dokonalá rytecká technika připomíná Václava Hollara. Rytina však není signována. Pod obrazovou částí tisku je legenda A–Z.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Vorbildung des Stettleins Höcchst und der beiliegenden Gelegenheit sampt der Schlacht so zwischen der Kays: und Braunsch: Armee geschehe 1622.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 70/149

Válka falcká byla druhou fází třicetileté války. Následovala po porážce českého povstání na Bílé hoře roku 1620. Na jedné straně tu stála vojska císařská, bavorská a španělská, na druhé straně jim odporovaly armády několika německých protestantských šlechticů, kteří spoléhali hlavně na finanční pomoc anglického krále Jakuba, který podporoval zájmy svého zetě Fridricha Falckého vydatnými obnosy. Byli to: Arnošt hrabě Mansfeld, polní maršálek „zimního krále“, markrabí Jiří Bedřich z Badenu – Durlachu a Kristian vévoda Brunšvicko-Wolfenbüttelský, který stál se svou armádou na pravém břehu Mohanu pod Frankfurtem. Nedaleko městečka Höchst postavily jednotky vévody brunšvického most přes Mohan, aby se mohly spojit s Mansfeldovou armádou, která ležela nedaleko na druhém břehu. Když se však v dohledu objevila Tillyho armáda, která chtěla chránit Frankfurt, postavil se jí vévoda z Brunšviku se svým vojskem na odpor. Tillyho vojska byla početnější a disponovala větším počtem dělostřelectva. Strategická situace protestanské armády byla špatná – pro případný ústup tu byl jen jediný narychlo zbudovaný most přes Mohan. Bitva nebyla typickým polním střetnutím, ale jednalo se o nepřehledné střetnutí v okolí města Höchst a vesnic Schäferberg a Sossenheim. Kristián Brunšvický byl vytrvale tlačen početnější katolickou armádou a vytrvalou dělostřeleckou palbou k ústupu. Nejvíce ztrát však protestantská armáda utrpěla při ústupu. Mnoho mužů se utopilo v Mohanu při zmateném ústupu. U mostu v Höchstu nastal zmatený shluk ustupujících jednotek, které nestačily přejít na druhý břeh. Formace Kristiána Brunšvického se sice hrdinně bránily, ale průběh boje už se nedal zvrátit. Kristián Brunšvický sice dosáhl svého strategického záměru spojit své vojsko s Mansfeldem, ale stálo ho to 2 000 vojáků. Katolická strana ztratila patrně jen něco přes 100 mužů.


96-Pravdivé vyobrazení kurfiřtského města Heidelbergu, které bylo obléháno a dobyto generálem Tillym. Roku 1622.

Pravdivé vyobrazení kurfiřtského města Heidelbergu, které bylo obléháno a dobyto generálem Tillym. Roku 1622.

Dne 21.06.1622 (do 06.09.1622)

Město Heidelberg leží pod vysokým kopcem, vlevo je kurfiřtský zámek, dole most přes řeku Neckar, vpravo se brodí Tillyho vojsko Neckarem. V popředí jsou blížící se útočící kolony. Město je sevřeno ze všech stran a všude jsou bojové akce. Na obloze v mraku je falcký kurfiřtský erb držený dvěma andělíčky a nápis: „Haydelberga capitur“. Dole je legenda 1–20. Kolem erbu je stuha s nápisem: „Houi soi qui mal y pense.“ Je to heslo anglického podvazkového řádu, jehož byl nositelem Fridrich Falcký jako zeť Jakuba I. anglického.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Contrafactur der Churfürstlichen Statt Heidelberg, und wie dieselbige von General Tilly belägert und eigenommen worden. Anno 1622.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 78/162

Těsně po bitvě u Höchstu 20. června 1622, v níž podlehl Kristián Brunšvický, tzv. „Halberstadtský“, Tillymu, oblehl Tilly hlavní město Dolní Falce Heidelberg dne 21. června a již 6. září je dobyl. Hiedelberg byl hlavním městem Rýnské (Dolní) Falce a sídlem kurfiřta. Dobytím sídla Fridricha Falckého byla jeho porážka dovršena.


89-Nákres města Bergen op Zoom, které bylo markýzem Spinolou obléháno a na druhé straně měšťany silně obhajováno. 1622.

Nákres města Bergen op Zoom, které bylo markýzem Spinolou obléháno a na druhé straně měšťany silně obhajováno. 1622.

Bergen op Zoom, Dne 18.07.1622 (do 27.08.1622)

Město Bergen op Zoom je vyobrazeno zeshora, z tzv. ptačí perspektivy. V okolí jsou různé bojové stavby Španělů, které sloužily přiblížení se a dobývání města. Vlevo nahoře je naznačeno městečko Sternbergen. Pozoruhodné jsou pravděpodobně uměle vyvolané povodně řeky Šeldy, které měly být pro nepřítele nezdolatelnou zábranou. Nad obrazem je shora uvedený text.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Statt Bergen op Zoom, wie solche von Marquis Spinola belägert, hingegen von Stadtischen starck defendirt worden. 1622.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 74/190

Španělsko – jako katolická velmoc pod vládou španělské větve Habsburků – bylo spojencem Habsburské monarchie v boji proti Fridrichovi Falckému a jeho spojencům. Kromě boje v říši znovu vypukla válka v Nizozemí. To navíc jako kalvinistické podporovalo protikatolické síly v říši. Součástí tohoto španělsko-nizozemského konfliktu bylo i obléhání města Berfen op Zoom vojsky generála markýze Spinoly od 18. července do 2. října 1622. Bitva u Fleurus 29. srpna 1622 však všechno dala do pohybu. Protestanskému vojsku pod velením Mansfelda a Kristiána Brunšvického se podařilo s masivními ztrátami probít do Nizozemí a spojit se s nizozemskou armádou Mořice Oranžského. Spinolovo obležení Bergenu nad Zoomem již nebylo v bezpečí, a tak musel obléhání ukončit. Při této bitvě přišel Kristián Brunšvický o paži.


90-Nákres města Bergen op Zoom i se španělským táborem roku 1622.

Nákres města Bergen op Zoom i se španělským táborem roku 1622.

Bergen op Zoom, Dne 18.07.1622 (do 27.08.1622)

Uprostřed obrazu je opevněné město Bergen op Zoom. Na pevnině kolem města jsou šance obléhajících Španělů, tábory, stany, postavení vojenských jednotek, pochodující oddíly a několik praporů. Kolem města je rozvodněná řeka Šelda. Nahoře je latinský nápis: „Delineatio urbis Bergenobsooma una cum hispanorum castris ad illam factis, anno 1622.“ Uvedený německý text je pod obrazem vpravo. Vlevo na vodě je nápis: „Verdroncken Landt – tj. zatopená země“. Za účelem opevnění města bylo jeho okolí zatopeno.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Statt Bergen op Zoom sampt dem spänischen Läger im Jahr 1622.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 75/204

Španělsko – jako katolická velmoc pod vládou španělské větve Habsburků – bylo spojencem Habsburské monarchie v boji proti Fridrichovi Falckému a jeho spojencům. Kromě boje v říši znovu vypukla válka v Nizozemí. To navíc jako kalvinistické podporovalo protikatolické síly v říši. Součástí tohoto španělsko-nizozemského konfliktu bylo i obléhání města Berfen op Zoom vojsky generála markýze Spinoly od 18. července do 2. října 1622. Bitva u Fleurus 29. srpna 1622 však všechno dala do pohybu. Protestanskému vojsku pod velením Mansfelda a Kristiána Brunšvického se podařilo s masivními ztrátami probít do Nizozemí a spojit se s nizozemskou armádou Mořice Oranžského. Spinolovo obležení Bergenu nad Zoomem již nebylo v bezpečí, a tak musel obléhání ukončit. Při této bitvě přišel Kristián Brunšvický o paži.


86-Pravý a skutečný nákres silné pevnosti Pfafenmütz, která byla obléhána neuburskou armádou po obou stranách Rýnu, jakož i na vodě, v roce 1622, 25. července. Vytištěno roku 1622.

Pravý a skutečný nákres silné pevnosti Pfafenmütz, která byla obléhána neuburskou armádou po obou stranách Rýnu, jakož i na vodě, v roce 1622, 25. července. Vytištěno roku 1622.

Rheindorf, Dne 25.07.1622

Středem obrazu protéká široký Rýn s ostrovem Pfaffenmütz, který je silně opevněn. Na Rýnu plovou dvě lodě. Níže na Rýnu je vesnice Rindorb (Rheindorf), vlevo nahoře je Berchen. V pravém horním rohu obrazu je legenda s písmeny A–H. Nad obrazem je uvedený text, dole čtyřsloká německá báseň popisující průběh obléhání.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrer und eigentlicher Abrisz der starcken Vestung Pfaffenmütz, welche von ihrer Fürstl: Durchl: Newburgerischer Armata zu beyden Seiten des Reyhns, wie auch zu Wasser belägert wordem, im Jahr 1622 den 25. Julij. Gedruckt im Jahr 1622.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 71/114

V druhé fázi třicetileté války se těžiště bojů přeneslo z Čech do Dolní Falce. Tehdy obsadili Nizozemci, kteří jako kalvíni stáli na straně Fridricha Falckého, rýnský ostrov Pfaffenmütz nedaleko Bonnu. Brzy po bitvě u Höchstu, kde 10. června 1622 byla poražena armáda Kristiana Brunšvického – Wolfenbüttelského generálem Tillym, došlo k obléhání ostrovní pevnosti Pfaffenmütz dne 25. července 1622 vojsky neuburskými a (podle této rytiny) španělskými. Neuburg je město na Dunaji, přibližně 25 km západně od Ingolstadtu a hlavní město tzv. Neuburské Falce, jejíž panovníci byli sice příbuzní Fridricha Falckého, stáli však na straně Maxmiliána Bavorského a jeho katolické ligy. Španělské části armády velel generál Jindřich hrabě von dem Berg.


87-Vyobrazení nizozemské tvrze Pfaffenmütz mezi Kolínem a Bonnem na Rýnu. Roku 1622.

Vyobrazení nizozemské tvrze Pfaffenmütz mezi Kolínem a Bonnem na Rýnu. Roku 1622.

Pfaffenmütz, Dne 25.07.1622

Malý obraz představuje opevněný ostrov Pfaffenmütz uprostřed toku Rýna. V popředí je vesnice Graen Rhindorf (správně Gross-Rheindorf). Do Rýna se vlévá říčka Sieg. Na levé straně je v krajině, poseté různým stromovím, osada Berchen.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der holländischen Schantz Pfaffenmütz zwischen Köln und Bonn im Rhein erbowen. Anno 1622.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 72/220

V druhé fázi třicetileté války se těžiště bojů přeneslo z Čech do Dolní Falce. Tehdy obsadili Nizozemci, kteří jako kalvíni stáli na straně Fridricha Falckého, rýnský ostrov Pfaffenmütz nedaleko Bonnu. Brzy po bitvě u Höchstu, kde 10. června 1622 byla poražena armáda Kristiana Brunšvického – Wolfenbüttelského generálem Tillym, došlo k obléhání ostrovní pevnosti Pfaffenmütz dne 25. července 1622 vojsky neuburskými a (podle této rytiny) španělskými. Neuburg je město na Dunaji, přibližně 25 km západně od Ingolstadtu a hlavní město tzv. Neuburské Falce, jejíž panovníci byli sice příbuzní Fridricha Falckého, stáli však na straně Maxmiliána Bavorského a jeho katolické ligy. Španělské části armády velel generál Jindřich hrabě von dem Berg.


88-Válečná zpráva o králi dánském, vévodovi brunšvickém a hraběti Mansfeldovi, týkající se jejich hrdinných postupů, hlavně velké porážky udělené panu Tillymu vévodou brunšvickým, v níž Tilly ztratil 4 000 mužů a sám byl Brunšvikem jeho vlastní rukou zajat. Podle nápěvu Haue at the spaniard.

Válečná zpráva o králi dánském, vévodovi brunšvickém a hraběti Mansfeldovi, týkající se jejich hrdinných postupů, hlavně velké porážky udělené panu Tillymu vévodou brunšvickým, v níž Tilly ztratil 4 000 mužů a sám byl Brunšvikem jeho vlastní rukou zajat. Podle nápěvu Haue at the spaniard.

Dne 06.08.1622

Na každé straně listu je malý dřevoryt. Levý představuje bubeníka, flétnistu a 4 pikenýry. Pravý zobrazuje velitele v čele vojska. Pod obrazy jsou ve dvou sloupcích sloky písně, která ironizuje vévodu brunšvického a jeho hrdinství. Každá sloka končí refrénem: “Pan Tilly byl Brunšvikem zajat!“

Signace: Vytisknuto v Londýně Janem Trundlerem.
Autor: Trundle John, vydavatel letáků v Londýně

Originální název: Warlike Newes from the king of Denmark, the duke of Brunswicke, and count Mansfield, of their valiant proceedings; chiefly of a great ouerthrow given to monsieur Tilly by the doke of Brunswicke, wherein Tilly lost foure thousend men, and himselfe was taken prisoner by Brunswickes own hand. To the tune of Haue at the spaniard.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 73/69

Jde o velmi zajímavý, neznámý a jistě vzácný list, který vtipně ironizuje stále se opakující válečné nezdary Mansfelda, Brunšvika a krále dánského proti Tillymu. V boji s uvedenými vojevůdci utrpěl Tilly jen jedinou, zcela bezvýznamnou porážku Mansfeldem u Wieslochu nedaleko Mingolsheimu 27. dubna 1622. Brunšvik však nikdy nezvítězil nad Tillym, nýbrž byl poražen u Höchstu (20. června 1622) a u Stadtlohnu (6. srpna 1623), tím méně mohl být Brunšvikem „zajat vlastní rukou“. Tento hanopis je i zajímavý tím, že byl vydán v Anglii, tedy v zemi, která podporovala Fridricha Falckého, za něhož jmenovaní 3 vojevůdci (kteří jsou v letáku zesměšňováni) bojovali. Anglický král Jakub byl Fridrichovým tchánem a podporoval protestanty zejména finančně.


91-Vyobrazení bitvy mezi Arnoštem hrabětem Mansfeldeem a Kristianem vévodou Brunšviku-Wolfenbüttelu na straně jedné a Donem Cordubou na straně druhé, mezi Florou a Gemblours v Belgii dne 29. srpna 1622.

Vyobrazení bitvy mezi Arnoštem hrabětem Mansfeldeem a Kristianem vévodou Brunšviku-Wolfenbüttelu na straně jedné a Donem Cordubou na straně druhé, mezi Florou a Gemblours v Belgii dne 29. srpna 1622.

mezi Fleurus a Gembloux, Dne 29.08.1622

Uvedený nizozemský text je na horní části listu. Níže jsou portréty Arnošta Mansfelda a Kristiana Brunšvického. Oba mají velké klobouky a maršálské hole. Portréty jsou velikosti 6 x 9,5 cm a byly ryty S. de Passem. Spodní polovina listu je vyplněna obrazem bitvy samotné. V pravém popředí jsou jezdci s korouhvemi, nedaleko nich je mrtvý kůň. Hlavní scénou obrazu je jezdecký útok v čele s vévodou brunšvickým, který svým rozhodným zásahem rozhodl bitvu v Mansfeldův a svůj prospěch. Na obzoru vlevo je městečko Flory a vpravo Gemblours. Pod obrazem je obsáhlý nizozemský text zabývající se průběhem bitvy.

Signace: Rytina tištěna v tiskárně Jana Amelissza v Utrechtu.
Autor: Zeidlerus Andreas, poručík, kreslíř map a plánů

Originální název: Waerachtighe Af-Conterfeytinghe vanden grooten slach, gheschiet tusschen die van Manveld ende Brunns-wijcksche aen d´eene zijde ende Don Cordova aen d´ander zijde: Opden 29. August 1622 Tusschen Gembeloers ende Flory.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 76/2

Rýnská Falc, dědičná země Fridricha Falckého, symbol odporu proti císařově katolické moci, byla hlavním dějištěm bojů v letech 1620 až 1623. Vojskům císařským a ligistickým velel generál Johan Tescarles Tilly. Protestantská vojska, která byla hlavně podporována z Anglie, poněvadž anglický král Jakub I. byl Fridrichovým tchánem, tvořily především armáda Petra Arnošta hraběte Mansfelda a jednotky vévody Kristiana z Brunšviku-Wolfenbüttelu, který vstoupil do války po boku „zimního krále“ z rytířské úcty vůči jeho ženě, královně Alžbětě, kterou miloval. Kristian vévoda z Brunšviku-Wolfenbüttelu byl též nazýván „Halberstadtským“ podle stejnojmenného kláštera, jehož nadace byl administrátorem. Po různých strategických pohybech a malých, bezvýznamných šarvátkách došlo ještě před spojením mansfeldských vojsk s brunšvickými k drtivé porážce Kristiana Halberstadtského u Höchstu nad Mohanem 20. června 1622. Tento bojový neúspěch protestantů změnil mocenský poměr obou válčících stran natolik, že Fridrich Falcký pomýšlel na jakési narovnání s císařem, a z téhož důvodu propustil Mansfelda a Kristiana Brunšvického ze svých služeb. Tito však svá vojska podrželi, spojili se v jednu mocnou armádu a poohlédli se po dalších válečných dobrodružstvích, která záhy našli ve spojení s tzv. generálními státy spojeného Nizozemí. Odtáhli ihned k osvobození města Bergen op Zoom, které obléhali Španělé pod markýzem Spinolou. V tomto úmyslu jim chtěl zabránit generál Cordoba se svým vojskem a došlo k bitvě, kterou zobrazuje tento tisk. Španělskému generálovi se podařilo protestantské armádě uštědřit velké ztráty, ale už jim nedokázal zabránit vniknout do Nizozemí. Spinola pak byl nucen odtáhnout od Bergen op Zoom. Holanďané však brzy pociťovali neúnosné hospodářské zatížení, jež jim způsobila vojska z Německa, Mansfeld a Brunšvik byli proto nuceni se rozejít a hledat uplatnění v jiném dobrodružství, jež se jim v této pohnuté době brzy naskytlo.


95-Vlastní vyobrazení tvrdého střetnutí, jež se událo mezi Mansfeldskými a Španělskými (vojsky) na brabantských hranicích. Roku 1622. Bitva mezi Španěly a Mansfeldskými (vojsky) u Fleurusu v Brabantsku.

Vlastní vyobrazení tvrdého střetnutí, jež se událo mezi Mansfeldskými a Španělskými (vojsky) na brabantských hranicích. Roku 1622. Bitva mezi Španěly a Mansfeldskými (vojsky) u Fleurusu v Brabantsku.

Fleurus, Dne 29.08.1622

Rytina zobrazuje bitvu u Fleury 29. srpna 1622. V popředí je ustupující Mansfeldova armáda, uprostřed je boj v plném proudu. Vlevo je znázorněn útok jízdy vévody Kristiána z Brunšviku, který byl raněn na paži, přece však svým útokem rozhodl bitvu ve svůj prospěch, poněvadž boj byl dlouho nerozhodný a Mansfeldovy jednotky částečně již ustupovaly. Nakonec byli Španělé poraženi. Obzor krajiny tvoří les. V pravém popředí jsou tři prchající Mansfeldovi mušketýři. Pod obrazem je legenda A–N.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Vorbildung des harten Treffens so zwischen Mansfeldischen und Spanischen auff den Brabändischen Grentzen vorgangen, Anno 1622. Praelium inter Hispanos et Mansfeldicos ad Floreacum in Brabantia.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 77/146

Rýnská Falc, dědičná země Fridricha Falckého, symbol odporu proti císařově katolické moci, byla hlavním dějištěm bojů v letech 1620 až 1623. Vojskům císařským a ligistickým velel generál Johan Tescarles Tilly. Protestantská vojska, která byla hlavně podporována z Anglie, poněvadž anglický král Jakub I. byl Fridrichovým tchánem, tvořily především armáda Petra Arnošta hraběte Mansfelda a jednotky vévody Kristiana z Brunšviku-Wolfenbüttelu, který vstoupil do války po boku „zimního krále“ z rytířské úcty vůči jeho ženě, královně Alžbětě, kterou miloval. Kristian vévoda z Brunšviku-Wolfenbüttelu byl též nazýván „Halberstadtským“ podle stejnojmenného kláštera, jehož nadace byl administrátorem. Po různých strategických pohybech a malých, bezvýznamných šarvátkách došlo ještě před spojením mansfeldských vojsk s brunšvickými k drtivé porážce Kristiana Halberstadtského u Höchstu nad Mohanem 20. června 1622. Tento bojový neúspěch protestantů změnil mocenský poměr obou válčících stran natolik, že Fridrich Falcký pomýšlel na jakési narovnání s císařem, a z téhož důvodu propustil Mansfelda a Kristiana Brunšvického ze svých služeb. Tito však svá vojska podrželi, spojili se v jednu mocnou armádu a poohlédli se po dalších válečných dobrodružstvích, která záhy našli ve spojení s tzv. generálními státy spojeného Nizozemí. Odtáhli ihned k osvobození města Bergen op Zoom, které obléhali Španělé pod markýzem Spinolou. V tomto úmyslu jim chtěl zabránit generál Cordoba se svým vojskem a došlo k bitvě, kterou zobrazuje tento tisk. Španělskému generálovi se podařilo protestantské armádě uštědřit velké ztráty, ale už jim nedokázal zabránit vniknout do Nizozemí. Spinola pak byl nucen odtáhnout od Bergen op Zoom. Holanďané však brzy pociťovali neúnosné hospodářské zatížení, jež jim způsobila vojska z Německa, Mansfeld a Brunšvik byli proto nuceni se rozejít a hledat uplatnění v jiném dobrodružství, jež se jim v této pohnuté době brzy naskytlo.


97-Obléhání a dobytí města a pevnosti Mannheim roku 1622.

Obléhání a dobytí města a pevnosti Mannheim roku 1622.

Mannheim, Dne 11.09.1622 (do 23.10.1622)

Jedná se o schematický půdorys města Mannheim s Rýnem, do něhož se vlévá Neckar. Krajina je poseta stromy, které jsou všechny stejně ryty. Pevnost Mannheim je kreslena bez stavebních podrobností, jen fortifikační zařízení jsou pečlivě vypracována. Po okolí jsou rozptýleni jednotliví vojáci a řady střílících mušketýrů.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belägerung und Einnehmung der Statt und Vestung Mannheim. Anno 1622.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 79/209

Po porážce protestantských spojenců Fridricha Falckého u Höchstu (20. června 1622) a Wimpfenu (6. května 1622) pokračoval Tilly v dobývání celé Dolní Falce, dědičné to země Fridricha Falckého. Hlavního města Heidelbergu se zmocnil 6. září 1622. Současně byla obléhána a dobyta pevnost Mannheim, která se vzdala Tillymu 23. října 1622.


98-Nákres města a tvrze Mannheim, které bylo obléháno a dobyto císařskými a bavorskými (vojsky).

Nákres města a tvrze Mannheim, které bylo obléháno a dobyto císařskými a bavorskými (vojsky).

Mannheim, Dne 11.09.1622 (do 23.10.1622)

Ve středu obrazu je schematický výkres pevnosti Mannheim s Rýnem a Neckarem. V okolí města jsou porůznu rozestavena děla a mnoho stromů s kulovitými korunami. Legenda A–T pod obrazem chybí (ustřižena).

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Statt und Vestuung Mannheim von Kayserisch, Bayrisch belägert und erobert.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 79a/480

Po porážce protestantských spojenců Fridricha Falckého u Höchstu (20. června 1622) a Wimpfenu (6. května 1622) pokračoval Tilly v dobývání celé Dolní Falce, dědičné to země Fridricha Falckého. Hlavního města Heidelbergu se zmocnil 6. září 1622. Současně byla obléhána a dobyta pevnost Mannheim, která se vzdala Tillymu 23. října 1622.


106-Vyobrazení, jak královské veličenstvo v Anglii potvrzuje španělské svatební podmínky. Roku 1623.

Vyobrazení, jak královské veličenstvo v Anglii potvrzuje španělské svatební podmínky. Roku 1623.

London, Dne 01.01.1623 (do 31.12.1623)

Obraz je rozdělen na 4 části: 1. Scéna v katolickém kostele; král sedí v křesle, kolem je několik dvořanů, u oltáře předčítá kněz z knihy podmínky sňatku. 2. Král při slavnostní hostině; v popředí je zobrazen detail, jak si král omývá ruce. 3. Průvod, v jehož čele se ubírá král. 4. Daleký pohled na Londýn („Lunden“) s Temží.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abilltung wie königliche Majestät in Engelandt die Artickel desz spanischen Heyraths Iur. bekräftiget. Anno 1623.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 88/210

Král Jakub I. anglický, první z domu Stuartů, byl synem Marie Stuartovny, narodil se 10. června 1566, uzavřel sňatek 24. listopadu 1589 s Annou Dánskou, nastoupil r. 1603 na anglický trůn a zemřel 27. března 1625. Jeho panování je hodnoceno jako neúspěšné, poněvadž byl v důsledku své neústupné povahy ve stálých rozporech s parlamentem pro náboženské otázky v zemi. Jedním z jeho nešťastných nápadů bylo sjednání sňatku mezi synem Karlem a španělskou princeznou, což je námětem této grafiky. Soudě podle tisku nabyla králova myšlenka reálných forem již roku 1623, kdy byly oficiálně v Londýně sjednávány svatební podmínky. Ke sňatku však nedošlo. Anglie a Španělsko byly v 17. věku stálými soupeři ve válkách, a navíc byla španělská královská rodina jako katolická nenáviděna většinou anglického parlamentu. Tyto poměry bezpochyby znemožnily uskutečnění králova záměru se sňatkem. Jakub I. byl tchánem Fridricha Falckého, tzv. českého zimního krále, kterého také vydatně podporoval zpočátku třicetileté války. Jeho nástupcem byl jeho syn Karel I., narozený 19. září 1600, ženatý s Jindřiškou Marií Francouzskou, sestrou Ludvíka XIII. a popravený 30. ledna 1649 v revoluci Olivera Cromwella.


102-Nákres brunšvického zámku Friedlandu, dobytého hrabětem Tillym a jak se marně pokoušel vévoda Kristian (zámek) uvolniti.

Nákres brunšvického zámku Friedlandu, dobytého hrabětem Tillym a jak se marně pokoušel vévoda Kristian (zámek) uvolniti.

Friedland, Dne 16.07.1623

Rytina je dosti neuměle kreslena. V popředí je zámek Friedland v Göttingsku, v pozadí město Rüstenberg. Vlevo je několik táborů brunšvických vojsk, uprostřed je zobrazeno střetnutí jízdy. Po celém okolí jsou rozptýleny různé oddíly vojsk. V pozadí, pod zámkem Rüstenberg je ležení císařských vojsk.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz des Braunschweigischen Schloss Friedland von Graff Tilly eingenommen, und wie solches zu entsetzen Herzog Christian sich vergebens unterstanden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 83/92

Jakmile byla ukončena tzv. falcká válka úplnou porážkou Fridricha Falckého, odejmutím jeho kurfiřstké hodnosti a převedením této hodnosti na Maxmiliána Bavorského, bylo nutno vyřešit spletité politické poměry v Dolním Sasku. Situace v této zemi byla naprosto neujasněná, poněvadž Kristian vévoda Brunšvický se značně vojensky exponoval na straně císařových protivníků a nyní stál se svým vojskem, které naverboval – podobně jako Mansfeld – proti císaři, v kraji dolnosaském. Jistý vliv tu měl i král Kristian IV. dánský. Císař vyjednával s vévodou Brunšvickým – Halberstadtským, který však jednání značně protahoval v úmyslu mezitím zesílit svou armádu. Tilly však patrně úskočné záměry Halberstadtského prohlédl, vtrhl do Götingska a přes Brunšvikův odpor dobyl zámek Friedland. Současně Tilly prohlásil, že Friedland opustí jenom tehdy, rozpustí-li Halberstadtský svá vojska a podrobí-li se celkové politice dolnosaské. K tomu však Halberstadtský nemohl být donucen, poněvadž mezitím vévoda Julius Arnošt Sasko-Lauenburský, Tillyho podvelitel, byl Halberstadtským při pokusu o dobytí zámku Plesse poražen, a pak byl jím i osvobozen Friedland.


101-Pravdivý a původní popis i nákres hradu a zámku Friedlandu, který byl obsazen dvěma setninami dragounů, dobyt vysokorodým a blahorodým pánem, panem hrabětem generálem Tillym 16. července nynějšího probíhajícího roku 1623. Byl ostřelován z 6 a půl kartounů 214 ranami až do průlomu a útoku, načež se vzdala posádka a nechala napospas nepříteli horní zbraně a koně, jichž bylo na 200; byla nucena tu zanechat mnoho proviantu i střeliva a slib, že po 5 měsíců nebude sloužit proti katolíkům.

Pravdivý a původní popis i nákres hradu a zámku Friedlandu, který byl obsazen dvěma setninami dragounů, dobyt vysokorodým a blahorodým pánem, panem hrabětem generálem Tillym 16. července nynějšího probíhajícího roku 1623. Byl ostřelován z 6 a půl kartounů 214 ranami až do průlomu a útoku, načež se vzdala posádka a nechala napospas nepříteli horní zbraně a koně, jichž bylo na 200; byla nucena tu zanechat mnoho proviantu i střeliva a slib, že po 5 měsíců nebude sloužit proti katolíkům.

Friedland, Dne 16.07.1623

Na rytině je poměrně primitivně kreslený bojový příběh. Na návrší je hrad Friedland a v jeho širém okolí mnoho vojenských oddílů, střílejících děl, tábořišť, fortifikačních zařízení a několik vesnic. Obsáhlý, shora uvedený nápis je pod obrazovou částí tisku, pak následuje německý text, rozdělený do tří sloupců s legendou A–Z a 1–10.

Signace: Franckfort bey Eberhard Kiesern.
Autor: Kleser Eberhard, nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Wahrhafftige und eigentliche Beschreibung auch Abrisz desz Castells und Schlosses Friedland, welches mit zwo Compagnien Dragonern besetzt gewesen und von dem hoch wohlgebornen Graffen und Herrn Herrn Generalen Tilly, den 16. Juli, dieses jetzt laufenden 1623 Jahres ausz 6 halben Carthaunen mit 214 Schüssen zur Bresche und Sturm geschossen, darauf die Besatzung sich ergeben aber ihre Oberwehr und Pferd derer in die 200 gewesen im Stich lassen müssen viel Proviant und Munition erobert neben Versprechung dass sie in 5 Monaten wider die Catholischen nit dienen wollten.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 84/300

Jakmile byla ukončena tzv. falcká válka úplnou porážkou Fridricha Falckého, odejmutím jeho kurfiřstké hodnosti a převedením této hodnosti na Maxmiliána Bavorského, bylo nutno vyřešit spletité politické poměry v Dolním Sasku. Situace v této zemi byla naprosto neujasněná, poněvadž Kristian vévoda Brunšvický se značně vojensky exponoval na straně císařových protivníků a nyní stál se svým vojskem, které naverboval – podobně jako Mansfeld – proti císaři, v kraji dolnosaském. Jistý vliv tu měl i král Kristian IV. dánský. Císař vyjednával s vévodou Brunšvickým – Halberstadtským, který však jednání značně protahoval v úmyslu mezitím zesílit svou armádu. Tilly však patrně úskočné záměry Halberstadtského prohlédl, vtrhl do Götingska a přes Brunšvikův odpor dobyl zámek Friedland. Současně Tilly prohlásil, že Friedland opustí jenom tehdy, rozpustí-li Halberstadtský svá vojska a podrobí-li se celkové politice dolnosaské. K tomu však Halberstadtský nemohl být donucen, poněvadž mezitím vévoda Julius Arnošt Sasko-Lauenburský, Tillyho podvelitel, byl Halberstadtským při pokusu o dobytí zámku Plesse poražen, a pak byl jím i osvobozen Friedland.


103-Původní znázornění střetnutí vévody Kristiana z Brunšviku s generálem Tillym v biskupství münsterském, jež trvalo dva dny a osmi prolomenými průrvami byli konečně Brunšvičtí u Stadtlonu dne 6. srpna 1623 donuceni k útěku.

Původní znázornění střetnutí vévody Kristiana z Brunšviku s generálem Tillym v biskupství münsterském, jež trvalo dva dny a osmi prolomenými průrvami byli konečně Brunšvičtí u Stadtlonu dne 6. srpna 1623 donuceni k útěku.

Stadtlohn, Dne 05.08.1623 (do 06.08.1623)

Obraz je rozdělen do dvou částí: nahoře je znázorněn ústup a pronásledování brunšvických osmi průlomy vojsky generála Tillyho. Dole vlevo je situační mapa bojiště, vpravo konečná bitva obou armád u Stadtlonu, s útěkem poražených brunšvických vojsk do Nizozemí. Uvedený nápis je nad obrazovou částí tisku, dole je legenda s písmeny A–Z.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Aigentliche Delineation des Treffens zwischen Herzog Christian von Braunschweig und General Tilly im Stift Münster, welcher zwen Tag gewehret und durch VIII Päss geschlagen, entlich bei Stadtlon die Braunschw. de VI. August 1623 ganz in die Flucht gebracht worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 85/171

Když byly ukončeny boje v Čechách a později i v Rýnské Falci, zůstala politická situace v zemi dolnosaské neujasněna, poněvadž váhala mezi spojenectvím, neutralitou, nebo otevřeným odporem vůči císaři. Byla vedena vleklá a obtížná jednání, jichž se účastnil i Kristian IV. dánský. Tillym poražený vévoda Kristian Brunšvický tzv. Halberstadtský se jednání též zúčastnil a přeložil zatím ležení svého vojska z Frieslandu k Veseře. Ve Frieslandu zůstal Mansfeld, rovněž již dříve poražený Tillym. Po dlouhém a neplodném jednání všech zúčastněných učinil Kristian Brunšvický prohlášení, že nemůže déle zodpovídat za pustošení dolnosaských zemí císařskými, vstoupil do otevřeného boje s vojsky Tillyho, ustoupil jsa pronásledován z oblasti východně od Burgsteinfurtu až k Stadtlonu (tedy asi 60 km), zde byl Tillym dostižen a donucen k boji, v němž drtivě podlehl. Zbytky jeho rozptýlené armády prchly do Nizozemska (Stadtlon leží blízko nizozemských hranic). Prchlo asi 3 000 mužů s generálem Knyphausenem a mladším hrabětem Thurnem. Zajat byl vévoda sasko-výmarský, Bedřich Sasko-Altenburský a hrabě Schlick. Mansfeld pasivně přihlížel pohromě svého spojence. K popsané bojové události došlo přibližně 70 km severně od Porúří.


104-Pravdivé a původní vyobrazení toho, jak byl na hlavu poražen vévoda Kristian z Brunšviku se svou armádou na území münsterského biskupství dne 6. srpna 1623.

Pravdivé a původní vyobrazení toho, jak byl na hlavu poražen vévoda Kristian z Brunšviku se svou armádou na území münsterského biskupství dne 6. srpna 1623.

Münsterské biskupství, Dne 06.08.1623

Kresba je poměrně primitivní. Po celé ploše jsou rozptýleny čtvercové pěší i jezdecké oddíly, které částečně vzájemně bojují. Vlevo nahoře je zobrazena scéna před velitelským stanem za přítomnosti jízdního i pěšího oddílu s mnoha prapory a korouhvemi. Vedle je na kruhovém poli portrét, pravděpodobně Kristiana Halberstadtského se zesměšněnou tváří. Uprostřed obrazu je nápis „Statlo“, tj. název města Stadtlohn, město samo však není vyobrazeno. Pozoruhodné je též, že na pravé straně je zobrazen generál Tilly s nepoměrně vysokou a mohutnou postavou, zatímco Kristian Brunšvický je na levé straně v čele prchajících jednotek kreslen mizivě malý. Autor chtěl nepochybně tímto nepoměrem velikostí obou vojevůdců vyjádřit i nepoměr jejich vojevůdcovské zdatnosti.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre und eigentliche Abbildung wes massen Hertzog Christian v. Braunschweig armada den 6. August 1623 im Stifft Münster aufs Haupt erlegt.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 86/201

Když byly ukončeny boje v Čechách a později i v Rýnské Falci, zůstala politická situace v zemi dolnosaské neujasněna, poněvadž váhala mezi spojenectvím, neutralitou, nebo otevřeným odporem vůči císaři. Byla vedena vleklá a obtížná jednání, jichž se účastnil i Kristian IV. dánský. Tillym poražený vévoda Kristian Brunšvický tzv. Halberstadtský se jednání též zúčastnil a přeložil zatím ležení svého vojska z Frieslandu k Veseře. Ve Frieslandu zůstal Mansfeld, rovněž již dříve poražený Tillym. Po dlouhém a neplodném jednání všech zúčastněných učinil Kristian Brunšvický prohlášení, že nemůže déle zodpovídat za pustošení dolnosaských zemí císařskými, vstoupil do otevřeného boje s vojsky Tillyho, ustoupil jsa pronásledován z oblasti východně od Burgsteinfurtu až k Stadtlonu (tedy asi 60 km), zde byl Tillym dostižen a donucen k boji, v němž drtivě podlehl. Zbytky jeho rozptýlené armády prchly do Nizozemska (Stadtlon leží blízko nizozemských hranic). Prchlo asi 3 000 mužů s generálem Knyphausenem a mladším hrabětem Thurnem. Zajat byl vévoda sasko-výmarský, Bedřich Sasko-Altenburský a hrabě Schlick. Mansfeld pasivně přihlížel pohromě svého spojence. K popsané bojové události došlo přibližně 70 km severně od Porúří.


105-Nákres obléhání města Lippe, které bylo předáno 2. listopadu dohodou královskému veličenstvi ve Španělsku. Roku 1623.

Nákres obléhání města Lippe, které bylo předáno 2. listopadu dohodou královskému veličenstvi ve Španělsku. Roku 1623.

Lippe, Dne 02.11.1623

Město je zobrazeno perspektivně, seshora. Po mostě, vedoucím přes řeku Lippe, ustupují brunšvická vojska. Kolem města jsou fortifikační zařízení a obranné bašty, z nichž se střílí. Nedaleko města jsou 4 vojenské oddíly v čtvercových postaveních. V pozadí je několik rybníků. Jednotlivé oddíly jsou označovány nápisy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Belägerung der Statt Lippe und wie solche den 2. Novembris mit Accord Kön: May: in Spanien ist Übergeben worden. Anno 1623.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 87/181

Po porážce Kristiana Brunšvického – Halberstadtského generálem Tillym u Stadtlohnu 6. srpna 1623 byla dobyta ještě některá další místa v hrabství Lippe, která obsadil Brunšvik již v červnu 1623, když se rozešel s dolnosaskými zeměmi. Mezi těmito místy bylo také město Lippe, které dobyli dohodou Španělé v čele s markýzem Spinolou dne 2. listopadu 1623. Brunšvická posádka odtáhla. Lippe leží přibližně 60 až 70 km jihozápadně od Hannoveru.


107-Vpád hraběte Jindřicha z Bergu do Velawe roku 1624. Nizozemské tažení proti nepříteli 1624.

Vpád hraběte Jindřicha z Bergu do Velawe roku 1624. Nizozemské tažení proti nepříteli 1624.

Velaw, Dne 01.01.1624 (do 31.12.1624)

Obraz je rozdělen na 4 díly: Nahoře jsou tři samostatné scény, tj. útok jízdy, vyhoštění oloupených obyvatel z jejich domů a plenění selské usedlosti. Dole je znázorněn pochod nizozemských obhájců proti nepříteli, děla v palebním postavení, pochodující pěchota a stavba opevnění; proti nastupujícímu nizozemskému vojsku jede několik vozů s prchajícím civilním obyvatelstvem. Je pozoruhodné, že mezi vozy jsou porůznu kresleny i saně (v Nizozemí je sníh vzácností); jsou to pravděpodobně jakási kluzná vozidla, která se osvědčila na nizozemském písku. Kresba má typický styl nizozemských malířů á la Brueghel apod.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eynfall des Grafen Heinrich von dem Berg in die Velawe im Jahr 1624. Der Holländer Anzug wider ihre Feindt 1624.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 89/195

Nizozemsko se ocitlo po uplynutí příměří r. 1621 opět ve válce se Španělskem, která trvala velmi dlouho. I císařská vojska se účastnila tohoto tažení po boku Španělů, poněvadž Nizozemsko bylo spojencem a podporovatelem Fridricha Falckého. Velitelem těchto vojsk byl Jindřich hrabě z Bergu, který bojoval ve službách infantky Isabely, dcery Filipa II. a manželky (nyní již vdovy) arcivévody Albrechta, který byl vládcem do r. 1622 samostatného holandského Nizozemí (nynější Belgie).


108-„Breda byla obléhána a dobyta zbraněmi Filipa IV., krále Španělů atd., za vévodství Isabelly Clary Eugenie infantky španělské, hrdinstvím Ambrože Spinoly atd. v letech 1624 a 25.

„Breda byla obléhána a dobyta zbraněmi Filipa IV., krále Španělů atd., za vévodství Isabelly Clary Eugenie infantky španělské, hrdinstvím Ambrože Spinoly atd. v letech 1624 a 25.

Breda, Dne 24.08.1624 (do 05.06.1625)

Obraz představuje spíše schematickou mapu celého území kolem pevnosti Breda, která je zobrazena ve středu listu. Kolem jsou rozsáhlá opevnění a na levé straně je moře. Celá okolní krajina je obsypána jednotlivými stromy. V popředí jsou dva mušketýři a nedaleko oddíl jezdectva. Shora uvedený latinský nápis je na ozdobné kartuši na levé straně.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Breda obsessa et expugnata armiis Philippi IV., regis Hispaniae etc Ducatu Isabellae Clarae Eugeniae Hisp. infantis Virtute Ambrosio Spinolae etc. Annis 1624 et 25.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 90/152

Španělsko bylo soustavně ve válečném stavu s Nizozemskem, který byl přerušen příměřím od roku 1609 do roku 1621. Pak bylo Španělsko opět zataženo do tzv. války česko-falcké, a zde bojovalo opět proti Nizozemsku jako spojenec císaře. Velitelem Španělů byl markýz Spinola, který po poražení Fridricha Falckého a jeho spojenců se obrátil proti generálním stavům (tj. Nizozemí). V tomto válečném tažení bojoval proti Mořici Oranžskému, jehož otcem byl Vilém I. Oranžský, který zahájil proti Španělsku ozbrojený odpor a obléhal též město Bredu. Leží přibližně 50 km jižně od Rotterdamu ve Vlámsku, tedy v území, jehož místodržitelkou byla infantka Isabella Clara, vdova po arcivévodovi Albrechtovi. Z téhož důvodu je uvedena ve shora citovaném latinském textu. Breda vzdorovala španělskému obléhání od 24. srpna 1624 do 5. června 1625, kdy byla konečně dobyta.


109-Vyobrazení císařské hradby u desavského mostu

Vyobrazení císařské hradby u desavského mostu

soutok Labe s Muldy, Dne 15.04.1626

Uprostřed obrazu je nakreslen soutok Muldy s Labem. Na levém břehu Labe je císařská hradba, za ní je most a hráz vedoucí přes poloostrov k Muldě, přes niž se klene opět most. Celá krajina je poseta jednotlivými stromy. Město Dessau je znázorněno na pravé straně tisku. Vojska nebo tábory vojsk tu nejsou. Dessau (Desava) leží přibližně 100 km jihozápadně od Berlína

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der kayserischen Schantz an der Tessawer Brücken.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 91/158

V druhé polovině roku 1625 táhl Valdštejn se svou nově naverbovanou, velmi početnou armádou přes Cheb do západního Německa, kde se však nespojil se svým válečným druhem Tillym (patrně z důvodů zásobovacích), nýbrž táhl po neúspěšném jednání o příměří s vévodou brunšvickým a králem Kristiánem IV. dánským do středního Německa. K zabezpečení svého postavení u Desavy dal Valdštejn vybudovat most přes Labe a obrannou hradbu. Když jeho nepřátelé viděli, že se tyto práce stávají pro ně nebezpečnými, vyslali Mansfelda s přiměřeně silným vojskem, aby dobyl pevnost Desavu, a tím znemožnil Valdštejnovi přechod přes Labe. Císařské posádce v pevnosti velel Aldringen, který dlouho úspěšně odrážel Mansfeldovy útoky, posléze však odpor obhájců pevnosti slábl a Aldringen byl nucen zavolat Valdštejna na pomoc, a ten také ihned zasáhl. Nejprve vyslal Jindřicha Šlika s několika pluky jízdy, sám přitáhl s pěchotou později, ale ještě zavčas, aby ohroženému Aldringenovi pomohl; svým početnějším dělostřelectvem pak zvrátil situaci bitvy a připravil Mansfeldovi zdrcující porážku, z níž se jeho vojsko již nezotavilo. Bylo to také poslední větší bojové střetnutí Mansfeldovo, který pak brzy mizí ze scény třicetileté války, poněvadž ustoupil do Bosny a zde ve vesnici Rakovica náhle zemřel. K bitvě u Desavy došlo 15. dubna 1626.


110-Desava

Desava

Dessa, Dne 15.04.1626

Jde o tisk bez podrobnějšího textového vysvětlení, představující porážku Mansfelda Valdštejnem u Desavy dne 15. dubna 1626. Rytina je provedena podrobně s mnohými realistickými podrobnostmi. Vidíme tu most přes řeku Labe, pevnost, Mansfeldovy šance i jeho vybuchující zásoby střeliva. Na pravé straně je vyznačeno městečko Zerbst.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Dessa

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 92/338

V druhé polovině roku 1625 táhl Valdštejn se svou nově naverbovanou, velmi početnou armádou přes Cheb do západního Německa, kde se však nespojil se svým válečným druhem Tillym (patrně z důvodů zásobovacích), nýbrž táhl po neúspěšném jednání o příměří s vévodou brunšvickým a králem Kristiánem IV. dánským do středního Německa. K zabezpečení svého postavení u Desavy dal Valdštejn vybudovat most přes Labe a obrannou hradbu. Když jeho nepřátelé viděli, že se tyto práce stávají pro ně nebezpečnými, vyslali Mansfelda s přiměřeně silným vojskem, aby dobyl pevnost Desavu, a tím znemožnil Valdštejnovi přechod přes Labe. Císařské posádce v pevnosti velel Aldringen, který dlouho úspěšně odrážel Mansfeldovy útoky, posléze však odpor obhájců pevnosti slábl a Aldringen byl nucen zavolat Valdštejna na pomoc, a ten také ihned zasáhl. Nejprve vyslal Jindřicha Šlika s několika pluky jízdy, sám přitáhl s pěchotou později, ale ještě zavčas, aby ohroženému Aldringenovi pomohl; svým početnějším dělostřelectvem pak zvrátil situaci bitvy a připravil Mansfeldovi zdrcující porážku, z níž se jeho vojsko již nezotavilo. Bylo to také poslední větší bojové střetnutí Mansfeldovo, který pak brzy mizí ze scény třicetileté války, poněvadž ustoupil do Bosny a zde ve vesnici Rakovica náhle zemřel. K bitvě u Desavy došlo 15. dubna 1626.


111-Skutečné vyobrazení Mansfeldovy porážky u desavského mostu, k níž došlo 25. dubna v den sv. Marka, roku 1626.

Skutečné vyobrazení Mansfeldovy porážky u desavského mostu, k níž došlo 25. dubna v den sv. Marka, roku 1626.

Dessa, Dne 15.04.1626

Lesnatou krajinou protéká řeka Labe, do níž se vlévá říčka Mulda. Přes oba toky vede most, za nímž na břehu je zobrazena bitva a útěk Mansfeldovy armády. Na levém kraji je orientační buzola. Nad obrazem je shora uvedený text, dole je legenda A–Z.

Signace: M. Merian
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Vorbildung der Mansfeldischen Niederlag bey der Tessawer brücken geschehen den 25. Aprilis an S. Marx tag Anno 1626.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 93/330

V druhé polovině roku 1625 táhl Valdštejn se svou nově naverbovanou, velmi početnou armádou přes Cheb do západního Německa, kde se však nespojil se svým válečným druhem Tillym (patrně z důvodů zásobovacích), nýbrž táhl po neúspěšném jednání o příměří s vévodou brunšvickým a králem Kristiánem IV. dánským do středního Německa. K zabezpečení svého postavení u Desavy dal Valdštejn vybudovat most přes Labe a obrannou hradbu. Když jeho nepřátelé viděli, že se tyto práce stávají pro ně nebezpečnými, vyslali Mansfelda s přiměřeně silným vojskem, aby dobyl pevnost Desavu, a tím znemožnil Valdštejnovi přechod přes Labe. Císařské posádce v pevnosti velel Aldringen, který dlouho úspěšně odrážel Mansfeldovy útoky, posléze však odpor obhájců pevnosti slábl a Aldringen byl nucen zavolat Valdštejna na pomoc, a ten také ihned zasáhl. Nejprve vyslal Jindřicha Šlika s několika pluky jízdy, sám přitáhl s pěchotou později, ale ještě zavčas, aby ohroženému Aldringenovi pomohl; svým početnějším dělostřelectvem pak zvrátil situaci bitvy a připravil Mansfeldovi zdrcující porážku, z níž se jeho vojsko již nezotavilo. Bylo to také poslední větší bojové střetnutí Mansfeldovo, který pak brzy mizí ze scény třicetileté války, poněvadž ustoupil do Bosny a zde ve vesnici Rakovica náhle zemřel. K bitvě u Desavy došlo 15. dubna 1626.


112-Skutečné vyobrazení města Münden, které bylo panem císařským generálem hrabětem Tillym dobyto a obsazeno 1626.

Skutečné vyobrazení města Münden, které bylo panem císařským generálem hrabětem Tillym dobyto a obsazeno 1626.

Münden, Dne 30.05.1626

Na rytině je zobrazeno Tillyho obléhající vojsko střílející přes řeku Veseru, přes niž vede most do města Münden. Na druhém břehu Vesery útočí další jednotky. Pozadí obrazu tvoří lesnatá, kopcovitá panoramata, v pravém popředí je šibenice a veliké kolo.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Abildung der Stadt Münden, wie dieselbe vom kays. Herrn Gen. Gr. Tilly erob. und eingenommen 1626.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 94/106

Vítězství u desavského mostu dne 25. dubna 1626 nad Mansfeldem, útěk a rozklad jeho armády uvolnily Valdštejnovi postup do Slezka a ještě východněji, aby zde mohl čelit nájezdům sedmihradského knížete Bethlena Gábora a jeho spojenců, který pak později byl donucen uzavřít s císařem mír. Tím se však i ulehčilo Tillymu, jehož současným protivníkem byl král Kristián IV. dánský, Tillyho tažení proti Dánům vedlo na sever, dne 30. května 1626 dobyl město Milden (Mülden) a dne 27. srpna téhož roku porazil krále Kristiána IV. ve velkém bitvě u Lutteru.


113-Pravdivé vyobrazení města Elbingu, které bylo opevněno jeho královským veličenstvem švédským, atd. roku 1626.

Pravdivé vyobrazení města Elbingu, které bylo opevněno jeho královským veličenstvem švédským, atd. roku 1626.

Elbing, Dne 01.06.1626 (do 30.06.1926)

V široké rovině, v pozadí s mořem, leží mocnými vodními příkopy obléhané město Elbing, z něhož vyčnívá vysoká kostelní věž. Na pravé straně protéká městem stejnojmenná řeka. U horního okraje obrazu je znak města. Elbing leží ve východním Prusku na mořském pobřeží, přibližně na poloviční vzdálenosti mezi Královcem a Gdyní. Pod obrazem je legenda A–S.

Signace: M. Merian fecit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Wahre Contrafactur der Statt Elbing, wie dieselbe von Königl. May. zu Schweden etc. befestigt worden. Anno 1626.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 95/161

Než Gustav Adolf švédský vstoupil do války proti císaři a katolíkům (r. 1630), bojoval již delší dobu s polským králem Zikmundem, s nímž pak uzavřel krátkodobé příměří trvající do roku 1625. Pak však opět vzplanul boj, který skončil vítězstvím Švédů nad Poláky, jímž velel kníže Lev Sapieha, dne 3. ledna 1626. Pak se Gustav Adolf obrátil do východního Pruska, které bylo polským lénem, jež bylo uděleno jeho švagru, kurfiřtu Jiřímu Vilému Braniborskému. Švédům totiž hrozilo nebezpečí, že se toto území přidá k Polsku. Východopruská města však bez odporu otevřela brány Švédům. Byly to: Braunsberg, Marienburg a Elbing, jehož opevnění dal Gustav Adolf zesílit.


116-Vyobrazení švédské šance ležící na toku Visly v Prusku roku 1626.

Vyobrazení švédské šance ležící na toku Visly v Prusku roku 1626.

Visla, Dne 01.07.1626 (do 31.12.1626)

Rytina zobrazuje tok Visly, který se rozdvojuje. Přes řeku vede most a na hladině pluje několik plachetních lodí. Na nejzazším cípu poloostrova, který tvoří obě ramena Visly, je švédská pevnost, za ní je vykácený les. V pravém dolním rohu obrazu drží dva vojíni, jeden s píkou, druhý s mušketou, rozvinutou mapu kraje dolní Visly s Baltským mořem, na němž je vidět i orientační buzola. Vlevo dole je čtverec s legendou 1–10.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Schwedischen Schantz auff dem Weysselstrom in Preussen gelegen 1626.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 98/337

V třicátých letech 17. století vedl Gustav Adolf švédský trvale válku s králem Zikmundem polským, kterého i několikrát porazil. Potom táhl proti svému švagru, kurfiřtu Jiřímu Vilémovi Braniborskému, aby mu zabránil přispět Polákům na pomoc, poněvadž Prusko bylo tehdy lenním vévodstvím polským. Několik pokusů Poláků o osvobození tísněného města zůstalo bezvýsledných. Obléhání trvalo ještě i po celý rok 1627 a Gustav Adolf byl v jeho průběhu dvakrát raněn. Později uzavřel příměří s Polskem, které počali podporovat císařští Valdštejnovými vojsky. Příměří zprostředkovala Francie, a tím získal Gustav Adolf volnou ruku pro protikatolické boje v Německu.


114-Skutečné vyobrazení skvělého vítězství, jež udělil hrabě Tilly, císařský generál, králi dánskému dne 22. srpna 1626, podle nového kalendáře.

Skutečné vyobrazení skvělého vítězství, jež udělil hrabě Tilly, císařský generál, králi dánskému dne 22. srpna 1626, podle nového kalendáře.

Lutter, Dne 22.08.1626

Rytina zobrazuje situaci bitvy mezi Tillym a dánským králem Kristianem IV. u Lutteru. Jsou tu vyznačena města Wolfenbüttel, Lutter, Northeim, Göttingen a Duderstadt. Od Lutteru k Duderstadtu protéká potok, jenž odděluje postavení obou válčících armád. V pravém rohu je obdélník s legendou A–F.

Signace: M. Merian
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Eigentliche Abbilldung der trefflichen Victori, welche Graf Tilly, Kays: General wider den König in Denemarck 22. August 1626 St. Novo erhalten.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 96/172

Jednou z nejvýznamnějších bojových událostí tzv. dánské války byla porážka dánského krále Kristiana IV. u Lutteru vojsky generála Tillyho dne 22. srpna 1626. Bojeschopnost Mansfeldovy armády byla Valdštejnovým vítězstvím u desavského mostu zcela rozdrcena a král Kristian dánský zůstal nyní proti Tillymu osamocen. Pokoušel se o pochod do lepších postavení, přitom dobyl Wolfenbüttel, přesun svých jednotek však provedl natolik neobratně, že se jeho protivníkovi Tillymu povedlo jej donutit k bitvě ve strategické situaci pro Dány nepříznivé. Přesto však se Dánům povedlo zpočátku bitvy boj vyrovnat a nechybělo mnoho k vítězství nad Tillym. Výborně vedené útoky císařsko-valdštejnského plukovníka Des Foura však zvrátily situaci ve prospěch Tillyho, který posléze dosáhl významného vítězství u Lutteru. Kristian dánský uprchl z bitvy s malým zbytkem poraženého vojska. V bitvě ztratil 3 000 mužů, 102 důstojníků, 22 děl, válečnou pokladnici, 70 praporů a bojových standart a mnoho jiného materiálu. Touto porážkou pozbyl dánský král Kristian své významné mocenské postavení v táboře protestantů, které později po něm převzal Gustav Adolf švédský.


115-Nákres krvavé bitvy, kterou svedl jeho excel. hrabě Tilly, císařský generál, s králem dánským roku 1626, dne 22. srpna.

Nákres krvavé bitvy, kterou svedl jeho excel. hrabě Tilly, císařský generál, s králem dánským roku 1626, dne 22. srpna.

Göttingen, Dne 22.08.1626

Na obraze jsou nad sebou města Göttingen, Northeim, Sese a Wolfenbüttel. Hlavním místem vyobrazení je bitva mezi oběma vojsky vedená přes potok. Opodál je pevnost Lutter, vpravo dole je město Duderstadt. V pravém horním rohu je ve čtverci legenda A–G. Citovaný text je psán starým písmem nad obrazovou částí mědirytiny.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der blutigen Schlacht so Ihr. Excel. herr Graff Tilly, kays. General dem König in Dennemark geliefert Anno 1626 den 22. Augusti.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 97/341

Jednou z nejvýznamnějších bojových událostí tzv. dánské války byla porážka dánského krále Kristiana IV. u Lutteru vojsky generála Tillyho dne 22. srpna 1626. Bojeschopnost Mansfeldovy armády byla Valdštejnovým vítězstvím u desavského mostu zcela rozdrcena a král Kristian dánský zůstal nyní proti Tillymu osamocen. Pokoušel se o pochod do lepších postavení, přitom dobyl Wolfenbüttel, přesun svých jednotek však provedl natolik neobratně, že se jeho protivníkovi Tillymu povedlo jej donutit k bitvě ve strategické situaci pro Dány nepříznivé. Přesto však se Dánům povedlo zpočátku bitvy boj vyrovnat a nechybělo mnoho k vítězství nad Tillym. Výborně vedené útoky císařsko-valdštejnského plukovníka Des Foura však zvrátily situaci ve prospěch Tillyho, který posléze dosáhl významného vítězství u Lutteru. Kristian dánský uprchl z bitvy s malým zbytkem poraženého vojska. V bitvě ztratil 3 000 mužů, 102 důstojníků, 22 děl, válečnou pokladnici, 70 praporů a bojových standart a mnoho jiného materiálu. Touto porážkou pozbyl dánský král Kristian své významné mocenské postavení v táboře protestantů, které později po něm převzal Gustav Adolf švédský.


117-Přístav štěstí, před sto lety uplynulých selských válek i se skutečnými obrazy a nákresy předních důstojníků a velitelů, jakož i výzbroje a zbraní, jichž užívají vzbouřivší se sedláci v malé zemi nad (řekou) Ensí v probíhajícím roce 1626 při svém domnělém válečném tažení.

Přístav štěstí, před sto lety uplynulých selských válek i se skutečnými obrazy a nákresy předních důstojníků a velitelů, jakož i výzbroje a zbraní, jichž užívají vzbouřivší se sedláci v malé zemi nad (řekou) Ensí v probíhajícím roce 1626 při svém domnělém válečném tažení.

řeka Enns, Dne 01.12.1626 (do 31.12.1626)

Pod uvedeným textem je vyobrazeno mnoho selských zbraní, jichž bylo použito při selských bouřích r. 1626 v Horním Rakousku. Je pozoruhodné, že mezi zobrazenými zbraněmi je též několik českých zbraní husitských, např. „ein böhmischer eiserner Morgenstern“, „ein žiškaischer Streitkolben“ nebo „ein böhmischer Kornhammer.“ U některých zbraní je i uveden návod k použití, např. zbraně, označené A drží několik bojovníků na dlouhých tyčích, pak vbíhají do skupin nepřátelských jezdců a pomocí velkých háků strhávají jezdce z koní. Pod zbraněmi jsou obrazy pěti selských náčelníků a jeden další je na koni. Selští velitelé jsou označeni svými jmény. Následuje dvousloké vysvětlení obrazu, které má tendenci protiselskou.

Signace: Vytištěno roku 1627
Autor: neznámý

Originální název: Glucks-hafen, vor hundert Jahren vorgangenen Bauernkriegs. Sampt eigentlicher Contrafactur und Abrisz der vornehmsten Offizieren und Befehlshabere sowol der gewehr und Waffen derer sich itzo die rebellischen Bauren im Ländlein ob der Ensz in diesem Hier lauffendem 1626 Jahr, bei ihrer vermeynten Kriegsexpedition gebrauchen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 99/72

Již v době, kdy Ferdinand II. nastoupil na trůn, došlo v jeho dědičných zemích k selským bouřím, které byly vyvolány císařovou snahou potlačit v říši vše nekatolické. Protestantská víra byla totiž i v rakouských dědičných zemích značně rozšířena. Pohnutkou k bouřím však byly i poměry sociální. Selský lid byl utlačován vrchností a snažil se násilím se z tohoto stavu vysvobodit. Pro nedostatek komunikací v obtížném hornatém rakouském kraji byly vojenské potlačovací akce značně ztíženy a protáhly se na dobu několika roků.


124-Loupení cukru v přístavu de Tode los Santos, roku 1627.

Loupení cukru v přístavu de Tode los Santos, roku 1627.

de Todos los Santos, Dne 01.01.1627 (do 31.12.1627)

Lept zobrazuje přístav Todos los Santos na pobřeží Atlantického oceánu v Brazílii, nedaleko San Salvadoru (Bahia), přibližně 1 400 km severně od Rio de Janeira. V přístavu je několik válečných plachetnic, z nichž dvě jsou v plamenech. Pobřeží je opevněno a obsazeno bojujícím vojskem. Na moři je několik menších člunů bez plachet obsazených střelci, kteří pálí na pobřežní obranná postavení. Nad obrazem je rozvinutá viněta s přehlednou mapou situace. Vlevo dole je kulatá, ozdobná kartuše se shora citovaným textem. Rytec, ve snaze vystihnout tropickou jihoamerickou krajinu, zpestřil ráz krajiny mnohými palmami.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: t´Neemen van de Suyker Prysen in de Bay de Tode les Santos. Anno 1627.“

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 107/199

Roku 1580 byla mezi Španělskem a Portugalskem zřízena personální unie, která trvala do r. 1640. Demarkační čára, dělící dosud obě země, nyní odpadla a i Brazílie se stala majetkem obou zemí. Nizozemsko tehdy bojovalo téměř nepřetržitě se Španělskem i s Portugalskem, a jakožto námořní velmoc napadalo i nepřátelské državy v zámoří. Velitelem nizozemských námořních sil v oblasti Jižního Atlantiku byl tehdy admirál Pieter Heyn. Zobrazený příběh ukazuje boj mezi Holanďany a Španěly, v němž jde o ukořistění cukru v přístavu Todos los Santos. V Jižní Americe byla již tehdy pěstována cukrová třtina a cukr byl pochopitelně vyhledávaným vývozním zbožím. Tento obraz vhodně ukazuje, jak se konflikty ze starého světa přenášely i do nově kolonizovaných zemí.


125-Grolla (byla) obléhána a dobyta nejjasnějším knížetem Bedřichem Oranžským, hrabětem z Nasavy, (za jeho) vrchního velení generálních států spojené Belgie.

Grolla (byla) obléhána a dobyta nejjasnějším knížetem Bedřichem Oranžským, hrabětem z Nasavy, (za jeho) vrchního velení generálních států spojené Belgie.

Groenlo, Dne 01.01.1627 (do 31.12.1627)

Jde o mapu města Grolla v Nizozemsku, jež je obklopeno různými fortifikačními stavbami a vojenskými tábory. Shora citovaný latinský text je uveden v pravém horním rohu. Pod obrazem je měřítko.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Grolla obsessa et expugnata ab illustrissimo Frederico Henrico principe Arausionensium comite Nassaviae. Auspiciis D.D. Ordinum Belgii confereari.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 108/398

Fridrich Henry Nassau byl nejvýznamnější osobností v Nizozemsku v době třicetileté války. Byl bratrem Mořice Oranžského, který zemřel r. 1625 bezdětný. Proto přešla politická moc i velení armády do rukou Bedřicha Jindřicha, který byl nejen rozvážným a obratným politikem, ale i skvělým vojevůdcem, a nadto vzdělaný, s jemnou, snášenlivou povahou. Ihned po svém ustanovení nejvyšším velitelem postavil a vyzbrojil armádu o 120 000 mužích a výsledky se brzy dostavily. Za krátkou dobu dobyl téměř všechna města a pevnosti Španělů. Vyobrazená pevnost Grolla byla Nizozemci dobyta roku 1627.


562-Vyobrazení střetnutí u Bleckede, jež se událo mezi císařskými a dánskými vojsky dne 13. června 1627.

Vyobrazení střetnutí u Bleckede, jež se událo mezi císařskými a dánskými vojsky dne 13. června 1627.

Blackede, Dne 13.06.1627

Rytina zobrazuje krajinu na dolním toku Labe a povodí Emže a Vesery. Je tu zobrazeno několik měst, např. Hamburk, Brémy, Nordheim, Braunschweig aj. Po celé oblasti jsou rozptýlena vojska. Vpravo u mostu je město Bleckede, kde došlo ke střetnutí, jež tvoří hlavní námět obrazu. V popředí jsou stany, několik trubačů a žena s nůší.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung des Treffens bey Bleckede, zwischen den Kayserlichen und Dennemarckischen geschehen den 13. Juny 1627.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 100/49D

Po velké porážce u Lutteru 22. srpna 1626 umístil Kristian IV. svá vojska v oblasti dolního povodí Labe, Emže a Vesery, zatímco císařská a ligistická armáda stála jihovýchodněji. Jakmile Kristian dánský obdržel posily od anglického krále, odtáhl s částí svého vojska od Brém k Labi a usadil se nedaleko Boitzenburgu. Koncem května 1627 plavil se se svým vojskem k Bleckede, aby tuto pevnost obsadil. O jeho úmyslu se však dověděl generál císařsko-ligistických vojsk vévoda Jiří Brunšvický, přitáhl s třemi pluky jezdectva a došlo ke krvavému střetnutí, v němž Dánové – ač početnější – byli na hlavu poraženi. Král Kristian IV. překotně prchal z bojiště a při nastupování na loď spadl do Labe a téměř utonul.


118-Vyobrazení města a kostela Havelsbergu, jež bylo Dány opuštěno a obsazeno císařskými. 1627.

Vyobrazení města a kostela Havelsbergu, jež bylo Dány opuštěno a obsazeno císařskými. 1627.

Havelsberg, Dne 01.08.1627 (do 31.08.1627)

Obraz znázorňuje území, jímž protéká Havola a Labe. Na ostrově na řece Havole je město Havelberg a nedaleko Thumbhof, což znamená: opevněný pahorek s kostelem (Thumb.Dom.). Níže po proudu Havoly jsou dvě pevnosti proti sobě a mezi nimi je vedena dělostřelecká palba. Z pravé pevnosti právě odtahují Dánové. Vlevo na pravém břehu Labe je tábor císařských. V levém dolním rohu tisku je zobrazena část města Tangermünd. Vlevo nahoře je legenda A–E.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Stadt und Thumbs Havelberg so von den Dennmarkischen verlassen und von den Kays. eingenommen worden. 1627.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 101/177

Po porážce u Stadtlonu a po ztrátě většiny svých osvědčených generálů, jako Obentrauta, Fuchse, vévody Jana Arnošta sasko-výmarského, Kristiana mladšího brunšvicko-wolfenbüttelského a starého Rantzaue, držel dánský král Kristian IV. braniborské území severně Berlína. Novými vojevůdci jmenoval starého hraběte Thurna a Jiřího Bedřicha z Badenu-Durlachu. Tento poslední obsadil pravý břeh Havoly od Rathenova směrem k Wittenbergu. Koncem července postoupil generál Tilly přes Labe a zanechal Hamburk jako zásobovací středisko v týlu své armády. Jakmile se o tomto pohybu dověděl vévoda Jiří Brunšvický, vojevůdce ve službách císaře a ligy, který držel levý břeh Havoly i s městem Rathenau a částí města Havelbergu, která leží na levém břehu řeky, rozhodl se překročit řeku Havolu a udeřit na dánská postavení. Připravil tedy útok na druhý den, Dánové však mezitím již odtáhli na východ, jak je i vidět na naší mědirytině, takže k větším bojovým srážkám již nedošlo. K vylíčené událostí došlo v druhé polovině srpna 1627.


119-Nákres města Rochelle ve Francii.

Nákres města Rochelle ve Francii.

La Rochelle, Dne 10.08.1627 (do 28.10.1627)

Na výškovém formátu je vyobrazeno město a pevnost La Rochelle (hlavní město francouzského departmentu Charente-Inferieure). Na hořejší části tisku je přístav a tři kotvící lodě. Níže je město obklopené hradbami a věžemi. Shora uvedený nápis je v obrazové části tisku.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Statt Rochelle in Frankreich.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 102/86

V 16. a 17. století byly ve Francii vedeny urputné a krvavé boje s Hugenoty, tj. francouzskou kalvínskou sektou. Francouzský stát bojoval proti Hugenotům všemi prostředky (např. bartolomějská noc). Jednou z posledních bojových akcí proti Hugenotům bylo obléhání a dobytí pevnosti a přístavu La Rochelle královským vojskem pod velením kardinála Richelieua, jež trvalo od 10. srpna do 28. října 1627.


566-Nákres města Rochelle ve Francii.

Nákres města Rochelle ve Francii.

La Rochelle, Dne 10.08.1627 (do 28.10.1627)

Na výškovém formátu je vyobrazeno město a pevnost La Rochelle (hlavní město francouzského departmentu Charente-Inferieure). Na hořejší části tisku je přístav a tři kotvící lodě. Níže je město obklopené hradbami a věžemi. Shora uvedený nápis je v obrazové části tisku.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Statt Rochelle in Frankreich.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 102/86

V 16. a 17. století byly ve Francii vedeny urputné a krvavé boje s Hugenoty, tj. francouzskou kalvínskou sektou. Francouzský stát bojoval proti Hugenotům všemi prostředky (např. bartolomějská noc). Jednou z posledních bojových akcí proti Hugenotům bylo obléhání a dobytí pevnosti a přístavu La Rochelle královským vojskem pod velením kardinála Richelieua, jež trvalo od 10. srpna do 28. října 1627.


120-Pravdivé vyobrazení pevného města Rochelle se svými opevněními a královskými tábory a šancemi. Roku 1627.

Pravdivé vyobrazení pevného města Rochelle se svými opevněními a královskými tábory a šancemi. Roku 1627.

La Rochelle, Dne 10.08.1627 (do 28.10.1627)

Město La Rochelle je zobrazeno z tzv. ptačí perspektivy, s přístavem, v němž kotví mnoho lodí. Kolem města jsou různé vojenské scény, tábory a šance. Vpravo dole je malá mapka okolí města. Citovaný text je v ozdobné kartuši v horní části obrazu

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrhafftige Abbildung der vesten Stadt Rochelle mit ihren fortificationen und dem königl. Läger und Schantzen. Anno 1627.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 103/191a

V 16. a 17. století byly ve Francii vedeny urputné a krvavé boje s Hugenoty, tj. francouzskou kalvínskou sektou. Francouzský stát bojoval proti Hugenotům všemi prostředky (např. bartolomějská noc). Jednou z posledních bojových akcí proti Hugenotům bylo obléhání a dobytí pevnosti a přístavu La Rochelle královským vojskem pod velením kardinála Richelieua, jež trvalo od 10. srpna do 28. října 1627.


121-Gustovská šance

Gustovská šance

Gustow, Dne 01.12.1627 (do 31.12.1627)

Na poloostrově je pevnost, jejíž půdorys tvoří hvězdu s budovou ve středu. Na moři kolem poloostrova pluje pět lodí. Na pevnině je městečko Gustow, chráněné šancí. Na tvrz útočí vojsko.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Gustowische Schantz.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 104/476

Během Valdštejnových operací v severním Německu roku 1627 obsadil císařský generál Arnim Pomořansko a celý ostrov Rügen. Současně byla obléhána a dobyta i gustovská pevnost, která leží na Rügenském ostrově proti městu Strahlsundu na mořské úžině Dönholm. Invaze Pomořan a ostrova Rügen byla podniknuta v listopadu 1627.


122-Vlastní nákres brunšvické pevnosti a knížecího sídelního města Wolfenbüttelu, které bylo panem Gottfriedem Heinrichem, říšským maršálem, panem z Pappenheimu atd. sevřeno, potopeno a dne 24. prosince 1627 dobyto.

Vlastní nákres brunšvické pevnosti a knížecího sídelního města Wolfenbüttelu, které bylo panem Gottfriedem Heinrichem, říšským maršálem, panem z Pappenheimu atd. sevřeno, potopeno a dne 24. prosince 1627 dobyto.

Wolfennbüttel, Dne 24.12.1627

Uprostřed obrazu je město Wolfenbüttel ležící na vodě. Po obou stranách je bojující vojsko. V okolí města jsou četné bažiny a šance dobyvatelů, vlevo dole dva větrné mlýny. Vpravo dole je čtverec s legendou 1–22 a opodál profil vodní hráze.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentlicher Abrisz der Braunschweig. Vestung und fürstlichen Residenz Statt Wolfenbüttel, wie solche von Herrn Gottfried Heinrich Reichsmarschallen Herrn zu Pappenheim etc. ploquiert, ins Wasser gesetzt und den 24. Decembris 1627 eingenommen worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 105/102

Po porážce Kristiana dánského u Lutteru a Barenbergu dne 27. srpna 1626 nabyla strana císařsko-ligistická značnou převahu nad táborem protestantů. Po celý rok 1627 byla obsazována císařskými územími, jež dosud byla pod kontrolou dánskou. Dánové drželi jen několik pevných měst, mezi nimi Wolfenbüttel, jenž byl obléhán císařským generálem Pappenheimem do 24. prosince 1627, po dobu 4 měsíců. Posádka města čítala 12 000 mužů a velel jim hrabě Solms, který však opustil město a předal velení generálovi Lohemu, a ten podle rozkazu město předal Pappenheimovi s výhradou volného odchodu posádky, která se pak rozešla.


123-Nákres pevného knížecího města Wolffenbüttelu, které bylo jménem císařského veličenstva obléháno hrabětem z Pappenheimu 1627.

Nákres pevného knížecího města Wolffenbüttelu, které bylo jménem císařského veličenstva obléháno hrabětem z Pappenheimu 1627.

Wolfennbüttel, Dne 24.12.1627

Lept zobrazuje město Wolffenbüttel obklopené bažinami. Po obou stranách města jsou bojové potyčky a střelba z ručnic. Na třech místech jsou kresleny malé lesy, u jednoho z nich je postaveno několik šibenic. Nad obrazem je uveden shora citovaný text, dole je obdélník s legendou 1–12.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der vesten fürstlichen Statt Wolfenbüttel, wie solche in Nahmen Kay: May: durch den Gr. von Pappenheim belägert worden 1627.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 106/342

V době svého prvního generalátu, po bitvě u Lutteru (22. srpna 1626), kterou vyhrál Tilly nad Kristianem Dánským, pronásledoval Valdštejn se svou mocnou armádou dánského krále. Dánové byli soustavně poráženi, jedině město Wolffenbüttel vzdorovalo hrdinně obléhajícímu vojsku generála Pappenheima. Velitelem městské posádky byl hrabě Solms, který po čtyři měsíce úspěčně hájil město a teprve 24. prosince 1627 byl donucen město předat protivníkovi, hraběti Pappenheimovi, což však provedl jeho zástupce Lohe. Solms sám před předáním uprchl z města.


127-Stralsund

Stralsund

Stralsund, Dne 12.05.1628 (do 22.07.1628)

Město Stralsund je schematicky načrtnuto, na jedné straně je moře s několika loděmi, naproti je pevnina s různými fortifikačními stavbami (šance a opevnění císařských), v pravém rohu obrazu jsou dva jezdci a oddíl pěchoty. Vlevo na čtvercovém poli je legenda A–M, níže je uvedeno měřítko v „ruthech“.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Stralsundia

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 111/246

Po velkém vítězství u Dessavy roku 1626 postupovala Valdštejnova armáda triumfálně celým Německem až k pomořanskému pobřeží. Zde však narazila na první větší překážku, kterou nemohla zdolat – na město Stralsund. Obléhání bylo svěřeno generálu Arnimovi, který později přestoupil do služeb saského kurfiřta Jana Jiřího a měl i podíl na Valdštejnově tragickém konci. Se stralsundskou městskou radou bylo dlouho bezvýsledně jednáno o předání města císařským dohodou. Měšťané však později jmenovali novou konšelskou radu a rozhodli se k bojovému odporu. Potraviny a střelivo byly dodávány po moři Dány a Švédy. V řadách dobyvatelů vypukly nakažlivé nemoci, obléhání se stalo neudržitelným a Valdštejn dal Arnimovi rozkaz, aby s vojskem odtáhl. Obléhání trvalo od 9. května do 22. července 1628.


457-Jasný, vysokorodý kníže a pán, pan Jan Filip vévoda ze SaskA–Gühlichu, Cleve a Bergu, landhrabě v Düzingenu, markhrabě v Míšni, hrabě z Mergku a Ravensbergu, pán z Ravenssteinu, můj milostivý kníže a pán dal též jasné a vysokorodé kněžně a paní Alžbětě vévodkyni ze Saska, rozené vévodkyni z Brunšviku a Lünneburgu atd. jako jeho knížecí milosti srdečně milované paní choti na počest jejích narozenin zhotovit a odpálit tento uskutečněný ohňostroj zbrojmistrem jeho vévodské milosti Joachimem Kreichenem v den Jana Křtitele, 24. června 1628.

Jasný, vysokorodý kníže a pán, pan Jan Filip vévoda ze SaskA–Gühlichu, Cleve a Bergu, landhrabě v Düzingenu, markhrabě v Míšni, hrabě z Mergku a Ravensbergu, pán z Ravenssteinu, můj milostivý kníže a pán dal též jasné a vysokorodé kněžně a paní Alžbětě vévodkyni ze Saska, rozené vévodkyni z Brunšviku a Lünneburgu atd. jako jeho knížecí milosti srdečně milované paní choti na počest jejích narozenin zhotovit a odpálit tento uskutečněný ohňostroj zbrojmistrem jeho vévodské milosti Joachimem Kreichenem v den Jana Křtitele, 24. června 1628.

Dne 24.06.1628

Rytina zobrazuje ohňostro, uspořádaný na oslavu narozenin Alžběty vévodkyně Saské, manželky Jana Filipa Saského. Na obraze je dům, z jehož okna vyletuje ohnivý anděl. Opodál stojí udivení lidé. Pod obrázkem jsou dvě čtyřřádkové sloky s německým blahopřáním.

Signace: Johann Dürr Augustan sculpsit
Autor: Dürr Augustin Johann, německý mědirytec

Originální název: Der durchlauchtige hochgeborene Fürst und Herr, Herr Johann Philips Hertzogk zue Sachsen Gühlich, Cleve und Berg, Landgraf in Düzingen, Markgrafe zur Meissen, Graf zu der Mergk und Ravensberg, Herr zu Ravensstein, mein gnädiger Fürst und Herr, hat der auch Durchlauchtigen, hochgeborenen Fürstin und Frawen Elisabethen Hertzogin zu Sachszen, geborene Hertzogin zu Braunschweig und Lünneburg etc. als Ihrer fürstl. G: herzliebsten Frawen Gemahlin, of dero Gebürtstag zu Ehren diesz vorgebildete Feuerwergk verfertigen und abgehen lassen, durch Ihr H. G. Zeugmeistern Joachim Kreichen am Tage Johannis Baptistae, den 24. Juny 1628.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 110/52d

Jan Filip vévoda sasko-altenburský se narodil 25. ledna 1597, oženil se 25. října 1618 s Alžbětou princeznou z Brunšviku a zemřel 1. dubna 1639. Byl synem Bedřicha Viléma I. vévody sasko-altenburského. Jeho žena byla Alžběta brunšvicko-lüneburská, dcera Jindřicha Julia brunšvicko-lüneberského, nar. 23. června 1593, v prvém manželství byla ženou vévody Augusta Saského, r. 1615 ovdověla a po třech letech se provdala za Jana Filipa sasko-altenburského. Vyobrazený ohňostroj byl uspořádán v den Alžbětiných 35. narozenin. Zemřela 25. března 1650.


126-Město Toruň se svými opevněními, přesně kresleno Jakubem Hoffmanem, geometrem a architektem. Zde bylo provedeno zničení všech předměstí požárem za obléhání, které bylo prováděno urozeným Heřmanem Frangelem roku 1628.

Město Toruň se svými opevněními, přesně kresleno Jakubem Hoffmanem, geometrem a architektem. Zde bylo provedeno zničení všech předměstí požárem za obléhání, které bylo prováděno urozeným Heřmanem Frangelem roku 1628.

Toruň, Dne 01.07.1628 (do 31.08.1628)

Kresba města Toruně je provedena velmi pečlivě a podrobně, uvedený latinský text je v ozdobné kartuši vlevo nahoře. Níže je legenda A–Z. Obraz je přeplněn vysvětlujícími nápisy. V popředí je „Vistula fluvius“ (řeka Visla) s lodí a mostem.

Signace: neuvedena
Autor: Hoffman Jacob, architekt a geometr

Originální název: Civitas Thorinum una cum sua fortifikatione accurate delineata per Jacobum Hoffmannum geom. et archit. Hic per incendium devastatio facta A. 1628 omnium suburbiam per oppugnationem, quae facta a generoso Hermanno Frangel.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 109/251

Než přistál Gustav Adolf se svou armádou r. 1630 na německém území, vedl válku s Polskem, jemuž vládl král Zikmund. R. 1627 obléhal Gustav Adolf Gdaňsk, ale bezvýsledně. Městské posádce velel Arend Dickmann. Příštího roku však zvítězili Švédové v námořní bitvě nad Poláky, jimž velel Koniecpolski. Velká povodeň však znemožnila Švédům dobýt a obsadit Gdaňsk, proto byl Gustav Adolf nucen vést bojové operace v polském vnitrozemí. V rámci tohoto tažení oblehl i město Toruň ležící přibližně 100 km jižně Gdaňsku nad Vislou. Soudě podle latinského textu na mědirytině vedl toto obléhání Heřman Frangel, který patrně není totožný s generálem Karlem Gustavem Vrangelem.


128-Sevření Krempenu a Glückstadtu, které bylo provedeno jeho excelencí, panem generálem Tillym v červenci 1628.

Sevření Krempenu a Glückstadtu, které bylo provedeno jeho excelencí, panem generálem Tillym v červenci 1628.

Glückstadt, Dne 01.07.1628 (do 31.07.1628)

Mědirytina je dílem Merianovým a pochází patrně z Abelinova „Theatra Europaea“. Zobrazuje polabskou krajinu nedaleko Hamburku s městy Krempen a Glückstadt, v jejichž okolí jsou šance, opevnění a vojenské jednotky. Na Labi plují dánské lodě. Legenda A–G je vpravo nahoře na rozvinuté stuze.

Signace: M. Merian fecit
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Die Bloquierung Krempen und Glückstadt, so von Herrn General ihr Exc. Tilly vorgangen im Julio 1628.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 112/88

V době Valdštejnova vítězného tažení celým Německem, které vyvrcholilo obléháním Strahlsundu, držel Valdštejn celé území na pravém břehu Labe, zatímco Tilly velel císařsko-ligistickým branným silám (spojení branné síly není vhodné pozn. ed.) na břehu levém. Tehdy se Tilly pokusil dobýt měst aKrempen a Glückstadt u Hamburku, podařilo se mu však jen zmíněná města obklíčit. Krempen byl dobyt 12. listopadu 1628 Valdštejnem a Glückstadt vzdoroval dále.


544-Skutečné vyobrazení průsmyku od Steigu až po Chur v Püntenu, jehož se zmocnili císařští r. 1629.

Skutečné vyobrazení průsmyku od Steigu až po Chur v Püntenu, jehož se zmocnili císařští r. 1629.

Chur, Dne 01.01.1629 (do 10.01.1629)

List je rozdělen na dvě obrazové části, na dolní je zobrazeno městečko Chur v západním Švýcarsku nad Rýnem, na horní je porýnská krajina s vysokými horami, Rýnem a mostem. V krajině je značný počet malých osad, hradů, tvrzí apod.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Verzeichnuss des Passes von der Steig bisz gehn Chur in Pünten, welches sich die Keyserl. impatroniert Anno 1629.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 114/42d

V prosinci 1627 zemřel Vincenc vévoda z Mantovy, z rodu vévodů Gonzagských, bez potomků, což vedlo k boji o nástupnictví. Francouzi (kancléř Richelieu) podporovali v tomto boji Karla vévodu z Neversu, který také neprodleně obsadil Mantovu. Císař Ferdinand II. však na popud Španělů se postavil proti francouzským snahám a po delším neplodném vyjednávání vyslal vojsko pod generálem hrabětem Merodem, které Mantovu oblehlo. Toto vojsko táhlo roku 1629 průsmykem u Steigu a Churu západním Švýcarskem. Po tomto císařově zásahu se vypravil kardinál Richelieu v čele francouzské armády do Itálie. Mezitím však vévoda Karel Emanuel Savojský se postavil na stranu císařsko-španělskou, a znemožnil tím Richelieuovi dorazit s vojskem do Mantovy. Merodova armáda byla později ještě posílena jednotkami generála Collalta a 18. června 1630 padla Mantova do rukou císařských vojsk. Richelieu však dobyl Savojsko a připravil se na pozdější tažení Itálií.


129-Pravdivý a vlastní nákres výtečného a daleko známého obléhání pevného města Herzogenbuschu, vše rozděleno podle správné míry.

Pravdivý a vlastní nákres výtečného a daleko známého obléhání pevného města Herzogenbuschu, vše rozděleno podle správné míry.

Hertogenbosch, Dne 01.01.1629 (do 31.12.1629)

Jde o velmi přesnou, mapovitě kreslenou situaci okolí města Herzogenbuschu v severním Brabantsku v Nizozemí. Na pravé straně je řeka Mása. Široké okolí města je vyplněno rozsáhlým systémem opevnění a šancí. Nad obrazem jsou dva znaky. Vpravo u ohybu Mosely jsou dvě kartuše zdobené zbraněmi s nápisem: “Rheinländische Rutten“. V další kartuši je shora uvedený text. Opodál je vyznačeno měřítko.

Signace: Durch Jakobb Prempart ingenieur
Autor: Prempart Jakob, fortifikační inženýr a kreslíř map a plánů

Originální název: Wahre und eigentliche Delineatio der trefflichen und weitberühmten Belägerung der vesten Stadt Herzogenbusch, alles nach seiner rechten Mass abgetheilt.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 115/12

Nizozemsko a Španělsko vedly zpočátku 17. věku vleklé boje, které byly přerušeny krátkodobým příměřím, trvajícím do roku 1621. Pak vypukly znovu boje, jež vedli na straně generálních stavů Mořic a později jeho bratr Fridrich Henry Nassau. Mořic zemřel r. 1625, Bedřich Jindřich však skvělými vítězstvími dobyl řadu měst obsazených Španěly, mezi nimi i Mastrich a Herzogenbusch roku 1629.


490-Wesel

Wesel

Wesel, Dne 01.01.1630 (do 31.12.1630)

Mědirytina zobrazuje Rýn a dvě pevnosti. Na poloostrově vedle právě budovaného lodního mostu stojí nákladový jeřáb, jehož systém je pozoruhodně účelný a moderně řešený. Jeřáb vykládá zboží z lodí. Opodál je opevněné město Wesel, z něhož z jedné strany ustupují Španělé a druhou stranou dovnitř vnikají Nizozemci. Kartuše s legendou A–l je velmi zajímavě alegorizována: Figura znázorňující Španělsko drží řetěz, k němuž je připoután lev (tj. Nizozemí). Lev drží dvě korouhve s nápisy Herzogenbusch a Venloo. Pod řetězem je nápis „Wesel“. Z oblaků vychází ruka držící nůžky a jimi přestřihuje řetěz. Ruka je označena nápisem: „Hand Gottes“.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wesel

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 124/448

Město Wesel bylo dobyto vojsky Bedřicha Jindřicha Oranžského, který byl nejúspěšnějším vojevůdcem a diplomatem nizozemským a dobyl mnoho významných úspěchů nad Španělskem, které po mnoho let bojovalo o své državy v Holandsku, hlavně s pomocí vojsk rakouských z Nizozemí (dnešní Belgie). Roku 1629 dobyl Bedřich Jindřich Oranžský město Herzogenbusch, což byl vojenský úspěch prvního řádu, který si získal obdiv celého tehdejšího světa a přivolal mnoho vojenských zájemců, kteří se chtěli obeznámit s novou technikou dobývání pevností Bedřicha Jindřicha Oranžského. Brzy odejmul Španělům i Venloo a r. 1630 zde vyobrazené město Wesel.


547-Plán města a pevnosti Cazal, jež obléhal pan markýz ze Spinoly 24. května 1630, a která byla obhajována panem z Toyras do 18. října, kdy byla armádami krále francouzského Ludvíka XIII. osvobozena.

Plán města a pevnosti Cazal, jež obléhal pan markýz ze Spinoly 24. května 1630, a která byla obhajována panem z Toyras do 18. října, kdy byla armádami krále francouzského Ludvíka XIII. osvobozena.

Casal, Dne 24.05.1630 (do 18.10.1630)

Na obraze je vlevo vyobrazena řeka Pád s městem a citadelou Cazal. Zobrazená scéna je vysvětlena francouzským a nizozemským textem. Vpravo je podrobné vyobrazení citadely, níže je vyznačeno měřítko. Na ozdobné stuze je znak města a legenda 1–10. V pravém dolním rohu je perspektivní pohled na město a kraj.

Signace: C. J. Visscher excudebat
Autor: Visscher C. J., mědirytec

Originální název: Plan de la ville et citadelle de Cazal assiégée par le M. de Spinola de 24. mai 1630. et deffendue par M. de Toyras jusque au 18. octobre quelle a este secourae par les armes du Roy de France Lous le 13 me.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 121/51d

Ve válce o nástupnictví ve vévodství mantovském (viz podrobný hist. komentář pod č. 114/42d na str. 93) obléhali Španělé pod velením markýze Ambrože Spinoly město a citadelu Cazal západně od Turína v provincii Alessandria. Město bylo dočasně obsazeno vojsky vévody neverského, který byl podporován Francií. Městské posádce velel M. de Toyras. Dne 18. října 1630 bylo město ze španělského obléhání vyproštěno Francouzi. Brzy potom zemřel markýz A. Spinola.


132-Obléhání města Cazal, které bylo královským veličenstvem ve Francii vyproštěno roku 1630.

Obléhání města Cazal, které bylo královským veličenstvem ve Francii vyproštěno roku 1630.

Casal, Dne 24.05.1630 (do 18.10.1630)

Jde o pohled do nížiny pádské, v jejímž středu leží město Cazal nad řekou Pádem. V popředí jsou dělostřelecké baterie a vojenská ležení, vlevo pod stromem stojí tři důstojníci studující mapu. V pozadí jsou vojenské jednotky a za nimi alpská horská panoramata. Na obloze je nápis „Obsidio Casalis“. Nad obrazem citovaný německý text a legenda 1–10.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belägerung der Stadt Cazal und wie sie K. M. in Frankreich entsetzt worden 1630.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 122/343

Ve válce o nástupnictví ve vévodství mantovském (viz podrobný hist. komentář pod č. 114/42d na str. 93) obléhali Španělé pod velením markýze Ambrože Spinoly město a citadelu Cazal západně od Turína v provincii Alessandria. Město bylo dočasně obsazeno vojsky vévody neverského, který byl podporován Francií. Městské posádce velel M. de Toyras. Dne 18. října 1630 bylo město ze španělského obléhání vyproštěno Francouzi. Brzy potom zemřel markýz A. Spinola.


134-Vyobrazení města Řezna, v němž se toho času konal kurfiřtský sněm 1630.

Vyobrazení města Řezna, v němž se toho času konal kurfiřtský sněm 1630.

Řezno, Dne 15.06.1630 (do 31.08.1630)

Rytina s pohledem na město Řezno nad Dunajem je pečlivě kreslena. V popředí jsou pole rozdělená mezemi, vlevo dole je alegorická brána s erbem města a mužskou postavou pohlížející na město. Vpravo dole na dvou obdélnících je uvedena legenda: A–O. Na obloze nad městem je velká císařská orlice držící ve spárech ozdobnou tabuli s holdem císaři Ferdinandu II.: „Divo Ferdinando etc.“. Vpravo je znak města s nápisem: „Ratisbona“. Shora citovaný německý text je umístěn nad obrazem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abcontrafeitung der Stadt Regensburg, darin dieser Zeit der Churfürstliche Colegialtag gehalten worden 1630.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 120/458

Roku 1630 byl svolán Ferdinandem II. kurfiřtský sněm do Řezna, který byl zahájen 15. června. Císař tu chtěl především prosadit uznání pretendentury svého syna Ferdinanda na římského císaře. Kurfiřt saský a braniborský odmítli – jako protestanti – účast na sněmu. Nakonec se dostavila jen katolická knížata. Hlavním předmětem jednání se z popudu kurfiřtů stala otázka odvolání Valdštejna z jeho mocné funkce císařského generalissima. Po vleklém jednání a naléhání všemi prostředky na císaře prosadili nakonec účastníci sněmu sesazení Valdštejna. Bylo to rozhodnutí neobyčejně závažné, jehož důsledky se císaři později ještě vymstily. Otázka, zda Valdštejn, byv ušetřen této potupy sesazení za všechny zásluhy získané pro císaře, by později nevolil cestu zrady, zůstává otevřena. Prosadit volbu Ferdinanda III. římsko-německým císařem se Ferdinandu II. též nezdařilo. Průběh a výsledky sněmu vrhají na císaře Ferdinanda II. světlo značné bezmocnosti a neschopnosti, což však má své důvody i ve způsobu řízení říše, které po 17. století ve své staré, původní podobě již nevyhovovalo.


545-Mapa vévodství v Mantově s kraji ho obklopujícími.

Mapa vévodství v Mantově s kraji ho obklopujícími.

Mantova, Dne 18.06.1630

Na pravé straně rytiny je zakreslena řeka Pád, vlevo apeninské hřebeny. V levém horním rohu je obdélník, v němž je citovaný text. Po všech okrajích je vyznačeno měřítko: „Miliaria italica“.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz des Herzogthumbs Mantua mit den umliegenden Landschafften. 1630.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 117/36d

V prosinci 1627 zemřel Vincenc vévoda z Mantovy, z rodu vévodů Gonzagských, bez potomků, což vedlo k boji o nástupnictví. Francouzi (kancléř Richelieu) podporovali v tomto boji Karla vévodu z Neversu, který také neprodleně obsadil Mantovu. Císař Ferdinand II. však na popud Španělů se postavil proti francouzským snahám a po delším neplodném vyjednávání vyslal vojsko pod generálem hrabětem Merodem, které Mantovu oblehlo. Toto vojsko táhlo roku 1629 průsmykem u Steigu a Churu západním Švýcarskem. Po tomto císařově zásahu se vypravil kardinál Richelieu v čele francouzské armády do Itálie. Mezitím však vévoda Karel Emanuel Savojský se postavil na stranu císařsko-španělskou, a znemožnil tím Richelieuovi dorazit s vojskem do Mantovy. Merodova armáda byla později ještě posílena jednotkami generála Collalta a 18. června 1630 padla Mantova do rukou císařských vojsk. Richelieu však dobyl Savojsko a připravil se na pozdější tažení Itálií.


546-Nákres města Mantova, jak bylo v téže době obléháno císařskými. 1630

Nákres města Mantova, jak bylo v téže době obléháno císařskými. 1630

Mantova, Dne 18.06.1630

Jde o velmi přesně provedené vyobrazení boje o město Mantovu. Mantova sama je velmi pečlivě a přesně ryta, kolem města je voda. V levém popředí jsou tři střílející děla. Citovaný německý text je umístěn v hořejší části leptu.

Signace: neuvedena
Autor: Killan Lucas, mědirytec

Originální název: Abrisz der Stadt Mantua, wie selbige diese Zeit von den Kaiserischen belägert worden. 1630.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 117a/484d

V prosinci 1627 zemřel Vincenc vévoda z Mantovy, z rodu vévodů Gonzagských, bez potomků, což vedlo k boji o nástupnictví. Francouzi (kancléř Richelieu) podporovali v tomto boji Karla vévodu z Neversu, který také neprodleně obsadil Mantovu. Císař Ferdinand II. však na popud Španělů se postavil proti francouzským snahám a po delším neplodném vyjednávání vyslal vojsko pod generálem hrabětem Merodem, které Mantovu oblehlo. Toto vojsko táhlo roku 1629 průsmykem u Steigu a Churu západním Švýcarskem. Po tomto císařově zásahu se vypravil kardinál Richelieu v čele francouzské armády do Itálie. Mezitím však vévoda Karel Emanuel Savojský se postavil na stranu císařsko-španělskou, a znemožnil tím Richelieuovi dorazit s vojskem do Mantovy. Merodova armáda byla později ještě posílena jednotkami generála Collalta a 18. června 1630 padla Mantova do rukou císařských vojsk. Richelieu však dobyl Savojsko a připravil se na pozdější tažení Itálií.


130-Povzbuzení srdce jubilejní, radostnou, oslavnou a děkovní slavností, kterou milostivě nařídila slaviti v nejhlubší pobožnosti její kurfiřtská jasnost atd. saská z důvodu stoleté, nezměněně trvající augšpurské konfese ve dnech 25. 26. a 27. června 1630.

Povzbuzení srdce jubilejní, radostnou, oslavnou a děkovní slavností, kterou milostivě nařídila slaviti v nejhlubší pobožnosti její kurfiřtská jasnost atd. saská z důvodu stoleté, nezměněně trvající augšpurské konfese ve dnech 25. 26. a 27. června 1630.

Dne 25.06.1630 (do 27.06.1630)

Ve středu desky, na níž je nápis „Fundamentum Jesum Christum“, je bible „biblia sacra“, z níž vyrůstá palma, na jejímž kmenu je nápis: „confes. august“. V koruně stromu je Constantia (vytrvalost) a u kmene stojí: Fides (věrnost), Charitas (milosrdenství) a Spes (naděje). Na pravé straně odpuzuje švédský lev různá divoká zvířata. Zleva letí braniborský orel a odhání divoké ptactvo, nedaleko stromu jsou dva zkřížené meče svázané vavřínovou ratolestí (tj. znak saský), které odpuzují nepřátelská vojska. Z mraků vychází ruka držící řetěz, který je uvázán ke koruně palmy, což symbolizuje ruku Boží, chránící augšpurskou církev. Pod obrazem je třísloká obsáhlá německá báseň, vysvětlující smysl kreslené scény.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Jubileischen Frewden – Lob und Dankfest Hertzens Aufmunterung, welches Ihr. Churf. Durchlaucht etc. zu Sachsen wegen hundertjähriger unveränderter Augspurgischen Confesion, den 25. 26. und 27. Junij 1630 mit höchster Andacht zu celebrieren gnädigst angeordnet.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 118/123

Tento list byl vydán u příležitosti stého výročí založení augšpurské konfese r. 1630. V uvedené době byly Švédsko a Braniborsko hlavními spojenci Saska. Toto válečné spojenectví však nebylo ani zdaleka tak spolehlivé a upřímné, jak je v letáku uvedeno slovem i znázorněno obrazem. Zejména Sasko samotné, již povahou kurfiřta Jana Jiřího I., bylo velmi kolísavým spojencem.


131-Vyobrazení peenemündské šance i s královskými švédskými tábory.

Vyobrazení peenemündské šance i s královskými švédskými tábory.

Peenemünde, Dne 01.07.1630 (do 31.07.1630)

Ihned po svém přistání na německé půdě u ostrova Rügen dne 4. července 1630 počal Gustav Adolf švédský opevňovat několik bodů na pobřeží, aby mohl bezpečně operovati dále směrem do německého vnitrozemí. K těmto opěrným bodům patřila i pevnost peenemündská, ležící nedaleko ústí Odry do moře, jižně od ostrova Rügen. Podobný pevný bod dal král zřídit i u Wolgastu nedaleko Peenemünde. Obranné akce císařských proti přistávajícím a útočícím Švédům byly neprůbojné, poněvadž císařská vojska byla řídce rozptýlena po celém Pomořansku a Meklenbursku

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Peenemünder Schantz und Seehaffen sampt dem königlichen schwedischen Läger.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 119/464

Jde o poměrně menší mědirytinu, na jejíž pravé straně je Baltické moře s dvěma plachetnicemi poblíž ústí řeky Odry. Proti sobě jsou zřízena opevnění císařská a švédská. V popředí je zobrazen lesík a tzv. „Lusthaus“. Shora citovaný text je umístěn nad obrazem.


471-Wollgast. Během obléhání tohoto města ukázalo se nad zámkem zázračné zjevení, představující zápasícího lva s orlem ve vzduchu, před očima celých armád.

Wollgast. Během obléhání tohoto města ukázalo se nad zámkem zázračné zjevení, představující zápasícího lva s orlem ve vzduchu, před očima celých armád.

Dne 04.07.1630

Na tisku jsou dva pohledy na město Wollgast ze dvou různě vzdálených stanovišť. Na prvním, bližším pohledu je vidět zámek na ostrůvku v moři, v popředí jsou dvě střílející děla. Druhý, vzdálenější pohled ukazuje město, v jehož popředí je švédský tábor a hradby dobyvatelů. Vlevo je hořící vesnice.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wollgast. In wehrender belagerung dieser Stadt hat sich über dem Schloss dieses Wunderzeichen, ein Loew und Adler streitende in der Luft sehen lassen Angesichts der ganzen Armeen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 116/228

Po svém přistání na ostrově Usedom v Baltickém moři chystal se Gustav Adolf švédský se svou armádou k postupu do Německa, resp. k zabezpečení své strategické základny na pobřeží. K tomu účelu bylo zapotřebí zmocnit se města a pevnosti Wollgast, ležících na pobřeží proti ostrovu Usedom. Tuto bojovou akci Gustav Adolf podnikl ještě během července 1630, byla poměrně obtížná a vyžádala si z obou stran dost značných obětí, Wollgast však byl podle králova plánu dobyt. – Nadpřirozený, zázračný zjev, o němž se mluví ve shora citovaném německém textu na rytině, je věcí, s níž se v 17. století často setkáváme a která byla bezpochyby důsledkem fantazie některých tzv. „očitých svědků“.


135-Švédská záchrana křesťanských církví r. 1630.“

Švédská záchrana křesťanských církví r. 1630.“

Dne 04.07.1630

Na tisku je znázorněna v hornaté krajině zvláštní stavba na třech sloupech stojících na knize (tj. na bibli) – nahoře je kostel „ecclesia“. Tři sloupy představují: Omniscinecia, Misericordia a Omnipotentia. Kniha je označena nápisem: „Verbum Domini manet in aeternum“. Bible je totiž základem protestantské víry. Před budovou je pět trosek sloupů a podstavců sloupů, z nichž tři jsou označeny: Čechy, Falc a Augspurg a leží pod nestvůrou. Trosky představují pilíře protestantismu, které byly poražny císařem a ligou. Nestvůra představuje katolickou církev a její hlavy nesou znaky papeže, kardinálů a jiných církevních hodnostářů. K této scéně se blíží plachetní loď se švédským lvem a nizozemským kormidelníkem (tj. alegorie spojenectví Švédska a Nizozemska). Na skalnatém pobřeží, od něhož vyplula loď, stojí vztyčená osoba učící skupinu žáků. Tím autor tisku chce říci, že země, z níž loď připlouvá, tj. Švédsko, má ještě pravé a čisté učení reformované (lutherské). Slunce, vycházející právě z mraků, ozařuje svými paprsky jen loď a učitele lutherské víry nad Švédskem, skalnatém břehu, což znamená, že Bůh přeje Švédům, kteří přistávají na německé pevnině. Pod obrazem je obsáhlá německá báseň, která velmi pateticky (ve snu) vysvětluje zobrazenou scénu a líčí příchod Švédů do Německa jako záchranu křesťanských církví, které byly přivedeny římským papežstvím až na okraj zkázy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Schwedische Rettung der Christlichen Kirchen Anno 1630.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 125/141

List se zabývá příchodem Gustava Adolfa švédského s armádou do Německa dne 4. července 1630. V této významné události vidí autor rytiny zvrat v politické i náboženské situaci v říši. Rytina je pozoruhodná i značným množstvím různých alegorických scén, které jsou vesměs vkusně kresleny a svědčí o značné dovednosti autorově.


133-Korunovační děj: Zvláštní vyobrazení a vysvětlení, jakým způsobem byla slavnostně korunována římskou císařovnou dne 7. listopadu (28. října) roku 1630 u příležitosti zakončení kurfiřtského sněmu v Řezně nejjasnější kněžna a paní, paní Eleonora římská císařovna v Germanii, královna uherská a česká, arcivévodkyně rakouská, rozená vévodkyně z Mantovy, vévodky burgundská atd.

Korunovační děj: Zvláštní vyobrazení a vysvětlení, jakým způsobem byla slavnostně korunována římskou císařovnou dne 7. listopadu (28. října) roku 1630 u příležitosti zakončení kurfiřtského sněmu v Řezně nejjasnější kněžna a paní, paní Eleonora římská císařovna v Germanii, královna uherská a česká, arcivévodkyně rakouská, rozená vévodkyně z Mantovy, vévodky burgundská atd.

Řezno, Dne 28.10.1630

Obraz představuje interiér řezenského dómu, v němž je Eleonora z Mantovy korunována římskou císařovnou. Nad kněžištěm je umístěn velký kříž, pod nímž před oltářem klečí císařovna se třemi biskupy, jeden z nich jí nasazuje korunu. Vlevo klečí císař pod baldachýnem. Celý prostor je vyplněn velkým množstvím různých hodnostářů.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Crönungshandlung: Eygentliche Abbildung und Erklärung, welcher Gestalt die allerdurchlauchtigste Fürstin und Fraw, Fraw Eleonora röm. Kayserin in Germanien zu Hungarn und Böheim Königin, Erzherzogin zu Oesterreich, geborene Herzogin zu Mantua, Herzogin zu Burgund etc. den 7. November (28. October) desz 1630 Jahres bey Endung des Churfürstlichen Collegialtages in Regenspurg zur römischen Kayserin soleniter gekrönet worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 123/295

Eleonora z Gonsagy, vévodkyně z Mantovy, druhá manželka císaře Ferdinanda II. byla korunována císařovnou římsko-německou v Řezně u příležitosti osudného sjezdu kurfiřtů, tzv. „Reichstagu“ dne 28. října 1630. Na tomto sjezdu vynutili si někteří kurfiřti v čele s Maxmiliánem Bavorským propuštění Valdštejna z císařských služeb.


136-Nedávno učiněné lutherské a kalvínské usnesení, v němž každé projevuje svůj názor na to (podle jejich vlastního a pravdivého přiznání), jak se jejich „intent“ proti císařskému veličenstvu zmenšuje a jak bědují, že se mnohým vedlo špatně. Tištěno roku 1631.

Nedávno učiněné lutherské a kalvínské usnesení, v němž každé projevuje svůj názor na to (podle jejich vlastního a pravdivého přiznání), jak se jejich „intent“ proti císařskému veličenstvu zmenšuje a jak bědují, že se mnohým vedlo špatně. Tištěno roku 1631.

Dne 01.01.1631 (do 10.01.1631)

Obraz představuje schůzi všech vladařů stojících v táboře proticísařském a zástupců významných měst, tj. Anglie, Francie, Würtembergu, Švédska, Norimberku, Štrasburku, Ulmu a mnohých jiných. Předsedou schůze je „neklidný duch“ (unruhiger Geist) sedící v čele stolu. Mimo zasedací síň je vpravo císař a vlevo církev katolická. Pod obrazem je dlouhá německá báseň, v níž každý účastník schůze projevuje své mínění a stížnosti.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Lutherisch und Calvinisch jüngst gehaltener Rathschluss darinnen ein jadweder sein Meinung fürbringt, wie dargegen (dero eigenen wahren Bekenntnusz nach) ihr Intent wider Kay. May. zurugg gehet und klagen wie es etlichen übel ergangen ist. Gedruckt im Jahr 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 126/156

Leták byl vydán katolíky v době, kdy císařští ovládali celé Německo a kdy strana protestantská byla velmi malomyslná. V tomto smyslu zní i projevy účastníků schůze, i když ještě nepodlehli zoufalství.


225-Několik pokrmů na pohled, které následovaly saskému cukroví.

Několik pokrmů na pohled, které následovaly saskému cukroví.

Breitenfeld, Dne 01.01.1631 (do 31.12.1631)

U stolu s několika mísami sedí generál Tilly se třemi svými generály. K němu přichází švédský lev s mapou, představující bitvu u Lipska, dále Gustav Adolf švédský s dvěma podnosy, na nichž je Mohuč a Würzburg; je následován Janem Jiřím Saským s Prahou a landhrabětem hessenským s Fuldou. Poslední je generál Gustav Horn přinášející na míse Bamberg. V pozadí je vyobrazena bitva u Lipska. Pod obrazem je obsáhlá německá báseň vysvětlující zobrazenou scénu.

Signace: J. v. d. Heyden
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Etliche Schauessen so dem Sächsischen Confect gefolgt.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 144/58

Jde o pamflet, který porovnává vojenské porážky císařských švédskou armádou s hostinou, při níž Tilly a jeho druhové jsou nuceni jísti pokrmy, které nemohou strávit. Švédský lev přináší trpkou porážku u Breitenfeldu (u Lipska), Gustav Adolf nese dobytý Würzburg a Mohuč, kurfiřt Jan Jiří I. saský nabízí Tillymu svým generálem Arnimem dobytou Prahu, landhrabě hessenský, který bojoval na straně Švédů, přináší na míse dobytou Fuldu a švédský generál Gustav Horn nese na talíři dobytý Bamberg. Tilly a jeho druhové jsou nuceni tyto hořké pokrmy snísti.


548-Mapa území Meklenburska, Pomořanska a Braniborska, kde v současné době je vedena válka mezi císařskými a Švédy 1631.

Mapa území Meklenburska, Pomořanska a Braniborska, kde v současné době je vedena válka mezi císařskými a Švédy 1631.

Meklenbursko, Dne 01.01.1631 (do 31.12.1631)

Jde o mapu území Meklenburska, Pomořanska a Braniborska. Na pravé straně protéká Odra; vlevo dole je malý úsek toku Labe. Na severu jsou mapovaná území ohraničena mořem („Maris Balthici Pars“), na němž se plaví loď. Celá plocha tisku je zaplněna zeměpisnými označeními.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Mecklenburgisch-Pommerisch und Brandenburgischen Landschaften, da jetztiger Zeit der Krieg zwischen den Keyserisch und Schwedischen geführt wird 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 162/46d

4. července r. 1630 se vylodil švédský král Gustav Adolf na německé pevnině u ostrova Usedomu. Jakmile byla celá švédská armáda na pevnině, počaly bojové akce, ale i vyjednávání s různými severoněmeckými knížaty. Později se tu objevil Valdštejn, který oblehl město Strahlsund, které sice pro odhodlaný odpor městské posádky nedobyl, byl však se svou mocnou armádou velkým nebezpečím pro Švédy. Brzy však vymohl kurfiřtský sněm v Řezně, že Valdštejn byl císařem zproštěn funkce generalissima a odvolán z císařských služeb. Jako jediný vrchní velitel císařsko-ligistických vojsk tu zbyl Tilly, s nímž si již Gustav Adolf (za pomoci kurfiřta Jana Jiřího I. Saského) u Breitenfeldu dne 17. září 1631 věděl rady. Než byl Valdštejn odvolán z císařových služeb, v době jeho triumfálního tažení celým severním Německem, udělil mu císař Meklenbursko jako suverénní vévodství. Jeho dřívější držitel se provinil nevěrností k císaři.


138-Frankfurt nad Odrou

Frankfurt nad Odrou

Frankfurt nad Odrou, Dne 03.04.1631

Vidíme tu pohled na město dobyté 3. (13.) dubna 1631 Švédy. V pozadí je tok Odry s velkým mostem a ostrovem, po němž prchají císařští. Na druhém břehu je mnoho mužů na útěku. Město leží v silné švédské dělostřelecké palbě. V levém popředí je oddíl jízdy se vzpínajícím se koněm trubače a korouhevníka. Na nedalekém návrší jsou další dva trubači. Postrádáme tu obvyklý vysvětlující text.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Frankfurt a/Oder“ – „Francfurtum ad Viadrum.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 128/407

Již koncem roku 1630 se podařilo Gustavu Adolfovi obsadit celé Pomořansko a postoupit až k Odře. Aby získal pevnou základnu k dalšímu postupu do Slezska, rozhodl se švédský král na jaře r. 1631 dobýt Frankfurt nad Odrou. Potřeboval toto město, obdobně jako Tilly Magdeburg, jako pevný, strategický bod nad Odrou. Dobývání Frankfurtu bylo také jednou z příčin bránících Švédům ve včasném zákroku k osvobození tísněného Magdeburku. Gustav Adolf stál se svou armádou v pevném táboře u Schwendtu a disponoval silnějšími oddíly pod velením generálů Gustava Horna a Banéra, částečně i loďmi mířícími k Frankfurtu, kde veleli císařští generálové Tiefenbach a Schaumburg 8 000 mužům. Dne 3. (13.) dubna podnikli Švédové útok na město, který rozdrtil odpor obhájců. Císařští zmateně prchali přes most směrem k Velkému Hlohovci. Při zmateném útěku přes Odru mnoho mužů utonulo.


137-Původní vyobrazení, jakým způsobem jeho královské veličenstvo ve Švédsku útočilo a dobylo dne 3. dubna 1631 město Frankfurt nad Odrou

Původní vyobrazení, jakým způsobem jeho královské veličenstvo ve Švédsku útočilo a dobylo dne 3. dubna 1631 město Frankfurt nad Odrou

Dne 13.04.1631

Na hořejší části obrazu je široký tok Odry, s mostem a ostrovem ležícím opodál vpravo. V ulicích města je velmi podrobně kreslen velký počet zmateně pobíhajících osob. Město je obklopeno švédskou armádou, která pálí z četných děl. V pravém popředí jsou dvě postavy mušketýrů. Pod obrazem je legenda A–M, uvedený text je umístěn nad obrazem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Abbildung welcher gestaldt Ihr. Köngl. Majest. in Schweden den 3. Aprillis Anno 1631 die Stadt Franckfort an der Oder berandt und eingenommen hat.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 127/235

Po přistání Gustava Adolfa se jeho armádou na německé pevnině měli Švédové zpočátku jisté potíže, než se jim podařilo vniknout do německého vnitrozemí. Švédové chtěli především vyprostit Magdeburg z obléhání generála Tillyho, který již město svíral od počátku roku 1631. Hlavní překážkou této švédské vyprošťovací akce bylo město Frankfurt nad Odrou. Úspěšný generalissimus Valdštejn byl již z císařských služeb propuštěn a vrchním velitelem císařsko-ligistických armád byl Tilly. Velitelem frankfurtské posádky byl císařský generál hrabě Schaumburg, který podléhal velitelství generála Tiefenbacha. Město bylo dobře zajištěno pevnými fortifikacemi a výzbrojí. Přesto se však Švédům podařilo v poměrně krátké době vniknout do Frankfurtu a porazit posádku, z níž bylo prý přibližně 2 000 mužů pobito při zmatku a útěku, který byl vyvolán nenadálým švédským vpádem. Zajatci, hlavně Chorvati, byli deportováni do švédských dolů na těžbu mědi. S tímto a podobným kořistnickým nakládáním s válečnými zajatci se žel setkáváme od dob faraonů ve starověku až do současnosti.


540-Probuzení Němců

Probuzení Němců

Dne 01.05.1631 (do 30.09.1631)

Na obraze je vnitřek velikého chrámu, v jehož středu je vysoké lože s nebesy. Na loži leží osoba, která se právě probouzí. Je to Jan Jiří I., kurfiřt saský, kterého probouzí klečící žena, zoufale křičící, oděná v potrhaných šatech. Představuje Germanii, tj. Německo, které se dostalo působením císařských vojsk do hrozivého postavení; je tu přirozeně míněno Německo protestantské. Před ložem je lev (švédský), jehož tlapy spočívají na erbech Benátek, Švýcar a hansovních měst. Tyto tři státy byly věrnými spojenci Švédů. Pod obrazem je obsáhlá německá báseň, vysvětlující vyobrazenou scénu.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Der Deutschen Wecker.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 136/147

Jde o propagační leták nabádající všechny stoupence protestantismu, aby se vzchopili a se zbraní v ruce čelili nebezpečí císařského katolicismu. Sasko dlouho váhalo a uznávalo ústřední moc císařovu v říši, odmítalo přidružit se k spojenectví protestantských mocností, a teprve kruté vyhlazení Magdeburku císařskými a plenění císařských jednotek na jeho území přiměly k otevřenému odporu vůči císaři. Tato situace je alegorizována pokořenou, roztrhanou Germanií, která probouzí nerozhodného spícího saského kurfiřta. Podle básně hledá dav lidí, který obklopuje tuto scénu, jen jednoho Boha, který je v nebesích. Jsou tu uvedeni kapucíni, jezuité, černoši, Tataři, Poláci a mnoho jiných. Snad je tím míněno, že by mohlo dojít k sjednocení všech křesťanských církví, ovšem ve smyslu protestantském. Nebo tím autor tisku chce řici, že by byla žádoucí přátelská koexistence obou hlavních německých církví, k čemuž později také skutečně došlo.


139-Magdeburgk. Dobytí Magdeburku císařskými.

Magdeburgk. Dobytí Magdeburku císařskými.

Magdeburk, Dne 10.05.1631

Jde o malý obraz města Magdeburk obléhaného císařskými vojsky. V popředí je vojenská scéna s jezdci a korouhvemi. Vojsko postupuje po mostě přes Labe. V pozadí je město zahalené v kouři a plamenech. Uvedený nizozemský nápis je umístěn na rozvinuté stuze na obloze, vedle je městský znak a císařská orlice obklopená vavřínovou ratolestí. Lept je pozoruhodným, neobyčejně krásným, jemně provedeným uměleckým dílem, však téměř neznámým. I jeho znamenitý autor je neznámý.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Maegdenburgh. D´Innemingh Maegdenburgh door de keysersche.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 129/226

Když Ferdinand II. propustil ze svých služeb na nátlak některých kurfiřtů, především Maxmiliána Bavorského, svého osvědčeného generalissima Valdštejna, stal se jediným císařsko-ligistickým vojevůdcem generál Tilly. Gustav Adolf byl ještě značně vzdálen a zaměstnán v Braniborsku, takže ze strategických důvodů se nemohl se svou armádou dostat do blízkosti Tillyho a vyprostit z obléhání jím tísněný Magdeburk. Císařští obléhali Magdeburk již od prosince 1630, neschopná městská rada neobratně disponovala svými vojenskými silami a v městě byl již citelný nedostatek zásob všeho druhu. Gustav Adolf byl o tomto stavu věcí informován, byl však vázán dobýváním Frankfurtu nad Odrou, a vyslal proto jen svého důvěrníka Falkenberga tajně do Magdeburku. Pak bylo po delší dobu jednáno o předání města císařským na základě dohody, což se však neuskutečnilo. Dne 10. května 1631 vnikl náhle císařský generál hrabě Pappenheim s větším oddílem do města a byl neprodleně následován celou armádou, která čekala na bohatou kořist. Útok byl zcela překvapující a obhájci města zmateně prchali. Císařské vojsko strašně v městě loupilo a plenilo a vraždilo civilní obyvatelstvo. Generál Tilly, který zpočátku povolil drancování, nemohl později své rozběsněné vojsko ovládnout a byl nucen nařídit krvavé exekuce. Dílo zkázy bylo dovršeno obrovským požárem, který zachvátil celé město, takže nezůstal kámen na kameni. Tímto nehorázným řáděním císařských vojsk v Magdeburku byla nenávist a zloba protestantů proti katolíkům značně prohloubena, což se projevilo i ve velkém počtu různých letáků a pamfletů, které byly vydány v souvislosti s pádem Magdeburku. Dobytí Magdeburku bylo posledním významnějším úspěchem císařských, dochází k obratu v třicetileté válce a strana protestantská opět nabývá vrchu, především zásluhou Švédů, ale i vítězstvími Bedřicha Jindřicha Oranžského (Nizozemí) nad Španěly.


141-Magdeburk

Magdeburk

Magdeburk, Dne 20.05.1631

Tisk zobrazuje dobytí Magdeburku Tillym roku 1631. Vysoká umělecká úroveň provedení rytiny a osobitý ráz kompozice svědčí o autorství Merianově, ačkoliv tisk není opatřen signaturou. Uprostřed obrazu je řeka Labe, překlenutá mostem, po němž táhne vojsko. V pozadí je hořící město a v popředí je oddíl jezdectva. Na rozvinuté stuze na obloze je legenda 1–25, po obou stranách erby města Magdeburku a císařský.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Magdeburgum

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 130/375

Když Ferdinand II. propustil ze svých služeb na nátlak některých kurfiřtů, především Maxmiliána Bavorského, svého osvědčeného generalissima Valdštejna, stal se jediným císařsko-ligistickým vojevůdcem generál Tilly. Gustav Adolf byl ještě značně vzdálen a zaměstnán v Braniborsku, takže ze strategických důvodů se nemohl se svou armádou dostat do blízkosti Tillyho a vyprostit z obléhání jím tísněný Magdeburk. Císařští obléhali Magdeburk již od prosince 1630, neschopná městská rada neobratně disponovala svými vojenskými silami a v městě byl již citelný nedostatek zásob všeho druhu. Gustav Adolf byl o tomto stavu věcí informován, byl však vázán dobýváním Frankfurtu nad Odrou, a vyslal proto jen svého důvěrníka Falkenberga tajně do Magdeburku. Pak bylo po delší dobu jednáno o předání města císařským na základě dohody, což se však neuskutečnilo. Dne 10. května 1631 vnikl náhle císařský generál hrabě Pappenheim s větším oddílem do města a byl neprodleně následován celou armádou, která čekala na bohatou kořist. Útok byl zcela překvapující a obhájci města zmateně prchali. Císařské vojsko strašně v městě loupilo a plenilo a vraždilo civilní obyvatelstvo. Generál Tilly, který zpočátku povolil drancování, nemohl později své rozběsněné vojsko ovládnout a byl nucen nařídit krvavé exekuce. Dílo zkázy bylo dovršeno obrovským požárem, který zachvátil celé město, takže nezůstal kámen na kameni. Tímto nehorázným řáděním císařských vojsk v Magdeburku byla nenávist a zloba protestantů proti katolíkům značně prohloubena, což se projevilo i ve velkém počtu různých letáků a pamfletů, které byly vydány v souvislosti s pádem Magdeburku. Dobytí Magdeburku bylo posledním významnějším úspěchem císařských, dochází k obratu v třicetileté válce a strana protestantská opět nabývá vrchu, především zásluhou Švédů, ale i vítězstvími Bedřicha Jindřicha Oranžského (Nizozemí) nad Španěly.


158-Krátká, avšak ostrá abeceda.
V roce, v němž musí určitě
dojít k splnění liščiny rady.

Krátká, avšak ostrá abeceda. V roce, v němž musí určitě dojít k splnění liščiny rady.

Dne 20.05.1631

Uprostřed obrazu je otevřená myší past, v níž sedí myš, vpravo číhající kočka, vlevo je ke skále řetězem připoutaná liška, za ní je dům. Pod obrazem je německá báseň s rozmluvou myši A, kočky B a lišky C. Myš (tj. Magdeburk) se táže: „Mám jít za nalíčeným špekem a opustit past, nebo tu mám zůstat, což by znamenalo brzkou smrt?“ Kočka (tj. Tilly) odpovídá: „Odhodláš-li se k vyběhnutí z pasti, budeš stejně zničena!“ Liška (tj. Gustav Adolf) říká: „Jen vyběhn, již, myši, skočit kočce do oka! Ráda bych přiběhla na pomoc, ale řetěz, který mne spoutává, je příliš silný!“

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Ein kurtz jedoch scharfes A.B.C Im Jahr Es MVs Des FUChsen Rath GEVVIs heVr gehen Von stat.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 131/116

Leták se zabývá situací v době obléhání Magdeburku Tillym roku 1631, kdy bylo jednáno o dobrovolném předání města císařskými (výroky myši). Tilly odpovídal hrozbami (odpověď kočky). Gustav Adolf byl exponován v Pomořansku a bojem o Frankfurt nad Odrou, a proto nemohl vysvobodit tísněný Magdeburk (tj. řetěz, kterým je liška připoutána ke skále), radí však, aby Magdeburk jednal opatrně (myš má skočit kočce do oka). Tato rada lišky (Gustava Adolfa), o níž mluví rýmovaný text, že se musí splnit do roku, se splňuje ještě téhož roku v bitvě u Breitenfeldu.


143-Krátká, avšak duchaplná rozmluva lišky s kočkou. Tištěno, mačkáno a srst dostatečně rozcuchána u velké myší pasti v roce: Letos bude Magdeburk pomstěn.

Krátká, avšak duchaplná rozmluva lišky s kočkou. Tištěno, mačkáno a srst dostatečně rozcuchána u velké myší pasti v roce: Letos bude Magdeburk pomstěn.

Magdeburk, Dne 20.05.1631

Německá báseň pod obrazem obsahuje dialog mezi liškou (Gustavem Adolfem) a kočkou (Tillym). Převrácená myší past symbolizuje zničený Magdeburk, při jehož dobytí se Tilly přejedl, neboť nespolkl obyčejnou myš, nýbrž dravého rejska. Kočka si stěžuje na nevolnost, způsobenou rejskem v útrobách, liška odpovídá, že tytéž myši překoušou nakonec provaz, jímž je připoutána ke stromu, a pak se vrhne na kočku a pomstí se za myš. Připoutaná liška (G. A.) představuje strategickou a politickou situaci, která zabraňovala švédskému králi osvobodit Magdeburk z obležení.

Signace: Sig. C. H. excud.
Autor: neznámý

Originální název: Ein kurtz jedoch nachdenklich Gespräch eines Fuchse sund Katzen. Gedruckt, gekwetzscht und den Balg genugsam zerzaust bei der grossen Mauszfallen im Jahr: Heuer wird Magdeburk gerochen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 132/77

Tento pamflet se zabývá situací po pádu Magdeburku a vyjadřuje velkou zlobu a nenávist protestantů pro krutém vyhlazení Magdeburku Tillym. Vytoužená pomsta se uskutečnila v bitvě u Breitenfeldu téhož roku.


140-Magdeburská svatební píseň, zpívá se na melodii jako „bitva dánská“. Poprvé byla vytištěna v Augspurku a zde byla rozšířena papažencem, roku 1631.

Magdeburská svatební píseň, zpívá se na melodii jako „bitva dánská“. Poprvé byla vytištěna v Augspurku a zde byla rozšířena papažencem, roku 1631.

Dne 20.05.1631

Švédský král Gustav Adolf vede nevěstu (tj. město Magdeburk) a za nimi jde průvod. Proti nim stojí generálové Tilly a Pappenheim. Pod touto scénou je krátká německá báseň, uvádějící některá města (např. Ulm, Augspurk, Norimberk aj.) v různých svatebních funkcích. Po obou stranách je text další básně, v níž přichází ke slovu Tilly, někteří vojáci, Magdeburk, Dánsko, Turek, říše, katolická liga, Švéd atd. Každý z nich mluví ironicky, podle svého poměru k římsko-německé říši.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Magdeburgish Hochzeitlied, in der Melodey, wie man die Dennemärckische Schlacht singt. Erstlich gedruckt zu Augspurg und da selbsten von einem Papisten auszgesprengt worden, Anno 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 148/71

Jde o pamflet na Tillyho dobytí Magdeburku 20. května 1631. Poněvadž „Magd“ znamená dívku, služku, byl Tilly za dobytí Magdeburku často zesměšňován a kreslen jako ženich při svatbě s dívkou (tj. Magdeburkem). Nápěvek k „dánské bitvě“ znamená bezpochyby píseň, která se kdysi zpívala na oslavu Tillyho vítězství nad Dány u Lutteru. Nyní měla být tatáž melodie zpíváana s textem o Magdeburku a brzy následující porážce císařských u Breitenfeldu.


159-Tillyho štěstí (osudy), v němž se Tillymu z ruky prorokuje, jaký konec vezmou jeho záležitosti.

Tillyho štěstí (osudy), v němž se Tillymu z ruky prorokuje, jaký konec vezmou jeho záležitosti.

Dne 01.07.1631 (do 31.12.1631)

Generál Tilly podává otevřenou ruku čarodějnici, která mu prorokuje další osud. Za čarodějnicí stojí děcko. V pozadí je Magdeburk v plamenech. Pod obrazem je rýmovaný dialog mezi Tillym a čarodějnicí, v němž jsou primitivně vyjádřeny Tillyho tzv. zločiny, hlavně ovšem dobytí Magdeburku. Tilly se pokouší o ospravedlnění svých činů.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Tyllisch Glücke, Darinnen dem Tylli aus seiner Hand Wahr gesagt wird, was seine Sachen für einen Ausgang gewinnen werden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 149/67

List zesměšňuje Tillyho porážku Švédy a Sasy u Lipska 17. září 1631 a hodnotí ji jako spravedlivou odplatu za krvavé vyhlazení Magdeburku.


144-Vyobrazení švédského polního ležení u Werbenu, roku 1631.

Vyobrazení švédského polního ležení u Werbenu, roku 1631.

Werben, Dne 12.07.1631

Obraz představuje velký švédský polní tábor u soutoku Labe a Havoly nedaleko Werbenu, který byl založen Gustavem Adolfem 12. července 1631. Zajímavé je uspořádání stanů a různých jiných lokalit v táboře. V pozadí je vidět soutok obou jmenovaných řek a opevněné městečko Werben. V popředí je Tillyho vojsko. Vlevo dole je obdélník s legendou A–I.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Her Coninkl. Sweetshe Velt-leger by Werben, anno 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 133/238

Po dobytí Magdeburku Tillym dne 20. května 1631 zdrželi se císařští ještě po nějakou dobu v okolí zničeného města, zatímco Gustav Adolf se svým vojskem zůstal ještě v Braniborsku a obsadil tu některá strategicky významná místa, aby si zabezpečil spojení se svými základnami. Poněvadž nebylo ještě rozhodnuto, setrvá-li Jan Jiří I., kurfiřt saský, jako spojenec na straně císařově, nebo přejde-li po významné události ke Švédům, nerozhodl se Gustav Adolf k okamžitému postupu proti Tillymu, nýbrž vyčkával v pevném táboře, který založil u Werbenu počátkem července 1631. Dne 22. července se přiblížila značná část Tillyho armády k werbenskému táboru. V následujících dnech pak došlo k několika šarvátkám a střetnutím mezi Švédy a císařskými, které způsobily na obou stranách krvavé ztráty, nepřinesly však rozhodující výsledek. Časem nastal u císařských hlad a citelný nedostatek pitné vody, jelikož labská voda byla pro velké množství mrtvol z Magdeburku nepoživatelná. Tilly byl proto nucen dát rozkaz k odchodu z Werbenu dne 29. července, i proto, že výhodné strategické postavení Švédů vylučovalo příznivý výsledek eventuální bitvy pro císařské.


145-Vlastní vyobrazení královského švédského polního tábora u Werbenu nad Labem. Roku 1631. Verben s táborem Švédů.

Vlastní vyobrazení královského švédského polního tábora u Werbenu nad Labem. Roku 1631. Verben s táborem Švédů.

Werben, Dne 12.07.1631

Tato mědirytina je identická s tiskem, uvedeným na předešlé stránce pod č. 133/238, která je nadepsána nizozemským textem, zatímco list č. 134/262 je opatřen německo-latinským nápisem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Abbildung des königlichen Schwedischen Veldlägers bey Werben an der Elbe. Anno 1631. Werbena cum castris Svecorum.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 134/262

Po dobytí Magdeburku Tillym dne 20. května 1631 zdrželi se císařští ještě po nějakou dobu v okolí zničeného města, zatímco Gustav Adolf se svým vojskem zůstal ještě v Braniborsku a obsadil tu některá strategicky významná místa, aby si zabezpečil spojení se svými základnami. Poněvadž nebylo ještě rozhodnuto, setrvá-li Jan Jiří I., kurfiřt saský, jako spojenec na straně císařově, nebo přejde-li po významné události ke Švédům, nerozhodl se Gustav Adolf k okamžitému postupu proti Tillymu, nýbrž vyčkával v pevném táboře, který založil u Werbenu počátkem července 1631. Dne 22. července se přiblížila značná část Tillyho armády k werbenskému táboru. V následujících dnech pak došlo k několika šarvátkám a střetnutím mezi Švédy a císařskými, které způsobily na obou stranách krvavé ztráty, nepřinesly však rozhodující výsledek. Časem nastal u císařských hlad a citelný nedostatek pitné vody, jelikož labská voda byla pro velké množství mrtvol z Magdeburku nepoživatelná. Tilly byl proto nucen dát rozkaz k odchodu z Werbenu dne 29. července, i proto, že výhodné strategické postavení Švédů vylučovalo příznivý výsledek eventuální bitvy pro císařské.


146-Tangermünd.

Tangermünd.

Tangermünde, Dne 30.07.1631

Na obraze je pohled na město Tangermünd, jež leží nad Labem, přibližně 100 km západně od Berlína, na mírném kopci. Na tisku je zakreslena malá říčka Tanger, vlévající se do Labe. Na obloze je prázdný erbovní štít. V popředí je vojenský opevněný tábor na břehu Labe. Na řece plují dvě lodě.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Tangermünd.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 135/223

V době před bitvou u Breitenfeldu, k níž došlo 17. září 1631, operovaly obě soupeřící armády, Tillyho a Gustava Adolfa, v Braniborsku, podél středního toku Labe. Tilly přitáhl se svou armádou dne 30. července 1631 do Tangermündu, vybudoval tu tábor (jak vysvítá z obrazu) a setrval tu do 12. srpna; pak odtáhl směrem k Sasku, především z důvodů zásobovacích, poněvadž Sasko nebylo dosud postiženo drancováním vojsky jako téměř všechny ostatní německé země. Celá doba předcházející bitvě u Breitenfeldu byla, jak vojsky císařsko-ligistickými, tak Švédy, využívána k menším zásobovacím výpravám. V té době docházelo často k potyčkám mezi jízdními oddíly obou stran, které buď sledovaly opatření potravin, nebo se pokoušely mařit tytéž snahy výprav nepřítele. Nelze opomenout, že plenění císařských jednotek v Sasku ovlivnilo značnou měrou rozhodnutí kurfiřta Jana Jiřího I. postavit se v bitvě u Breitenfeldu po bok Švédů.


147-Skutečné vyobrazení španělského loďstva, které pod velením pana hraběte Jana z Nasavy atd. se plavilo od Anttorffu po Wilmstatt a bylo poraženo nizozemskými válečnými loděmi pod velením pana prince Jindřicha Oranžského atd. roku 1631, 13. září.

Skutečné vyobrazení španělského loďstva, které pod velením pana hraběte Jana z Nasavy atd. se plavilo od Anttorffu po Wilmstatt a bylo poraženo nizozemskými válečnými loděmi pod velením pana prince Jindřicha Oranžského atd. roku 1631, 13. září.

Dne 13.09.1631

Obraz znázorňuje nizozemské území u ústí Šeldy. Na řece je mnoho různých válečných lodí. Výše citovaný německý text i s legendou A–B je umístěn pod horním okrajem tisku. Pod obrazem je třísloký německý text, který popisuje průběh námořní bitvy a uvádí řadu bojových vynálezů, objevených jistou řeholní osobou v Bruselu. Tyto vynálezy (1-14) prý dopomohly Holanďanům k vítězství.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Vorbildung der Spanischen Flott, welche unter dem Comando des Herrn Grafen Johann von Nassau etc. von Anttorff nachher Wilmstatt gefahren und von den holländischen Kriegsschiffen under dem Commando Herrn Heinrich Prinzen von Oragnien etc. geschlagen worden Anno 1631 den 13. September.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 137/437

V dlouhotrvající válce mezi Nizozemím a Španělskem nastal obrat v prospěch Holanďanů zásluhou osobních schopností vojenských a diplomatických Fridricha Henryho prince Oranžského, který připravil Španělům kolem roku 1630 řadu porážek na souši i moři. K vyobrazené námořní bitvě mezi španělskou flotilou pod hrabětem Janem z Nasavy, který sice původně byl na protestantské straně a byl jedním z příbuzných Fridricha Henryho prince Oranžského, ale konvertoval ke katolictví a zastával různé posty v habsburské a španělské armádě, a nizozemským loďstvem, jemuž velel Fridrich Henry princ Oranžský, došlo 13. září 1631 u ústí Šeldy a skončila úplnou porážkou Španělů.


155-Jásající posel, který opustil 6. září 1631 z rána Tillyho tábor u Lipska a (odešel) do Frankfurtu nad Mohanem. Vytištěno roku 1632.

Jásající posel, který opustil 6. září 1631 z rána Tillyho tábor u Lipska a (odešel) do Frankfurtu nad Mohanem. Vytištěno roku 1632.

Breitenfeld, Dne 16.09.1631

Tisk zobrazuje posla generála Tillyho, který je na pochodu do Frankfurtu nad Mohanem. V jedné ruce drží kopí, druhou rukou mává kloboukem, na zádech má upevněné zavazadlo a na prsou císařský znak s orlicí. V pozadí je cíl jeho cesty – Frankfurt nad Mohanem. Pod vyobrazenou scénou je dlouhá německá báseň líčící drasticky troufalost a jistotu ve vítězství Tillyho armády, která se chystá k boji s vojsky Gustava Adolfa švédského a kurfiřta Jana Jiřího saského. Kurfiřt saský je obzvláště často uváděn, poněvadž teprve krátce před bitvou u Breitenfeldu se rozhodl bojovat na straně Švédů.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Der jauchtzende Bot, so den 6. Septemberis Anno 1631 früh aus dem Tillyschen Läger vor Leipzig nachher Frankfurt am Mayn abgangen. Gedruckt im Jahr MDCXXXII.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 145/76

Jde o propagační leták zesměšňující Tillyho a jeho vojsko po bitvě u Lipska (u Breitenfeldu) dne 17. září 1631. Jásající posel, doručující již předem (před bitvou) zprávu o jistém vítězství císařských, má vyjadřovat sebevědomí a pýchu císařsko-ligistické armády před velkým střetnutím u Lipska a má současně ještě více prohloubit kontrast, který pak nastal po zdrcující porážce Tillyho. Protestanté se tak snažili vytěžit ze svého vítězství co nejvíce politické prestiže. Skutečnost, že list byl vytištěn rok po bitvě u Breitenfeldu, dokazuje, že autor tisku znal již výsledek bitvy, a vymyslel tedy dodatečně celý příběh s poslem z důvodu propagačních.


148-Postavení vojsk jeho veličenstva ve Švédsku a kurfiřtské jasnosti v Sasku a pak hraběte Tillyho u Lipska 1631.

Postavení vojsk jeho veličenstva ve Švédsku a kurfiřtské jasnosti v Sasku a pak hraběte Tillyho u Lipska 1631.

Breitenfeld, Dne 17.09.1631

Obraz je kreslen poměrně primitivně a jednoduše. Představuje postavení vojsk obou soupeřů před bitvou u Breitenfeldu nedaleko Lipska. Na spodní části obrazu je vesnice s kostelní věží a dlouhým příkopem osázeným řadou stromů, vlevo opodál je další vesnice. Cíl zakreslených cest je vždy označen nápisem. Vpravo dole je orientační buzola. Kromě sevřených vojenských tvarů je tu ještě mnoho individuálních figur, jezdců, pálících děl, vozů apod.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Schlachtordnung I. May. in Schweden und Churf. Durchl. zu Sachsen und dann des Grafen von Tilly bey Leipzig 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 138/167

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.


150-Postavení (vojsk) v bitvě, k níž došlo blízko Lipska.

Postavení (vojsk) v bitvě, k níž došlo blízko Lipska.

Breitenfeld, Dne 17.09.1631

Mědirytina je rozdělena na dvě části, z nichž horní zobrazuje postavení obou nepřátelských armád, císařsko-ligistické a švédsko-saské před bitvou u Breitenfeldu, 17. září 1631. Na dolní části je obraz bitvy v plném proudu, císařsko-bavorské jednotky jsou v rozkladu, ustupují a prchají. Na obou obrazech je vpravo dole vesnice Breitenfeld. Celá mědirytina je orámována jemným barokním rámečkem, v němž je na malém štítu ve středu nahoře uvedeno číslo XLIV. Shora uvedený latinský text je umístěn na ozdobném štítu mezi oběma zobrazenými scénami.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Diatyposis praelii prope Lipsiam comissi.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 139/314

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.


149-Obraz postavení vojsk královského švédského a kurfiřtského saského a proti nim stojícího vojska císařského a ligistického pod velením hraběte Tillyho současně s přesným popisem postavení křídel a oddílů obou stran, jež stály proti sobě před střetnutím blízko Lipska, jak je zřejmo z toho obrazu.

Obraz postavení vojsk královského švédského a kurfiřtského saského a proti nim stojícího vojska císařského a ligistického pod velením hraběte Tillyho současně s přesným popisem postavení křídel a oddílů obou stran, jež stály proti sobě před střetnutím blízko Lipska, jak je zřejmo z toho obrazu.

Breitenfeld, Dne 17.09.1631

Jde o fragment veliké mědirytiny, ryté á la Merian, avšak nesignované. V popředí vojenské scény je vesnice Podelwitz a bezejmenná říčka. Na levé třetině obrazu je vyznačena cesta do Wittenbergu a Lipska. Vedle cesty, označené písmenem „K“, je zobrazen generál Tilly se svým pobočníkem; na pravé straně je švédský král Gustav Adolf se dvěma jezdci. Nad vyobrazenou scénou je umístěn shora uvedený latinský text.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Delineatio aciei regiae sveticae et electoralis Saxoniae, hisque opositae caesarae ac ligisticae sub ductu comitis Tilii una cum accurata desigantione ….rum alarum et cohortium utriusque partis, quo pacto ille ante conflictum iuxta Lipsiam ex adverso constiterint subiecta ipsius praelii icone.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 140/326

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.


153-Bitva u Lipska, k níž došlo mezi armádami císařskými a katolické ligy a armádami krále Gustava Adolfa švédského a kurfiřta saského dne 17. září 1631.

Bitva u Lipska, k níž došlo mezi armádami císařskými a katolické ligy a armádami krále Gustava Adolfa švédského a kurfiřta saského dne 17. září 1631.

Breitenfeld, Dne 17.09.1631

Rytina představuje velký prospekt bitvy u Breitenfeldu (u Lipska). Na levé straně bitva již dovršuje svého vrcholu, vpravo není situace dosud tak pokročilá. V popředí je vesnice s větrným mlýnem, malým kostelem a se skupinami stromů. V pravém popředí je několik vojenských emblémů a opodál vlevo orientační buzola. Citovaný text je umístěn v obdélníku vpravo dole, vlevo je rovněž obdélník s legendou: A–M.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: La Battaglia di Lipsia Fragli Exerciti imperiale e della lega Cattolica contro quelli del Re Gustavo Adolfo di Suecia e dell Elettore di Sassonia seguita alli 17. di Setembre 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 141/473

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.


151-Vyobrazení podle přesného postavení vojska v bitvě mezi neslavnějším králem švédským a kurfiřtem saským, jakož i generálem katolické ligy hrabětem Tillym, která se udála 7. září roku 1631 blízko Lipska, i s udáním následujících ztrát a útěku katolického vojska, všemu potomstvu známého, z nařízení a pod dohledem nejvyššího krále kreslil měřič táborů a architekt Oluv Hanson.

Vyobrazení podle přesného postavení vojska v bitvě mezi neslavnějším králem švédským a kurfiřtem saským, jakož i generálem katolické ligy hrabětem Tillym, která se udála 7. září roku 1631 blízko Lipska, i s udáním následujících ztrát a útěku katolického vojska, všemu potomstvu známého, z nařízení a pod dohledem nejvyššího krále kreslil měřič táborů a architekt Oluv Hanson.

Breitenfeld, Dne 17.09.1631

Jde o velký, podrobný obraz bitvy u Breitenfeldu. Shora uvedený text je umístěn vpravo. Celá plocha obrazu je vyplněna bojovými scénami s děly, prapory, dělostřeleckými kulemi, sudy apod. Podél okraje protéká nejmenovaný potok. Na levé straně pod pahorkem s šibenicí, přes který prchá mnoho vojáků, zuří nejintenzivnější boj. Vlevo nahoře je rozvinutá viněta s bojovými hesly: „Gott mit uns“ (tj. švédské) a „Jesus Maria“ (tj. císařské). Pod obrazem je legenda A–X a 1–99.

Signace: neuvedena
Autor: Hanson Oluf, švédský kreslíř plánů a bitev

Originální název: Praelii inter sereniss. Svecor. regem et Saxoniae elektorem nec non catholicae ligae generalem cm. a Tilly VII. september anni MDCXXXI prope Lipsam comissi et subsecutae exercitus catholici stragis fugaeque ad omnem posteritatem memorabilis cum instructae aciei typo delineatio, quam iussu et auspiciis regis supremus castrorum metator et architectus Oluv Hanson delineavit.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 142/217

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.


152-Bitva u Lipska, k níž došlo mezi armádami císařskými a katolické ligy a armádami krále Gustava Adolfa švédského a kurfiřta saského dne 17. září 1631.

Bitva u Lipska, k níž došlo mezi armádami císařskými a katolické ligy a armádami krále Gustava Adolfa švédského a kurfiřta saského dne 17. září 1631.

Breitenfeld, Dne 17.09.1631

Rytina představuje velký prospekt bitvy u Breitenfeldu (u Lipska). Na levé straně bitva již dovršuje svého vrcholu, vpravo není situace dosud tak pokročilá. V popředí je vesnice s větrným mlýnem, malým kostelem a se skupinami stromů. V pravém popředí je několik vojenských emblémů a opodál vlevo orientační buzola. Citovaný text je umístěn v obdélníku vpravo dole, vlevo je rovněž obdélník s legendou: A–M.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: La Battaglia di Lipsia Fragli Exerciti imperiale e della lega Cattolica contro quelli del Re Gustavo Adolfo di Suecia e dell Elettore di Sassonia seguita alli 17. di Setembre 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 143/232

Bitva u Breitenfeldu (též zvaná „u Lipska“), k níž došlo 17. září 1631, byla jednou z nejvýznamnějších a svým rozsahem největších bitev třicetileté války. Jejím přímým důsledkem bylo nové rozložení sil v konfliktu. Gustav Adolf švédský potřeboval z různých politických a strategických důvodů mnoho času, než se rozhodl pro přímý, rozhodující boj s Tillyho armádou, která dosud neutrpěla podstatnější porážku. Jednou z hlavních pohnutek protestantů byla touha po pomstě za vyplenění Magdeburku. Jan Jiří I., kurfiřt saský, dlouho váhal, než se postavil otevřeně proti císaři, a toto jeho rozhodnutí bylo vlastně způsobeno Tillyho diplomatickou neobratností, poněvadž táhl se svou hladovou armádou dosud válkou nezasaženým saským územím, kde jeho jednotky rabovaly, kde mohly. Tato skutečnost, i hrozný osud Magdeburku, který byl vlastně též Tillyho dílem, utvrdily saského kurfiřta v jeho rozhodnutí postavit se na stranu Švédů. Tím se stal jazýčkem na váze, který Tilly již nemohl vyrovnat. Při střetnutí obou armád stálo proti sobě na obou stranách přes 30 000 mužů (tedy celkem více než 60 000 mužů). Sasové byli zpočátku bitvy poraženi Fürstenbergem na levém křídle a jejich formace se rozpadly. Brilantní taktika použitá švédským králem Gustavem Adolfem II. však tuto prvotní prohru dokázala vyrovnat. Švédská pěchota v této bitvě dosáhla neočekávaných úspěchů. Osvědčený generál Pappenheim (po němž se do dnešních dnů zachovalo rčení: „Známe své Pappenheimské!“) podnikal na levém křídle císařských prudké útoky, které však proti pružně operujícím Švédům zůstaly bezvýslednými. Porážka císařsko-ligistických vojsk byla zdrcující. Bylo to hlavně díky taktickým inovacím švédského krále – silné pěchotní formace, pohyblivé dělostřelectvo a pěchota svojí palbou podporující formace jízdy překvapily Tillyho, který ve svém vlastním bitevním plánu udělal několik zásadních chyb.


154-Dobře vybavená škola výprasku, v níž Tillyho vojáci byli podle zásluhy, jak se patří, dosud taženi přes lavici a (dejž to milý bůh) budou vypráskáni později ještě lépe. Vytištěno roku 1631.

Dobře vybavená škola výprasku, v níž Tillyho vojáci byli podle zásluhy, jak se patří, dosud taženi přes lavici a (dejž to milý bůh) budou vypráskáni později ještě lépe. Vytištěno roku 1631.

Dne 17.09.1631

Na obraze jsou 3 Tillyho vojáci klečící před lavicí; za nimi stojí 2 švédští žoldnéři, kteří je nemilosrdně bijí velkými plácačkami. Na lavici leží hrací karty a různá lahůdková jídla. Pod lavicí je myší past a kartáč. V pozadí je náznak bitvy u Breitenfeldu. Pod touto scénou je 9sloká báseň, v níž bijící švédští vojáci líčí zločiny Tillyho armády, a tím ospravedlňují své počínání.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wohlbestallte Pritzsch Schule, in welcher die Tyllischen Soldaten nach Gebühr, bisz anhero zimlich sind über die Bank gezogen worden und sollen auch hinführe noch besser (wills der liebe Herr) gepritzsched werden. Gedruckt im Jahr 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 146/73

Tento protestantský pamflet satirizuje porážku Tillyho u Breitenfeldu 17. září 1631 a ukazuje nenávist a zlobu Švédů proti císařsko-ligistickému vojsku, jehož hlavním zločinem bylo kruté vyhlazení Magdeburku. Lahůdkové pokrmy na lavici symbolizují sarkasticky trpkou porážku císařských Švédy u Breitenfeldu a myší past znázorňuje dobytí Magdeburku, kde Tilly protestantům „sedl na špek“ a chytil se do pasti, i když město krvavě dobyl. S týmiž ilustrovanými příměry se často setkáváme i na jiných grafikách naší sbírky.


161-Tillyho domácnost

Tillyho domácnost

Dne 17.09.1631

Jde o obsáhlou obrazovou hádanku (rébus), která je umístněná pod nápisem: „Als man zählt tausend sechshundert einunddreisig Jahr, am Tag Regina das ist wahr, ward Magdeburg hunderfältig gerochen, und mancher Pfaffenknecht erstochen, usw.“ „Když se počítal rok tisící šestistý třicátý prvý, v den královny, to je pravda, byl Magdeburk stonásobně pomstěn a mnohý služebník farářů byl probodnut, atd.“ Téměř zcela rozluštěný text rébusu je uveden na rubu této mědirytiny.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Des Tilly Haushaltung

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 147/140

Tisk obsahuje satirický rébus zabývající se porážkou Tillyho u Breitenfeldu, 17. září 1631. Leták se vysmívá poraženému generálu a hodnotí jeho porážku jako trest za dobytý a vypleněný Magdeburk. Výraz „Haushaltung“ není zvlášť přesvědčivý. Zíbrt však takto vysvětluje rytý detail muže držícího nakloněný dům. Snad by mělo zníti správně: „Umfall“ nebo „Unfall“, tj. pád, nehoda, úraz. Nakloněný dům by mohl být označen tímto pojmem, který by také lépe vystihoval smysl předmětu. „Haushaltung“, tj. domácnost, se však dá v této souvislosti i vyložit jako „povšechné životní poměry“, což by rovněž vystihovalo smysl rébusu.


157-Tillius poenitens, tj. Tillyho pokání a pak provedené rozhřešení podle všech tří papežských předpisů, tj. lítosti, zpovědi a pokání (bylo) učiněno a přijato po utrpěné lipské porážce.  Vytištěno roku 1632.

Tillius poenitens, tj. Tillyho pokání a pak provedené rozhřešení podle všech tří papežských předpisů, tj. lítosti, zpovědi a pokání (bylo) učiněno a přijato po utrpěné lipské porážce. Vytištěno roku 1632.

Dne 17.09.1631

Mědirytina se skládá z šesti obrazových částí: A. Tilly je vyobrazen v brnění se vztyčeným mečem ve své pravici, jako dosud neporažený, sebevědomý hrdina. Za ním jsou braniborský orel a švédský lev, jichž se pochopitelně nebojí. B. Tilly je na koni, za ním v sedle jeho nevěsta (tj. Magdeburk) a voják se zvednutou rukou. V pozadí je hořící město Magdeburk a vojsko. C. Rvačka mezi vojáky při obědě u stolu. Je tím znázorněna Tillyho porážka u Breitenfeldu 17. září 1631, která v protestantských pamfletech bývá velmi často přirovnávána k hostině, kterou Tillymu uštědřil král Gustav Adolf švédský a kurfiřt saský. D. Tilly sedí nešťastný na zemi v krajině, kolem jeho hlavy poletují mouchy (tj. trudné myšlenky, které ho sužují), v pozadí je bojiště poseté mrtvolami. Je tu symbolizována zoufalá situace Tillyho po velké porážce u Lipska. E. Tilly sedí v kostele vedle kněze a zpovídá se. Osoba znázorňující zoufalství podává Tillymu nůž a provaz, aby provedl sebevraždu. F. Před branou kostela stojí řeholník, který Tillymu nabízí řeholní kutnu. Je tím znázorněno, že Tilly ve svém zoufalství hodlá vstoupit do kláštera. Následuje dlouhá německá báseň vysvětlující zobrazené scény.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Tillius poenitens, Das ist Tyllische Busz und darauf erfolgte Absolution nach allen dreyen päbstischen Stücken, als der Re. Beicht und Genugthuung gethan und empfangen nach erlittener leipzigischen Niederlage. Gedruckt im Jahre MDCXXXII.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 150/132

Tisk ironizuje porážku Tillyho u Breitenfeldu 17. září 1631. V básni je probrána téměř celá vojenská kariéra generála Tillyho, počínaje bitvou na Bílé hoře až po porážku u Breitenfeldu, ovšem ve smyslu ironickém. Velký důraz je kladen (jako vždy v tomto roce) na kruté dobytí a zničení Magdeburku, což bylo hlavní příčinou nenávisti protestantů proti císařským a ligistickým vojskům. Je tu též podrobně rozvedeno, proč generála trápí špatné svědomí, které ho přimělo ke zpovědi. Autor tisku vyvozuje z této situace pro generála Tillyho jen dva přijatelné závěry: vstup do kláštera, nebo sebevraždu.


156-Tillyho slib vstupu do kláštera.

Tillyho slib vstupu do kláštera.

Dne 17.09.1631

Na obrazu je generál Tilly sedící na lvu, který je v oslí kůži a má dlouhé uši. Tilly drží v ruce otrhanou větev a má na hlavě velký klobouk. Před ním sedí na trůně papež s trojitým křížem v ruce a s tiárou na hlavě. Mezi oběma stojí – poněkud opodál – vysoký církevní hodnostář, patrně kardinál, který drží za uzdu válečného koně a nabízí jej Tillymu. V levém pozadí stojí kostelník. Pod touto scénou je rýmovaný text s dialogem mezi papežem a Tillym, který čítá 42 veršů.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Tyllisch Klostergelübde.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 151/126

Je to protestantský pamflet, který se sarkasticky zabývá neutěšeným postavením generála Tillyho po bitvě u Breitenfeldu. Z dialogu vychází Tillyho zoufalost a bezmocnost chopiti se znovu zbraní a bojovat proti Gustavu Adolfovi, k čemuž jej papež nabádá různými argumenty. Tilly odmítá papežovy pobídky a prohlašuje, že se chce uchýlit do klášterního ústraní. Lev oděný v oslí kůži má zřejmě znázorňovat skutečnou podstatu Tillyho pověstného vítězného vojevůdcovství, které hloupostí nakonec přivodilo porážku u Breitenfeldu. Snad je „Tillyho hloupostí“ míněno jeho neoportunní tažení saským územím s vydatným pleněním jeho vojsk, které v posledním okamžiku přimělo kurfiřta Jana Jiřího I. saského k rozhodnutí postavit se císařským otevřeně na odpor.


162-Složení Tillyho blízko vysoké školy v Lipsku, složil dlouhý Fritz.
Ó, dlouhý Fritzi, odpustiž Ti to Bůh,
že jsi mne téměř zabil!
V roce, v němž byl Magdeburk od Boha pomstěn.

Složení Tillyho blízko vysoké školy v Lipsku, složil dlouhý Fritz. Ó, dlouhý Fritzi, odpustiž Ti to Bůh, že jsi mne téměř zabil! V roce, v němž byl Magdeburk od Boha pomstěn.

Dne 17.09.1631

Tilly oděn v brnění leží nemocen na loži; výraz jeho tváře prozrazuje kruté bolesti. Vedle lůžka je stůl s rukavicí, přilbou a maršálskou holí. V pozadí je okno zastřené záclonou. Na ubrusu je nápis (v překladu): „Jaká práce, taková mzda!“ Na podhlavníku je napsáno: „Pane Tilly, jak to, že jste tak klidný?“ Následuje obsáhlá německá báseň, v níž Tilly běduje nad svým osudem, který je trestem za zločin magdeburský. V dalším autor varuje všechny ostatní viníky před Boží pomstou.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Tillysche Deposition Nahe bey der hohen Schul in Leipzig, Depositore Langen Fritzio. O langer Fritz verzeih Dirs Gott, dass Du mich fast geschlagen Todt!“ Anno Wie MagDenbVrg Von Gott War geroChen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 152/68

Jde o pamflet vydaný protestanty, který ironizuje porážku císařsko-ligistických vojsk pod velením generála Tillyho dne 17. září 1631 u Breitenfeldu, nedaleko Lipska. Autor tisku se též vysmívá Tillyho zranění, které utrpěl ve zmíněné bitvě. V největší bitevní vřavě znenadání poznal Tillyho jistý švédský kapitán, který byl přezdíván: „der lange Fritz“, tj. „dlouhý Bedřich“, a vyzval Tillyho, aby se neprodleně vzdal. Tilly odmítl, načež dlouhý Bedřich jej udeřil pažbou jezdecké karabiny do krku, a tím mu způsobil bolestivou pohmožděninu. V témže okamžiku však přispěchal Tillymu na pomoc vévoda Rudolf sasko-lauenburský a prostřelil dlouhému Bedřichovi hlavu.


539-Poštovní posel, který byl vyslán jeho královským veličenstvem ve Švédsku, aby se otázal pana Jana Tillyho, kam tak překotně zalezl se svou velikou armádou, kterou měl v Míšni před Lipskem. Vytištěno roku 1631.

Poštovní posel, který byl vyslán jeho královským veličenstvem ve Švédsku, aby se otázal pana Jana Tillyho, kam tak překotně zalezl se svou velikou armádou, kterou měl v Míšni před Lipskem. Vytištěno roku 1631.

Dne 17.09.1631

Na obraze je na koni cválající poštovní posel, který troubí na lesní roh. Projíždí skalnatou a lesnatou krajinou, v jejímž pozadí je kostelík a vodní hladina s lodí. Za jezdcem vpravo je muž, držící dlouhou hůl. Pod touto zobrazenou scénou je německá báseň, z níž se posel neustále táže sedláků, kněží, mnichů, jeptišek a všech ostatních kolemjdoucích, kam se jen poděl generál Tilly se svou velkou armádou. Mezi generály, o nichž se ve verších mluví, je též zmínka o Aldringenovi a Götzovi.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Post Bor, so von Ihrer Königl. Mayest. in Schweden ist auszgesandt worden, dem Mons. Johann von Tylli nach zu fragen, wohin er mit seiner grossen Armée, so er in Meyssen vor Leipzig hat bey sich gehabe, so eylends sich verkrochen habe. Gedruckt im Jahr 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 153/57

Leták, vydaný protestanty, zesměšňuje Tillyho a jeho armádu po porážce u Breitenfeldu 17. září 1631. Vzhledem k tomu, že vítězství Švédů a Sasů nad císařsko-ligistickými vojsky znamenalo obrat v mocenském postavení válčících stran ve prospěch protestantů, byla tato událost též vydatně propagačně využita. Setkáváme se proto s pozoruhodným množstvím grafik, které se snaží všemi prostředky – ilustracemi i slovem – vyzdvihnout význam vítězství u Lipska, a současně pokořit poraženého protivníka. Politicko-vojenská situace v táboře císařově, která byla důsledkem této bitvy u Breitenfeldu, přiměla císaře, aby znovu povolal do svých služeb osvědčeného Valdštejna (tzv. druhý generalát).


160-Znovuprostřená tabule lahůdek, kterou prostřeli Jeho královské veličenstvo ve Švédsku a kurfiřtská jasnost saská generálovi Tillymu a jeho mlsounům pamlsků, dne 7. září 1631 u Lipska.

Znovuprostřená tabule lahůdek, kterou prostřeli Jeho královské veličenstvo ve Švédsku a kurfiřtská jasnost saská generálovi Tillymu a jeho mlsounům pamlsků, dne 7. září 1631 u Lipska.

Dne 17.09.1631

Obraz, který je velmi jemně a pečlivě proveden, ukazuje prostřenou tabuli, u níž se tísní velký počet raněných a zmrzačených vojáků. Vpravo vedle tabule stojí Gustav Adolf švédský, bijící holí císařského vojáka do hlavy. Opodál stojí kurfiřt Jan Jiří saský a vztyčeným ukazováčkem varuje tlačící se vojáky, aby se varovali před vábivými pokrmy. V pozadí je vidět Tillyho armáda na útěku a mnoho raněných a mrtvých žoldnéřů. Pod obrazem je veršovaný text líčící podrobně průběh hostiny připravené Tillymu a jeho slavné armádě. Smysl básně je ovšem sarkastický, hlavně pokud se dotýká Tillyho počínání při „breitenfeldské hostině“. Pod básní je podrobný jídelní lístek se všemi možnými lahůdkami, které byly Tillymu připraveny.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Neugedeckte Confectt-Taffel, So Ihre Königl. Mayest. in Schweden und Churf. Durchl. zu Sachsen General Tillen und seinen Confect-Näschern, den 7. Sept. 1631 vor Leipzig angerichtet.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 154/3

Leták, vydaný protestanty, se vysmívá obrazem i slovem Tillymu a jeho armádě poražené u Breitenfeldu dne 17. září 1631. Je zajímavé, že bitva u Breitenfeldu se na grafických ilustracích z této doby stále znovu přirovnává (výsměšně) k velké hostině s vybranými lahůdkami, kterou připravili Gustav Adolf a Jan Jiří Saský Tillymu a jeho vojsku a při které se císařští tak přejedli, že již nebyli schopni dalšího válčení.


39-Vyobrazení velkého, mocného a dosud ještě nikdy neslýchaného bubnu ligy, jímž se daleko široko bubnuje k verbování lidu, jemuž jsou pak dávány ďábelské peníze na ruku.

Vyobrazení velkého, mocného a dosud ještě nikdy neslýchaného bubnu ligy, jímž se daleko široko bubnuje k verbování lidu, jemuž jsou pak dávány ďábelské peníze na ruku.

Dne 17.09.1631

Je to obraz ohromného bubnu, který je šikmo upevněn v konstrukci podobné lešení. V pozadí je několik osob, které pomocí provazů uvádějí v pohyb přiměřeně veliké bubnové palice, které bijí na buben. Před bubnem stojí ďábel, který je oblečen do důstojnické uniformy s velkým kloboukem, a přijímá peníze, které mu nabízejí kněží s jezuitskými birety na hlavách. Jeden z jezuitů přemlouvá ďábla, aby se neostýchal brát peníze. V pozadí se hrnou davy lidí, kteří jsou verbováni do vojska. Pod tímto obrazem je veršovaný text, který příkře odsuzuje způsob, jakým byly v 30leté válce zřizovány a vyzbrojovány armády.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abcontrafactur der grossen, mächtigen und noch nie erhörten Trummel der Ligae, so sie weit und breit rühren Volck zu werben und Teufflisch Geld auff die Hand geben.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 155/135

Tento protikatolický pamflet byl patrně vydán po bitvě u Breitenfeldu 17. září 1631, kdy pro poraženou ligisticko-císařskou stranu nastala velká potřeba vojska. Lze usuzovat, že tato rytina dokonce přímo naráží svým satirickým námětem na způsob, jímž Valdštejn, v době svého tzv. druhého generalátu, verboval vojska k vytvoření značně početných armád. Verše pod obrazem líčí zpočátku starý způsob verbování vojska pro zámořní výpravy, kdy se lid svolával pomocí kostelních zvonů. Tento způsob však již v zmíněné době nevyhovoval, poněvadž zvon padl u Breitenfeldu na zem a rozbil se, kromě toho bylo zvonů třeba k výrobě děl (tedy obdobně jako za válek 1914-1918 a 1939-1945!). Liga byla tedy nucena místo zvonů použít k účelům verbovacím velkého bubnu a velkých slibů, aby se lid sešel k místům, kde se verbovalo. Peníze, jichž bylo třeba k tvoření a udržování armád, musely být jednak dobyty jako kořist, jednak bývaly vymáhány v daních obyvatelstva nebo od porobeného lidu na obsazených územích. Tuto nemorální, kořistnickou činnost provádí v tisku ďábel.


164-Zvláštní nákres rychlého dobytí města Würzburgu i s tamnějším pevným hradem, jeho královským veličenstvem ve Švédsku, což se přihodilo 8. října 1631.

Zvláštní nákres rychlého dobytí města Würzburgu i s tamnějším pevným hradem, jeho královským veličenstvem ve Švédsku, což se přihodilo 8. října 1631.

Dne 08.10.1631

Obraz je relativně primitivně kreslený a představuje dobytí Würzburgu nad Mohanem Švédy. Nahoře je vodorovně kreslený tok Mohanu, nad nímž leží hrad, který je právě dobýván švédským vojskem. Würzburg je podrobně kreslen v tvaru trojúhelníku, Švédové již vnikli do města. Na pravé straně je několik oddílů Švédů a v popředí dva mušketýři. Vlevo dole je legenda: A - I. Několik veršů pod obrazem se zabývá průběhem boje o Würzburg. Shora citovaný nápis je umístěn nad obrazem.

Signace: Jiří Köler, Norimberk
Autor: Köler Georg, rytec v Norimberku

Originální název: Eygentlicher Abrisz der geschwinden Eroberung der Stadt Würtzburg von Ihrer Königl. Majest. in Schweden sampt dem vesten Schloss daselbsten geschehen den 8. Octob. 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 156/233

Po významném vítězství nad Tillym u Breitenfeldu dne 17. září 1631 vznikla v táboře protestantů jakási nerozhodnost o dalším postupu. Cesta do Vídně byla nyní otevřena. Jan Jiří I. kurfiřt saský doporučoval tažení do Čech, aby bylo císaři znemožněno postavit novou armádu. Konečně se rozhodl Gustav Adolf postupovat na západ, směrem na Halle a Erfurt k Würzburgu. Místní biskup, který vládl městu, před Švédy uprchl. Po několika dělových ranách vypálených Švédy se město vzdalo dohodou. Zámožnější měšťané a obchodníci se ukryli se svým zbožím do hradu, jehož posádka odmítla se dobrovolně vzdát Švédům. Nastalo krátké obléhání, první útok dobyvatelů byl odražen, ale dva další útoky zlomily odpor obhájců. 1 500 mužů posádky bylo pobito i mnoho civilistů přišlo o životy a v hradním chrámu bylo Švédy usmrceno 20 kněží. Kořist byla různorodá a obsáhlá. Byl ukořistěn i velký poklad peněžní.


165-Vyobrazení města Frankfurtu nad Mohanem a jak jeho královské veličenstvo ve Švédsku se svou armádou do něho vstoupilo a jím prošlo, dne 17. listopadu 1631.

Vyobrazení města Frankfurtu nad Mohanem a jak jeho královské veličenstvo ve Švédsku se svou armádou do něho vstoupilo a jím prošlo, dne 17. listopadu 1631.

Frankfurt nad Mohanem, Dne 17.11.1631

Na obraze je město Frankfurt nad Mohanem, v pozadí je poměrně vysoké pohoří, v popředí je švédské vojsko táhnoucí do města; v jeho čele je král Gustav Adolf. Vpravo je skupina stromů a dva trubači na koních, v levém horním rohu je znak města, ovinutý vavřínovou ratolestí; níže je legenda: 1–22.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Contrafactur der Statt Franckfurt am Mayn und wie königl. May. zu Schweden daselbst mit ihrer Armee ein und durchgezogen, den 17. November 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 157/253

Po svém pronikavém vítězství u Breitenfeldu táhl Gustav Adolf švédský se svou armádou směrem na západ a obsadil několik významných měst, mezi nimi i Frankfurt nad Mohanem. Městská rada se zpočátku nechtěla podrobit podmínkám, které nabízeli Švédové a které tlumočil králův vyslanec Filip Reihard ze Solmsu již den před dobytím (tedy 16. listopadu). Teprve následujícího dne dospěla městská rada k poznání, že nemá smysl postaviti se veliké švédské přesile na odpor, přijala švédské kapitulační podmínky a předala město Švédům. Gustav Adolf obsadil město, ale ihned se vydal na další pochod.


166-Pravdivý obraz města Kreuznachu, které bylo dobyto jeho veličenstvem ve Švédsku. 1631.

Pravdivý obraz města Kreuznachu, které bylo dobyto jeho veličenstvem ve Švédsku. 1631.

Bad Kreuznach, Dne 01.12.1631

Na tisku je zobrazeno město Kreuznach, ležící na řece Nahe (pravý přítok Rýnu), přibližně 70 km jihozápadně od Frankfurtu nad Mohanem. Jmenovanou říčkou se brodí švédská jízda, vpravo na pahorku leží zámek Kreuznach. Město se rozkládá po obou březích Nahe a je zachváceno požárem. V pravém popředí jsou jezdci s korouhvemi. Na obloze je městský znak s nápisem: „Crucenacum a Svecis occulatur.“ (má zníti „occupatur“). Níže je legenda: A–P. Svérázná kresba koňských zadků, jak je zde vidíme, je zce typická pro V. Hollara, ač Drugulin uvádí jako autora M. Meriana; Hollar byl r. 1631 zaměstnán v rytecké dílně Merianů ve Frankfurtu a zde svá díla obvykle nesignoval.

Signace: neuvedena
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Wahre Bildnusz der Statt Creutznach, wie dieselbe von I. M. zu Schweden eingenohmen worden. 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 158/216

Po velkém vítězství u Breitenfeldu odtáhl Gustav Adolf švédský se svou armádou na jihovýchod do Francka a překročil Rýn. Při tomto strategickém pohybu dobyl Frankfurt nad Mohanem a několik dalších měst. Tilly, zdeptán svou první velkou porážkou, se odsadil na území halberstadtské, kde sbíral zbytky své – kdysi mocné – armády; pak odtáhl do Bavorska. Při svém pohybu směrem na jihozápad přes Rýn obsadil Gustav Adolf dne 1. prosince 1631 i město a zámek Kreuznach.


167-Zvláštní vyobrazení slavnosti v Řezně, konané u příležitosti konsekrování a svěcení radou nově vystaveného kostela svaté Trojice pro křesťanskou evangelickou obec, dne 5. prosince 1631.

Zvláštní vyobrazení slavnosti v Řezně, konané u příležitosti konsekrování a svěcení radou nově vystaveného kostela svaté Trojice pro křesťanskou evangelickou obec, dne 5. prosince 1631.

Řezno, Dne 05.12.1631

Rytina znázorňuje vnitřek velkého, klenutého chrámu s presbytářem, e oltářem a kazatelnou. Chrám je zcela zaplněn lidmi, kteří se tísní i v oratořích a kněžišti. Nad obrazem je uvedený text a dole je legenda: A–N.

Signace: Matheus Merian fecit.
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Abbildung der zu Regensburg gehaltenen Solennien als ein E. E. Rath daselbsten die Neuerbauten Kirchen für den Christliche Evangelische Gemein, der heil. Dreifaltigkeit, consecrieren, und einweihen lassen geschehen den 5. 10bris 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 159/318

Tisk zobrazuje obřad vysvěcení evangelického chrámu v Řezně 5. prosince 1631, tedy v době, kdy Řezno bylo ještě pevně v rukou katolických mocí a kdy Gustav Adolf pronikal na jihozápad k Rýnu. Lze předpokládat, že obřad vysvěcení protestantského chrámu v Řezně mohl být bez rušivých zásahů katolíků proveden jen v důsledku změny situace po bitvě u Breitenfeldu ve prospěch Švédů. Řezno však bylo dobyto Švédy teprve 5. listopadu 1633 pod velením Bernarda Výmarského a již 16. července 1634 bylo dobyto zpět arcivévodou Ferdinandem (synem císaře Ferdinanda II.).


168-Vyobrazení místa a příležitosti, kde jeho veličenstvo král švédský se svou armádou překročil Rýn, přiměl španělskou jízdu k útěku a dobyl město Oppenheim dne 7. prosince 1631.

Vyobrazení místa a příležitosti, kde jeho veličenstvo král švédský se svou armádou překročil Rýn, přiměl španělskou jízdu k útěku a dobyl město Oppenheim dne 7. prosince 1631.

Oppenheim, Dne 07.12.1631

Zobrazenou krajinou protéká Rýn, přes který táhne armáda švédského krále Gustava Adolfa. V popředí jsou drobné vojenské scény s jezdectvem. Na druhém břehu Rýna je město Oppenheim, které je již sevřeno početným švédským vojskem. Nad obrazem je shora uvedený německý text, legenda A–V je dole. Rytina je dílem Václava Hollara, není sice opatřena Hollarovou signaturou, Urzidil však ve svém díle o Hollarovi uvádí, že je bezpečně zjištěno, že střetnutí u Oppenheimu kreslil Hollar, který průběhu bitvy sám přihlížel.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung des Ohrts und gelegenheit, da Ihre Majestät der König zu Schweden mit dero Armeen über den Rhein gesetzt, die Spanische Reuterei in die Flucht gebracht und die Statt Oppenheim eingenohmen 7. 10bris 1631.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 160/257

Po vítězné bitvě u Breitenfeldu obrátil se Gustav Adolf se svou armádou směrem na západ k střednímu toku Rýna, kde dobyl několik významných měst. Dne 6. prosince dorazil k Rýnu, za nímž leží město a hrad Oppenheim. Menší švédský oddíl se přebrodil a napadl španělskou jízdu na druhém břehu. Švédové udrželi otevřený boj do rána dne 7. prosince, kdy jim již bylo možno soustředit větší množství vojska na druhém břehu Rýna. Oppenheimská pevnost „Sternschantze“ se vzdala bez boje, město se po krátkém odporu rovněž vzdalo. Pak byl dobyt hrad, v němž bylo pobito 500 španělských vojáků za aktivní pomoci obyvatelstva. Na místě, kde Gustav Adolf překročil Rýn, byl postaven pomník v tvaru obelisku.


169-Vyobrazení sloupu, který byl zřízen v upomínku přechodu přes Rýn na tomto místě jeho veličenstva, krále švédského.“
 Sloup na památku přechodu přes Rýn.        Vyobrazil Mat. Staud, architekt jeho veličenstva krále.

Vyobrazení sloupu, který byl zřízen v upomínku přechodu přes Rýn na tomto místě jeho veličenstva, krále švédského.“ Sloup na památku přechodu přes Rýn. Vyobrazil Mat. Staud, architekt jeho veličenstva krále.

Dne 20.12.1631 (do 31.12.1631)

Na tisku je velký, čtyřhranný sloup (obelisk), spočívající na podstavci ze čtyř koulí. Na sloupu je vyobrazen švédský lev. Vedle pomníku stojí dva důstojníci, pravděpodobně na čestné stráži. V pozadí je tok Rýna. Shora uvedený text je umístěn na obraze vedle sloupu.

Signace: neuvedena
Autor: Staud Mettias, architekt a rytec

Originální název: Abbildung der Säule, so Ihr. M. dem König in Schweden an dem Ort da er über Rhein gesetzt, zur Gedächnuss aufgerichtet worden. Piramis in memoriam Rheni traiectus. Mat. Staud architekt reg. suae M. designavit.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 161/403

Vyobrazený sloup byl postaven na počest Gustava Adolfa na břehu Rýna nedaleko Mohuče v prosinci 1631. Na tomto místě překročila švédská armáda Rýn a táhla směrem na západ, aby osvobodila Dolní Falc, z níž byl Španěly vypuzen nešťastný český „zimní král“ Fridrich Falcký, který pak táhl v průvodu vítězného švédského krále celým Bavorskem a je vyobrazen na několika rytinách naší sbírky.


170-Oznámení pro Nový rok k doptání v obchodě Jana Pelagiho pro všechny obchodníky a milovníky novin, kteří je denně roznášejí a vlečou, k tomuto novému 1632 roku věnováno.

Oznámení pro Nový rok k doptání v obchodě Jana Pelagiho pro všechny obchodníky a milovníky novin, kteří je denně roznášejí a vlečou, k tomuto novému 1632 roku věnováno.

Dne 01.01.1632 (do 10.01.1632)

Obraz představuje tiskárnu, redakci a administraci novin a publikací se značným počtem osob, které se zabývají různými, s tím souvisejícími úkony. Hlavní činitelé jsou označeni písmeny A–G a jejich literární činnost a propagační úsilí je podrobně rozvedeno v následujícím rýmovaném textu.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Newe Jahr Avisen, In Jehan Pelagi Kramladen zu erfragen, Allen Kauffleuten und Zeitungs-liebhabern die sich täglich darmit tragen und schleppen zu diesem Newen 1632 Jahre dedicieret.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 163/78

Jde o propagační leták, který byl vydán v době, kdy nastal mocenský přesun v průběhu třicetileté války v prospěch protestantů. Mezníkem mezi oběma obdobími byla bitva u Breitenfeldu 17. září 1631. Báseň nejprve charakterizuje publikační a novinářskou činnost v době stoupající moci císařsko-ligistické, kdy generál Tilly a jeho druhové šli od jednoho vítězství k druhému. Líčení této doby je pochopitelně značně subjektivní, úspěchy katolíků jsou záměrně zveličeny, aby kontrast, vzniklý porážkou u Breitenfeldu, tím výrazněji vynikl. Setkáváme se tu s dobře známými (z jiných rytin) argumenty a příměry: Magdeburk – Tillyho nevěsta, hostina a zkažené žaludky císařských – porážka u Breitenfeldu apod. Báseň končí ujištěním, že severský lev (tj. Gustav Adolf), který se objevil na válečném dějišti, vytrhne orlici (tj. císaři) pera a ztupí její ostré drápy, poněvadž slovo Boží a učení Lutherovo nikdy nepominou.


172-Nákres a poloha nově vystavěné švédské pevnosti Gustavusburgu, dole u výtoku Mohanu do Rýna.

Nákres a poloha nově vystavěné švédské pevnosti Gustavusburgu, dole u výtoku Mohanu do Rýna.

Gustavsburg, Dne 01.01.1632 (do 28.02.1632)

Na obraze je území kolem soutoku Mohanu s Rýnem nedaleko Mohuče. Na břehu Mohanu je pevnost ve tvaru hvězdy, opodál na řece je několik ostrovů. Pontonový most vede do Mohuče. V popředí je vesnička s kostelní věží a dvě mužské postavy. Vlevo je stylizovaný strom a další kostelík. Na obloze je nápis: „Gustaviburgum“.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz und Gelegenheit der Neuerbauten Schwedischen Festung Gustavusburg undten am Auslauff des Mayns in den Rhein.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 165/258

Po dobytí Mohuče Švédy se rozpoutaly bojové akce v Dolní Falci; Gustav Adolf se proto rozhodl zřídit systém opevnění kolem Mohuče a okolí. Do tohoto fortifikačního plánu spadalo také vystavení pevnosti do trojúhelníku, jenž tvoří soutok Mohanu a Rýna. Pevnost měla být původně pojmenována „Pfaffentraub“, z toho však sešlo a byla pak pojmenována „Gustavusburg“. Část dnešní Mohuče se stále tak jmenuje. K vylíčeným událostem došlo na počátku roku 1632.


196-Nákres nejvznešenějších měst, pevností a průsmyků v Německu, jež jeho veličenstvo král Gustav Adolf švédský dobyl buď dohodou, nebo násilím 1632.

Nákres nejvznešenějších měst, pevností a průsmyků v Německu, jež jeho veličenstvo král Gustav Adolf švédský dobyl buď dohodou, nebo násilím 1632.

Dne 01.01.1632 (do 31.12.1632)

Tablo je rozděleno na malé obdélníky, do nichž jsou vkresleny obrazy různých měst, pevností apod., které jsou označeny jmény. Uprostřed je portrét Gustava Adolfa v profilu, v oválu s nápisem: „Gustav. Adolph. D. G. Svecor. et Vandalor. rex.“ Na pravé straně je švédský královský erb.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der fürnemsten Stätt, Festungen, Päsz in Teutschland welche I. M. König Gustav Adolf zu Schweden etc. theils mit Accord, theils mit Gewalt eingenommen 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 195/211

Rytina obsahuje 134 drobných pohledů na různá města, pevnosti, strategické body apod., jež dobyl švédský král Gustav Adolf v čele své armády v průběhu svého tažení Německem v letech 1630 až 1632. Vzhledem k relativně krátké době (2 roky) a k velkému počtu dobytých míst jednalo se nesporně z hlediska vojenského o velkolepé bojové tažení.


203-Skutečný nákres franckého území a přiléhajících krajů, kde se v současné době hlavně odehrávají válečné události. Roku 1632.

Skutečný nákres franckého území a přiléhajících krajů, kde se v současné době hlavně odehrávají válečné události. Roku 1632.

Dne 01.01.1632 (do 31.12.1632)

Jde o velmi podrobnou mapu západoněmeckého území s tokem Mohanu a Rýna. Všechna města a obce jsou podrobně zakreslena.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Delineation des Fränkischen Kreises und dessen angränzenden Landschaften darinnen jetziger Zeit das Kriegswesen vornemblich seinen Lauff hat. Anno 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 196/110

Těžiště bojových akcí v roce 1632 bylo ve Slezsku a Bavorsku (Francko je součástí Bavorska). Operovaly tu armády Valdštejna a Gustava Adolfa. Do válečného víru však byla zatažena i jiná německá území. Bylo totiž zvykem – především z důvodů zásobovacích – rozptýlit vojska na rozlehlém území a zavčas odebrat civilnímu obyvatelstvu všechny zásoby a potraviny, než by totéž učinila armáda nepřátelská. Vedle bezprostředních bojových akcí byla praktikována velmi účinná taktika vyplenit nepřátelská území, což pochopitelně vždy citelně podlomilo nepřítelovu bojeschopnost.


198-Švédský spolek se dvěma kurfiřty: saským a braniborským. Roku 1632.

Švédský spolek se dvěma kurfiřty: saským a braniborským. Roku 1632.

Dne 01.01.1632 (do 31.12.1632)

Na obraze je latinský nápis. „Trifolium unionis aureum in sanctae huius concordiae vinculum“. Stojí tu tři protestantská knížata: král švédský, kurfiřt saský a braniborský, oděni ve vojenských kostýmech s velkými klobouky. Jsou symbolicky svázána stuhou a podávají si pravice. Knížata stojí na jetelovém trojlistu a jsou označena svými erby. Nad nimi jsou paprsky vycházející z mraků a různá biblická hesla. V pozadí cválá vojenský oddíl. Vedle obrazu jsou uvedeny latinské a německé žalmy a níže rýmovaný text, který velebí rozhodnutí oněch tří protestantských knížat vytvořit spojenectví proti mocnému císaři a katolické lize.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Schwedischer Bundt mit zweyen Churfürsten, Sachsen und Brandenburg. Im Jahr MDXXXII.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 197/138

Již před porážkou císařských u Breitenfeldu 17. září 1631 byl de facto utvořen spolek tří protestantských knížat (švédského krále, kurfiřta saského a kurfiřta braniborského). Braniborsko však oficiálně bylo tehdy ještě neutrální. Tento spolek byl o rok později upevněn formální smlouvou. Již po smrti Gustava Adolfa u Lützenu však trojspolek počal ochabovati, poněvadž Jan Jiří Saský nerad viděl vměšování cizích mocí do záležitostí římsko-německé říše a stál – více či méně – stále jednou nohou v táboře císařově. Později spojenecký poměr mezi Saskem a Švédskem úplně zanikl


197-Švédské tažení, tj.: Dobrý počátek k vznikající boží pomoci a příklad pravého pokání. Vytištěno v roce 1632.

Švédské tažení, tj.: Dobrý počátek k vznikající boží pomoci a příklad pravého pokání. Vytištěno v roce 1632.

Dne 01.01.1632 (do 31.12.1632)

Na obraze je švédský král Gustav Adolf, stojící na voze, za ním kráčí katolíky vypuzená protestantská knížata. Vůz je tažen zvířaty, která symbolizují různé královy vlastnosti, např. lvem (tj. velkomyslnost), liškou (tj. opatrnost) apod. Vpravo leží zhroucená ženská postava se zavázanými ústy a obvázanou rukou; v druhé ruce drží řehtačku a je celkem v zuboženém stavu. Představuje křesťanskou církev, kterou přivedli katolíci v čele s papežem na pokraj zkázy. K vozu přistupuje „Herr Dona“ (tj. Achac purkrabí z Dohny), protestantský velmož, který horlivě podporoval příchod švédského krále, drží v ruce list, nadepsaný „pacem“, tj. mír, v němž jsou obsažena upřímná přání a čistota smýšlení národů, které důvěřují Gustavu Adolfovi. Žena podává králi peníze a zbraně, tj. pomoc boží, která vede královo počínání. Vlevo leží ženská osoba s křížem v ruce, která ukazuje vozu směr jízdy. Je to „religion“, tj. náboženství. Celý obraz je vyplněn nejrůznějšími alegorickými scénami, které směřují k oslavě Gustava Adolfa a haní jeho protivníky. Týž účel sleduje obsáhlá německá báseň pod obrazem. Jednotlivé alegorie jsou označeny písmeny A – Z a v legendě je pak vysvětlen jejich význam.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Schwedischer Zug das ist: Guter Anfang zu der instehenden Göttlichen Hülfe und Exempel der rechten Busz. Gedruckt im Jahr MDCXXXII.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 198/133

List vydaný protestanty oslavuje příchod švédského krále Gustava Adolfa do Německa. Vidí v něm zachránce protestantské víry před císařsko-papežskou mocí, která již ovládala téměř celé Německo. Vítězné tažení Švédů, které osvobodilo velká území Německa od „papeženců“ a v němž byli císařští několikrát krvavě poraženi, vyvrcholilo bitvou u Lützenu r. 1632, kde Gustav Adolf padl.


538-Pravdivá historie Valdštejnova smíchu.

Pravdivá historie Valdštejnova smíchu.

Dne 01.01.1632 (do 31.12.1632)

Valdštejn sedí v křesle oděn slavnostním kostýmem, na prsou je ozdoben řádem zlatého rouna. Po jeho obou stranách stojí dva plukovníci. Všichni tři se smějí. Z původní rytiny tu zbyla jen její obrazová část, takže tu chybí obvyklý vysvětlující text pod obrazem. Též horní část tisku s výše uvedeným nápisem na naší rytině chybí a byl tu jen doplněn k snazšímu pochopení smyslu zobrazené scény.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Historie des Wallensteinischen Gelächters.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 199/347

Tisk má patrně vyjadřovat radost a zadostiučinění jednak Valdštejna samotného a jeho armády, jednak i většiny obyvatelstva císařských zemí, nad opětným povoláním tohoto vojevůdce na nejvýznamnější místo v císařově armádě. Toto císařovo opatření bylo nezbytným důsledkem několika porážek a kritické válečné situace císařských, k níž došlo v době, kdy byl Valdštejn zbaven na popud Maxmiliána Bavorského své funkce v armádě.


205-Žalostný nářek nad všemi stavy světa zapuzeného míru. V roce 1632.

Žalostný nářek nad všemi stavy světa zapuzeného míru. V roce 1632.

Dne 01.01.1632 (do 31.12.1632)

Obraz ukazují mír („pax“) v podobě ženské osoby, která sedí uprostřed zříceniny a opírá svou hlavu o levou ruku. Před zříceninou stojí muž v krátkém oděvu, s kloboukem na hlavě a s mečem u boku. Obsáhlá německá báseň pod obrazem, která je složena v podobě dialogu mezi mírem a popsaným mužem (tzv. „starým Němcem“), odsuzuje válku a její průvodní jevy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Desz verjagden Friedens erbärmliche Klagred über alle Städt der Welt. Im Jahr MDCXXXII.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 200/130

Jde o pacifistický leták z r. 1632, který velmi přesvědčivě vyjadřuje mínění velké většiny obyvatelstva německé říše, vyčerpaného dlouhotrvající válkou. V rýmovaném dialogu si „mír“ stěžuje „starému Němci“, že nemůže nikde najít přístřeší. Odešel s nepořízenou od selského lidu, od obchodníků i od vladařů, všude se jen setkal s nenávistí, pomstychtivostí a jinými nešvary. Z jeho slov lze poznat jakýsi chiliasmus i zoufalost – vidí jen konec světa, a tím rozuzlení všech válkou způsobených neřestí. Konečně se však přece „starý Němec“ odhodlá požádat Boha o dar míru.


206-Ten, jenž si dává pozor

Ten, jenž si dává pozor

Dne 01.01.1632 (do 31.12.1632)

Tisk zobrazuje starého Němce oděného skvělým šatem, který rozhazuje listy s nápisem: „der sih dich für“, což znamená osobu, předvídající budoucí události a varující veřejnost. Jezuité shromažďují rozházené listy a jiní je spalují. Loď na řece rozváží propagandu. Dole vpravo je Jan Jiří, kurfiřt saský, držící popsaný list v ruce, za ním stojí jeho kůň. Pod obrazem je obsáhlá německá báseň, v níž přicházejí ke slovu všechny zobrazené osoby (A, B, C, D, E, F, G). Zíbrt i Drugulin se ve svých popisech této grafiky zmiňují, že na pravé straně obrazu jsou vyobrazeni Jan Jiří Saský a král Gustav Adolf, držící v rukou listy s nápisem „der sih dich für“. Na popisované rytině jsou sice rovněž 2 osoby na pravé straně, zmíněný list však má jen jedna osoba, pravděpodobně kurfiřt saský, zatímco druhá postava nemá vůbec charakter krále a lze ji spíše považovat za podkoního Jana Jiřího Saského. Přesto se však tato mědirytina jinak přesně shoduje s onou, kterou uvádějí Drugulin a Zíbrt.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: DER SIH DICH FÜR.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 201/1

Leták znázorňuje úspěch protestantské propagandy proti táboru katolíků po vítězství protestantských vojsk (Švédů a Sasů) nad císařskými v bitvě u Breitenfeldu r. 1631. Kurfiřt Jan Jiří Saský byl ve své politice velmi váhavý a nerozhodný a nebylo jasno, ke které z obou stran se nakonec přikloní. Když se pak těsně před bitvou postavil po bok Švédů, a tím vlastně zpečetil porážku císařských, měl tento jeho krok přirozeně velkou odezvu u protestantů, kteří tuto skutečnost stále znovu rozváděli v záplavě propagačních letáků a pamfletů, z nichž mnohé jsou součástí naší sbírky. Pozoruhodná je i okolnost, že se v těchto listech často výsměšně přirovnává porážka císařských u Breitenfeldu k hostině, při níž se císařští i ligisté přejedli vybranými pochoutkami a cukrovím.


207-Monarchie jezuitů. Vytištěno roku 1632.

Monarchie jezuitů. Vytištěno roku 1632.

Dne 01.01.1632 (do 31.12.1632)

Dva kavalíři stojí proti sobě a pohlížejí na podušku, na níž leží meč, žezlo, říšské jablko a jezuitský biret. Pod touto scénou je dvousloká německá báseň, vychvalující vítězství protestantů u Breitenfeldu a vysvětlující smysl kresby.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Der Jesuiten Monarchi. Gedruckt im Jahr MDCXXXII.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 202/144

Kavalíři se diví, proč je u císařských insignií i jezuitský biret? Odpověď je obsažena v rýmovaném textu pod obrazem. Císař totiž pozbyl svou moc tím, že vladařské záležitosti říše zcela odevzdal církvi (tj. jezuitům). Je tu však i vyjádřena naděje, že porážkou u Breitenfeldu pomine neomezený vliv jezuitů.


171-Zvláštní výkres situace a zboření dvou hradeb nad Rýnem, které byly zřízeny plukovníkem Ossou roku 1630 mezi Hagenauem a Lichtenauem, nyní však ve prospěch vlasti a svobody byly spáleny a srovnány (se zemí), v lednu 1632.

Zvláštní výkres situace a zboření dvou hradeb nad Rýnem, které byly zřízeny plukovníkem Ossou roku 1630 mezi Hagenauem a Lichtenauem, nyní však ve prospěch vlasti a svobody byly spáleny a srovnány (se zemí), v lednu 1632.

Drusenheim, Dne 25.01.1632

Na obraze jsou dvě hořící šance umístěné po obou březích Rýna, jedna u Drusenheimu (opodál je ostrov na Rýnu), druhá níže je obklopena selským lidem. Pod obrazem je třísloká německá báseň velebící osvobození nepřítele. Citovaný německý text je uveden nad obrazovou částí tisku.

Signace: J. v. Heyden fecit.
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: Eigentlicher Abrisz der Situation und Demolierung der zwo Schantzen am Rhein, welche zwischen Hagenau und Lichtenaw von dem Obristen Ossa Anno 1630 gebawet, jetzo aber dem Vatterland und Freyheit zum besten 1632 im Jenner wider abgebrannt und geschleift worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 164/336

Po svém vítězství u Breitenfeldu odtáhl Gustav Adolf se svou armádou na západ a dobyl tu téměř všechna města a pevnosti císařských a hlavně Španělů. Obsadil celé území kolem Rýna a pak odtáhl do Bavorska, aby zde dokonal své vítězství. Zbývající opěrné body Španělů pak dobyli v Porýní švédští generálové, kteří tu zůstali po odchodu hlavní armády do Bavorska. Tak padly do rukou Švédů i dvě malé pevnůstky po obou březích Rýna, které zřídil španělský plukovník Ossa r. 1630 a které byly k velké radosti místních obyvatel zbourány a spáleny 25. ledna 1632.


173-Město Donauwert obléhané Švédy v měsíci březnu 1632.

Město Donauwert obléhané Švédy v měsíci březnu 1632.

Donauwörth, Dne 16.03.1632

Na rytině je Dunaj, do něhož se vlévá říčka Wernitz nedaleko městečka Donauwert, které leží částečně i na ostrůvku Wernitz. Na pravé straně útočí švédská armáda. Uvedený latinsko-německý text je nad obrazovou částí tisku, legenda A–S je dole.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Urbs Donaverda unacum obsidione per Svecos facta mense martio Anno 1632. Die Statt Thonawerth sambt der schwedischen Belagerung 16. März 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 166/328

V průběhu svého vítězného tažení jihozápadním Německem a po uzavření dohody o přátelství s městem Norimberkem vydal se Gustav Adolf se svou armádou na pochod k Dunaji a postupoval rychle k Donauwertu. Toto město dobyl 27. dubna 1632. Tím byla Švédům otevřena brána do Bavorska, kde se měli střetnout s Tillym a vévodou Maxmiliánem Bavorským.


469-Donauwörth

Donauwörth

Donauwörth, Dne 27.03.1632

Na rytině je Dunaj a na něm ležící město Donauwörth, které je velmi krásně a podrobně kresleno. Za městem protéká řeka Wernitz, která se vlévá u Donauwörthu do Dunaje. Shora uvedené jméno města je umístěno na rozvinuté stuze na obloze zobrazené krajiny. Na obdobné stuze je legenda: A -O.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Thonauwerth

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 167/450

Mědirytina zobrazující Donauwörth neobsahuje žádné prvky, které by měly nějakou souvislost s válečnými akcemi, tisk však svým vznikem spadá do doby války třicetileté, kdy Donauwörth hrál dvakrát významnou úlohu. Dne 27. března 1632 byl dobyt Gustavem Adolfem švédským, který se svou armádou postupoval vítězně od Rýna k Norimberku a hodlal vniknouti do Bavorska, aby zde dovršil své vítězství nad generálem Tillym a vévodou Maxmiliánem Bavorským. Po druhé v 30leté válce se stal Donauwörth středem pozornosti válčících mocí, když roku 1648 císařsko-bavorská armáda pod Piccolominim a Enckefortem překročila u Donauwörthu Dunaj, aby znemožnila Švédům postup do Horní Falce.


175-Výkres střetnutí nad Lelchem a jakým způsobem překročil král švédský tento tok a zahnal na útěk vévodu bavorského a hraběte Tillyho. Bitva nad Lechem uskutečněná mezi králem Švédů a hrabětem Tillym.

Výkres střetnutí nad Lelchem a jakým způsobem překročil král švédský tento tok a zahnal na útěk vévodu bavorského a hraběte Tillyho. Bitva nad Lechem uskutečněná mezi králem Švédů a hrabětem Tillym.

řeka Lech, Dne 06.04.1632

Obraz představuje krajinu podél řeky Lechu u Rainu, přibližně 50 km západně od Ingolstadtu. V popředí je švédská armáda, která přechází Lech brody i po mostě, který je zamlžený kouřem. Rytina je vysoké umělecké hodnoty a svým svérázným provedením prozrazuje ruku Hollarovu, žel však není signována. Na druhém břehu Lechu vpravo je hustý les. Legenda A–I je pod obrazem, německý text je nahoře, latinský je umístěn na obloze obrazu.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Delineation des Treffens an dem Lech, welcher Gestalt der König in Schweden über selbiges Wasser kommen und den Hertzogen in Bayern neben dem Graffen Tilly in die Flucht geschlagen. Praelium ad Licum comissum inter regem Svecorum & comitem Thillyum.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 168/236

Bitva nad Lechem dne 6. dubna 1632 byla druhým rozhodujícím střetnutím mezi armádou Gustava Adolfa švédského a císařsko-ligistickými vojsky pod velením generála Tillyho; byla současně i druhou porážkou Tillyho (poprvé podlehl Gustavu Adolfovi u Breitenfeldu nedaleko Lipska dne 17. září 1631). V době mezi oběma zmíněnými bitvami shromažďoval Tilly svá u Breitenfeldu rozptýlená vojska, ale současně verboval v Horní Falci nové jednotky. Tím ovšem ohrožoval spojení Švédů s jejich severskou vlastí a donutil současně Gustava Adolfa, aby se obrátil proti němu – do Bavorska. Tillyho armádu doprovázel vévoda Maxmilián Bavorský (nám dobře známý z bitvy na Bílé hoře). Došlo k střetnutí nad Lechem u Rainu a hned zpočátku bitvy byli těžce raněni Tilly i Aldringen, takže kurfiřt bavorský zůstal na velitelském bodě osamocen, což patrně nebylo věci na prospěch, poněvadž dal ještě týž večer rozkaz k opuštění břehu Lechu, aniž by k tomu byl nějakou švédskou bojovou akcí donucen. Tak byla Švédům lacino otevřena brána do srdce Bavor. Uvedený rozkaz Maxmiliána Bavorského byl ovšem výsledkem rozhodnutí válečné rady, takže mu nelze přisoudit plnou zodpovědnost za porážku nad Lechem. Smrtelně zraněný generál Tilly zemřel brzy potom v Ingolstadtu. Vévoda bavorský tím ztratil oddaného, poctivého a zkušeného vojevůdce, který po své smrti zanechal jako jediný majetek svá nepatrná polní zavazadla, na rozdíl od většiny tehdejších vojevůdců – kondotiérů, kteří provozovali vojenské řemeslo převážně z důvodu kořistnického.


174-Donauwörth – řeka Dunaj – město Rain – řeka Lech.

Donauwörth – řeka Dunaj – město Rain – řeka Lech.

Donauwörth, Dne 06.04.1632

Tisk zobrazuje bitvu nad Lechem, v níž byl poražen generál Tilly (padl) a kurfiřt Maxmilián Bavorský Gustavem Adolfem švédským dne 6. dubna 1632. Obraz je kreslen primitivně. Švédské vojsko postupuje přes Lech po mostě i několika brody. Na druhém břehu pod městečkem Rain útočí oddíl jezdectva na pěchotu a pálí z pušek i pistolí. Na spodním okraji rytiny je stan s nápisem: 1632. Vlevo nahoře je Dunaj a město Donauwörth, opodál pahorek, na nějž je útočeno. Vlevo před bojovou standartou je Fridrich Falcký (Fr. Kö. in Böhem“).

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Thonawerth, Donau-Flusz-Die Stadt Rain-der Lech Flusz.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 169/316

Bitva nad Lechem dne 6. dubna 1632 byla druhým rozhodujícím střetnutím mezi armádou Gustava Adolfa švédského a císařsko-ligistickými vojsky pod velením generála Tillyho; byla současně i druhou porážkou Tillyho (poprvé podlehl Gustavu Adolfovi u Breitenfeldu nedaleko Lipska dne 17. září 1631). V době mezi oběma zmíněnými bitvami shromažďoval Tilly svá u Breitenfeldu rozptýlená vojska, ale současně verboval v Horní Falci nové jednotky. Tím ovšem ohrožoval spojení Švédů s jejich severskou vlastí a donutil současně Gustava Adolfa, aby se obrátil proti němu – do Bavorska. Tillyho armádu doprovázel vévoda Maxmilián Bavorský (nám dobře známý z bitvy na Bílé hoře). Došlo k střetnutí nad Lechem u Rainu a hned zpočátku bitvy byli těžce raněni Tilly i Aldringen, takže kurfiřt bavorský zůstal na velitelském bodě osamocen, což patrně nebylo věci na prospěch, poněvadž dal ještě týž večer rozkaz k opuštění břehu Lechu, aniž by k tomu byl nějakou švédskou bojovou akcí donucen. Tak byla Švédům lacino otevřena brána do srdce Bavor. Uvedený rozkaz Maxmiliána Bavorského byl ovšem výsledkem rozhodnutí válečné rady, takže mu nelze přisoudit plnou zodpovědnost za porážku nad Lechem. Smrtelně zraněný generál Tilly zemřel brzy potom v Ingolstadtu. Vévoda bavorský tím ztratil oddaného, poctivého a zkušeného vojevůdce, který po své smrti zanechal jako jediný majetek svá nepatrná polní zavazadla, na rozdíl od většiny tehdejších vojevůdců – kondotiérů, kteří provozovali vojenské řemeslo převážně z důvodu kořistnického.


178-Augusta Augustiata, od Boha Bohem osvobozena. Německy: Strachovalo se město Augspurg, Bůh Bohem jemu pomohl.

Augusta Augustiata, od Boha Bohem osvobozena. Německy: Strachovalo se město Augspurg, Bůh Bohem jemu pomohl.

Dne 11.04.1632

Na pravé straně obrazu stojí Gustav Adolf s kloboukem a pérem, oděný v brnění, v pravici drží maršálskou hůl; jeho postoj je přehnaně teatrální. Uprostřed obrazu leží bědující žena (tj. Augspurg) a vlevo je kostel s otevřenou branou, u oltáře stojí ďábel a nad ním je nápis: „Wo dieser steht, Gottes Wort vergeht!“ (tj. Kde tento stojí, pomine slovo Boží!). Před chrámem přinášejí mniši různé knihy a publikace ke zničení (tj. zavedení restitučního ediktu). V pozadí je město Augspurg. Na obloze se vznáší anděl ukazující na paprsky osvětlený hebrejský nápis. Pod obrazem je veršovaný text, který cituje úryvky žalmů „Starého zákona“ a aplikuje jejich smysl na porobené a opět osvobozené město Augspurg. Je tu ovšem míněno hledisko náboženské, poněvadž zpětné získání města, v němž vznikla augspurská konfese, protestantskou stranou bylo významnou událostí v tehdejším náboženském životě. Tato mědirytina není signována, Zíbrt však uvádí jako autora W. Endtera.

Signace: W. Endter
Autor: Endter W., mědirytec

Originální název: Augusta Augustiata, a Deo per Deum leberata. Teutsch: Geängstigt ward Augspurg die Stadt: Gott durch Gott geholfen hat.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 170/65

Po svém vítězství u Breitenfeldu dne 17. září 1631 odtáhl Gustav Adolf se svou armádou na západ k Rýnu a než se vydal na vítězný pochod do země kurfiřta Maxmiliána Bavorského, usadil se nakrátko před městem Augspurg, které držela poměrně slabá bavorská posádka. Po třídenním vyjednávání, jež bylo psychologicky podporováno mírnou švédskou střelbou, se posádka vzdala a Gustav Adolf vtáhl triumfálně v čele svých vojsk do města. Obyvatelstvo, jako ve většině protestantských měst, jej nadšeně vítalo. Tak bylo dne 11. dubna 1632 protestanty opět získáno město, v němž vznikla augspurská konfese, a které těžce neslo císařův restituční edikt. Neprodleně byly všechny chrámy opět převzaty protestanskou církví a všechna místa městských funkcionářů (od purkmistra až po noční hlídače) obsazena protestanty.


177-Augspurg

Augspurg

Augsburg, Dne 11.04.1632

Na rytině je město, z něhož jsou zobrazeny jen hlavní budovy. V popředí je řeka Lech. Švédské dělostřelectvo pálí do města, několik obcí v okolí je zahaleno kouřem a v plamenech. Jde o perspektivní pohled shora (tzv. ptačí perspektiva). Vpravo nahoře je naznačen tok říčky Sinkel.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Augspurg

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 171/274

Po svém vítězství u Breitenfeldu dne 17. září 1631 odtáhl Gustav Adolf se svou armádou na západ k Rýnu a než se vydal na vítězný pochod do země kurfiřta Maxmiliána Bavorského, usadil se nakrátko před městem Augspurg, které držela poměrně slabá bavorská posádka. Po třídenním vyjednávání, jež bylo psychologicky podporováno mírnou švédskou střelbou, se posádka vzdala a Gustav Adolf vtáhl triumfálně v čele svých vojsk do města. Obyvatelstvo, jako ve většině protestantských měst, jej nadšeně vítalo. Tak bylo dne 11. dubna 1632 protestanty opět získáno město, v němž vznikla augspurská konfese, a které těžce neslo císařův restituční edikt. Neprodleně byly všechny chrámy opět převzaty protestanskou církví a všechna místa městských funkcionářů (od purkmistra až po noční hlídače) obsazena protestanty.


176-Skutečná zpráva, jak a kdy jeho královské veličenstvo ve Švédsku a jeho válečná armáda přitáhli k Augspurgu a též, co se zde v krátkosti přihodilo. Vytištěno a vydáno Danielem Manasserem, měšťanem a mědirytcem v Augsburgu 1632.

Skutečná zpráva, jak a kdy jeho královské veličenstvo ve Švédsku a jeho válečná armáda přitáhli k Augspurgu a též, co se zde v krátkosti přihodilo. Vytištěno a vydáno Danielem Manasserem, měšťanem a mědirytcem v Augsburgu 1632.

Augsburg, Dne 17.04.1632

Na obraze je město Augsburg; po mostě odchází městská posádka po uzavření akordu – dohody o kapitulaci městA–s Gustavem Adolfem. V pozadí je několik vesnic a městeček, které jsou označeny jmény. Německý text pod rytinou komentuje dobytí Augsburgu Švédy r. 1632.

Signace: neuvedena
Autor: Manasser Daniel, rytec a nakladatel v Augsburgu

Originální název: Wahrer Bericht, wie und wann ihr köngl. May. in Schweeden unt dero Kriegsarmada für Augspurg getruckt, auch was sich in Kürtze daselbst zugetragen. Getruckt und verlegt durch Daniel Manasser, Burger und Kupferstecher in Augspurg 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 172/219

Po svém vítězství u Breitenfeldu dne 17. září 1631 odtáhl Gustav Adolf se svou armádou na západ k Rýnu a než se vydal na vítězný pochod do země kurfiřta Maxmiliána Bavorského, usadil se nakrátko před městem Augspurg, které držela poměrně slabá bavorská posádka. Po třídenním vyjednávání, jež bylo psychologicky podporováno mírnou švédskou střelbou, se posádka vzdala a Gustav Adolf vtáhl triumfálně v čele svých vojsk do města. Obyvatelstvo, jako ve většině protestantských měst, jej nadšeně vítalo. Tak bylo dne 11. dubna 1632 protestanty opět získáno město, v němž vznikla augspurská konfese, a které těžce neslo císařův restituční edikt. Neprodleně byly všechny chrámy opět převzaty protestanskou církví a všechna místa městských funkcionářů (od purkmistra až po noční hlídače) obsazena protestanty.


181-Krátký a skutečný nákres hlavní pevnosti Ingolstadtu ve vévodství bavorském i s příslušným okolím, jak byla v té době vystavěna, a částečně z vlastní zkušenosti nedávno byla historicky popsána a vryta do mědi.

Krátký a skutečný nákres hlavní pevnosti Ingolstadtu ve vévodství bavorském i s příslušným okolím, jak byla v té době vystavěna, a částečně z vlastní zkušenosti nedávno byla historicky popsána a vryta do mědi.

Ingolstadt, Dne 24.04.1632

Lept zobrazuje město Ingolstadt (významnější budovy města jsou číslovány), pod městem podél Dunaje útočí švédské jednotky. Vpravo v čele oddílu jede na koni švédský generál s maršálskou holí (bezpochyby Gustav Adolf). Je sledován trubačem a jednotkou jezdectva. Zajímavá podrobnost: z ingolstadtské šance pálí dělo a zasahuje švédského vojáka. Uvedený německý nápis je nad obrazovou částí mědirytiny, dole je dlouhý německý text zabývající se podrobně dějinami města a končící popisem obléhání a dobytí města Švédy 24. dubna 1632. Následuje legenda: 1–10.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Kurtzer und eygentlicher Abrisz der Hauptvestung Ingolstatt im Hertzogthumb Bayern, sampt deroselben Gelegenheit, historischer weisz, wie sie zu dieser Zeit gebauet ist, zumtheil ausz eygner erfahrung kürtzlich Beschrieben und ins Kupfer gebracht.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 173/207

Po svých významných vítězstvích u Breitenfeldu a později nad Lechem obrátil se Gustav Adolf k Augsburgu a dobyl ho úmluvou. Pak teprve odtáhli Švédové k Ingolstadtu a usadili se na jihu města, zatímco nad Lechem poražená císařsko-bavorská armáda se svým smrtelně raněným velitelem Tillym a pod současným velením Maxmiliána Bavorského tábořila severně od města. Pokusy Švédů o dobytí města ztroskotaly na hrdinském odporu občanů města a bavorské posádky. Ještě na radu Tillyho odtáhlo císařské vojsko a obsadilo Řezno, zatímco Švédové se zmocnili hlavního města BavorskA–Mnichova. V těchto dnech zemřel v Ingolstadtu generál Tilly. Obléhání města skončilo dne 24. dubna 1632.


543-Ingolstadt

Ingolstadt

Ingolstadt, Dne 24.04.1632

Pohled na město ležící na vzdálenějším břehu Dunaje. Významné budovy jsou označeny jmény. Přes Dunaj vede most. V popředí, na bližším břehu řeky, útočí Švédové na město. Opodál je selská usedlost, u níž je selský lid přihlížející boji. Na obloze je nápis: „Ingolstadium“, výše je městský znak, ovinutý vavřínovou ratolestí.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Ingolstadium

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 174/429

Po svých významných vítězstvích u Breitenfeldu a později nad Lechem obrátil se Gustav Adolf k Augsburgu a dobyl ho úmluvou. Pak teprve odtáhli Švédové k Ingolstadtu a usadili se na jihu města, zatímco nad Lechem poražená císařsko-bavorská armáda se svým smrtelně raněným velitelem Tillym a pod současným velením Maxmiliána Bavorského tábořila severně od města. Pokusy Švédů o dobytí města ztroskotaly na hrdinském odporu občanů města a bavorské posádky. Ještě na radu Tillyho odtáhlo císařské vojsko a obsadilo Řezno, zatímco Švédové se zmocnili hlavního města BavorskA–Mnichova. V těchto dnech zemřel v Ingolstadtu generál Tilly. Obléhání města skončilo dne 24. dubna 1632.


182-Mnichov

Mnichov

Mnichov, Dne 10.05.1632

Na mědirytině je zobrazen Mnichov, který byl dobyt králem Gustavem Adolfem švédským dne 10. května 1632 na základě dohody. V popředí je scéna, jak městská rada Mnichova předává švédskému králi klíče od města a městská privilegia. Král projíždí městem na koni, v pravici drží maršálskou hůl. V jeho početné vojenské suitě jsou jmenovitě uvedeni: král český (tj. Fridrich Falcký), falckrabí August, vévoda Vilém Výmarský a vévoda Jan Holštýnský. Vlevo je most přes řeku Isar. Uprostřed města je známá „Frauenkirche,“ tj. kostel Panny Marie. Vpravo je další most vedoucí přes Isar. V dalekém pozadí je vesnice v plamenech. V levém rohu nahoře je znak města MnichovA–„Münchner Kindl“.

Signace: neuvedena
Autor: Heyden Jacob van der, holandský rytec a nakladatel se sídlem ve Strasburku

Originální název: München

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 175/227

Po svém vítězství u Breitenfeldu obrátil se Gustav Adolf se svou armádou na západ k Rýnu, který překročil nedaleko Mohuče. V průběhu toho tažení, které mu získalo název „krále protestantů“, dobyl mnohá města a několikrát vypudil ze svých základen Španěly. Dobyl téměř celou Dolní Falci a pak se teprve vrátil do Bavorska, kde mezitím se Tillyho armáda opět zotavila a stávala se mu nebezpečnou. Vítězstvím nad Lechem si otevřel cestu do Bavorska, bez úspěchu sice obléhal Ingolstadt, kde právě zemřel jeho velký protivník Tilly, zato dobyl dohodu s městským zastupitelstvem Augsburgu. V té době, než nastalo dlouhé ležení obou nepřátelských armád u Norimberka-Fürthu, kdy byl opět velitelem císařských vojsk Valdštejn (II. generalát), oblehl Gustav Adolf Mnichov a dobyl jej dohodou s městskou radou dne 10. května 1632.


183-Půdorys a nákres několika míst v Kurfalci, z níž byli Španělé po několika střetnutích konečně vyhoštěni.

Půdorys a nákres několika míst v Kurfalci, z níž byli Španělé po několika střetnutích konečně vyhoštěni.

Porýní, Dne 23.05.1632 (do 26.05.1632)

Tisk zobrazuje krajinu, jíž protéká několik potoků a po níž je rozptýleno několik vesnic, označených jmény. Pod horním okrajem rytiny je nápis: „Palatinatus“, vpravo dole je malý les a opodál střetnutí mezi španělskými a švédskými vojsky. Nad obrazovou částí tisku je shora uvedený text, dole je legenda: A–G a 1–7.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Grundrisz und Entwurff etlicher Ohrt der Chur-Pfalz und wie die Spanier nach etlichen Treffen endlich gar daraus geschlagen worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 176/322

Když se Gustav Adolf s hlavní částí své armády vracel z vítězné výpravy v Porýní, zanechal tu ještě svého generála Gustava Horna s přiměřeným vojskem a uložil mu likvidovat zbytky španělských vojenských základen. Horn na Španělech dobyl Trevír, Speyer a další města. Španělé, jimž veleli hrabě z Riedbergu a Don Philipp de Sylva, uhýbali, pronásledováni Švédy na východ do Würtemberska. Na několika místech došlo mezi oběma vojsky k menším střetnutím a potyčkám, např. nedaleko Ulmu. Španělé zůstali vždy poraženi a utrpěli značné ztráty, jednak na mužstvu, ale i ztrátou většiny svých zásob (trénu). Bylo to v době od 23. do 26. května 1632. Horn se výpravy nezúčastnil, na jeho místě veleli Švédům falckrabí Kristian z Birkenfeldu a rýnský hrabě Otto Ludvík.


186-Obléhání Mastrichu. Započato dne 9. června, předáno dne 12. srpna 1632.

Obléhání Mastrichu. Započato dne 9. června, předáno dne 12. srpna 1632.

Maastricht, Dne 09.06.1632 (do 12.08.1632)

Uprostřed mědirytiny je město Mastrich, ležící nad Moselou. Je obehnáno silným kruhem různých fortifikačních staveb. Po celé ploše obrazu je mnoho vojenských scén, tábory, pochodující oddíly, drobné šarvátky apod. Jednotlivé podrobnosti jsou opatřeny vysvětlujícími poznámkami. V pravém dolním rohu je v popředí velící generál se svou suitou a dvěma trubači. Shora uvedený nápis je vpravo nahoře, opodál jsou kresleny dva erby: vlámský lev a šesticípá hvězda; pod tím je vyznačeno měřítko.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Obsidio Mosae-Traiecti. Belagerung Mastrich. Angefangen den 9. Juny, übergeben den 12. August 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 179/427

V srpnu roku 1632, tedy v době, kdy hlavní armády soupeřů, císařsko-bavorská pod Valdštejnem a švédská pod Gustavem Adolfem, stály proti sobě nedaleko Norimberka, byl generál hrabě Pappenheim s menší císařskou jednotkou odvelen do severního Německa, aby tu držel v šachu některá protestantská knížata. V té době obléhal Bedřich Jindřich Oranžský z Nassavy město Mastricht v Nizozemí, které držela španělská posádka, podléhající nizozemské místodržící, arcivévodkyni Isabele. Když arcivévodkyně poznala, že Mastricht dlouho neodolá, žádala intenzivně Pappenheima o pomoc. Ten zanechal část svého vojska pod velením generála Gronsfelda ve Westfálsku a sám spěchal s větší částí na pomoc tísněnému Mastrichu. Dne 9. srpna 1632 podnikl útok proti Nizozemcům, který však zůstal bezvýsledný, hlavně proto, že španělští obhájci nepodnikli současně výpad z města. Sám Pappenheim byl vážně zraněn na břiše a v boji ztratil přibližně 1 500 až 2 000 mužů i důstojníků. Pak odtáhl zpět a spojil se opět s jednotkou Gronsfeldovou a Mastrich kapituloval 12. srpna 1632.


184-Vyobrazení města Koblenz, které bylo obléháno a dobyto Švédy. 1632.

Vyobrazení města Koblenz, které bylo obléháno a dobyto Švédy. 1632.

Koblenz, Dne 20.06.1632

Na obraze je město Koblenz ležící na soutoku Mosely a Rýnu. V popředí je most přes Moselu; kolem města jsou rozestavěny vojenské oddíly a pálící děla. Vlevo nad Rýnem je hrad Herrmanstein. Je to velmi podrobná kresba, připomínající hlavně pojetím perspektivy, rytiny Hollarovy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Statt Coblentz und wie selbige von den Schwedischen belagert und eingenohmen worden. 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 177/234

Dobytí Porýní, které následovalo po bitvě u Breitenfeldu, bylo v podstatě Švédy dokončeno, a Gustav Adolf stál se svým vojskem po vítězství nad Lechem již hluboko v Bavorsku. V Porýní zbylo ještě několik méně významných měst, jež drželi Španělé. Švédové přitáhli a po krátkém obléhání dobyli města dohodou. Brzy však byla švédská posádka, která obsadila dobyté město, vystřídána francouzskou; Francouzi byli totiž tehdy spojenci Švédů. Město Koblenz bylo dobyto Švédy 20. června 1632.


192-Švédský tábor u Norimberka. Královské švédské ležení u Norimberka r. 1632.

Švédský tábor u Norimberka. Královské švédské ležení u Norimberka r. 1632.

Norimberk, Dne 01.08.1632 (do 31.08.1632)

Uprostřed rytiny je město Norimberk, v němž jsou podrobně vykresleny jen významné budovy a opevnění, označené názvy. Kolem města je rozsáhlý, opevněný tábor švédské armády. V obou spodních rozích jsou neobyčejně krásně ryté jezdecké potyčky. Vpravo nahoře je ozdobná barokní viněta, na níž je shora citovaný text. Naproti v téže výši je znak města Norimberka, ovinutý vavřínovým věncem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: CastraSuecica ad Norimbergam. Königl. schwedische Läger zu Nürnberg Anno 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 187/245

Po svém vítězství u Breitenfeldu a nad Lechem vnikl švédský král Gustav Adolf se svou armádou do Bavorska, aby tu dovršil své vítězství nad kurfiřtem Maxmiliánem Bavorským. Jeho vojska v zemi zle řádila a plenila, takže bezmocný vévoda bavorský žádal naléhavě císaře o pomoc. V březnu 1632 byl císařem opět povolán Valdštejn, který bezodkladně postavil novou armádu a v jejím čele táhl do Slezska, kde měl porazit vojsko saského kurfiřta Jana Jiřího I. Nedošlo tu však k žádným významnějším bojovým srážkám, nýbrž byla vedena vleklá jednání, hlavně se saským generálem Arnimem, kterého chtěl Valdštejn, mimo rámec oficiálních jednání, získat do své armády. Poněvadž tu šlo o tajné jednání s nepřítelem, byl to počátek Valdštejnovy zrádné činnosti. Maxmilián Bavorský soustavně naléhal na císaře, aby byl Valdštejn s armádou oddisponován do Bavorska a vysvobodil tuto zemi z nesnesitelného švédského útlaku. Valdštejn se však zdráhal zasáhnout v prospěch kurfiřta bavorského, kterého považoval za svého největšího nepřítele, poněvadž vymohl r. 1630 na kurfiřtském sněmu v Řezně jeho odvolání z císařských služeb. Vévoda frýdlantský však musel nakonec uposlechnout císařova rozkazu, táhl přes Čechy do Bavorska a usadil se v pevném táboře ve Fürtu, nedaleko Norimberka, v bezprostřední blízkosti švédského ležení. Velké soustředění vojsk (cca 50 až 60 000 mužů) na malém území způsobilo pochopitelně zakrátko neúnosnou zásobovací situaci na obou stranách. Proto se rozhodl Gustav Adolf dne 24. srpna 1632 k útoku na Valdštejnovo postavení. Došlo k dlouhotrvajícím, krvavým bojům, které nevedly k rozhodnutí. Císařští odrazili všechny útoky a z táborů vypuzeni nebyli. Gustav Adolf stáhl svá vojska zpět k Norimberku. Nastala různá vyjednávání, strategické pohyby obou armád, které konečně vedly k bitvě u Lützenu, kde švédský král Gustav Adolf padl.


550-Nákres vznešeného města Norimberka, přičemž je i vidět, jak leží oboustranně proti sobě armády ve svých kvartýrech.

Nákres vznešeného města Norimberka, přičemž je i vidět, jak leží oboustranně proti sobě armády ve svých kvartýrech.

Norimberk, Dne 01.08.1632 (do 31.08.1632)

Rytina, rytá velmi ostře, zobrazuje Norimberk s opevněnými tábory obou nepřátelských armád. Vodorovně protéká říčka Regnitz. Shora citovaný nápis je umístěn nad obrazem. Tisk se velmi podobná rytině č. 187/245.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der fürnehmen Statt Nürnberg, Dabei auch zu sehen wie beiderseits Armee in ihren Quartieren gegen einander liegen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 187a/485d

Po svém vítězství u Breitenfeldu a nad Lechem vnikl švédský král Gustav Adolf se svou armádou do Bavorska, aby tu dovršil své vítězství nad kurfiřtem Maxmiliánem Bavorským. Jeho vojska v zemi zle řádila a plenila, takže bezmocný vévoda bavorský žádal naléhavě císaře o pomoc. V březnu 1632 byl císařem opět povolán Valdštejn, který bezodkladně postavil novou armádu a v jejím čele táhl do Slezska, kde měl porazit vojsko saského kurfiřta Jana Jiřího I. Nedošlo tu však k žádným významnějším bojovým srážkám, nýbrž byla vedena vleklá jednání, hlavně se saským generálem Arnimem, kterého chtěl Valdštejn, mimo rámec oficiálních jednání, získat do své armády. Poněvadž tu šlo o tajné jednání s nepřítelem, byl to počátek Valdštejnovy zrádné činnosti. Maxmilián Bavorský soustavně naléhal na císaře, aby byl Valdštejn s armádou oddisponován do Bavorska a vysvobodil tuto zemi z nesnesitelného švédského útlaku. Valdštejn se však zdráhal zasáhnout v prospěch kurfiřta bavorského, kterého považoval za svého největšího nepřítele, poněvadž vymohl r. 1630 na kurfiřtském sněmu v Řezně jeho odvolání z císařských služeb. Vévoda frýdlantský však musel nakonec uposlechnout císařova rozkazu, táhl přes Čechy do Bavorska a usadil se v pevném táboře ve Fürtu, nedaleko Norimberka, v bezprostřední blízkosti švédského ležení. Velké soustředění vojsk (cca 50 až 60 000 mužů) na malém území způsobilo pochopitelně zakrátko neúnosnou zásobovací situaci na obou stranách. Proto se rozhodl Gustav Adolf dne 24. srpna 1632 k útoku na Valdštejnovo postavení. Došlo k dlouhotrvajícím, krvavým bojům, které nevedly k rozhodnutí. Císařští odrazili všechny útoky a z táborů vypuzeni nebyli. Gustav Adolf stáhl svá vojska zpět k Norimberku. Nastala různá vyjednávání, strategické pohyby obou armád, které konečně vedly k bitvě u Lützenu, kde švédský král Gustav Adolf padl.


185-Útok hraběte Pappenheima na městský tábor před Mastrichtem, 1632.

Útok hraběte Pappenheima na městský tábor před Mastrichtem, 1632.

Maastricht, Dne 09.08.1632

Malá rytinka, rytá á la Merian, resp. Hollar (Hollar pracoval po několik let v dílně Merianově ve Frankfurtu, proto ta nápadná podoba v uměleckém pojetí obou rytců), v levém popředí je vyobrazena jezdecká scéna, uprostřed je široký tok řeky Másy, přes niž vede most. Město Mastricht leží v pozadí, poblíž něho probíhá bitva. Tisk pochází z díla „Theatrum Europaneum“.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Grafen von Pappenheims Anfall auff das Städtische Läger vor Mastrich, 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 178/304

V srpnu roku 1632, tedy v době, kdy hlavní armády soupeřů, císařsko-bavorská pod Valdštejnem a švédská pod Gustavem Adolfem, stály proti sobě nedaleko Norimberka, byl generál hrabě Pappenheim s menší císařskou jednotkou odvelen do severního Německa, aby tu držel v šachu některá protestantská knížata. V té době obléhal Bedřich Jindřich Oranžský z Nassavy město Mastricht v Nizozemí, které držela španělská posádka, podléhající nizozemské místodržící, arcivévodkyni Isabele. Když arcivévodkyně poznala, že Mastricht dlouho neodolá, žádala intenzivně Pappenheima o pomoc. Ten zanechal část svého vojska pod velením generála Gronsfelda ve Westfálsku a sám spěchal s větší částí na pomoc tísněnému Mastrichu. Dne 9. srpna 1632 podnikl útok proti Nizozemcům, který však zůstal bezvýsledný, hlavně proto, že španělští obhájci nepodnikli současně výpad z města. Sám Pappenheim byl vážně zraněn na břiše a v boji ztratil přibližně 1 500 až 2 000 mužů i důstojníků. Pak odtáhl zpět a spojil se opět s jednotkou Gronsfeldovou a Mastrich kapituloval 12. srpna 1632.


549-Vlastní a skutečný nákres, jak jeho královské veličenstvo Gustav Adolf, král Švédů a Gótů atd. se utábořil kolem města Norimberka, jak toto město a kolem ležící tábor dal opevnit a jak tu očekával císařskou armádu pod vévodou z Frýdlandu, jak dne 30. července/9. srpna napadl jeho zásobárnu ve Freinstadtu, ji zapálil a (posádku) zahnal na útěk, jak znovu zaútočil na tábor u Altenbergu a utábořil se u brodu, kde předtím leželi Frýdlantští.

Vlastní a skutečný nákres, jak jeho královské veličenstvo Gustav Adolf, král Švédů a Gótů atd. se utábořil kolem města Norimberka, jak toto město a kolem ležící tábor dal opevnit a jak tu očekával císařskou armádu pod vévodou z Frýdlandu, jak dne 30. července/9. srpna napadl jeho zásobárnu ve Freinstadtu, ji zapálil a (posádku) zahnal na útěk, jak znovu zaútočil na tábor u Altenbergu a utábořil se u brodu, kde předtím leželi Frýdlantští.

Norimberk, Dne 09.08.1632

Jde o vyobrazení situace švédského a císařského ležení u Norimberka. Tehdy, dne 9. srpna 1632, napadli Švédové Valdštejnovou zásobovací výpravu ve Freinstadtu. Vlevo nahoře je Norimberk, uhlopříčně protéká řeka Regnitz; v místě, kde se říčka dotýká okraje listu je městys Fürt, kde tábořili císařští. Vpravo dole je zobrazena v nadpisu uvedená aféra u Freinstadtu. Uvedený nápis je pod obrazem. Po celé ploše rytiny je kresleno mnoho drobných scén, převážně vojenských. V levém dolním rohu je čtverec s nápisem: „Sw. Swedisch“ a „Fr. Friedländisch“.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentlicher conterfehtlicher Abrisz wasz maszen Ihr. kon. May. Gustavus Adolphus, könig der Sweden, Goten, etc. sich um die Statt Nürnberg gelägert, auch dieselbe Statt und umbringent Läger befestigen lassen, und der kayserlichen Armada unter dem Hertzoge von Fridland alda erwartett den 30. Juli / 9. August deszelben Magasin in der Freyenstatt, angegriffen, verbränd, und den Entsatz geschlagen, nachmahlen dasz Läger am Altenberg angegriffen, und sich zur Furt logiert, wo die Fridländische vorhin gelegen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 180/41 D

V druhé polovině roku 1632, kdy proti sobě ležely armády císařská a švédská u Norimberka, nastal velký nedostatek potravin a obě armády byly nuceny podnikat výpravy za účelem opatření zásob. Dne 9. srpna 1632 podnikli císařští výpravu, doprovázenou vojenským oddílem, do Freinstadtu pro zásoby potravin. Zde však byli nečekaně přepadeni Švédy, kteří jim kořist odebrali a spálili město Freinstadt. Švédskému oddílu velel generál Tupadl.


187-Krátký popis Freinstadtu, ležícího ve vévodství franckém, který byl jeho královským veličenstvem dobyt a obsazen. Vytištěno v Augsburgu Janem Jergem Manasserem, mědirytcem, bydlícím „na kříži“.

Krátký popis Freinstadtu, ležícího ve vévodství franckém, který byl jeho královským veličenstvem dobyt a obsazen. Vytištěno v Augsburgu Janem Jergem Manasserem, mědirytcem, bydlícím „na kříži“.

Norinberk, Dne 09.08.1632

Na tisku je město Freinstadt, ležící na pahorku v plamenech. Okolní krajina je hornatá. Na město útočí patrně švédští jezdci. V popředí je generál, pravděpodobně Gustav Adolf, s oddílem jezdectva, na druhé straně (vlevo) je několik jezdců s korouhvemi a polnicemi. Citovaný text je nad obrazem, dole je další, obsáhlý německý text líčící průběh vyobrazené události.

Signace: neuvedena
Autor: Manasser Johann Jerg, rytec v Augsburgu

Originální název: Kurtze Beschreibung der Freystatt im Hertzogthumb Francken gelagen, wie dieselbe von ihrer Königl. Mayestät erobert und eingenommen. Getruckt zu Augspurg bey Johann Jerg Manasser Kupfferstecher, wohnhafft auffm Creutz.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 181/215

V době, kdy císařská a švédská armáda ležely proti sobě u Fürtu nedaleko Norimberku, trpěla vojska nedostatkem potravin, a proto byly z obou stran podnikány výpravy k opatřování zásob. Obě strany se pochopitelně snažily rušit takové akce protivníka a případně mu i odejmout kořist. Dne 9. srpna 1632 přitáhl švédský oddíl pod plukovníkem Tupadlem k městu Freinstadtu, kde měli císařští velkou zásobárnu potravin; Švédové sklad vyloupili, zapálili město a pobili císařskou posádku. Císařští neprodleně vypravili větší jednotku k záchraně zásob do Freinstadtu, ale i Gustav Adolf byl brzy informován, postavil se v čele několika pluků jízdy a přispěchal do Freinstadtu. Došlo ke střetnutí, v němž zvítězili Švédové. U císařských padl plukovník Sparr a proviantní plukovník Blaurer. Na straně švédské padli plukovník Riesz a dva komorní praporečníci.


188-Norimberk-Freienstadt

Norimberk-Freienstadt

Norinberk, Dne 09.08.1632

Rytina je provedena v podobě mapy území mezi Norimberkem a Freinstadtem, kudy protékají říčky Pegnitz a Regnitz. Obě města jsou vyobrazena. Střetnutí Švédů a císařských je uprostřed rytiny. Lept je zpracován neobyčejně jemně. Pod obrazem je legenda: A–F.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Nürnberg-Freienstadt

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 182/283

V druhé polovině roku 1632, kdy proti sobě ležely armády císařská a švédská u Norimberka, nastal velký nedostatek potravin a obě armády byly nuceny podnikat výpravy za účelem opatření zásob. Dne 9. srpna 1632 podnikli císařští výpravu, doprovázenou vojenským oddílem, do Freinstadtu pro zásoby potravin. Zde však byli nečekaně přepadeni Švédy, kteří jim kořist odebrali a spálili město Freinstadt. Švédskému oddílu velel generál Tupadl. V době, kdy císařská a švédská armáda ležely proti sobě u Fürtu nedaleko Norimberku, trpěla vojska nedostatkem potravin, a proto byly z obou stran podnikány výpravy k opatřování zásob. Obě strany se pochopitelně snažily rušit takové akce protivníka a případně mu i odejmout kořist. Dne 9. srpna 1632 přitáhl švédský oddíl pod plukovníkem Tupadlem k městu Freinstadtu, kde měli císařští velkou zásobárnu potravin; Švédové sklad vyloupili, zapálili město a pobili císařskou posádku. Císařští neprodleně vypravili větší jednotku k záchraně zásob do Freinstadtu, ale i Gustav Adolf byl brzy informován, postavil se v čele několika pluků jízdy a přispěchal do Freinstadtu. Došlo ke střetnutí, v němž zvítězili Švédové. U císařských padl plukovník Sparr a proviantní plukovník Blaurer. Na straně švédské padli plukovník Riesz a dva komorní praporečníci.


190-Nákres střetnutí, které se událo mezi švédskými a císařskými (vojsky) u Wieselochu

Nákres střetnutí, které se událo mezi švédskými a císařskými (vojsky) u Wieselochu

Wiesloch, Dne 16.08.1632

Na obraze je bitva u Wieselochu, jenž leží přibližně 20 km jižně od Heidelbergu. V levém popředí je vojenská scéna, kreslená á la Hollar. V nedalekém údolí bojují vojska, opodál je městečko Wiesenloch. V pozadí je lesnaté pohoří. Uvedený německý text je nad obrazem, dole je legenda: A–G.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Delineation des Treffens, so zwischen den Schwedischen und Kayserlichen bey Wiseloch vorgangen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 183/310

Císařský velitel města Heidelbergu, plukovník Metternich, obléhal v srpnu r. 1632 městečko Wieseloch ležící přibližně 20 km jižně od Heidelbergu. Když pro nedostatek vojska nebyl s to dobýt městys Wieseloch, vyslal Metternich kurýra, (jistého desátníka), ke generálu Ossovi, Montecucculimu (v originále chybně hláskováno pozn. ed.) a markrabímu Vilémovi s žádostí o pomoc proti Wieselochu. Císařský desátník byl však na cestě zajat Švédy a vyslechnut. Když své poselství vyzradil, vypravil se švédský generál Gustav Horn s vojskem k Wieselochu a znenadání udeřil na císařskou jízdu, která právě přijížděla na pomoc Metternichovi. Švédové zvítězili, z přibližně 1 000 císařských kyrysníků padlo u Wieselochu 200, i s velícím plukovníkem Montballionem a několika dalšími důstojníky. Toto střetnutí se událo 16. srpna 1632.


189-Střetnutí mezi Švédy a císařskými u Wieselochu.“

Střetnutí mezi Švédy a císařskými u Wieselochu.“

Wiesloch, Dne 16.08.1632

Na rytině je lesnatá krajina, v níž se udála bitva u Wieselochu. Na levé straně obrazu je vesnice se špičatou kostelní věží. V levém popředí je několik jezdců a mušketýrů. Svým provedením svědčí tato rytina o svém původu z dílny Merianovy ve Frankfurtu. Pod obrazem je legenda A–G.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Het Treffen tussen de Swesche en Kaysersche by Wiseloch.“

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 184/447

Císařský velitel města Heidelbergu, plukovník Metternich, obléhal v srpnu r. 1632 městečko Wieseloch ležící přibližně 20 km jižně od Heidelbergu. Když pro nedostatek vojska nebyl s to dobýt městys Wieseloch, vyslal Metternich kurýra, (jistého desátníka), ke generálu Ossovi, Montecucculimu (v originále chybně hláskováno pozn. ed.) a markrabímu Vilémovi s žádostí o pomoc proti Wieselochu. Císařský desátník byl však na cestě zajat Švédy a vyslechnut. Když své poselství vyzradil, vypravil se švédský generál Gustav Horn s vojskem k Wieselochu a znenadání udeřil na císařskou jízdu, která právě přijížděla na pomoc Metternichovi. Švédové zvítězili, z přibližně 1 000 císařských kyrysníků padlo u Wieselochu 200, i s velícím plukovníkem Montballionem a několika dalšími důstojníky. Toto střetnutí se událo 16. srpna 1632.


191-Švédský tábor ležící u Fürtu. Boje vévody frýdlandského na Staré Hoře. Císařský tábor na Staré Hoře u Fürtu.

Švédský tábor ležící u Fürtu. Boje vévody frýdlandského na Staré Hoře. Císařský tábor na Staré Hoře u Fürtu.

Fürth, Dne 24.08.1632

Na pravé straně obrazu je pahorek „Altenberg“ a císařský tábor, naproti (úhlopříčně přes list) je postavení švédské. Toky říček Regnitz a Pegnitz jsou velmi zřetelně zakresleny. Vlevo dole je ozdobná kartuše, v níž je shora uvedený nápis a dole legenda: A–G.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Castra Svecica Furti posita. Fridlandium ducem in monte veteri dicto opugnatia. Kay. Läger aff dem Alten. Berg bey Fürdt.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 185/38d

Po svém vítězství u Breitenfeldu a nad Lechem vnikl švédský král Gustav Adolf se svou armádou do Bavorska, aby tu dovršil své vítězství nad kurfiřtem Maxmiliánem Bavorským. Jeho vojska v zemi zle řádila a plenila, takže bezmocný vévoda bavorský žádal naléhavě císaře o pomoc. V březnu 1632 byl císařem opět povolán Valdštejn, který bezodkladně postavil novou armádu a v jejím čele táhl do Slezska, kde měl porazit vojsko saského kurfiřta Jana Jiřího I. Nedošlo tu však k žádným významnějším bojovým srážkám, nýbrž byla vedena vleklá jednání, hlavně se saským generálem Arnimem, kterého chtěl Valdštejn, mimo rámec oficiálních jednání, získat do své armády. Poněvadž tu šlo o tajné jednání s nepřítelem, byl to počátek Valdštejnovy zrádné činnosti. Maxmilián Bavorský soustavně naléhal na císaře, aby byl Valdštejn s armádou oddisponován do Bavorska a vysvobodil tuto zemi z nesnesitelného švédského útlaku. Valdštejn se však zdráhal zasáhnout v prospěch kurfiřta bavorského, kterého považoval za svého největšího nepřítele, poněvadž vymohl r. 1630 na kurfiřtském sněmu v Řezně jeho odvolání z císařských služeb. Vévoda frýdlantský však musel nakonec uposlechnout císařova rozkazu, táhl přes Čechy do Bavorska a usadil se v pevném táboře ve Fürtu, nedaleko Norimberka, v bezprostřední blízkosti švédského ležení. Velké soustředění vojsk (cca 50 až 60 000 mužů) na malém území způsobilo pochopitelně zakrátko neúnosnou zásobovací situaci na obou stranách. Proto se rozhodl Gustav Adolf dne 24. srpna 1632 k útoku na Valdštejnovo postavení. Došlo k dlouhotrvajícím, krvavým bojům, které nevedly k rozhodnutí. Císařští odrazili všechny útoky a z táborů vypuzeni nebyli. Gustav Adolf stáhl svá vojska zpět k Norimberku. Nastala různá vyjednávání, strategické pohyby obou armád, které konečně vedly k bitvě u Lützenu, kde švédský král Gustav Adolf padl.


193-Vyobrazení tvrdého střetnutí, které se událo na Staré Hoře nedaleko Norimberka mezi královskou švédskou a pak frýdlantskou a bavorskou armádou dne 24. srpna 1632.

Vyobrazení tvrdého střetnutí, které se událo na Staré Hoře nedaleko Norimberka mezi královskou švédskou a pak frýdlantskou a bavorskou armádou dne 24. srpna 1632.

Norinberk, Dne 24.08.1632

Na levé straně obrazu je pahorek („Altenberg“), na němž se nedaleko císařských šancí rozpoutal boj četných vojenských jednotek. Na vyvýšenině v lese je zámek nebo klášter. Vlevo dole 2 jezdci, kteří na sebe střílejí. Opodál protéká říčka Regnitz, u jejíhož soutoku s jinou říčkou je malá vesnička s kostelem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abris des harten Treffens, welches am Alten Berg unfern von Nürnberg zwischen den königlichen schwedischen und dann der Friedländischen und Bajerischen Armeen den 24. Augusti vorgangen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 186/82

Po svém vítězství u Breitenfeldu a nad Lechem vnikl švédský král Gustav Adolf se svou armádou do Bavorska, aby tu dovršil své vítězství nad kurfiřtem Maxmiliánem Bavorským. Jeho vojska v zemi zle řádila a plenila, takže bezmocný vévoda bavorský žádal naléhavě císaře o pomoc. V březnu 1632 byl císařem opět povolán Valdštejn, který bezodkladně postavil novou armádu a v jejím čele táhl do Slezska, kde měl porazit vojsko saského kurfiřta Jana Jiřího I. Nedošlo tu však k žádným významnějším bojovým srážkám, nýbrž byla vedena vleklá jednání, hlavně se saským generálem Arnimem, kterého chtěl Valdštejn, mimo rámec oficiálních jednání, získat do své armády. Poněvadž tu šlo o tajné jednání s nepřítelem, byl to počátek Valdštejnovy zrádné činnosti. Maxmilián Bavorský soustavně naléhal na císaře, aby byl Valdštejn s armádou oddisponován do Bavorska a vysvobodil tuto zemi z nesnesitelného švédského útlaku. Valdštejn se však zdráhal zasáhnout v prospěch kurfiřta bavorského, kterého považoval za svého největšího nepřítele, poněvadž vymohl r. 1630 na kurfiřtském sněmu v Řezně jeho odvolání z císařských služeb. Vévoda frýdlantský však musel nakonec uposlechnout císařova rozkazu, táhl přes Čechy do Bavorska a usadil se v pevném táboře ve Fürtu, nedaleko Norimberka, v bezprostřední blízkosti švédského ležení. Velké soustředění vojsk (cca 50 až 60 000 mužů) na malém území způsobilo pochopitelně zakrátko neúnosnou zásobovací situaci na obou stranách. Proto se rozhodl Gustav Adolf dne 24. srpna 1632 k útoku na Valdštejnovo postavení. Došlo k dlouhotrvajícím, krvavým bojům, které nevedly k rozhodnutí. Císařští odrazili všechny útoky a z táborů vypuzeni nebyli. Gustav Adolf stáhl svá vojska zpět k Norimberku. Nastala různá vyjednávání, strategické pohyby obou armád, které konečně vedly k bitvě u Lützenu, kde švédský král Gustav Adolf padl.


194-Obléhání pevnosti Benfeld ve jménu J. K. V. ve Švédsku atd. jeho excel. panem polním maršálkem Gustavem Hornem dne 20. září 1632.

Obléhání pevnosti Benfeld ve jménu J. K. V. ve Švédsku atd. jeho excel. panem polním maršálkem Gustavem Hornem dne 20. září 1632.

Benfeld, Dne 20.09.1632 (do 19.10.1632)

Rytina je provedena v podobě mapy, uprostřed je město Benfeld, ležící přibližně 30 km jižně od Štrasburku nad řekou Ill. Říčka se pod městem rozvětvuje na několik ramen. Kolem města jsou zakresleny šance obléhajících. Vpravo nahoře je obdélný obraz města Benfeldu, shora uvedený text a legenda: A–F. Vpravo pod obrazem je detail opevnění.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belägerung der Vestung Benfeld in Nahmen I. K. M. zu Schweden etc. durch I. Excel. Herrn Feldmarschalk Gustav Horn den 20. September 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 188/311

Po porážce císařských vojsk u Wieslochu 16. srpna 1632 odsadili se císařští do Alsaska a švédský generál Gustav Horn je pronásledoval. Cestou se zmocnil několika pevných císařských měst a 20. září oblehl i Benfeld. Město mělo pevné, odolné a obranné stavby a dlouho vzdorovalo Švédům. Počátkem října se pokusili císařští přispět Benfeldu na pomoc, což však ztroskotalo. Teprve 19. října 1632 byli obhájci u konce svých sil a předali město Švédům na základě dohody, jejíž podmínky byly poměrně snesitelné.


195-Nákres kurfiřtsko-saského města Lipska, jak vypadá v současné době.

Nákres kurfiřtsko-saského města Lipska, jak vypadá v současné době.

Lipsko, Dne 22.10.1632

Jde o pohled shora na město Lipsko (z tzv. ptačí perspektivy). Město je velmi podrobně a přesně kresleno. V okolí jsou různé bojové scény a nepřátelská palba. Nahoře vpravo a vlevo jsou 2 erby. Dole je legenda: A–Z.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Churfürstlichen Sächsischen Statt Leipzig, wie dieselbe jetztiger Zeit im Wesen ist.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 189/230

V době mezi událostmi u Norimberka-Fürtu (srpen 1632) a bitvou u Lützenu (6. listopadu 1632) se těžiště bojů přeneslo z Bavorska do Saska. Dne 22. října 1632 bylo císařskými dohodou dobyto Lipsko. Město bylo na základě úmluvy povinno zaplatit Valdštejnovi 50 000 tolarů a obdrželo menší císařskou posádku.


202-Vyobrazení města Kolína a naproti ležícího předměstí Deutzu i s útokem, který podnikl generál Baudissin roku 1632.

Vyobrazení města Kolína a naproti ležícího předměstí Deutzu i s útokem, který podnikl generál Baudissin roku 1632.

Kolín nad Rýnem, Dne 01.11.1632 (do 31.12.1632)

Popředí rytiny tvoří předměstí Deutz v Kolíně nad Rýnem s výbuchem v kostele a útokem švédského vojska. Nad tím je řeka Rýn s několika mlýny a v pozadí město Kolín n/R. Na obloze vlevo je císařský erb s orlicí a na pravé straně znak města Kolína. Německý text je nad obrazem, dole je legenda A–W.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Statt Cöln und gegenüber gelegenen Freyheit Duytz sampt des General Baudissin darauf geschechenen Anfals 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 193/451

Po vítězství krále Gustava Adolfa švédského nad katolickými mocnostmi v západním Německu bylo město Kolín nad Rýnem podle dohody neutrální. Nehledě k této skutečnosti počali však kolínští z nevyjasněných důvodů stavět nedaleko předměstí Deutzu několik opevnění. Jakmile toto počínání shledal švédský generál Baudissin, podnikl koncem roku 1632 útok proti předměstí Deutzu a dal nově zřízené fortifikace srovnat se zemí. Při této akci bylo pobito a zajato mnoho kolínských vojáků. Jeden z švédských vojáků se při boji v městě ukrýval v kostele a zapálil tu větší množství střelného prachu, který tam byl uskladněn. Nastal výbuch, který zničil kostel a usmrtil přibližně 300 deutzkých občanů. Tento výbuch je dobře viditelný na této mědirytině.


551-Vyobrazení opevnění v Deutzu i s švédským vpádem, který se uskutečnil r. 1632.

Vyobrazení opevnění v Deutzu i s švédským vpádem, který se uskutečnil r. 1632.

Deutz, Dne 01.11.1632 (do 31.12.1632)

Pod horním okrajem tisku protéká Rýn, těsně pod ním je předměstí Deutz s výbuchem (řítí se věž kostela). V popředí před městem je několik vojenských oddílů a velící generál s maršálskou holí, kterého doprovází několik korouhevníků. Citovaný německý text je nad obrazem, dole je legenda: A–W.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der Fortification zu Deutsch sambt des daselbs durch die Schwedischen geschehenen Eingalls 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 194/45d

Po vítězství krále Gustava Adolfa švédského nad katolickými mocnostmi v západním Německu bylo město Kolín nad Rýnem podle dohody neutrální. Nehledě k této skutečnosti počali však kolínští z nevyjasněných důvodů stavět nedaleko předměstí Deutzu několik opevnění. Jakmile toto počínání shledal švédský generál Baudissin, podnikl koncem roku 1632 útok proti předměstí Deutzu a dal nově zřízené fortifikace srovnat se zemí. Při této akci bylo pobito a zajato mnoho kolínských vojáků. Jeden z švédských vojáků se při boji v městě ukrýval v kostele a zapálil tu větší množství střelného prachu, který tam byl uskladněn. Nastal výbuch, který zničil kostel a usmrtil přibližně 300 deutzkých občanů. Tento výbuch je dobře viditelný na této mědirytině.


201-Smrt krále švédského u Lützenu 1632.

Smrt krále švédského u Lützenu 1632.

Lützen, Dne 06.11.1632

Obraz s poměrně velkými figurami představuje boj nablízko mezi několika jezdci. Na zemi leží ranění. Vlevo je jezdec pálící pistolí do zad Gustava Adolfa. V pozadí je velká bitevní vřava, zahalená částečně kouřem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Todt des Königs von Schweden bey Lüzen 1632.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 190/315

Okolnosti smrti krále Gustava Adolfa u Lützenu lze podle různých pramenů shrnouti takto: Král Švédů dal jezdectvem pravého křídla své armády rozehnat naproti postavené císařské Chorvaty. Když však zpozoroval, že střed jeho postavení počíná kolísat, postavil se neprodleně do čela finského pluku, aby ohroženému místu přispěl na pomoc. Cválal poměrně vzdálen před svou finskou jednotkou jsa doprovázen vévodou Františkem Sasko-Lauenburským, jedním pážetem a stájmistrem. Při této jízdě byl zasažen střelou do ramene a krátce potom ještě do zad. Tuto druhou ránu prý vypálil císařský plukovník Falkenberg. Král klesl z koně, vévoda sasko-lauenburský se stájmistrem se zachránil útěkem, páže jménem Leubling však zůstalo u krále a snažilo se mu pomoci opět do sedla. Pro hustou mlhu (která též zdržela začátek bitvy) nebylo jim však možno se orientovat; vtom se přihnal oddíl císařské jízdy, jezdci však raněného krále nepoznali, nýbrž se domnívali, že jde o vyššího švédského důstojníka. Usmrtili krále několika bodnutími a střelami z pistolí a pak jej svlékli. Jeho věrné páže, které bylo několikrát raněno, zemřelo pak brzy v Naumburgu. Přes královu mrtvolu se přehnalo ještě v průběhu bitvy několik oddílů jezdectva, takže při nálezu bylo jeho tělo tak zohaveno, že Švédové nemohli svého milovaného krále a vojevůdce poznat. Po bitvě bylo pak královo tělo odvezeno do Weissenfelsu.


200-Obraz oné nejkrvavější bitvy, v níž armáda krále švédského s vojskem císařským pod velením vévody frýdlantského se střetla s velkými oboustrannými ztrátami a smrtí několika vojevůdců u Lützenu dne 6. listopadu 1632.

Obraz oné nejkrvavější bitvy, v níž armáda krále švédského s vojskem císařským pod velením vévody frýdlantského se střetla s velkými oboustrannými ztrátami a smrtí několika vojevůdců u Lützenu dne 6. listopadu 1632.

Lützen, Dne 06.11.1632

Na širokém obrazu je vpravo nahoře město Lützen v plamenech, na levé straně je oválná kartuše s uvedeným latinským textem. Střed celého obrazu je vyplněn bitevní vřavou. V popředí je šibenice a opodál je zakreslen velký výbuch, pravděpodobně skladu střeliva.

Signace: M. Merian fecit
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Typus cruentissimi illius proelii in quo exercitus regis sveciae cum acie caesarea sub duce Fridlandiae cum magna utriusque strage et plerorumque ducum interituu ad Lüzam conflixit ci die VI. Novembris Anno MDCXXXII.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 191/212

Po lokálních operacích u Norimberka-Fürtu v letních měsících r. 1632, které nevedly k rozhodujícímu výsledku, se obě armády, které tu ležely v bezprostřední blízkosti, rozešly. Král Gustav Adolf zůstal s částí svého vojska v Bavorsku, aby si tu zajistil strategické postavení proti vojsku Montecuccoliho, které ho ohrožovalo. Valdštejn táhl k severu, patrně s úmyslem napadnouti Bernarda Výmarského, který tam byl švédským králem oddisponován. Tímto pohybem se císařská armáda blížila k Sasku a kurfiřt Jan Jiří Saský ihned volal o pomoc jak Gustava Adolfa, tak i Bernarda Výmarského. Švédové neprodleně přitáhli a obě mocné armády, švédská a císařská, přišly do bezprostředního styku u Lützenu nedaleko Lipska. Dne 6. / 16. listopadu 1632 tu v pozdních dopoledních hodinách (pro hustou podzimní ranní mlhu) došlo k velké krvavé bitvě. Švédové měli zpočátku úspěchy nad císařskou pěchotou, velkým útokem jízdy však Valdštejn situaci opět vyrovnal. Později však Švédové opět získali převahu a situace se stávala pro císařské nebezpečnou. V pozdních odpoledních hodinách přitáhl se svou osvědčenou jízdou císařský generál Pappenheim, kterého překotně povolal Valdštejn. Pappenheim ihned podnikl se svým plukem dravý protiútok, který již vítězící Švédy opět vrhl zpět, čímž nastala znovu rovnováha sil. Pappenheim sám v boji padl; zkrvavený písemný rozkaz Valdštejnův, který měl při bitvě u sebe, je vystaven ve vídeňském vojenském muzeu. Nastala noc, která ukončila krveprolití. Výsledek bitvy lze označit jako nerozhodný. Gustav Adolf, který se vrhl do nejhustší vřavy, padl zasažen dvěma střelami. Z významnějších švédských důstojníků padli: hrabě Brahe, generál Uslar, Arnošt z Anhaltu, plukovník Gerstorf i několik důstojníků z řad českých emigrantů. Počet padlého mužstva se odhaduje na straně Švédů na 4 000 až 5 000. U císařských padlo mimo Pappenheima (který prý vzkázal před smrtí Valdštejnovi, že rád umírá s vědomím, že nejzatvrzelejší nepřítel katolické víry, Gustav Adolf, již nežije), řada nejvyšších důstojníků. Raněni byli Piccolomini, Holk, Breuer, Trčka, Harrach a mnoho jiných. Počet padlého mužstva se přibližně rovnal témuž u Švédů. Valdštejn byl po celou dobu bitvy sužován bolestmi, které mu působila dna; byl proto nucen sesednout z koně a nechat se přenášet na nosítkách. Po bitvě u Lützenu odtáhli císařští do Čech, švédská armáda však zůstala v Sasku.


199-Postavení vojsk císařských a švédských nedaleko Lützenu. Bitevní postavení u Lützenu.

Postavení vojsk císařských a švédských nedaleko Lützenu. Bitevní postavení u Lützenu.

Lützen, Dne 06.11.1632

Na hořejší straně tisku je zobrazeno bojové postavení Švédů, u nichž je typické, že řady mušketýrů jsou rozestaveny mezi švadrony jezdectva a že palebná postavení lehkého dělostřelectva bývají zčásti v blízkosti bojových tvarů, ať pěchoty nebo jízdy. Postavení armády císařské je vyobrazeno na dolní polovině grafiky. Středem probíhá příkop, obsazený císařskými střelci, který hrál v průběhu bitvy významnou úlohu. Vpravo je kartuše s bojovými hesly obou armád: „Jesus Maria“ (tj. heslo císařských) a „Gott mit uns“ (tj. heslo Švédů). V polovině listu vpravo je hořící město Lützen.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Instructio aciei caesareanorum et Svecorum prope Luzzenam. Lützer Schlachtordnung.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 192/293

Po lokálních operacích u Norimberka-Fürtu v letních měsících r. 1632, které nevedly k rozhodujícímu výsledku, se obě armády, které tu ležely v bezprostřední blízkosti, rozešly. Král Gustav Adolf zůstal s částí svého vojska v Bavorsku, aby si tu zajistil strategické postavení proti vojsku Montecuccoliho, které ho ohrožovalo. Valdštejn táhl k severu, patrně s úmyslem napadnouti Bernarda Výmarského, který tam byl švédským králem oddisponován. Tímto pohybem se císařská armáda blížila k Sasku a kurfiřt Jan Jiří Saský ihned volal o pomoc jak Gustava Adolfa, tak i Bernarda Výmarského. Švédové neprodleně přitáhli a obě mocné armády, švédská a císařská, přišly do bezprostředního styku u Lützenu nedaleko Lipska. Dne 6. / 16. listopadu 1632 tu v pozdních dopoledních hodinách (pro hustou podzimní ranní mlhu) došlo k velké krvavé bitvě. Švédové měli zpočátku úspěchy nad císařskou pěchotou, velkým útokem jízdy však Valdštejn situaci opět vyrovnal. Později však Švédové opět získali převahu a situace se stávala pro císařské nebezpečnou. V pozdních odpoledních hodinách přitáhl se svou osvědčenou jízdou císařský generál Pappenheim, kterého překotně povolal Valdštejn. Pappenheim ihned podnikl se svým plukem dravý protiútok, který již vítězící Švédy opět vrhl zpět, čímž nastala znovu rovnováha sil. Pappenheim sám v boji padl; zkrvavený písemný rozkaz Valdštejnův, který měl při bitvě u sebe, je vystaven ve vídeňském vojenském muzeu. Nastala noc, která ukončila krveprolití. Výsledek bitvy lze označit jako nerozhodný. Gustav Adolf, který se vrhl do nejhustší vřavy, padl zasažen dvěma střelami. Z významnějších švédských důstojníků padli: hrabě Brahe, generál Uslar, Arnošt z Anhaltu, plukovník Gerstorf i několik důstojníků z řad českých emigrantů. Počet padlého mužstva se odhaduje na straně Švédů na 4 000 až 5 000. U císařských padlo mimo Pappenheima (který prý vzkázal před smrtí Valdštejnovi, že rád umírá s vědomím, že nejzatvrzelejší nepřítel katolické víry, Gustav Adolf, již nežije), řada nejvyšších důstojníků. Raněni byli Piccolomini, Holk, Breuer, Trčka, Harrach a mnoho jiných. Počet padlého mužstva se přibližně rovnal témuž u Švédů. Valdštejn byl po celou dobu bitvy sužován bolestmi, které mu působila dna; byl proto nucen sesednout z koně a nechat se přenášet na nosítkách. Po bitvě u Lützenu odtáhli císařští do Čech, švédská armáda však zůstala v Sasku.


208-Vlastní vyobrazení nové (vodní) cesty, která byla započata z Rýna pod Rheinbergem až po Moselu pod Venloem, která je již ukončena až po město Geldern i s 11 pevnostmi.

Vlastní vyobrazení nové (vodní) cesty, která byla započata z Rýna pod Rheinbergem až po Moselu pod Venloem, která je již ukončena až po město Geldern i s 11 pevnostmi.

Rheinberg, Dne 01.01.1633 (do 10.01.1633)

Rytina je provedena v podobě mapy, na pravé straně protéká Rýn, vlevo Mosela. Mezi oběma toky byl vybudován kanál, opatřený jedenácti pevnůstkami. Vlevo nahoře je ozdobná kartuše s latinským nápisem, z něhož je patrno, že stavbu kanálu dala provést arcivévodkyně Isabela Rakouská, vdova po arcivévodovi Albrechtovi, guvernérka Nizozemí. Vlevo je růžice, značící světové směry.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Abbildung der newen Fahrt, welche aus dem Rhein unter Rheinberg bisz in die Maesz unter Venlo angefangen und bereit bisz an die Stadt Geldern sampt 11 Forten fertig ist.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 203/184

Zobrazený a na tisku popsaný kanál, spojující Rýn s Moselou, se nezachoval; v příslušné odborné literatuře ani na mapách není o něm zmínka. Je však jisto, že již v 16. a 17. století byly budovány v Belgii a Nizozemí vodní cesty. Arcivévodkyně Isabela Clara se stala po smrti svého manžela místodržící Nizozemí dne 18. července 1621. Byla dcerou Filipa II. Španělského a jako španělská infantka se provdala 1. dubna 1599 za arcivévodu Albrechta Rakouského, tzv. pobožného. Zemřela dne 29. listopadu 1633, tedy bezprostředně po vybudování zobrazeného kanálu.


221-Zvláštní vyobrazení města Kostnice na Bodamském jezeře v podobě za obléhání roku 1633

Zvláštní vyobrazení města Kostnice na Bodamském jezeře v podobě za obléhání roku 1633

Kostnice, Dne 01.01.1633 (do 31.12.1633)

Na tisku je město zobrazeno perspektivně shora (z tzv. ptačí perspektivy), na jezeru se plaví lodě, vpravo je orientační buzola. Řeka Rýn protéká v pozadí mezi kopci. Na obloze pohledu je městský znak Kostnice s křížem, uvedený německý text je nad obrazem, dole je legenda 1–27.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Contrafactur der Statt Constantz am Bodensee wie solche währender Belägerung Anno 1633 im wesen gestanden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 214/312

Po smrti Gustava Adolfa u Lützenu velel švédským vojskům v západním Německu generál Gustav Horn, který po několika úspěších (např. Wieseloch, Benfeld, aj.) též oblehl Kostnici na Bodamském jezeře, která patřila k císařovým výspám v západním Německu. Když však císařský generál Aldringen se objevil ve Švábsku a po několika zdařilých krocích dobyl i město Biberach, odsadil se chvatně generál Horn od Kostnice z obav, že by císařští uzavřeli jeho spoje s hlavní švédskou armádou. Tím zůstala i Kostnice v rukou císařských.


222-Vyobrazení toku Vesery a v okolí ležících dolnosaských a vestfálských zemí, kde je nyní nejvíce švédských armád 1633.

Vyobrazení toku Vesery a v okolí ležících dolnosaských a vestfálských zemí, kde je nyní nejvíce švédských armád 1633.

Dne 01.01.1633 (do 31.12.1633)

Jde o poměrně primitivně kreslenou mapu území mezi Veserou a Rýnem, kterou bezpochyby ani zdaleka nelze považovat za shodnou se skutečnými topografickými podmínkami. Shora citovaný německý text je uveden nad mapou.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Entwurff desz Weserstrohmbs und der daherum ligenden Nider Sächsischen und Westphälischen Landen da jetziger Zeit die meiste schwedische Armeen sich befinden 1633.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 215/90

Rozlehlé území od toku Vesery až po Rýn se stalo těžištěm války po celý rok 1633. Válečné události té doby měly jen pomalý spád pro soustavná oficiální i tajná jednání, která vedl Valdštejn s nepřítelem. Nejvýznamnějšími událostmi té doby byly bojové akce sasko-výmarského vévody Bernarda, dobytí Řezna Švédy, bitva u Oldendorfu a Aldringenův pochod Švábskem. Téměř ke všem těmto bojovým událostem došlo na území, které je zobrazeno na této rytině. Geografická přesnost mapy jest však jen málo přibližná.


223-Pravé vyobrazení města Mohuče včetně nových hradeb, s lodním mostem a táborem, tak, jak v předchozí době vše stávalo. Roku 1633.

Pravé vyobrazení města Mohuče včetně nových hradeb, s lodním mostem a táborem, tak, jak v předchozí době vše stávalo. Roku 1633.

Mohuč, Dne 01.01.1633 (do 31.12.1633)

Na velkém prospektu Mohuče je v popředí vyobrazeno předměstí Cassel a tok Rýna, překlenutý mostem. Opodál je čtyřhranná hradba. Kresba města je provedena velmi pečlivě a malebně. Nad městem je nápis: „Archiepiscopalis Maguntia“, s městským erbem. Níže je legenda: 1–36.

Signace: M. Merian ad viv. delineavit et sculpsit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Wahre Bildnuss der Statt Maintz sampt den newen Schantzen, Schiffbrucken und Leger wie die selbe voriger Zeit im Wesen stund. Anno 1633.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 216/298

Mohuč – sídlo arcibiskupa, byla kdysi sama o sobě suverénním státem; mohučský arcibiskup byl jedním z duchovních kurfiřtů. Město bylo obsazeno Švédy dne 13. prosince 1631, v době, kdy po bitvě u Breitenfeldu švédská armáda zaplavila celé západní Německo. Švédové drželi město do r. 1635, kdy po vítězství císařských vojsk u Nördlingenu byly švédské pozice z velké části reokupovány.


209-„Obléhání Rheinbergu, zobrazeného se svými rozměry podle skutečnosti na příkaz jeho excelence knížete Bedřicha Jindřicha Nassavského. (Provedeno) podle díla známých a slavných umělců Petra Manteaua a Jakuba Culen-burgha roku 1633.

„Obléhání Rheinbergu, zobrazeného se svými rozměry podle skutečnosti na příkaz jeho excelence knížete Bedřicha Jindřicha Nassavského. (Provedeno) podle díla známých a slavných umělců Petra Manteaua a Jakuba Culen-burgha roku 1633.

Rheinberg, Dne 13.05.1633

Na velké mědirytině je zakreslen na levé straně oblouk toku Rýna a v tomto ohybu ležící město Rheinberg. V okolí je systém vodních cest a kanálů, různé šance a zákopy a tábory vojsk. Vlevo dole je mapa tohoto území s měřítkem; výše je figura rybáře držícího desku s dalším vyznačeným měřítkem. Shora uvedený latinský text je v ozdobné kartuši vlevo nahoře, naproti vpravo je rozvinutá stuha s legendou: 1–20. Vpravo dole je zobrazen profil opevňovacích zákopů s udáním rozměrů.

Signace: Amsterodami ex officina Johannis Blaev.
Autor: Blaev Jan, nakladatel v Amsterodamu

Originální název: Obsidio Rhinbercae ad vivum expressa cum suis dimensionibus ex mandato Excellentissimi Frederici Henrici Nassovii Principis. Auraici opera celebris et ingeniosi Artificis Petri Manteau et Jacobi Culen-burgh, Anno 1633.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 204/431

Bedřich Jindřich vévoda Oranžský z Nasavy převzal po smrti svého bratra v dvacátých letech 17. století řízení státních i vojenských záležitostí v Nizozemí. Zastával tyto úkoly tak schopně a úspěšně, že byl obdivován v každém ohledu, jako vojevůdce i jako diplomat a státník. Vedl úspěšnou válku proti Španělům, kteří hájili své staré državy v holandském Nizozemí (nynější Belgii) a dobyl postupně města Herzogenbusch, Venlo a důležitou pevnost Mastrich. Do sledu těchto bojových úspěchů patří i dobytí města a pevnosti Rheibergu, kterou drželo císařsko-španělské vojsko, dne 13. května 1633.


552-Vyobrazení střetnutí, jež podnikl švédský plukovník jezdectva I. N. Delloni před říšským městem Memmingenem ve Švábsku dne 4. června 1633 a v němž zvítězil malým počtem vojska.

Vyobrazení střetnutí, jež podnikl švédský plukovník jezdectva I. N. Delloni před říšským městem Memmingenem ve Švábsku dne 4. června 1633 a v němž zvítězil malým počtem vojska.

Memmingen, Dne 04.06.1633

Grafika je velmi jemně ryta. Vpravo nahoře, nedaleko města Memmingenu, se střetla nepřátelská vojska a nastává bitva. Opodál protéká řeka Iller. Na obraze je i několik vesnic označených jmény. Uprostřed dole je město Babenhausen, k němuž vede cesta od Memmingenu; na této cestě právě projíždí kolona vozů, jejichž průvodci mávají biči. Uvedený německý text je v obdélném poli vlevo nahoře.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung des Treffens so königlicher Schwedischer Oberster zu rosz I. N. Delloni vor der Reichstat Memmingen in Schwaben den 4. Juni 1633 Jahrs gehalten und mit wenig Volck obgesieget.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 204a/482D

Po smrti švédského krále Gustava Adolfa u Lützenu v listopadu 1632 chopil se velení švédské armády kancléř Axel Oxenstierna. Jeho nejlepšími generály byli Bernard Výmarský a Gustav Horn. U císařských vojsk velel v západním Německu Aldringen pod vrchním velením Valdštejna, který stál s hlavní armádou ve Slezsku. K významnějším bojovým akcím v té době nedošlo, především proto, že císařův vrchní velitel Valdštejn se zabýval spíše tajným, velezrádným vyjednáváním s nepřítelem, nežli bojovou činností. Do této doby spadá i vyobrazené střetnutí menšího oddílu Švédů pod plukovníkem Dellonim s císařskými jednotkami u Memmingenu ve Švábsku dne 4. června 1633, kde zvítězili Švédové.


211-Obraz bitvy, kterou úspěšně vybojoval nejjasnější vévoda Jiří z Lüneburku, generál švédský, a polní maršálek Kniphausen proti hrabatům z Gronsfeldu a Merodemu, císařským generálům dne 28. června / 8. července 1633 nedaleko města Oldendorfu nad Veserou.

Obraz bitvy, kterou úspěšně vybojoval nejjasnější vévoda Jiří z Lüneburku, generál švédský, a polní maršálek Kniphausen proti hrabatům z Gronsfeldu a Merodemu, císařským generálům dne 28. června / 8. července 1633 nedaleko města Oldendorfu nad Veserou.

Oldendorf, Dne 28.06.1633 (do 08.07.1633)

Velká plocha listu je zcela vyplněna bitvou u Oldendorfu. Dole v popředí jsou různé drobné vojenské scény. Je tu i naznačeno postavení švédských jednotek v obdélníkových formacích, které byly pro vojenské umění třicetileté války typické. Na rozvinuté stuze jsou uvedena švédská i císařská bojová hesla. Pod obrazem je legenda: 1–79.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Representatio pugnae qua illustr. Lüneburgensium dux Georgius, generalis svecus et campimarschallus Kniphusius comit. de Gronsfeld et Merode generales caesareanos 28. Juni / 8. Juli Anno 1633 prope oppidum Oldendorp ad Visurgim felicissimae debellavit.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 206/329

V době, kdy Valdštejn táhl se svou armádou do Horní Falce (západně Chebu) a Bernard Výmarský soustředil svá vojska v Bavorsku, nařídil švédský kancléř Axel Oxenstierna, vrchní velitel švédských vojsk po smrti Gustava Adolfa, aby vévoda Jiří z Brunšviku-Lüneburku a maršál Kniphausen odtáhli s vojskem k Veseře, poněvadž tu již nehrozilo nebezpečí ze strany vévody lotrinského. Při tomto strategickém pohybu se střetli Švédové s císařským vojskem pod velením generálů Gronsfelda a Merodeho u Oldendorfu, nedaleko Hamelnu v Hessensku. Došlo k velké, krvavé bitvě, v níž císařští podlehli. Na bojišti zůstalo přibližně 5 000 císařských mužů, dalších 2 500 mužů bylo zajato a ukořistěno 13 děl, 70 bojových standart a všechny zásoby proviantu i střeliva. Generál Merode byl těžce raněn a zemřel nedlouho potom v Kolíně n/Rýnem. Po tomto úspěchu se pak Švédové rozptýlili po celém Vestfálsku.


212-Podivný ústup císařských z bitvy, která se udála dne 28. června / 8. července 1633 u Oldendorfu.

Podivný ústup císařských z bitvy, která se udála dne 28. června / 8. července 1633 u Oldendorfu.

Oldendorf, Dne 28.06.1633 (do 08.07.1633)

Podivný ústup císařských z bitvy, která se udála dne 28. června / 8. července 1633 u Oldendorfu. 1. generálmajora Böninghaussena, 2. generála hraběte z Gronsfeldtu a  3. plukovníka Geleena, svobodného pána z Wachtendoncku, velitele ve Wolffenbüttelu. Vytištěno roku 1633. Pod tímto nadpisem jsou vyobrazeny 3 postavy: 1. generálmajor Böninghausen ujíždí na koni, 2. generál Gronsfeldt je odnášen na kusu dřeva dvěma vojáky, 3. plukovník Geleen prchá pěšky jako arkebusír. Pod každou zobrazenou figurou je satirický verš, ironizující způsob útěku jednotlivých důstojníků. Jde o propagační leták vydaný protestanty, který zesměšňuje překotný útěk císařských velících důstojníků z bitvy u Oldendorfu r. 1633.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wunderbare Retirada der Kayserischen ausz dem bey Oldendorff den 28. Juni, 8. Juli 1633 beschehenen Treffens.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 207/81

V době, kdy Valdštejn táhl se svou armádou do Horní Falce (západně Chebu) a Bernard Výmarský soustředil svá vojska v Bavorsku, nařídil švédský kancléř Axel Oxenstierna, vrchní velitel švédských vojsk po smrti Gustava Adolfa, aby vévoda Jiří z Brunšviku-Lüneburku a maršál Kniphausen odtáhli s vojskem k Veseře, poněvadž tu již nehrozilo nebezpečí ze strany vévody lotrinského. Při tomto strategickém pohybu se střetli Švédové s císařským vojskem pod velením generálů Gronsfelda a Merodeho u Oldendorfu, nedaleko Hamelnu v Hessensku. Došlo k velké, krvavé bitvě, v níž císařští podlehli. Na bojišti zůstalo přibližně 5 000 císařských mužů, dalších 2 500 mužů bylo zajato a ukořistěno 13 děl, 70 bojových standart a všechny zásoby proviantu i střeliva. Generál Merode byl těžce raněn a zemřel nedlouho potom v Kolíně n/Rýnem. Po tomto úspěchu se pak Švédové rozptýlili po celém Vestfálsku.


213-Skutečný nákres, jakým způsobem bylo město Hameln jeho knížecí milostí vévodou Jiřím z Lüneburgu obléháno a konečně dobyto předáním.

Skutečný nákres, jakým způsobem bylo město Hameln jeho knížecí milostí vévodou Jiřím z Lüneburgu obléháno a konečně dobyto předáním.

Hameln, Dne 01.07.1633 (do 31.07.1633)

Uprostřed tisku je zobrazeno pevné město Hameln. Nad městem protéká Vesera, překlenutá dvěma mosty, opodál vlevo je říčka Hammel. Město samo je obehnáno šancemi a různými opevňovacími stavbami a sevřeno obléhajícím vojskem. Pozadí obrazu tvoří les. V popředí jsou kresleny figury jezdce a pěšího vojína. Vpravo je čtvercové pole s legendou: A–D.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentlicher Abriss welcher Gestalt die Stadt Hameln von Ihrer Fürstl. Gnaden Herzog Georgen von Lüneburg belägert und endlich durch Uibergebung eingenommen worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 208/83

Po bitvě u Oldendorfu dne 8. července 1633, v níž byli císařští drtivě poraženi, stala se situace města Hameln nad Veserou, které drželi císařští, neúnosnou. Jan Jiří z Brunšviku-Lüneburgu oblehl Hameln již v červenci 1633 a posádka se bez většího vzdala na základě dohody.


210-Přesná mapa bitvy, v níž slavný vévoda Jan Jiří Lüneburský, švédský generál atd. vítězně bojoval s císařskými generály, hrabaty Gronsfeldem a Merodem dne 28. června / 8. července 1633 nedaleko Oldendorfu.

Přesná mapa bitvy, v níž slavný vévoda Jan Jiří Lüneburský, švédský generál atd. vítězně bojoval s císařskými generály, hrabaty Gronsfeldem a Merodem dne 28. června / 8. července 1633 nedaleko Oldendorfu.

Oldendorf, Dne 08.07.1633

Obraz je podélně rozdělen dvěma vodními toky. Na prostředním poli zuří bitva a leží tu mnoho mrtvých a raněných. Nahoře je zobrazen útěk císařských vojsk, v popředí je seřadiště vozů se zásobami a stojí tu dva vojíni. Vlevo dole jsou vyobrazeni vévoda Lüneburský, generál Gustav Gustavson a polní maršálek Kniphausen.

Signace: neuvedena
Autor: Lehausen Regnerus, mědirytec

Originální název: Genuina cartagraphe praelii, quo inclytus Lüneburgensium dux Joh. Georgius, generalis svedicus etc. cum comitibus de Gronsfeld et Merode generalibus caesareanis 28. iun. / 8. iul. 1633 prope Oldendorp felicissime decertavit. Per supremum castrorum metaforem et architektům Oluf Hanson delineata. Regnerus Lehausen sculpsit. Fredericus Hulsius excudit.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 205/91

V době, kdy Valdštejn táhl se svou armádou do Horní Falce (západně Chebu) a Bernard Výmarský soustředil svá vojska v Bavorsku, nařídil švédský kancléř Axel Oxenstierna, vrchní velitel švédských vojsk po smrti Gustava Adolfa, aby vévoda Jiří z Brunšviku-Lüneburku a maršál Kniphausen odtáhli s vojskem k Veseře, poněvadž tu již nehrozilo nebezpečí ze strany vévody lotrinského. Při tomto strategickém pohybu se střetli Švédové s císařským vojskem pod velením generálů Gronsfelda a Merodeho u Oldendorfu, nedaleko Hamelnu v Hessensku. Došlo k velké, krvavé bitvě, v níž císařští podlehli. Na bojišti zůstalo přibližně 5 000 císařských mužů, dalších 2 500 mužů bylo zajato a ukořistěno 13 děl, 70 bojových standart a všechny zásoby proviantu i střeliva. Generál Merode byl těžce raněn a zemřel nedlouho potom v Kolíně n/Rýnem. Po tomto úspěchu se pak Švédové rozptýlili po celém Vestfálsku.


214-Pravdivé vyobrazení střetnutí, které se událo mezi švédskými a lotrinskými armádami dne 31. července roku 1633 u Pfaffenhofenu, kde Švédové „získali pole“ (tj. zvítězili).

Pravdivé vyobrazení střetnutí, které se událo mezi švédskými a lotrinskými armádami dne 31. července roku 1633 u Pfaffenhofenu, kde Švédové „získali pole“ (tj. zvítězili).

Pfaffenhofen, Dne 31.07.1633

Bitva je zobrazena na levé třetině listu, vpravo je město Pfaffenhofen, v pozadí na pahorku hrad Lichtenberg a opodál vesnice Rinkelsdorf. Pod obrazem je legenda: A–N a příslušná vysvětlení.

Signace: M. Merian fecit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Wahrhaffte verzeichnusz des Treffens so zwischen den Schwedischen und Lothringischen Armeen den 31. Julli Anno 1633 bei Pfaffenhouen geschehen und die Schwedischen das feld erhalten.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 209/327

V době mezi smrtí švédského krále Gustava Adolfa u Lützenu v listopadu 1632 a zavražděním Valdštejna v Chebu v únoru 1634 nastala jakási stagnace bojových událostí, která byla vyvolána především skutečností, že Valdštejn se zabýval intenzivním tajným vyjednáváním s nepřítelem. Ale i Švédové nebyli příliš aktivní a potřebovali po několika krvavých bitvách a po ztrátě svého krále a vojevůdce klid a odpočinek. Na vedlejších bojištích však, zejména na horním toku Rýna, došlo k operacím místního významu. Švédský velitel, rýnský hrabě Oto Ludvík tu obsadil v červnu 1633 rakouská „lesní města“ a oblehl Breisach. Vévodu Karla Lotrinského, který soustředil svá vojska u alsaského Zabernu a pak postoupil k Pfaffenhofenu, porazil tu dne 31. července 1633 švédský velitel, falckrabí Kristian z Birkenfeldu. Město Pfaffenhofen leží přibližně 35 km západně od Štrasburku.


215-Zvláštní výkres pevnosti Lichtenau, včetně polohy v kraji, která byla 1. srpna jménem jeho knížecí milosti vévody Bernarda z Výmaru atd. obléhána a mladým hrabětem z Thurnu dne 24. srpna dohodou zpět dobyta. 1633.

Zvláštní výkres pevnosti Lichtenau, včetně polohy v kraji, která byla 1. srpna jménem jeho knížecí milosti vévody Bernarda z Výmaru atd. obléhána a mladým hrabětem z Thurnu dne 24. srpna dohodou zpět dobyta. 1633.

Lichtenau, Dne 01.08.1633 (do 24.08.1633)

Na obraze je pevnost Lichtenau s okolím, ležící přibližně 20 km jihozápadně od Ansbachu v Bavorsku. Na tisku je zakreslena řeka francká Resa. V popředí je tmavý les. Nad Lichtenau je městský erb, naproti je portrét Jana Jakuba hraběte Thurna s erbem. Vlevo nahoře je legenda: A–F.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentlicher Abrisz der Vöstung Lichtenau sampt dem Marck und Gelegenheit welche dero 1. Augusti in Namen ihr. Fürstlich. Gna. Hörtzog Bernhart von Weinmar etc. durch den jungen Grafen von Thurn ist belägert worden und den 24. dis mit Accort wieder eingenommen. 1633.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 210/225a

V době mezi bitvou u Lützenu a chebskou vraždou, kdy vládl na hlavních dějištích války (ve středním Německu) poměrný klid zbraní, zabýval se Bernard Výmarský, hlavní vojevůdce Švédů po smrti Gustava Adolfa, bojovými operacemi místního významu v Bavorsku. Oblehl i město a pevnost Lichtenau dne 1. srpna a již 24. srpna 1633 je dobyl dohodou s císařskou posádkou jeho podřízený mladý důstojník Jan Jakub hrabě Thurn-Velsassina.


218-Obléhání Nancy.

Obléhání Nancy.

Nancy, Dne 25.09.1633

Mědirytina je velmi jemně provedena a představuje město Nancy s okolím. Ve velkém oblouku kolem města jsou zákopy obléhajících. Nahoře vlevo i vpravo jsou průřezy fortifikačních staveb v ozdobných kartuších, vpravo dole je měřítko. Pod obrazem je: 1. věnování králi Ludvíku XIII. od R. Disiette 2. popis obléhání Nancy, rozčleněný podle písmen A–Z a oslavující Ludvíka XIII. 3. topografický popis obléhání 4. sonet, oslavující hrdinné dobytí Nancy

Signace: A Paris chez Melchior Tavernier.
Autor: Tavernier Melchior, rytec, tiskař a nakladatel v Paříži

Originální název: La siége de Nancy

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 211/419

Po potlačení vnitřních nepokojů, které byly vyvolány vzpurnou francouzskou šlechtou, která se nechtěla podrobit mocnému kancléři Ludvíka XIII., obrátil kardinál Richelieu svou pozornost na zahraniční záležitosti. Pokusil se především ohrozit vliv a moc říše římsko-německé na východních hranicích Francie. Hlavně v Lotrinsku zasahovaly državy císařovy až do francouzského vnitrozemí, biskupství Metz, Toul a Verdun spadla pod jurisdikci říše. Tyto politické záměry řešila Francie válkou. Většina měst se dobrovolně podrobila Francouzům, mezi nimi i Trevír. I kolínský arcibiskup byl nucen postoupit „ochranu“ krále Ludvíka XIII. Do sledu těchto bojových operací spadá i dobytí města Nancy Ludvíkem XIII. dne 25. září 1633.


219-Vlastní nákres steinavské hradby ve Slezsku i se střetnutím, jež se tam událo roku 1633.

Vlastní nákres steinavské hradby ve Slezsku i se střetnutím, jež se tam událo roku 1633.

Steinov, Dne 12.10.1633

Obraz je rozdělen tokem Odry, vlevo nad Odrou je město Steinov v plamenech, po obou stranách řeky tzv. steinovská šance, obklopená postavením císařských vojsk. V levém popředí je vozatajstvo a jeden jezdec. Uvedený německý text je nad obrazem, dole je legenda: A–I.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentlücher Abrisz der Steinawer Schantz in Schlesien sampt dem daselbst gehaltenen Treffen Anno 1633.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 212/334

Po velké bitvě u Lützenu v listopadu 1632 stáhl Valdštejn svou armádu do prostoru Saska a Slezska, zatímco v jihozápadním Německu pokračovaly boje mezi menšími švédskými a bavorskými jednotkami. Ve svém neujasněném strategickém a politickém pojetí, které již tehdy bylo vedeno velezrádnými pohnutkami, uzavřel Valdštejn krátkodobé příměří s nepřítelem, které vypršelo dne 21. září 1633. Aby se nyní nemusel střetnout se silnou švédsko-saskou armádou, která stála proti němu, použil lsti. Dal rozšířit zprávu, že vyslal generála Piccolominiho s větším vojskem, aby dobyl Torgavu a překročil Labe. Jakmile se tato zpráva donesla saskému veliteli Arnimovi, ihned odštěpil své saské jednotky od Švédů a překotně odtáhl bránit ohrožené Braniborsko. Valdštejnova armáda zatím nečinně stála za Lužickými horami a teprve po Arnimově odchodu se dala neprodleně na pochod k Odře. Švédové stáli u Steinova. Valdštejnův důstojník, hrabě Schaffgotsch přebrodil s 8 000 císařskými kyrysníky Odru, obrátil tím proti sobě švédskou jízdu a postavil se na pravém břehu řeky proti švédskému táboru. Současně se však objevil i Valdštejn se svým oddílem u Steinova na levém břehu Odry. Tím byli Švédové, kteří čítali 5 000 mužů, zcela zaskočeni a obklíčeni císařskými, jichž bylo přibližně 30 000 mužů. 70 děl bylo namířeno na obklíčenou armádu; Valdštejn poskytl švédským velitelům, staršímu hraběti Thurnovi a generálu Duvalovi jen 30 minut času k uvážení, zda přijmou podmínky kapitulace. Za těchto okolností se Švédové pochopitelně vzdali. Ve své suverénní velkorysosti pak propustil Valdštejn na svobodu všechny švédské generály, plukovníky a hejtmany. Thurna a Duvala pak později však přece zajal a donutil prvého, aby vydal otevřený list velitelům všech pevných míst, obsazených Švédy, aby se Valdštejnovi vzdali. Po osmi dnech pak propustil Thurna proti vůli Vídně. Duval uprchl sám ze zajetí.


220-Obléhání a dobytí města Řezna na Dunaji její knížecí milostí, vévodou Bernardem Výmarským, jež se událo počátkem zimního měsíce 1633.

Obléhání a dobytí města Řezna na Dunaji její knížecí milostí, vévodou Bernardem Výmarským, jež se událo počátkem zimního měsíce 1633.

Řezno, Dne 15.11.1633

V levém popředí leptu je obraz vévody výmarského na koni, s maršálskou holí v ruce. Na pravé straně listu je město Řezno. Vojenské akce, spojené s obléháním města, nejsou zakresleny v plném rozsahu; je tu jen několik drobných vojenských scén. Na obloze jsou dva andělé s vavřínovým věncem a ratolestmi; dva další andělíčci drží rozvinutou stuhu s nápisem: „Soli Deo gloria“, v rohu listu je řezenský městský erb, tj. dva zkřížené klíče.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belägerung und Eroberung der Statt Regensburg an der Donaw, durch Ihr. Fürstl. G. Hertz. Bernhardten vom Weym. Zu anfangdes Winthers monats 1633 verrichtet.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 213/103

Po smrti krále Gustav Adolfa u Lützenu převzal švédský kancléř Axel Oxenstierna vedení politických i vojenských záležitostí. Otázka velení armády byla pochopitelně v současné době nejvýznamnějším úkolem. Vévoda Bernard Výmarský byl hlavním švédským vojevůdcem a táhl se svou armádou ze Saska do Bavorska, kde generál Gustav Horn byl ohrožován bavorským vojskem. Vleklý průběh bojových událostí, který byl pro tuto fázi války třicetileté charakteristický, byl vyvolán především Valdštejnovou váhavostí a nerozhodností. Obratnými, leč dvojakými jednáními, která se pohybovala od loajálnosti k císaři až po zradu, a která především sledovala jeho osobní prospěch a dosažení jeho politických aspirací, oddaloval zásah na pomoc ohroženému Bavorsku. Bernard Výmarský zatím připravil nerušeně situaci pro dobytí Řezna protestanty, což se mu také podařilo bez zvláštní námahy dne 15. listopadu 1633, jistě i s pomocí Valdštejnovy váhavosti, ne-li jeho přímou sabotáží.


224-Vlastní vyobrazení vraždy, spáchané v Chebu dne 15. února roku 1634 na vévodovi z Frýdlantu a několika jiných císařských plukovnících a důstojnících.

Vlastní vyobrazení vraždy, spáchané v Chebu dne 15. února roku 1634 na vévodovi z Frýdlantu a několika jiných císařských plukovnících a důstojnících.

Cheb, Dne 25.02.1634

Rytina je rozdělena podélně na dvě pole. Na horní části je zobrazena scéna zavraždění důstojníků a stoupenců vévody frýdlantského. V jídelně je mnoho bojujících a střílejících osob; na stole jsou připravena jídla, ubrus je stržen. Druhý díl tisku zobrazuje Valdštejna v nočním úboru. Stojí v ložnici, v pozadí je stůl s hořící svíčkou, v rohu komnaty je jeho lože s nebesy. Dveřmi prudce pronikají tři vojáci, z nichž první (hejtman Deveroux) se chystá probodnout Valdštejna partyzánou – bodná dvousečná zbraň s dlouhým ratištěm. Ostatní jsou ozbrojeni kordy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Vorbildung der zu Eger an dem Herzogen von Friedland und etlich andern Keyserlichen Obristen und Offizieren den 15. Febr. dess 1634 Jahrs verübten Mordthat.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 217/95

Když Valdštejnova zrádcovská činnost došla sluchu ve Vídni a nebylo již pochyb, že se hodlá chopiti českého trůnu, vydal císař rozkaz chopiti se jeho osoby živé nebo mrtvé. Zavraždění Valdštejna a jeho druhů Illova, Trčky, Kinského a Neumanna v Chebu dne 25. února 1634 bylo však důsledkem okamžité vzniknuvší situace a bylo o něm rozhodnuto císařovými exekutory teprve těsně před uskutečněním, poněvadž neměli jiné volby. V chebském zámku byla sjednána večeře, které se zúčastnili – mimo čtyř shora jmenovaných Valdštejnových důvěrníků – i císařští důstojníci Gordon a Buttler, kteří se lstivě vydávali za přátele vévody frýdlantského. Téhož dne k večeru přibyl znenadání do Chebu František Sasko-Lauenburský, Valdštejnův obdivovatel a věrný přítel. Císařovi důvěrníci v tom viděli zjevné ohrožení svých záměrů, a rozhodli se proto jednat bezodkladně. Večeře již probíhala, když zcela nečekaně vtrhlo několik důstojníků a vojáků Buttlerova pluku do jídelny s voláním: „Kdo je tu císařský?“. Nato ihned vstali Gordon a Buttler, k nimž se připojil i Leslie a vykřikli: „Vivat Ferdinand“. Vetřelci se vrhli na hodující důstojníky, kteří neměli u stolu své zbraně. Kinský byl ihned proboden, Illov byl usmrcen třemi údery, když se snažil zmocniti se svého kordu. Trčkovi se však podařilo uchopit kord a bránil se houževnatě; tupil Gordona nadávkami, v boji roztříštil Deverauxovi kord, usmrtil dva dragouny a smrtelně zranil hejtmana Lerda. Sám byl zasažen třemi ranami do tváře, rány, vedené na jeho tělo byly neúčinné, poněvadž byl oděn do silného koženého kabátu. Konečně však přece podlehl přesile a byl usmrcen. Rytmistr Neumann unikl do kuchyně, byl zde však dostižen a zabit. K této krvavé události došlo v 20 hod., vanul silný vítr, který přehlušil hluk boje, a tím usnadnil nerušenou exekuci. Hejtman Deveroux pak odešel s šesti halapartníky k domu, v němž byl ubytován Valdštejn, který se právě chystal na lože. Uslyšel v městě nezvyklý hluk a nářek hraběnky Kinské a Trčkové, které oplakávaly své mrtvé muže. Zvolal tedy na stráže před svou komnatou: „Co se to děje?“. Vtom však již Deverouxovi muži přemohli vévodovy osobní stráže a vnikli do ložnice, v níž stál Valdštejn v nočním oděvu u svého lůžka. Hejtman Deveroux, držící pohotově partyzánu, zvolal na vévodu: „Jsi ničema a musíš zemřít!“. Ten však neodpověděl a po opětném zvolání: „Musíš zemřít!“, probodl Valdštejnovu hruď, a tím jej na místě usmrtil.


534-Pravdivé vyobrazení zemřelého Alberta z Valdštejna, bývalého císařského polního generalissima, a dále jakým způsobem byl i s 4 dalšími rebely pro chystanou křivou přísahu a spiknutí zabit v Chebu roku 1634, dne 25. února.

Pravdivé vyobrazení zemřelého Alberta z Valdštejna, bývalého císařského polního generalissima, a dále jakým způsobem byl i s 4 dalšími rebely pro chystanou křivou přísahu a spiknutí zabit v Chebu roku 1634, dne 25. února.

Dne 25.02.1634

Uprostřed na oválném poli je portrét Valdštejnův s dobovou špičatou bradkou a knírem. Má široký stojatý límec a šerpu přes hruď. V dalších čtyřech oválných polích jsou tato vyobrazení: hostina na chebském zámku při vstupu vrahů, jeden z nich, patrně Gordon, volá: „Vivat casa d´Austria!“. Zavraždění účastníků hostiny, Kinského, Trčky, Illova a rytmistra Neumanna. Zavraždění Valdštejna v ložnici hejtmanem Deverouxem. Odvlečení mrtvých těl, kolem stojí vojáci a jeden důstojník s holí. Pod těmito obrazy je obsáhlý německý text, který podrobně, ovšem tendenčně z hlediska strany císařské, líčí průběh celé události. Pozoruhodná je tu zmínka, že vévoda sasko-lauenburský přijel týž večer do Chebu s větším oddílem vojska, aby poskytl Valdštejnovi ochranu.

Signace: Daniel Manasser Bürger & Kupferstecher von Augspurg, jesiger Zeitt zur Grätz
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Abconterfech desz weilandt Alberti von Wallenstain gewesten Khayserischen feldt-Generalissimi, Sowol auch wass gestalt er sambt 4 anderen Rebellen umb vorgehabten Maynaydigen Conspiration zu Eger im Jahr 1634 den 25. Februari umbgebracht worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 218/104

Když Valdštejnova zrádcovská činnost došla sluchu ve Vídni a nebylo již pochyb, že se hodlá chopiti českého trůnu, vydal císař rozkaz chopiti se jeho osoby živé nebo mrtvé. Zavraždění Valdštejna a jeho druhů Illova, Trčky, Kinského a Neumanna v Chebu dne 25. února 1634 bylo však důsledkem okamžité vzniknuvší situace a bylo o něm rozhodnuto císařovými exekutory teprve těsně před uskutečněním, poněvadž neměli jiné volby. V chebském zámku byla sjednána večeře, které se zúčastnili – mimo čtyř shora jmenovaných Valdštejnových důvěrníků – i císařští důstojníci Gordon a Buttler, kteří se lstivě vydávali za přátele vévody frýdlantského. Téhož dne k večeru přibyl znenadání do Chebu František Sasko-Lauenburský, Valdštejnův obdivovatel a věrný přítel. Císařovi důvěrníci v tom viděli zjevné ohrožení svých záměrů, a rozhodli se proto jednat bezodkladně. Večeře již probíhala, když zcela nečekaně vtrhlo několik důstojníků a vojáků Buttlerova pluku do jídelny s voláním: „Kdo je tu císařský?“. Nato ihned vstali Gordon a Buttler, k nimž se připojil i Leslie a vykřikli: „Vivat Ferdinand“. Vetřelci se vrhli na hodující důstojníky, kteří neměli u stolu své zbraně. Kinský byl ihned proboden, Illov byl usmrcen třemi údery, když se snažil zmocniti se svého kordu. Trčkovi se však podařilo uchopit kord a bránil se houževnatě; tupil Gordona nadávkami, v boji roztříštil Deverauxovi kord, usmrtil dva dragouny a smrtelně zranil hejtmana Lerda. Sám byl zasažen třemi ranami do tváře, rány, vedené na jeho tělo byly neúčinné, poněvadž byl oděn do silného koženého kabátu. Konečně však přece podlehl přesile a byl usmrcen. Rytmistr Neumann unikl do kuchyně, byl zde však dostižen a zabit. K této krvavé události došlo v 20 hod., vanul silný vítr, který přehlušil hluk boje, a tím usnadnil nerušenou exekuci. Hejtman Deveroux pak odešel s šesti halapartníky k domu, v němž byl ubytován Valdštejn, který se právě chystal na lože. Uslyšel v městě nezvyklý hluk a nářek hraběnky Kinské a Trčkové, které oplakávaly své mrtvé muže. Zvolal tedy na stráže před svou komnatou: „Co se to děje?“. Vtom však již Deverouxovi muži přemohli vévodovy osobní stráže a vnikli do ložnice, v níž stál Valdštejn v nočním oděvu u svého lůžka. Hejtman Deveroux, držící pohotově partyzánu, zvolal na vévodu: „Jsi ničema a musíš zemřít!“. Ten však neodpověděl a po opětném zvolání: „Musíš zemřít!“, probodl Valdštejnovu hruď, a tím jej na místě usmrtil.


226-Původní vyobrazení a zpráva, jakým způsobem byl v Chebu popraven císařský generál vévoda z Frýdlantu i s několika dalšími plukovníky a důstojníky dne 15. února 1634.

Původní vyobrazení a zpráva, jakým způsobem byl v Chebu popraven císařský generál vévoda z Frýdlantu i s několika dalšími plukovníky a důstojníky dne 15. února 1634.

Dne 25.02.1634

Na mědirytině jsou 4 oddělené obrazy, na nichž jsou tyto scény: 1. Násilné vniknutí ozbrojeného oddílu do chebského zámku a potyčka v kuchyni. 2. Zavraždění Kinského, Trčky, Illova a Neumanna při hostině. 3. Zavraždění Valdštejna v ložnici hejtmanem Deverouxem. 4. Valdštejnova mrtvola je vynášena na nádvoří. Mezi zobrazenými scénami je tento nápis: „Alberti ducis Fridlandini militiae caesareanae generalissimi et aliorum quorundam ducum et officiorum caedes, Egrae die 15. Februar. anni 1634.“ Pod obrazovou částí tisku je obsáhlý německý text ve třech sloupcích, který komentuje chebskou vraždu s tendencí strany Valdštejnovy.

Signace: M. Merian fecit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Eigentliche Vorbildung und Bericht welcher Gestalt der Keyserliche General Hertzog von Friedland beneben etlich anderen Obristen und Officieren zu Eger hingerichtet worden den 15. Feber 1634.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 219/224

Když Valdštejnova zrádcovská činnost došla sluchu ve Vídni a nebylo již pochyb, že se hodlá chopiti českého trůnu, vydal císař rozkaz chopiti se jeho osoby živé nebo mrtvé. Zavraždění Valdštejna a jeho druhů Illova, Trčky, Kinského a Neumanna v Chebu dne 25. února 1634 bylo však důsledkem okamžité vzniknuvší situace a bylo o něm rozhodnuto císařovými exekutory teprve těsně před uskutečněním, poněvadž neměli jiné volby. V chebském zámku byla sjednána večeře, které se zúčastnili – mimo čtyř shora jmenovaných Valdštejnových důvěrníků – i císařští důstojníci Gordon a Buttler, kteří se lstivě vydávali za přátele vévody frýdlantského. Téhož dne k večeru přibyl znenadání do Chebu František Sasko-Lauenburský, Valdštejnův obdivovatel a věrný přítel. Císařovi důvěrníci v tom viděli zjevné ohrožení svých záměrů, a rozhodli se proto jednat bezodkladně. Večeře již probíhala, když zcela nečekaně vtrhlo několik důstojníků a vojáků Buttlerova pluku do jídelny s voláním: „Kdo je tu císařský?“. Nato ihned vstali Gordon a Buttler, k nimž se připojil i Leslie a vykřikli: „Vivat Ferdinand“. Vetřelci se vrhli na hodující důstojníky, kteří neměli u stolu své zbraně. Kinský byl ihned proboden, Illov byl usmrcen třemi údery, když se snažil zmocniti se svého kordu. Trčkovi se však podařilo uchopit kord a bránil se houževnatě; tupil Gordona nadávkami, v boji roztříštil Deverauxovi kord, usmrtil dva dragouny a smrtelně zranil hejtmana Lerda. Sám byl zasažen třemi ranami do tváře, rány, vedené na jeho tělo byly neúčinné, poněvadž byl oděn do silného koženého kabátu. Konečně však přece podlehl přesile a byl usmrcen. Rytmistr Neumann unikl do kuchyně, byl zde však dostižen a zabit. K této krvavé události došlo v 20 hod., vanul silný vítr, který přehlušil hluk boje, a tím usnadnil nerušenou exekuci. Hejtman Deveroux pak odešel s šesti halapartníky k domu, v němž byl ubytován Valdštejn, který se právě chystal na lože. Uslyšel v městě nezvyklý hluk a nářek hraběnky Kinské a Trčkové, které oplakávaly své mrtvé muže. Zvolal tedy na stráže před svou komnatou: „Co se to děje?“. Vtom však již Deverouxovi muži přemohli vévodovy osobní stráže a vnikli do ložnice, v níž stál Valdštejn v nočním oděvu u svého lůžka. Hejtman Deveroux, držící pohotově partyzánu, zvolal na vévodu: „Jsi ničema a musíš zemřít!“. Ten však neodpověděl a po opětném zvolání: „Musíš zemřít!“, probodl Valdštejnovu hruď, a tím jej na místě usmrtil.


228-Pravdivé vyobrazení města Memmingenu i s obléháním, jež se událo r. 1634.

Pravdivé vyobrazení města Memmingenu i s obléháním, jež se událo r. 1634.

Memmingen, Dne 01.03.1634 (do 31.03.1634)

Uprostřed listu je vyobrazeno obléhání města Memmingen, opodál protéká řeka Iller a potok Buxach. Nahoře vpravo u břehu řeky je hlavní stan švédského maršálka Gustava Horna. Shora citovaný text je nad obrazem v podélné kartuši, vlevo je erb města Memmingen, ovinutý vavřínovým věncem. Rytina je pozoruhodná svým jemným provedením.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrhaffte Contrafactur der Statt Memmingen sampt der Belagerung Anno 1634.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 221/339

V prvních letech po smrti Gustava Adolfa u Lützenu byly bojové akce Švédů plánovány vévodou Bernardem Výmarským, polním maršálkem Gustavem Hornem a kancléřem Oxenstiernou. Tito tři však měli obvykle různé strategické názory, a proto docházelo k rozporům. Bernard Výmarský zamýšlel tažení do dědičných zemí rakouských, Oxenstierna a jeho zeť generál Gustav Horn však pokládali za užitečnější opevnit a zajistit dobytá území. Bernard Výmarský pak požádal Horna, aby mu pomohl dobýt město Amberg, což však onen odmítal a zůstal v Horním Švábsku, kde byl zaměstnán okupací tohoto území. Hornovo stanovisko bylo též v intencích kancléře Oxenstierny, který též nepovažoval dobytí Ambergu za důvod k zásahu. Při svých místních operacích v Horním Švábsku oblehl Gustav Horn i město Memmingen, které bylo obsazeno císařsko-bavorskými jednotkami. Memmingen leží přibližně 80 km severovýchodně od Bodamského jezera. K popsanému obléhání došlo v jarních měsících roku 1634.


227-Původní vyobrazení polní bitvy v horním Alsasku, která se udála dne 2. března 1634 a v níž císařští byli poraženi jeho excelencí, panem rýnským hrabětem Otou Ludvíkem.

Původní vyobrazení polní bitvy v horním Alsasku, která se udála dne 2. března 1634 a v níž císařští byli poraženi jeho excelencí, panem rýnským hrabětem Otou Ludvíkem.

Horní Alsasko, Dne 02.03.1634

Tisk zobrazuje bitvu mezi císařskými a švédskými vojsky. Vpravo je hustý les, označený nápisem: „Der Löwen Wald“, v pozadí je zámek Hirtenstein, pod nímž protéká říčka Thur. Uprostřed obrazu je střetnutí obou vojsk, císařští prchají směrem k levému okraji tisku. Vpravo dole je jezdectvo a trubači. Pod obrazem je legenda: 1–21, německý text je nahoře.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Vorbildung der Feldschlacht im oberen Elsasz den 2. Martii 1634 vorgangen darinn die Kayserliche von Ihr. Excel. Herrn Rheingraf Otto Ludwig geschlagen worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 220/265

Jedná se o bitvu, která se udála v Horním Alsasku u Wattweileru, přibližně 15 km severozápadně od Mühlhausenu, nedaleko řeky Thur. V tomto prostoru operovali tehdy císařští pod velením vévody Lotrinského a švédské vojsko pod rýnským hrabětem Otou Ludvíkem. Mezi oběma protivníky došlo zde dne 2. března 1634 k vyobrazenému střetnutí, v němž byli císařští poraženi.


229-Původní vyobrazení tuhého střetnutí, jež se událo mezi císařskými a kurfiřtsko-saskými armádami u Lehnice 1634.

Původní vyobrazení tuhého střetnutí, jež se událo mezi císařskými a kurfiřtsko-saskými armádami u Lehnice 1634.

Lehnice, Dne 03.05.1634

Celá obrazová plocha tisku je vyplněna hustou bitevní vřavou, částečně zahalenou kouřem z pálících děl. V levém pozadí je město Lehnice. V popředí jsou drobné vojenské scény, mistrně provedené. Nad obrazem je uvedený německý text, dole je legenda: A–Q.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Abbildung des hartten Treffens so zwischen den Kays: und Chursächsischen Armeen bey Lignitz vorgangen 1634.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 222/301

Po chebské vraždě v únoru 1634 zůstaly ve Slezsku proti Sasům jen slabší císařské jednotky. Byl tu i slabší oddíl Švédů. V čele Sasů stál známý generál Arnim, kdysi bojovník císařův, který v době Valdštejnovy zrádcovské činnosti byl úzce zapleten do onoho spiknutí. Později však přispěl značnou měrou k Valdštejnovu pádu. Dne 3. května 1634 došlo ke střetnutí mezi vojsky Arnimovými a císařskými u Lehnice ve Slezsku, v němž Sasové zvítězili.


230-Původní nákres střetnutí, které se událo 3. května roku 1634 u Lehnice ve Slezsku a v němž byla císařská armáda švédskou a saskou poražena a rozptýlena.

Původní nákres střetnutí, které se událo 3. května roku 1634 u Lehnice ve Slezsku a v němž byla císařská armáda švédskou a saskou poražena a rozptýlena.

Lehnice, Dne 03.05.1634

Na hořejším okraji listu je město Lehnice ve Slezsku (Legnica), k němuž prchají císařští vojáci. Zbytek obrazu tvoří mnoho seřazených nástupových tvarů vojsk v příznačných čtvercích. V levém popředí je nakreslen velký strom, 2 jezdci a 3 pěší vojáci, žena s dítětem a sedlák, držící v rukou psa a slepici.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentlicher Entwurf des Treffens so den 3. May desz 1634 Jahrs bey Lignitz in Schlesien vorgengen, dabei die kayserische Armee von der Schwedisch. und Sächsischen geschlagen und zertrennet worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 223/340

Po chebské vraždě v únoru 1634 zůstaly ve Slezsku proti Sasům jen slabší císařské jednotky. Byl tu i slabší oddíl Švédů. V čele Sasů stál známý generál Arnim, kdysi bojovník císařův, který v době Valdštejnovy zrádcovské činnosti byl úzce zapleten do onoho spiknutí. Později však přispěl značnou měrou k Valdštejnovu pádu. Dne 3. května 1634 došlo ke střetnutí mezi vojsky Arnimovými a císařskými u Lehnice ve Slezsku, v němž Sasové zvítězili.


234-Obléhání svobodného města sv. říše Řezna královským veličenstvem v Uhrách a Čechách, započaté dne 15. května roku 1634 a ukončené dohodou dne 17. července.

Obléhání svobodného města sv. říše Řezna královským veličenstvem v Uhrách a Čechách, započaté dne 15. května roku 1634 a ukončené dohodou dne 17. července.

Řezno, Dne 15.05.1634 (do 17.07.1634)

Jde o velkou, reprezentativní mědirytinu zobrazující obléhání Řezna císařskými. V pozadí je horstvo a protékající Dunaj. Město samotné je velmi pečlivě a čistě ryto. V popředí je několik vojenských scén, hradby, tábořiště apod. Vpravo je v ozdobném rámu věcná a topografická legenda: A–Z a 1–29. Opodál jsou kresleni jednotliví jezdci a mušketýři s korouhvemi. Vlevo je kulatá ozdobná kartuše s erby členů konšelské rady a s věnováním nejmenovanému purkmistrovi od jakéhosi Matyáše Hubera. Vpravo nahoře je umístěn znak města Řezna: dvouhlavá orlice se zkříženými klíči. Německý text, který je uveden doslova na předchozí stránce, je umístěn v oblacích nad vyobrazeným městem.

Signace: Matheus Merian fecit.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Der zu Hungarn und Böheim K. M. Belagerung des h.r.freyen Statt Regenspurg, welche den 15. May Anno 1634 angefangen und den 17. Julii mit Accord vollendet worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 229/297

Po Valdštejnově zavraždění v únoru 1634 převzal vrchní velení nad všemi císařskými armádami král český a uherský Ferdinand, syn Ferdinanda II. a pozdější římsko-německý císař Ferdinand III. Jeho vojenským poradcem byl generál Matyáš Gallas. Tato změna na nejvyšších velitelských místech vyvolala rychlejší spád bojových událostí než v poslední době éry Valdštejnovy. Dějištěm nově vzplanuvších bojů se stalo Bavorsko, které bylo převážně okupováno Švédy. Jejich velitel, vévoda Bernard Sasko-Výmarský byl však ve svém disponování omezen názorovými rozpory, které vznikly mezi ním a generálem Gustavem Hornem v strategickém pojetí situace. V době, kdy císařská armáda postupovala z Čech do Bavorska, stál Bernard Výmarský v západním Německu. Předsunuté jednotky císařských pod Aldringenem (který 12. července 1634 padl u Landshutu) již ohrožovaly Řezno, které dosud bylo v moci Švédů. Než mohl Bernard Výmarský uskutečnit svůj zamýšlený plán vpádu do rakouských dědičných zemí císaře, dozvěděl se při postupu k východu, že Řezno, ležící vlastně již v jeho týlu, kapitulovalo a je v rukou císařských od 17. července 1634. V těchto dnech pak došlo k spojení obou hlavních švédských armád pod Gustavem Hornem a Bernardem Výmarským a dozrávala situace, která vedla k významné bitvě u Nördlingenu, kde podruhé již byl zvrácen mocenský poměr obou soupeřících stran, tentokrát v prospěch tábora císařsko-katolického. (K prvnímu významnému obratu v třicetileté válce došlo v bitvě u Breitenfeldu r. 1631, kde pronikavě zvítězili protestanté v čele s švédským králem Gustavem Adolfem.)


231-Půdorys obléhání a města Frankfurtu, které bylo obléháno jeho kurfiřtskou jasností, kromě generála Bannera dne 13. května a následujícího 23. bylo dobyto. Roku 1634.

Půdorys obléhání a města Frankfurtu, které bylo obléháno jeho kurfiřtskou jasností, kromě generála Bannera dne 13. května a následujícího 23. bylo dobyto. Roku 1634.

Frankfurt, Dne 23.05.1634

Na tisku je situace Frankfurtu nad Odrou (půdorys). Levý horní roh listu je oddělen širokým tokem Odry, který je u Frankfurtu překlenut mostem. Město je obklopeno liniemi obléhajících s četnými dělostřeleckými bateriemi a vojenskými tábory. Uvedený německý text je v ozdobné kartuši vpravo nahoře. Topografická a vojenská legenda A–R je uvedena nad obrazovou částí tisku. Je tu i uvedeno měřítko v ruthenech.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Grundriss der belagerung und Statt Frankfurt, wie solche von Ihr: Churf: Durchl: neben General Banner den 13. May belägert und den folgenden 23 ditoerobert worden. Anno 1634.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 224/31 D

V době po Valdštejnově zavraždění v Chebu stála v Horním Slezsku a v přilehlých územích vojska saská a švédská, která zde operovala proti relativně slabému vojsku císařskému, jež tu zbylo po Valdštejnově odchodu na západ. Švédsko-saské vojsko oblehlo a dobylo i Frankfurt nad Odrou dne 23. května 1634.


232-Půdorys obléhání a města Frankfurtu, které bylo obléháno jeho kurfiřtskou jasností, kromě generála Bannera dne 13. května a následujícího 23. bylo dobyto. Roku 1634.

Půdorys obléhání a města Frankfurtu, které bylo obléháno jeho kurfiřtskou jasností, kromě generála Bannera dne 13. května a následujícího 23. bylo dobyto. Roku 1634.

Frankfurt, Dne 23.05.1634

Na tisku je situace Frankfurtu nad Odrou (půdorys). Levý horní roh listu je oddělen širokým tokem Odry, který je u Frankfurtu překlenut mostem. Město je obklopeno liniemi obléhajících s četnými dělostřeleckými bateriemi a vojenskými tábory. Uvedený německý text je v ozdobné kartuši vpravo nahoře. Topografická a vojenská legenda A–R je uvedena nad obrazovou částí tisku. Je tu i uvedeno měřítko v ruthenech.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Grundriss der belagerung und Statt Frankfurt, wie solche von Ihr: Churf: Durchl: neben General Banner den 13. May belägert und den folgenden 23 ditoerobert worden. Anno 1634.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 225/231

V době po Valdštejnově zavraždění v Chebu stála v Horním Slezsku a v přilehlých územích vojska saská a švédská, která zde operovala proti relativně slabému vojsku císařskému, jež tu zbylo po Valdštejnově odchodu na západ. Švédsko-saské vojsko oblehlo a dobylo i Frankfurt nad Odrou dne 23. května 1634.


553-Původní nákres pevnosti Rheinfelden, která byla Švédy obléhána a dobyta. 1634.

Původní nákres pevnosti Rheinfelden, která byla Švédy obléhána a dobyta. 1634.

Rheinfelden, Dne 01.07.1634 (do 31.08.1634)

Ve středu rytiny je zobrazeno město Rheinfeldern s vysokou kostelní věží. Před městem je: „Herr Gen. Maior Exc. Reingraff Johann Philips quartier“, opodál vpravo: „Auszug der Kayserlichen“. V pozadí jsou horské hřebeny. Podélně protéká Rýn. V popředí jsou vojenská tábořiště a dělostřelecké baterie. Jsou i zakresleny balistické dráhy dělových projektilů končící ve městě. V levém popředí jsou na návrší tři jezdci.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Delineation der Festung Rheinfelden, wie dieselbe von den Schwedischen belägert und eingenommen worden. 1634.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 227/29D

Počátkem roku 1634 došlo k rozporům mezi Bernardem Sasko-Výmarským, maršálkem Gustavem Hornem a kancléřem Oxenstiernou v plánování vojenských opatření. Bernard Sasko-Výmarský chtěl vniknout do rakouských dědičných zemí, Horn i švédský kancléř však zamýšleli nejprve důkladně upevnit svou pozici v dobytých územích. Gustav Horn podnikal operace místního významu ve Švábsku a při této příležitosti dobyl i císařskými obsazené město Rheinfelden. Tyto akce se udály ještě před bitvou u Nördlingenu, v létě roku 1634.


233-Původní vyobrazení města Landshutu v Bavorsku, obléhaného švédským a evangelickým svazem, r. 1634.

Původní vyobrazení města Landshutu v Bavorsku, obléhaného švédským a evangelickým svazem, r. 1634.

Landshut, Dne 12.07.1634

Na rytině je obraz města Landshutu v půvabně kreslené krajině. V městě vzplanul velký požár s oblaky kouře. Na druhém břehu řeky Isar prchá císařské vojsko. V levém popředí jsou 2 jezdci a několik pěších vojáků. Nad městem je znak Landshutu s třemi klobouky. Dole je legenda: A–L.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Contfactur der Statt Landshut in Bayern sampt der Schwedisch und Evangelischen Bunds Belagerung Anno 1634.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 226/446

Mezi Bernardem Výmarským a Gustavem Hornem došlo k rozporům v strategickém názoru na vojenskou situaci. Horn odtáhl se svou armádou, aby oblehl město Forchheim, zatímco Bernard Výmarský se dal na pochod proti kardinálu – infantu Ferdinandovi, který přitáhl s pomocnou armádou španělskou. Když se však roznesla zpráva, že hrozí nebezpečí Řeznu, spojily se opět armády Bernarda Výmarského a Horna 2. července u Augspurku a odtud táhly společně k Landshutu. Podnikly útok na město dne 12. července 1634, v téže době, kdy císařský generál Aldringen vnikl do města druhou stranou. Došlo k urputnému střetnutí uvnitř města, v němž císařští byli krvavě poraženi. Při zmateném útěku císařského vojska přes řeku Isar utonul generál Aldringen, jsa zasažen dvěma kulemi.


554-Nákres obléhání města Řezna, které bylo dne 16. července císařskými předáno dohodou 1634.

Nákres obléhání města Řezna, které bylo dne 16. července císařskými předáno dohodou 1634.

Řezno, Dne 16.07.1634

Na obrazu podélně protéká Dunaj, na jehož břehu leží město Řezno. Z levého břehu se do Dunaje vlévá říčka Regen (Řezná), pramenící v bavorské části Šumavy. V levém popředí jsou nakresleni 2 jezdci. V levém rohu nahoře je tábor císařských, označený nápisem: „Königs in Ungern Läger“. Vpravo dole je legenda: A–S.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abris der belägerung der Statt Regenspurg wie solche den 16. Juli den Keyserischen mit Accord über geben worden 1634.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 228/44D

Po Valdštejnově násilné smrti v únoru 1634 převzal vrchní velení císařských armád syn Ferdinanda II. Ferdinand III., jemuž k ruce stál generál Matyáš Gallas, který se v tomto údobí své vojenské činnosti velmi osvědčil. Císařské vojsko se dalo na pochod do Bavorska a jednou z prvních významnějších bojových akcí bylo dobytí Řezna dohodou dne 16. července 1634. Ihned potom se připravily události k významné bitvě u Nördlingenu, která znamenala opětný obrat ve válce 30leté.


235-Vyobrazení a popis svobodného města Řezna, které bylo jeho knížecí milostí vévodou Bernardem Výmarským dobyto a dne 28. července 1634 jeho veličenstvem v Uhersku jménem císařského veličenstva po obléhání, trvajícím několik měsíců, dobrou dohodou opět předáno.

Vyobrazení a popis svobodného města Řezna, které bylo jeho knížecí milostí vévodou Bernardem Výmarským dobyto a dne 28. července 1634 jeho veličenstvem v Uhersku jménem císařského veličenstva po obléhání, trvajícím několik měsíců, dobrou dohodou opět předáno.

Řezno, Dne 28.07.1634

V pozadí rytiny je město Řezno nad Dunajem s dvěma mosty a ostrovem. Vlevo je předměstí s dvěma vysokými věžemi, z něhož se odsazuje švédské vojsko. Vpravo dole je vyobrazen oddíl jízdy. Nad tím je malé pole s nápisem: „Bischofspalast“. Na obloze nad městem je znak města (2 zkřížené klíče) a nápis: „Ratisbona – Regenspurg“.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung und Beschreibung der Freyen Statt Regenspurg wie sie von Ihr: Fürstl: Gnaden Hertzog Bernhard von Weimar etc. einbekommen und den 18. 28. July 1634 Ihrer Königlichen Majestät in Ungarn im Namen Kays. Mayt. nach etlich Monat langer Belägerung mit gutem Accordo widerum übergeben worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 230/362

Po Valdštejnově násilné smrti v únoru 1634 převzal vrchní velení císařských armád syn Ferdinanda II. Ferdinand III., jemuž k ruce stál generál Matyáš Gallas, který se v tomto údobí své vojenské činnosti velmi osvědčil. Císařské vojsko se dalo na pochod do Bavorska a jednou z prvních významnějších bojových akcí bylo dobytí Řezna dohodou dne 16. července 1634. Ihned potom se připravily události k významné bitvě u Nördlingenu, která znamenala opětný obrat ve válce 30leté. Po Valdštejnově zavraždění v únoru 1634 převzal vrchní velení nad všemi císařskými armádami král český a uherský Ferdinand, syn Ferdinanda II. a pozdější římsko-německý císař Ferdinand III. Jeho vojenským poradcem byl generál Matyáš Gallas. Tato změna na nejvyšších velitelských místech vyvolala rychlejší spád bojových událostí než v poslední době éry Valdštejnovy. Dějištěm nově vzplanuvších bojů se stalo Bavorsko, které bylo převážně okupováno Švédy. Jejich velitel, vévoda Bernard Sasko-Výmarský byl však ve svém disponování omezen názorovými rozpory, které vznikly mezi ním a generálem Gustavem Hornem v strategickém pojetí situace. V době, kdy císařská armáda postupovala z Čech do Bavorska, stál Bernard Výmarský v západním Německu. Předsunuté jednotky císařských pod Aldringenem (který 12. července 1634 padl u Landshutu) již ohrožovaly Řezno, které dosud bylo v moci Švédů. Než mohl Bernard Výmarský uskutečnit svůj zamýšlený plán vpádu do rakouských dědičných zemí císaře, dozvěděl se při postupu k východu, že Řezno, ležící vlastně již v jeho týlu, kapitulovalo a je v rukou císařských od 17. července 1634. V těchto dnech pak došlo k spojení obou hlavních švédských armád pod Gustavem Hornem a Bernardem Výmarským a dozrávala situace, která vedla k významné bitvě u Nördlingenu, kde podruhé již byl zvrácen mocenský poměr obou soupeřících stran, tentokrát v prospěch tábora císařsko-katolického. (K prvnímu významnému obratu v třicetileté válce došlo v bitvě u Breitenfeldu r. 1631, kde pronikavě zvítězili protestanté v čele s švédským králem Gustavem Adolfem.)


236-Bitva u Nördlingenu roku 1634.

Bitva u Nördlingenu roku 1634.

Dne 27.08.1634

V popředí obrazu je jezdecké střetnutí s poměrně velikými figurami. V pozadí je hlavní bitva a město Nördlingen s kostelní věží. Nad bitevní vřavou jsou husté mraky kouře a prachu. Vlevo je ve skupině postav nakreslen jezdec s korouhví s císařskou orlicí. Krajinná scenérie je v pozadí ukončena vysokým horstvem. Obraz má celou svou kompozicí ráz pozdější než z 1. poloviny 17. století.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Die Schlacht bei Nördlingen Anno 1634.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 231/319

Bitva u Nördlingenu, k níž došlo 27. srpna 1634, zcela zvrátila mocenské postavení obou soupeřících náboženských táborů i nepřátelských armád. Strana císařsko-katolická nabyla opět vrchu. Po smrti krále Gustava Adolfa u Lützenu přešlo velení švédských vojsk do rukou vévody Bernarda Sasko-Výmarského, maršálka Gustava Horna a kancléře Oxenstierny. Vévoda Výmarský a Horn byli však téměř vždy různého názoru v otázkách strategických i taktických. Bernard Výmarský byl dravým, výbušným útočníkem, Horn však byl opatrným, rozvážným, spíše pasivním stratégem. Toto protichůdné velitelské pojetí obou vojevůdců se projevilo katastrofálně u Nördlingenu, kde velení nebylo soustředěno v jedné osobě, tak, jak tomu bývalo v době švédských úspěchů za vojevůdcovství krále Gustava Adolfa. I v císařském táboře došlo však k pronikavým změnám na nejvyšších místech. Zavražděný Valdštejn byl nahrazen mladým králem českým a uherským Ferdinandem, který se později po smrti svého otce stal císařem. Jeho nepostradatelným vojenským poradcem a vlastním strůjcem jeho vojenských úspěchů byl zkušený generál Matyáš Gallas. Velitelské dispozice přenechal mladý Ferdinand Gallasovi a touto prozíravostí podstatně přispěl k vítězství císařských. Po celodenním urputném boji, který přinesl na obou stranách mnoho krizí a nečekaných zvratů, skončila bitva katastrofální porážkou Švédů. Císařští čítali 33 000 mužů, Švédů bylo 26 000. Polní maršál Horn byl zajat jezdectvem generála Jana z Werthu a vévoda sasko-výmarský unikl jen o vlas témuž osudu. Císařští ukořistili 170 bojových standart a praporů a 80 děl. Ztráty Švédů na mužích byly ohromné, ale i všechno vozatajstvo a intendanční materiál padl do rukou císařských.


237-Nördlingen v císařském Švábsku.

Nördlingen v císařském Švábsku.

Nördlingen, Dne 27.08.1634

Na tisku je celkový pohled na město Nördlingen, ležící v západním Bavorsku u württemberských hranic, přibližně 80 km severozápadně od Augsburgu. Na obloze nad krajinou je rozvinutá stuha s francouzským nápisem, uvedeným na předchozí stránce. V popředí je několik vojenských oddílů s povozy. Vlevo je zobrazen vysoký důstojník s pobočníkem, přijímající právě hlášení. Opodál stojí košatý strom a vpravo na návrší je kostel. Pod obrazem je legenda A–V. Jedná se o mědirytinu francouzského původu vysoké umělecké úrovně, která, ač nesignována, připomíná mnohými vlastnostmi ryteckou techniku Jaquese Callota. Je pozoruhodné, že kromě topografické legendy je určena situace Nördlingenu s okolím i podle moderních kartografických zvyklostí v zeměpisné délce a šířce.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Nördlingen en Suabe Imp.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 232/296

Krátce před vlastní bitvou dne 27. srpna 1634 bylo město Nördlingen obléháno císařskými vojsky. Bernard Sasko-Výmarský přitáhl, aby město vyprostil z obležení a usadil se se svým vojskem na vrchu u Bopfingenu. Zde se k němu přidružil maršál Gustav Horn. Kritická situace městské posádky se stále vyhrocovala a výzvy obležených o pomoc přiměly nakonec Bernarda Výmarského, aby – nehledě k Hornovým pochybnostem – prosadil svůj názor zaútočit na císařské vojsko. Horn totiž radil, aby se s útokem počkalo do příchodu rýnského hraběte Oty Ludvíka, pro kterého byl chvatně vyslán plukovník Kratz. Byl tedy na straně Švédů nařízen útok na císařské dobyvatele Nördlingenu, čímž se rozpoutala bitva.


238-Nákres bojového šiku a bitvy u Nordlingenu dne 6. září 1634.

Nákres bojového šiku a bitvy u Nordlingenu dne 6. září 1634.

Nördlingen, Dne 06.09.1634

Na širokém tisku je vyobrazena bitva u Nördlingenu, císařská vojska jsou na pravé straně, vlevo v lese jsou Švédové. Město Nördlingen leží opodál vpravo. V pravém popředí je nakreslena drobná scéna s důstojníkem a trubači. Celá plocha prospektu je zaplněna bojujícími vojenskými oddíly. Latinský nápis, uvedený doslova na předchozím listu, je umístěn v ozdobné kartuši vpravo nahoře. Legenda A–Z a 1–42 je pod obrazem.

Signace: M. Merian fecit
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Delineatio aciei et pugnae ad Nördlingam VI. Septembris Ao MDCXXXIV.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 233/324

Bitva u Nördlingenu, k níž došlo 27. srpna 1634, zcela zvrátila mocenské postavení obou soupeřících náboženských táborů i nepřátelských armád. Strana císařsko-katolická nabyla opět vrchu. Po smrti krále Gustava Adolfa u Lützenu přešlo velení švédských vojsk do rukou vévody Bernarda Sasko-Výmarského, maršálka Gustava Horna a kancléře Oxenstierny. Vévoda Výmarský a Horn byli však téměř vždy různého názoru v otázkách strategických i taktických. Bernard Výmarský byl dravým, výbušným útočníkem, Horn však byl opatrným, rozvážným, spíše pasivním stratégem. Toto protichůdné velitelské pojetí obou vojevůdců se projevilo katastrofálně u Nördlingenu, kde velení nebylo soustředěno v jedné osobě, tak, jak tomu bývalo v době švédských úspěchů za vojevůdcovství krále Gustava Adolfa. I v císařském táboře došlo však k pronikavým změnám na nejvyšších místech. Zavražděný Valdštejn byl nahrazen mladým králem českým a uherským Ferdinandem, který se později po smrti svého otce stal císařem. Jeho nepostradatelným vojenským poradcem a vlastním strůjcem jeho vojenských úspěchů byl zkušený generál Matyáš Gallas. Velitelské dispozice přenechal mladý Ferdinand Gallasovi a touto prozíravostí podstatně přispěl k vítězství císařských. Po celodenním urputném boji, který přinesl na obou stranách mnoho krizí a nečekaných zvratů, skončila bitva katastrofální porážkou Švédů. Císařští čítali 33 000 mužů, Švédů bylo 26 000. Polní maršál Horn byl zajat jezdectvem generála Jana z Werthu a vévoda sasko-výmarský unikl jen o vlas témuž osudu. Císařští ukořistili 170 bojových standart a praporů a 80 děl. Ztráty Švédů na mužích byly ohromné, ale i všechno vozatajstvo a intendanční materiál padl do rukou císařských. Krátce před vlastní bitvou dne 27. srpna 1634 bylo město Nördlingen obléháno císařskými vojsky. Bernard Sasko-Výmarský přitáhl, aby město vyprostil z obležení a usadil se se svým vojskem na vrchu u Bopfingenu. Zde se k němu přidružil maršál Gustav Horn. Kritická situace městské posádky se stále vyhrocovala a výzvy obležených o pomoc přiměly nakonec Bernarda Výmarského, aby – nehledě k Hornovým pochybnostem – prosadil svůj názor zaútočit na císařské vojsko. Horn totiž radil, aby se s útokem počkalo do příchodu rýnského hraběte Oty Ludvíka, pro kterého byl chvatně vyslán plukovník Kratz. Byl tedy na straně Švédů nařízen útok na císařské dobyvatele Nördlingenu, čímž se rozpoutala bitva.


244-Obléhání města Mohuče armádou římsko-německého císaře roku 1635.

Obléhání města Mohuče armádou římsko-německého císaře roku 1635.

Mohuč, Dne 01.01.1635 (do 31.12.1635)

Tisk zobrazuje mapu města Mohuče s okolím za obléhání roku 1635. Kolem města jsou zakresleny hradby a fortifikace, prostor samotného města zůstal prázdný a je tu jen nápis: „Mayntz – Moguntia“. Dole protéká Rýn s vlévajícím se Mohanem. Na Rýnu jsou 3 ostrovy. Město je obehnáno mohutným opevněním, je tu několik rozptýlených oddílů vojsk, tábořiště a několik stromů. Opodál je tvrz s půdorysem podobným hvězdě: Gustavusburg. Legenda A–Z a 1–10 je v podélném poli vlevo nahoře. Shora uvedený nápis je nad obrazem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belägerung der Statt Mayntz durch die Röm: Kay: May: Armee im jahr 1635.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 239/278

Po bitvě u Nördlingenu, v níž Švédové krvavě podlehli, nastala na straně protestantů určitá vojenská stagnace, která byla ještě prohloubena názorovými konflikty mezi Bernardem Výmarským, Gustavem Hornem a švédským kancléřem Oxenstiernou. Tuto situaci dokonale využil císařský generál Gallas, který se svou armádou postupně dobyl města Worms, Oppenheim, Bingen a Bachrach. Frankenthal a Mohuč byly císařskými dobyvateli obklíčeny. Když se však v dohledu náhle objevil vévoda výmarský s švédsko-francouzským vojskem, byli císařští nuceni upustit od obléhání Mohuče. Později se však přece podařilo Gallasovi město obsadit.


472-Tvrz Rheinfels je francouzskou armádou bezvýsledně obléhána.

Tvrz Rheinfels je francouzskou armádou bezvýsledně obléhána.

Rheinfels, Dne 01.01.1635 (do 31.12.1635)

Středem zobrazené krajiny protéká Rýn, na jehož levém břehu je tvrz Rheinfels, která je obklopena francouzskými zákopy. Francouzská linie je v ohni nepřátelských dělostřeleckých baterií, jejichž palebná postavení jsou na pravém břehu Rýna. Shora citovaný německý text je umístěn nad obrazem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Die Vestung Rheinfels wird von den Französischen Armeen vergeblich belagert.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 240/415

Na této rytině nejsou údaje časové, ani bližší údaje věcné, takže nelze spolehlivě určit zobrazenou událost, tím méně, že jde bezpochyby o bojovou akci bezvýznamnou. Francouzská vojska bojovala společně se Švédy r. 1635 proti císařsko-bavorským vojskům v údolí Rýna – jde tedy pravděpodobně o střetnutí z tohoto údobí 30leté války. Městečko Rheinfels leží přibližně 25 km jižně od Koblenze.


239-Na této rytině není obvyklý vysvětlující nápis, jejím námětem jest však děkovná modlitba čtyřiceti rukojmí, která byla odvlečena švédským králem Gustavem Adolfem z Mnichova roku 1632.

Na této rytině není obvyklý vysvětlující nápis, jejím námětem jest však děkovná modlitba čtyřiceti rukojmí, která byla odvlečena švédským králem Gustavem Adolfem z Mnichova roku 1632.

Dne 10.03.1635

Na obraze je 40 postav v pláštích s krajkovými límci. Jde pravděpodobně o portréty oněch 40 rukojmí. Před nimi je šest andělů držících znaky těchto osob. V pozadí je Mnichov, nad nímž v oblacích je matka Boží s Ježíškem a několik andělíčků, kteří jí drží plášť a korunu nad hlavou. U jejich nohou jsou znaky Bavorska a města Mnichova. Po obou stranách Panny Marie jsou 4 andělé s tabulemi, na nichž jsou napsána jména 40 rukojmí. Pod obrazem je obsáhlý německý text a latinské modlitby k Panně Marii, jež děkují za šťastný návrat ze zajetí.

Signace: Luc. Kilian F.
Autor: neznámý

Originální název:

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 234/284

Po obsazení Mnichova Švédy dne 10. května 1632 rozhodl se král Gustav Adolf odvléci 40 vážených občanů Mnichova jako rukojmí. Vítězové učinili toto opatření, poněvadž Mnichov byl zcela oddán svému panovníku kurfiřtu Maxmiliánu Bavorskému, občané byli vesměs katoličtí, takže byla nasnadě domněnka, že by mohlo dojít ke vzpouře proti protestantským vetřelcům. 40 Mnichovanů bylo uvězněno v Augsburgu, Donauwörthu a v Nördlingenu a vrátili se do Mnichova teprve po 2 letech a 10 měsících. 2 však zemřeli v zajetí.


240-Poloha a obléhání slavné schenckenské hradby v roce 1635 a 36.

Poloha a obléhání slavné schenckenské hradby v roce 1635 a 36.

Schenkenschanz, Dne 18.07.1635

Na mědirytině je vidět část dolního toku Rýna s pevností „Schenckenschantz“. Je tu mnoho drobných scén, různých fortifikačních staveb, vojenských táborů, pastvin apod. V pravém popředí je pikenýr s dlouhou píkou a několik dalších figur, jedna s batohem. Vpravo jsou nakresleni 2 kopáči. Vpravo nahoře je prospekt pevnosti Schenckenschantz, naproti shora uvedený německý text a legenda: 1–25 na ozdobném poli.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Gelegenheit und Belagerung der berümpten Schenckenschantz im Jahr 1635 und 36.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 235/406

Roku 1635 došlo ke změně v dosavadních vztazích mezi Francií a římsko-německou říší. Francie oficiálně vypověděla císaři válku a ihned počala s bojovými akcemi na všech styčných bodech s Habsburky. I s Nizozemím byla uzavřena dohoda o rozdělení tzv. holandského Nizozemí (dnešní Belgie) na dvě části: jednu chtěla uchvátit Francie, druhá byla ponechána Nizozemí. Vládla tu totiž vdova po arcivévodovi Albrechtovi – infantka Isabela – dcera španělského krále Filipa II. Výsledky francouzských výpadů však nebyly valné, poněvadž vojsko a jeho velitelé byli nezkušení. Zobrazené obléhání „Schenckenschantz“ spadalo též do sledu bojových akcí v uvedené době.


242-Město Frankfurt

Město Frankfurt

Frankfurt, Dne 11.08.1635

Obraz není – jako obvykle – doplněn vysvětlujícím textem. Podle Drugulina jde o obléhání města Sachsenhausenu a jeho dobytí akordem dne 11. srpna 1635 generálem Lamboyem. Na obraze je město Frankfurt, řeka Mohan a Sachsenhausen, ležící na druhém břehu. Po mostě přes Mohan postupuje střílející vojsko, ze Sachsenhausenu odchází posádka.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Frankfurt

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 236/101

V květnu r. 1635 byl v Praze uzavřen mír mezi Janem Jiřím I., kurfiřtem saským a císařem. Bitva u Nördlingenu, kde byli Švédové rozdrceni, změnila politickou a vojenskou situaci od základu. Značný počet německých protestantských knížat souhlasil pod tíhou těchto okolností s podmínkami, které císař diktoval Sasům. I samostatná města německé říše se sklonila před císařem, mezi nimi i Frankfurt nad Mohanem a Sachsenhausen, kde setrvala poměrně slabá švédská posádka, která byla 11. srpna donucena císařským generálem Lamboyem k opuštení města.


241-Sachsenhausen, předměstí Frankfurtu nad Mohanem s bojem, svedeným mezi oběma nepřáteli.

Sachsenhausen, předměstí Frankfurtu nad Mohanem s bojem, svedeným mezi oběma nepřáteli.

Sachsenhausen, Dne 11.08.1635

Na obrazu jsou 2 města rozdělená širokým tokem Rýnu. Most, z obou stran ostřelovaný, spojuje Frankfurt a Sachsenhausen. Švédsko-francouzská vojska opouštějí právě město. Na tisku jsou též vyznačeny balistické křivky dělových střel dopadajících na město.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Sachsenhausium Frankfurti ad Moenum suburbium cum hostilitatibus inter utrasque gestus.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 237/320

Švédsko-francouzská aliance byla otřesena vítězstvím císařských u Nördlingenu. Císařovi nepřátelé byli nuceni se stáhnout na levý břeh Rýna a nemohli zabránit dobytí Sachsenhausenu dne 11. srpna 1635 generálem Lamboyem.


243-Vyobrazení polního ležení římského císařského veličenstva u Mesieres, Diouze a Merseburgu, i s postavením armády, když kolem táhli Švédové dne 25. 26. října 1635.

Vyobrazení polního ležení římského císařského veličenstva u Mesieres, Diouze a Merseburgu, i s postavením armády, když kolem táhli Švédové dne 25. 26. října 1635.

Merseburg, Dne 25.10.1635 (do 26.10.1635)

Uprostřed obrazu je na vyvýšené planině vojenský tábor, obehnaný silnými hradbami. Opodál leží městečko Mesieres a několik dalších osad a vesnic. Krajina je na několika místech porostlá lesem. Vpravo dole táhne švédsko-francouzská armáda. Shora uvedený text je v obdélném poli v levém horním rohu tisku. Dole je v podobném poli legenda: A–M.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der R: Kays: M: Veldlägers bey Mesieres, Diouze und Mörseberg sampt der Positur der Armme bey der Schweden Vorüberzug den 25. 26. Oktober 1635.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 238/321

Po bitvě u Nördlingenu zbyl jako hlavní císařův nepřítel vévoda Bernard Výmarský, který byl nyní odkázán jen na pomoc Francouzů, poněvadž většina německých knížat vystoupila z protestantského spojenectví. Pro různá nedorozumění s francouzskými veliteli však nemohl zabránit spojení obou císařských armád generála Gallase a Karla Lotrinského, které pak společně táhly k St. Dieuze (Merseburgu) v Lotrinsku. Z tohoto pevného bodu využívali oba císařští generálové svých spojených sil a docilovali značných úspěchů proti nepříteli, který – oslaben vnitřními sváry – se odsadil k Nancy, Lunneville a St. Nicolas. Ale i mezi Gallasem a Karlem Lotrinským došlo brzy k názorovým konfliktům, které způsobily, že obě armády se opět rozdvojily. Gallas se dal na pochod přes Pfalzburg do Alsaska, Karel Lotrinský odtáhl do Franche-Comté, regionu na východě Francie, na hranicích s dnešním Německem a Švýcarskem. Tím však zmařili příležitost k velkému vítězství u Merseburgu, kudy je míjela švédsko-francouzská armáda na dosah ruky ve dnech 25. a 26. října 1635.


248-Pevnost Ehrenbreitstein neboli Hermanstein, která byla císařskými sevřena a dobyta. Roku 1636.

Pevnost Ehrenbreitstein neboli Hermanstein, která byla císařskými sevřena a dobyta. Roku 1636.

Ehrenbreitstein, Dne 01.01.1636 (do 31.12.1636)

Na tisku je zobrazeno území kolem ústí Mosely do Rýna, opodál leží město Koblenz. Na poměrně vysokém kopci na druhém břehu Rýna je pevnost Ehrenbreitstein, přesně nakreslena s obklopujícími fortifikačními stavbami. V krajině jsou hluboko zaříznutá údolí a rokle s potoky. Nad obrazem je uveden německý text, dole je legenda: A–R.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Die Vestung Ehrenbreitstein oder Hermanstein, und wie selbige von den Kayseris. Ploquiert und eingenommen wurde. Anno 1636.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 244/294

Rok 1636 stál ve znamení bojů mezi císařskými pod Gallasem a Karlem Lotrinským a švédsko-francouzskými vojsky pod Bernardem Výmarským a kardinálem la Valletem. Tyto bojové akce se odehrávaly převážně na francouzské půdě. Podařilo se dokonce jezdectvu císařského generála Jana z Werthu vniknouti do prostoru poblíž Paříže. Je nasnadě, že zbývající pevné body nad Rýnem, které dosud drželi Francouzi a Švédové, obsadili postupně císařští. Tak byla dobyta císařskými i tvrz Ehrenbreitstein ležící na druhém břehu Rýna proti Koblenzu.


249-Nová selská žaloba na nemilosrdné jezdce sedláků této doby.
Přívětivý čtenáři přistup blíže a pohlédni na zvláštní jezdectvo, jak je v současné době na světě prováděno vojáky.

Nová selská žaloba na nemilosrdné jezdce sedláků této doby. Přívětivý čtenáři přistup blíže a pohlédni na zvláštní jezdectvo, jak je v současné době na světě prováděno vojáky.

Dne 01.01.1636 (do 31.12.1636)

Na obraze je voják, sedící na sedláku jako na koni. Za ním jsou další vojáci, kteří různými způsoby týrají vesničany. Vlevo je oddíl vojska a v pozadí kopcovité panorama. Na obloze je mráček s malou figurkou, sedící na hranici dřeva. Pod obrazovou částí tisku je dvousloký německý veršovaný text, který popisuje útrapy selského lidu za války a hrozí mstou v budoucnu. Letopočet 1636 není sice udán na listu, Drugulinův katalog však zařazuje tuto grafiku do roku 1636.

Signace: neuvedena
Autor: Fürst Paulus, nakladatel v Norimberku, obchodník s uměleckými předměty

Originální název: Neiwe Bawren Klag Uber die unbarmhertzigen Bawren reuter dieser Zeit. Günstiger Leser tritt herbey Beschaw die sltzam Reutery, Die jetziger Zeit in der Welt von den Soldaten angestellt.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 245/66

Válka třicetiletá vyvolala strašné útrapy a bídu pro obyvatele území, která jakýmkoliv způsobem přišla do styku s vojskem. Sedláci byli pochopitelně postiženi nejvíce, poněvadž celé armády si běžně opatřovaly potraviny pro mužstvo i koně pleněním mezi venkovským obyvatelstvem. Tato praxe vedla v některých krajích, zvlášť postižených drancováním, k úplnému vylidnění. V Německu i v českých oblastech se v této době zredukoval počet obyvatelstva, převážně ovšem venkovského, o téměř dvě třetiny.


250-Praha

Praha

Praha, Dne 01.01.1636 (do 31.12.1636)

Jde o široký prospekt města Prahy; uprostřed protéká Vltava překlenutá kamenným mostem. V levém popředí je stylizovaná zřícenina, za ní je vidět strahovský klášter. Nad městem jsou v barokních kartuších tyto znaky: Hradčan, Malé Strany, říšské orlice, českého lva, Starého a Nového Města. Jednotlivé městské čtvrti i významné budovy jsou označeny jmény. Uprostřed listu dole je obdélná kartuše s názvy 20 význačných budov v češtině, latině a němčině. Nahoře je autorův (Hollarův) erb s nápisem: „Wenceslaus Hollar a Lewengrun et Bareyt hanc regni Bohemiae Metropolim, Patriam suam, ex monte Sct. Laurentii A. 1636 exactissime delineavit & aqua forti in hanc formaa aeri insculpsit, Antwerpae A. 1649.“ Překlad: „Václav Hollar z Lewengrunu a Bareytu kreslil co nejpřesněji roku 1636 toto hlavní město království českého – svou vlast z kopce sv. Vavřince (dnešní Petřín) a silnou vodou (rozuměj lučavkou používanou při leptu desek) v této podobě do mědi vyryl, v Antverpách, roku 1649.“

Signace: neuvedena
Autor: Hollar Václav z Práchně, český mědirytec

Originální název: Praga

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 245A/486

Je to krásně provedený, známý Hollarův pohled na Prahu, který zhotovil při své návštěvě v Praze roku 1636 v doprovodu velvyslance anglického krále Karla I., lorda Thomase Hawarda Earla z Arundelu a Surrey. Kolorovaná kresba existovala ještě v 18. století ve sbírce sira Rawlinsona v Londýně. Obraz byl kreslen patrně ze schönbornské zahrady. Je zajímavé, že Hollar v nápise neuvádí svůj jemný dovětek „Prachenbergensis – z Práchně“, který obdržela jeho rodina od Rudolfa II. roku 1606, nýbrž jen predikáty, které mu udělil Ferdinand II. podle rodného jména jeho matky Markéty z Lövengrynu a Bareytu r. 1630.


245-Původní nákres pevného města Hanou i s obléháním císařskými, které bylo Švédy a landkrabím Vilémem Hesenským vyproštěno, dne 13. června 1636.

Původní nákres pevného města Hanou i s obléháním císařskými, které bylo Švédy a landkrabím Vilémem Hesenským vyproštěno, dne 13. června 1636.

Dne 13.06.1636

Město Hanou je kresleno perspektivně shora, leží v oblouku řeky Küntzig a je rozděleno na dvě části. V blízkém okolí města jsou útočné valy nepřítele, různé vojenské oddíly apod. V popředí protéká Mohan lesnatou krajinou. Uvedený německý text je v oválné kartuši vlevo nahoře. Níže je legenda: A–Z a 1–15.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Delineation der vesten Statt Hanou sampt der Kays: Belagerung, wie sie von den Schweden und Landgrafen Wilhelm von Hessen entsetzet worden den 13. Juni 1636.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 241/308

Vzhledem k tomu, že v důsledku porážky Švédů u Nördlingenu byl donucen kurfiřt Jan Jiří I. Saský uzavřít s císařem mír pražský (r. 1635), vystoupila i řada dalších německých knížat z protestantského bojového společenství. Z těchto několika, kteří zůstali věrni Švédům, pomohl landkrabí Vilém Hesenský vyprostit z císařského obléhání město Hanou nad Mohanem. K této švédsko-hesenské akci proti císařským došlo 13. června 1636.


246-Magdeburg byl opět dobyt císařskými a kur-saskými /vojsky/ dohodou dne 13. července 1636.

Magdeburg byl opět dobyt císařskými a kur-saskými /vojsky/ dohodou dne 13. července 1636.

Magdeburg, Dne 13.07.1636

Na rytině je zakreslen tok Labe rozdělující se na několik ramen. Nad Labem leží i město Magdeburg, jehož střed nebyl autorem rytiny proveden, je tu jen nápis „Magdeburg“. Před městem jsou nastoupeny bojové tvary císařsko-saských vojsk, druhou stranou odchází relativně malá švédská posádka. Vpravo dole jsou kresleni 4 trubači na koních. Shora uvedený německý text je umístěn v ozdobné vinětě v levém horním rohu.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Magdeburg durch Accord von den Kayserisch und Chur-Sächsischen wieder erobert den 13. Monats Julii 1636.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 242/98

Již po dobytí Řezna císařskými dne 17. srpna 1634, ale především po bitvě u Nordlingenu, 6. září 1634, počal kurfiřt Jan Jiří Saský, jako spojenec Švédů kolísat, až se konečně rozhodl při mírovém jednání v Praze r. 1635 postavit se opět po bok císaři. Je nasnadě, že politika tohoto německého kurfiřta byla určována především oportunistickými pohnutkami. Strategická situace Švédů se tím stala kritickou, a ani vstup Francouzů do války proti císaři nevyvážil rovnováhu sil. Švédové se odsadili na sever k moři i na severozápad a ve středním Německu zanechali jen několik bezvýznamných posádek v městech, která se stala lehce kořistí císařských. Tak padlo do rukou císařských i město Magdeburg, poznamenané krutým Tillyho dobytím před 5 lety. Švédská posádka opustila město na základě akordu dobrovolně.


247-Původní nákres střetnutí, k němuž došlo mezi armádami císařsko-ligistickou a kur-saskou a z druhé strany švédskou u Wittstocku dne 24. září 1636.

Původní nákres střetnutí, k němuž došlo mezi armádami císařsko-ligistickou a kur-saskou a z druhé strany švédskou u Wittstocku dne 24. září 1636.

Wittstock, Dne 24.09.1636

Pod horním okrajem graficky je nápis: Wittstocker Schlacht. Na pravé straně protéká říčka, nad níž leží městečko Wittstock. V zobrazené krajině jsou dva pahorky, na nichž jsou nastoupeny bojující armády; bojuje se i v údolí, které se táhne k říčce. Legenda: A–P a shora uvedený text jsou umístěny pod obrazovou částí tisku.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Delineation des Treffens so zwischen der Keys. Ligistisch. und Chur-Sächsischen und dann anders theils den Schwedischen Armeen bey Wittstockh den 24. September anno 1636 vorgang.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 243/345

Bitvou u Nördlingenu a vystoupením kurfiřta saského a několika dalších německých knížat z protestantského bojového společenství se strategické postavení Švédů podstatně zhoršilo – ba stalo se kritickým. Těžiště bojů se přemístilo do prostoru severně od Saska, kde v čele Švédů stál generál Banner a jeho podvelitelé Torstensson, Leslie, King a Stallhantsch. Společné císařsko-saské armádě, která čítala přibližně 30 000 mužů, velel kurfiřt saský sám a generál hrabě Hatzfeld. Bannerova armáda čítala 22 000 mužů. Obě nepřátelská vojska se setkala nedaleko městečka Wittstocku, téměř 100 km severozápadně od Berlína. Rozpoutala se neobyčejně krvavá a houževnatá bitva, která dlouho kolísala mezi vítězstvím a porážkou na obou stranách, až se konečně podařilo Švédům – ač početně byli slabší – porazit protivníka. Ukořistili 151 císařských praporů a standart, 35 děl, všechen intendanční materiál a stříbrné stolní nádobí kurfiřtovo. Na bojišti zůstalo 1 145 padlých a 2 245 raněných Švédů. Ztráty císařských dosahovaly 5 000 mužů. Poražená armáda se chvatně odsadila k Magdeburgu.


251-Město Lipsko i s obléháním roku 1637.

Město Lipsko i s obléháním roku 1637.

Lipsko, Dne 01.01.1637 (do 31.01.1637)

Jde o perspektivní pohled shora na město Lipsko, které je velmi pečlivě kresleno. Před městem je rozvětvený tok řeky Pleisy a mnoho zahrad. Několik švédských oddílů útočí na město, hlavně od jihu. Nahoře jsou dva znaky, z nichž jeden je saský. Na rozvinuté stuze nad obrazem je uveden německý text, který je doslova citován výše; dole vlevo a vpravo jsou 2 obdélníky s legendami: A–O, P–Z a 1–14.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Die Statt Leipzig sampt der Belägerung Anno 1637.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 246/237

Po vítězství Švédů u Wittstocku v září 1636 se naskytla generálu Bannerovi možnost obsadit celé Sasko, které od doby vítězství císařských u Nördlingenu r. 1634 stálo na straně císařově. V lednu r. 1637 oblehl generál Banner Lipsko a pokusil se je dobýt. Obhájci města se však statečně bránili a byli i podpořeni přísunem zásob a mužstva ze saského venkova, což organizoval Julius z Wolfersdorfu. Později ještě přitáhl ze západního Německa generál Gallas se svou armádou, aby pomohl ohroženému městu. Banner nyní shledal, že nestačí na Sasy, spojené s císařskými, přerušil proto dobývání Lipska a dal se chvatně na pochod na sever, jsa pronásledován Gallasem až k dánským hranicím. Tento švédský ústup byl s hlediska vojenského považován odborníky za velmi významný strategický úspěch.


255-Půdorys obléhání a bitvy před Leucate v Languedocu, roku 1637.

Půdorys obléhání a bitvy před Leucate v Languedocu, roku 1637.

Leucate, Dne 01.01.1637 (do 31.12.1637)

Na tisku je zobrazen kopcovitý poloostrov ve Středozemním moři, poblíž Leucatského jezera. Na poloostrově zuří bitva mezi Francouzi a Španěly. Na moři se plaví plachetnice. Leucate leží na pobřeží Středozemního moře, nedaleko Perpignanu. Vlevo nahoře v obdélné kartuši je uveden citovaný německý nápis, pod obrazem je místní a věcná legenda.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Grundrisz der Belägerung und Schlacht vor Leucate in Languedoc, Anno 1637.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 250/256

Francie a Španělsko válčily mezi sebou již dlouhou řadu let, boje však nabyly větší intenzity teprve po oslabení Švédů mírem pražským. (Roku 1635 uzavřel císař se saským kurfiřtem Janem Jiřím I. mír v Praze. Sasko se postavilo po bok císaři a jeho příkladu následovala většina německých knížat, takže Švédové zůstali osamoceni). Francouzi – ve snaze posílit tábor proticísařských – vypověděli oficiálně Habsburkům válku a na všech styčných bodech rozpoutali boje. Vedeni výtečnými vojevůdci, (Bernardem Výmarským, Harcourtem, Guebriantem, kardinálem la Valettem, později též Turennem, Condém aj.), obsadili Francouzi Artois, Lotrinsko, Alsasko a Roussillon. Zároveň podporoval kardinál Richelieu Katalonce a Portugalce v jejich odboji proti madridské vládě. Do sledu těchto bojů spadá i zobrazené střetnutí mezi Francouzi a Španěly u Leucate na pobřeží Středozemního moře r. 1637.


256-Skutečný půdorys města Corbie v Pikartii s obléháním r. 1637.

Skutečný půdorys města Corbie v Pikartii s obléháním r. 1637.

Corbie, Dne 01.01.1637 (do 31.12.1637)

Na obraze jsou rozvětvené toky řeky Ancre a Somme. Nad Sommou je výše položené místo s pevností Corbie, která je obehnána rozsáhlým systémem fortifikačních staveb. V okolní krajině je několik vojenských táborů. Vlevo nahoře, nad výše uvedeným německým nápisem, je detail opevňovací stavby v průřezu. Topografická i věcná legenda A–D a 1–20 je umístěna vpravo dole.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrer Grundrisz der Statt Corbie in Picardey sampt der Belagerung, Anno 1637.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 251/346

Vleklého boje, který vedla Francie proti Španělsku, se později zúčastnilo i španělské Nizozemí, jehož novým guvernérem se stal po smrti Isabely, vdovy po arcivévodovi Albrechtovi, kardinál infant Ferdinand, bratr španělského krále Filipa IV. Tato španělsko-nizozemská aliance měla zprvu několik významných úspěchů v severozápadní Francii, dobyla i město a pevnost Corbie, ležící přibližně 20 km východně od Amiens. Později se však válečné štěstí obrátilo, Francouzi reokupovali ztracená území a roku 1637 dobyli zpět i Corbii. Tuto událost zobrazuje popsaná mědirytina.


252-Skutečný půdorys města a obléhání Dolle v Burgundsku, započatého dne 1. června 1637.

Skutečný půdorys města a obléhání Dolle v Burgundsku, započatého dne 1. června 1637.

Dole, Dne 11.06.1637

Uprostřed rytiny je město Dolle (Dole nad řekou Doubs), přibližně 50 km jihovýchodně od Dijonu ve Francii. Pohled z tzv. ptačí perspektivy je kreslen jen schematicky, opevňovací zařízení kolem města jsou však pečlivě provedena. Dole, napříč rytinou, protéká řeka Le Doux (Doubs), přes niž vede z města most. V okolí města je mnoho fortifikačních staveb, vojenských seřadišť a tábořišť. Ve velkém okruhu kolem města probíhají uzavírací příkopy, v pozadí je kopcovité panorama. V levém horním rohu je ve čtverci detail opevnění s útočným příkopem. Vpravo je v obdélném poli legenda: 1–22 a A–K. Vlevo dole je orientační buzola.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrer Grundrisz der Statt und belägerung Dolle in Burgund angefangen den 1. juny 1637.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 247/286

Vítězstvím u Nördlingenu roku 1634 a pražským příměřím, sjednaným mezi císařem a Janem Jiřím Saským, přesunula se mocenská převaha i bojová iniciativa zřetelně opět na stranu císařsko-katolickou. Poněvadž však roku 1635 vstoupila do války proti říši římsko-německé Francie, přesunulo se dějiště války do Porýní i do samotné Francie. Švédský velitel Bernard Výmarský, který zůstal po vystoupení svých spojenců z řad německých knížat, především kurfiřta saského, z protestantského bojového společenství, osamocen, dostal se do tíživé závislosti na Francouzích, s kterými ho spojoval jen společný nepřítel. Došlo k názorovým konfliktům mezi Bernardem Výmarským a francouzskými veliteli, čehož obratně využili císařští, jímž tehdy veleli Gallas a Karel Lotrinský. Za této situace došlo i k zobrazenému obléhání městečka Dolle v Burgundsku, které dobývali Francouzi v červnu 1637.


253-Pravdivý nákres švédských opevnění a loďového mostu u Rheinau, které byly dobyty císařskými 1637.

Pravdivý nákres švédských opevnění a loďového mostu u Rheinau, které byly dobyty císařskými 1637.

Wittenweier, Dne 08.08.1637

Mědirytina zobrazuje úsek horního toku Rýna, který protéká rozvětven do několika ramen lesnatým územím. V pozadí je postavení vojsk nedaleko hořícího městečka Wittenweyer. Na švédské šance útočí císařští. V popředí jsou drobné scény s jezdci, kteří eskortují zajatce. Nad obrazem je shora citovaný německý text, dole je legenda: A–M. Drugulin přisuzuje autorství této grafiky M. Merianovi.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Delineation der Schwedischen Schantzen und Schiffbrücken bey Rheinaw wie selbige von den Keyserischen eingenohmen worden 1637.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 248/389

Roku 1637 chystal se Bernard Výmarský, významný vojevůdce švédsko-francouzské aliance, provést svůj (již před 3 lety zamýšlený) plán velkého vpádu do rakouských dědičných zemí císařových. Tento vpád měl být proveden společně s Francouzi podél horního toku Rýna, přes Bavorsko směrem na východ. Když dlouho marně čekal na přislíbenou francouzskou pomoc, rozhodl se Bernard Výmarský podniknout tažení jen s nepatrnou francouzskou účastí. V druhé polovině července 1637 přiblížil se u Reinau k Rýnu a obsadil tu na pravém břehu několik šancí, aby se mohla celá jeho armáda nerušeně přebrodit. Na pravém břehu stál Karel Lotrinský s odvážným císařským generálem jezdectva Janem z Werthu, který i zde vykonal neslýchané bravurní zásahy. Provedl několik dravých jezdeckých útoků, dokonce i přes řeku, tím vypudil Švédy ze svých pozic a různými, bleskově provedenými pohyby připravil situaci, která donutila samotného Bernarda Výmarského překotně skočit do vody a plaváním na druhý břeh se zachránit před zajetím. Obě strany pak chvatně povolaly posily, k rozhodujícímu boji však nedošlo. Boje u Rheinau se udály 8. srpna 1637.


254-Obléhání města Bredy Bedřichem Jindřichem princem Oranžským, dne 23. července 1637.

Obléhání města Bredy Bedřichem Jindřichem princem Oranžským, dne 23. července 1637.

Breda, Dne 07.09.1637

Mapa města Bredy s širokým okolím je velmi podrobně kreslena. Ve velkém oblouku kolem města se táhnou útočné hradby dobyvatelů. Uvedený německý text je vlevo nahoře, níže je ozdobně stočená stuha s dvěma znaky. Celé vojenské formace i individuální figury jsou rozptýleny po celé ploše tisku.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belägerung der Statt Breda durch Friedrich Heinrich Princen von Oragien, den 23. July 1637.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 249/193

Po skončení příměří roku 1621, které bylo uzavřeno mezi Španěly a Nizozemci roku 1609, vzplanul mezi oběma státy opět boj. Když roku 1625 zemřel Mořic Oranžský, ujal se vojevůdcovství i řízení státu jeho bratr Fridrich Henry, kterému se podařilo osvobodit Španěly obsazená města Herzogenbusch, Mastricht a dne 7. září 1637 i Bredu, která byla obsazena Španěly již od roku 1625, což je zobrazeno na tomto tisku.


265-Původní vyobrazení hradeb Caloo, Verbroek a Feuerschen, které byly Holanďany opevněny a tito Španěly opět vypuzeni. Roku 1638.

Původní vyobrazení hradeb Caloo, Verbroek a Feuerschen, které byly Holanďany opevněny a tito Španěly opět vypuzeni. Roku 1638.

ústí řeky Šeldy, Dne 01.01.1638 (do 31.12.1638)

Celá mědirytina se skládá ze dvou nad sebou položených samostatných pohledů. Na hořejším je boj u břehu Šeldy, vpravo je kostel, v mělké vodě se plaví několik plachetnic a tone mnoho vojáků. Dolejší obraz je kreslen v podobě mapy situace okolí ústí Šeldy; jsou tu zakresleny fortifikační stavby a mnoho bojujícího vojska. Pod obrazy je legenda: 1–18.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Abbildung der Schantzen Caloo, Verbroek, und Feuerschen und wie solche von den Holländern befestigt und wie sie von den Spanischen wieder daraus geschlagen worden. Anno 1638.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 268/313

Roku 1638 bojoval místodržící španělského Nizozemí, kardinál infant Ferdinand, úspěšně proti Holanďanům i proti třem francouzským armádám. Nakonec se mu podařilo vypudit vetřelce ze země. Holanďané vybudovali u ústí Šeldy několik šancí. Při bitvě, která byla rozpoutána útokem Španělů na tyto stavby, utonulo mnoho vojáků, Španělé však šance obsadili. Toto střetnutí se událo roku 1638.


466-Wildstatt

Wildstatt

Wildstatt, Dne 01.01.1638 (do 31.12.1648)

Na pravé straně rytiny v hustém fortifikačním systému vodních toků stojí opevněný zámek Wildstatt, jehož geografické určení je nezjistitelné. Celá rytina má ráz spíše kartografické situace území. Vlevo nahoře je ozdobná kartuše s pohledem na zámek Wildstadt, v němž je – pravděpodobně dělostřeleckou palbou – prolomený otvor. Dole je čtyřhranná tabule v podobě pomníku, která je držena dvěma ženskými figurami, nad nimiž je císařská orlice. Na uvedené tabuli je legenda: A–M.

Signace: Inocentius de Comitibus.
Autor: Comitibus Inocentius de, mědirytec

Originální název: Wildstatt

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 415/454

Přesné zjištění zobrazené bojové události i celkové historické souvislosti je velmi obtížné. Podle věcných údajů na rytině se jedná o pevnost okupovanou francouzským vojskem a později dobytou císařskými pod velením generalquartiermeistra Gilli de Hase. Jelikož je tu i zmínka o císaři Ferdinandu III., který nastoupil na trůn r. 1637, došlo k zobrazené události v časovém úseku 1637–1648. Podle některých údajů lze usoudit, že Wildstadt leží v Porýní.


555-Prudké střetnutí mezi armádami císařskými, kurfiřtsko-bavorskými a výmarskými v neděli dne 28. / 18. i ve středu dne 21. tohoto a 3. března roku 1638 u i kolem Rheinfeldenu.

Prudké střetnutí mezi armádami císařskými, kurfiřtsko-bavorskými a výmarskými v neděli dne 28. / 18. i ve středu dne 21. tohoto a 3. března roku 1638 u i kolem Rheinfeldenu.

Rheinfelden, Dne 18.02.1638 (do 03.03.1638)

Rytina je velmi podobná listu č. 227/29 D na str. 185. Jen v popředí je místo vojenských formací a tábořišť vyobrazena bitva. Lze usoudit, že obě grafiky jsou buď dílem téhož autora, nebo byl tisk z r. 1634 použit jako předloha k zobrazení střetnutí u Rheinfeldenu roku 1638.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Hartes Treffen zwischen den Keiserischen, Chur. Beyer. und Wimarischen völkern Sontags den 28. / 18. wie auch Mittwichs den 21. diss und 3. Marty Ao. 1638 bey und umb Rheinfelden vorgangen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 252/30 D

Vévoda sasko-výmarský táhl se svým vojskem k Rýnu, když vleklá a obtížná jednání s francouzským kancléřem Richelieuem nevedla k úspěšnému konci. Dne 16. ledna 1638 oblehl město Reinfelden, 28. ledna začala dělostřelecká palba na město a 19. února měl být zahájen bezprostřední, konečný útok na město. Znenadání se však před městem objevili císařští generálové Jan z Werthu a Savelli se svými jednotkami, rozpoutal se urputný boj s švédsko-francouzskými dobyvateli města, který po několika zvratech nakonec vyhráli císařští. Bernard Výmarský byl donucen upustit od obléhání a chvatně ustoupit k Lauffenburgu; císařští triumfálně vtáhli do města. Nikdo nepomýšlel na obnovení boje, když se zcela překvapivě dne 3. března opět objevil Bernard Výmarský se svým vojskem a napadl neprodleně císařské, kteří byli dosud opojeni svým vítězstvím. Švédské jezdectvo pod Tupadlem vniklo do ustupující císařské armády a zajalo generály Savelliho, Wehrta, Enkeforta a Speereutera. Tím bylo vítězství vévody výmarského dovršeno. Francouzským jednotkám ve vítězné armádě velel princ Rohan.


258-Vlastní výkres střetnutí, které se událo u Rheinfeldu mezi jeho knížecí milostí vévodou Bernardem Výmarským a císařskými od 18. / 28. února do 21. února roku 1638.

Vlastní výkres střetnutí, které se událo u Rheinfeldu mezi jeho knížecí milostí vévodou Bernardem Výmarským a císařskými od 18. / 28. února do 21. února roku 1638.

Rheinfelden, Dne 18.02.1638 (do 21.02.1638)

Obraz je podélně rozdělen do dvou částí. Nahoře je vyobrazen široký tok Rýna, na jehož druhém břehu leží Reinfelden. Opodál probíhá bitva, v níž byli císařští taktickým uměním a lstí Bernarda Výmarského definitivně poraženi 21. března 1638. Na široké rozvinuté stuze nahoře vpravo je umístěn německý vysvětlující text a legenda 1–11 a a–n. Na druhém obrazu dole je znázorněno první střetnutí dne 18. února, v němž zvítězili císařští.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eygentlicher Abrisz der Treffen so vorgangen bey Rheinfeld zwischen Ihr Fürstl. Gnaden Herzog Bernhard von Weymar und den Keyserischen geschehen 18. /28. bis 21. February Anno 1638.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 253/292

Vévoda sasko-výmarský táhl se svým vojskem k Rýnu, když vleklá a obtížná jednání s francouzským kancléřem Richelieuem nevedla k úspěšnému konci. Dne 16. ledna 1638 oblehl město Reinfelden, 28. ledna začala dělostřelecká palba na město a 19. února měl být zahájen bezprostřední, konečný útok na město. Znenadání se však před městem objevili císařští generálové Jan z Werthu a Savelli se svými jednotkami, rozpoutal se urputný boj s švédsko-francouzskými dobyvateli města, který po několika zvratech nakonec vyhráli císařští. Bernard Výmarský byl donucen upustit od obléhání a chvatně ustoupit k Lauffenburgu; císařští triumfálně vtáhli do města. Nikdo nepomýšlel na obnovení boje, když se zcela překvapivě dne 3. března opět objevil Bernard Výmarský se svým vojskem a napadl neprodleně císařské, kteří byli dosud opojeni svým vítězstvím. Švédské jezdectvo pod Tupadlem vniklo do ustupující císařské armády a zajalo generály Savelliho, Wehrta, Enkeforta a Speereutera. Tím bylo vítězství vévody výmarského dovršeno. Francouzským jednotkám ve vítězné armádě velel princ Rohan.


257-Bitva u Rheinfeldenu

Bitva u Rheinfeldenu

Rheinfelden, Dne 18.02.1638 (do 21.02.1638)

Na této mědirytině chybí obvyklý vysvětlující nápis, podle zobrazené události i podle topografické a věcné legendy jde však bezpochyby o bitvu u Rheinfeldenu 18. až 12. února 1638. Výškový obraz je příčně rozdělen tokem Rýna. Blízko řeky zuří bitva, v popředí jsou tři trubači a skupina Chorvatů. Nahoře je na široké rozvinuté stuze mapa horního Porýní a po obou stranách legendy A–O a a–i.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název:

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 254/455

Vévoda sasko-výmarský táhl se svým vojskem k Rýnu, když vleklá a obtížná jednání s francouzským kancléřem Richelieuem nevedla k úspěšnému konci. Dne 16. ledna 1638 oblehl město Reinfelden, 28. ledna začala dělostřelecká palba na město a 19. února měl být zahájen bezprostřední, konečný útok na město. Znenadání se však před městem objevili císařští generálové Jan z Werthu a Savelli se svými jednotkami, rozpoutal se urputný boj s švédsko-francouzskými dobyvateli města, který po několika zvratech nakonec vyhráli císařští. Bernard Výmarský byl donucen upustit od obléhání a chvatně ustoupit k Lauffenburgu; císařští triumfálně vtáhli do města. Nikdo nepomýšlel na obnovení boje, když se zcela překvapivě dne 3. března opět objevil Bernard Výmarský se svým vojskem a napadl neprodleně císařské, kteří byli dosud opojeni svým vítězstvím. Švédské jezdectvo pod Tupadlem vniklo do ustupující císařské armády a zajalo generály Savelliho, Wehrta, Enkeforta a Speereutera. Tím bylo vítězství vévody výmarského dovršeno. Francouzským jednotkám ve vítězné armádě velel princ Rohan.


556-Město a pevnost Meppen byla císařskými dobyta nenadálým úderem, což se událo dne 1. / 11. května roku 1638.

Město a pevnost Meppen byla císařskými dobyta nenadálým úderem, což se událo dne 1. / 11. května roku 1638.

Meppen, Dne 11.05.1638

Uprostřed rytiny je opevněné město Meppen, z něhož je zakreslen jen velký kostel. Do středu města pochodují vojenské formace ve čtyřstupech. Na dvou místech pálí dělostřelecká baterie. U města je soutok řek Emže a Hase, kterými se brodí vojáci; jednotliví jezdci i pěší vojáci útočí na město. V krajině jsou zakresleny velké košaté stromy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Statt und Vestung Meppen von den Keyserischen durch einen Anschlag erobert, welches geschehen den 1. / 11. Mey Anno 1638.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 255/39 D

Po bitvě u Rheinfeldenu v březnu 1638, v níž byli císařští vévodou výmarským poraženi a byli zajati generálové Savelli, Werth, Enkefort a Speereuter, došlo i na vedlejších válečných dějištích k bojovým akcím a menším šarvátkám mezi vojsky obou táborů. Císařští podnikli dne 11. května 1638 nečekaný útok na město Meppen nad Emží v Hanoversku, kterým město dobyli.


259-Obléhání města Vercelli, které bylo zahájeno 27. května 1638 panem markrabětem de Leganes, generálem v Itálii a gubernátorem v Miláně jeho královského veličenstva ve Španělsku.

Obléhání města Vercelli, které bylo zahájeno 27. května 1638 panem markrabětem de Leganes, generálem v Itálii a gubernátorem v Miláně jeho královského veličenstva ve Španělsku.

Vercelli, Dne 27.05.1638

Obraz města Milán s okolím je proveden v podobě mapy. Krajina je poseta jednotlivými stromy a příčně protékají řeky Sesia a Seruio. Vpravo dole je městečko Pelarol. Město je obklopeno vojenskými stavbami i tábořišti vojsk. V pravém horním rohu je ozdobná kartuše s výše uvedeným německým textem, pod tím je orientační buzola.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belägerung der Statt Vercelli von Herrn Margra. de Leganes Königl. May. zu Hispa. General in Italia und Gubernatoren in Mayland angefangen den 27. May 1638.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 256/290

Karel V. dosadil do Milána r. 1515 rod Sforzů, když však r. 1535 zemřel Maxmilián Sforza bezdětný, nastoupil tam Filip II., a jím nastala krutá vláda španělských místodržitelů. Španělský markrabí de Leganes obléhal r. 1638 pevnost Vercelli, ležící západně od Milána, směrem na Turín. Pevnost Vercelli byla obsazena Francouzi, kteří již po řadu let bojovali se Španěly.


263-Původní vyobrazení hlavního průsmyku a výtečné pevnosti Brysachu, která byla jeho knížecí milostí, vévodou Bernardem Saským obklíčena hradbami a útočnými opevněními, od 6. srpna do 2. prosince 1638 sevřena a konečně donucena k předání.

Původní vyobrazení hlavního průsmyku a výtečné pevnosti Brysachu, která byla jeho knížecí milostí, vévodou Bernardem Saským obklíčena hradbami a útočnými opevněními, od 6. srpna do 2. prosince 1638 sevřena a konečně donucena k předání.

Breisach, Dne 06.08.1638 (do 07.12.1638)

Na mapě je rozvětvený tok Rýna u Brysachu. Město i pevnost jsou kresleny na levém břehu řeky. V okolní krajině jsou různé tvrze, šance, tábory vojsk apod. Vpravo i vlevo nahoře jsou pole s topografickou a věcnou legendou: A–Z a 1–16. Ve zvláštním poli je profil opevnění a výše orientační buzola. Německý vysvětlující text, doslova citovaný výše, je uveden nad obrazem. Podle Drugulina kreslil pohled Th. Kluge, poručík dělostřelectva.

Signace: M. Merian exc.
Autor: Merian Mateus, mědirytec a nakladatel ve Frankfurtu nad Mohanem

Originální název: Eigentliche Abbildung des Hauptpasses und der fürtrefflichen Vestung Brysach, wie dieselbe von Ihr. fürstl. Gnaden Hertzogen Bernhartem zu Sachsen mit Schantzen und Retranchements gefasst, auch wie von dem 6. Augusti bisz auf den 2. Decembris Anno 1638 mainteniert und zu entlicher übergab bezwungen worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 259/279

Porážkou císařských u Wittenweyeru 30. července 1638, a z toho vyplynuvší převahou švédsko-francouzské armády, byla ohrožena důležitá císařská pevnost Brysach, ležící na horním toku Rýna u strategicky důležitého průsmyku nedaleko švýcarských hranic. Po celý rok 1638 tu byly vedeny boje mezi švédsko-francouzskou armádou pod vévodou výmarským a francouzským generálem Longuevillem a císařskými vojsky, v jejichž čele stál Götz a Karel Lotrinský. Velitelem brysachské pevnosti byl císařský generál Reinach. Götz vynaložil všechno úsilí, aby odvrátil osud švédského dobytí od Brysachu, operoval obratně v obtížném horském terénu a volal na pomoc Karla Lotrinského, který se svou armádou stál v Alsasku. Bernard Výmarský však konečně 7. srpna sevřel město do pevného obklíčení a všechny pokusy císařských vyprostit obhájce pevnosti z obležení ztroskotaly. Posádka i obyvatelé města brzy trpěli krutým hladem, který je nakonec dohnal tak daleko, že jedli krysy – ba dokonce koňské i lidské mrtvoly. Velitel pevnosti generál Reinach třikrát odmítl švédskou nabídku předání města. Teprve 7. prosince byl odpor obhájců, kteří již umírali hlady, zlomen; došlo ke kapitulaci, jejíž podmínky byly diktovány Bernardem Sasko-Výmarským velmi čestně a shovívavě a vycházely z jeho uznání neobyčejného hrdinství obhájců pevnosti.


261-Vyobrazení prudkého střetnutí, jež se událo mezi císařským generálem hrabětem Götzem, vévodou de Savelli a vévodou Bernardem Sasko-Výmarským u Wittenweyeru. R. 1638.

Vyobrazení prudkého střetnutí, jež se událo mezi císařským generálem hrabětem Götzem, vévodou de Savelli a vévodou Bernardem Sasko-Výmarským u Wittenweyeru. R. 1638.

Wittenweier, Dne 09.08.1638

U horního okraje rytiny je Rýn, pod nímž vpravo leží vesnička Wittenweyer. Středem obrazu směrem dolů vede znatelná cesta, která níže přechází v hráz. V popředí je hustý les, švédské vozatajstvo a několik pěších vojáků. Uprostřed rytiny je vyobrazena bitva – císařští jsou již na ústupu. Dole je topografická i věcná legenda: A–S a 1–15.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Delineation des hartten Treffens so zwischen den Key. Gen. Graff Götzen duc de Savelli und Herzog Bernhard von Saxen Weinmar bey Wittenweyer vorgangen. A. 1638.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 258/197

V posledních letech své vojevůdcovské kariéry bojoval vévoda Bernard Sasko-Výmarský se svými spojenci – Francouzi – proti císařsko-bavorským vojskům hlavně v Porýní, kam měli Francouzi nejblíže. Téměř všechny jeho bojové akce byly tehdy vítězné. Dne 30. července 1638 v poledne vyrazil Bernard Výmarský se svou armádou z lesa (na rytině zobrazeno dole) a viděl před sebou císařské vojsko, postavené mezi Wittenweyerem a Kappelou, v týlu s řekou Rýnem. Vévoda výmarský, velící centru švédsko-francouzské armády, ihned postřehl takticky nevýhodné postavení císařských, a dal pokyn k útoku. V čele pravého křídla Švédů stál generál Tupadel, levému křídlu velel hrabě z Nasavy. Rozpoutala se bitva a pravé křídlo císařských pod Savellim bylo brzy otřeseno útoky Tupadlova jezdectva. Götz však svou jízdou situaci opět narovnal. Když se stále nedostavovalo rozhodnutí bitvy, použil Bernard Výmarský lsti. Vyslal početnou skupinu trubačů a bubeníků do nedalekého lesa po levém boku císařských s tím, aby hlučně troubili a vířili bubny, aby tím vyvolali domněnku, že císařští jsou zaskočeni. Lest se neminula účinkem; císařští počali ustupovat a současně plenili vlastní vozy se zásobami. Bitva skončila drtivou porážkou císařské armády, která ztratila 11 děl, 2 hmoždíře, 82 bojových praporů, korouhví a standart, 3 000 vozů s různým intendančním materiálem, 1 300 zajatců a 1 500 padlých. Vítězové zanechali na bojišti jen 600 mužů, generál Tupadel však padl do císařského zajetí.


260-Geometrický nákres obléhání Fuentarabie a jak toto město bylo dne 6. a 7. září roku 1638 šťastně Španěly vyproštěno.

Geometrický nákres obléhání Fuentarabie a jak toto město bylo dne 6. a 7. září roku 1638 šťastně Španěly vyproštěno.

Dne 07.09.1638

Na rytině je zobrazen poloostrov vbíhající do Biskajského zálivu, na němž je pevnost Feuntarabia. Za městem je vidět střetnutí španělských a francouzských vojsk. V popředí na moři je francouzská flotila. Na hladině jsou kresleny 2 mořské panny s křídly, držící štít s nápisem: „Fuentarabia“. V pravém rohu je čtvercové pole s geografickou situací města a pevnosti, ležící mezi Biaritz a San Sebastianem na úpatí Pyrenejí. Vlevo nahoře je detail fortifikační stavby.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Geometrische Delineation der Belägerung Fuentarabiae wieselbige Statt am 6. und 7. Septembris von den Spanischen glücklich entsetzt worden. Anno 1638.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 257/165

Válka mezi Španělskem a Francií, která se táhla již od r. 1630, kdy se bojovalo o nástupnictví v italské Mantově, dospěla roku 1638 ke krizi pro stranu francouzskou. V Nizozemí úspěšně odporoval kardinál infant Ferdinand najíždějícím Holanďanům i třem armádám francouzským, ba povedlo se mu nakonec je vypudit ze své země. Ještě hůře dopadlo tažení, které vedl sám Richelieu se značnými silami proti španělským hranicím. Francouzům se nepodařilo ani dobýt malou, slabě opevněnou tvrz Fuentarabii, ležící přímo na hranicích obou zemí. Narychlo shromážděné španělské milice rozprášily svým útokem francouzské jednotky a zahnaly je do žalostného ústupu. Toto střetnutí se událo 7. září 1638.


262-Původní nákres obléhání opevněného průsmyku Brysachu i s ústupem, který se udál dne 9. 19. prosince roku 1638.

Původní nákres obléhání opevněného průsmyku Brysachu i s ústupem, který se udál dne 9. 19. prosince roku 1638.

Breisach, Dne 07.12.1638

Tisk zobrazuje obléhání Brysachu, dole protéká Rýn, překlenutý dvěma mosty. V krajině je mnoho jednotlivých stromů. V levém popředí jsou tři trubači. Na zvláštním poli vlevo nahoře je vyobrazen průřez opevnění. Pod obrazem je uvedena legenda: A – N i shora citovaný německý nápis. Následuje obsáhlý text, rozdělený do čtrnácti článků, obsahující kapitulační podmínky předání města generálem Reinachem vévodovi Bernardu Sasko-Výmarskému.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentlicher Abrisz der Belägerung des vesten Pas Braisachs und sampt dem Auszug, welcher ist geschehen den 9. 19. Decembris 1638 Jahrs.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 260/333

Porážkou císařských u Wittenweyeru 30. července 1638, a z toho vyplynuvší převahou švédsko-francouzské armády, byla ohrožena důležitá císařská pevnost Brysach, ležící na horním toku Rýna u strategicky důležitého průsmyku nedaleko švýcarských hranic. Po celý rok 1638 tu byly vedeny boje mezi švédsko-francouzskou armádou pod vévodou výmarským a francouzským generálem Longuevillem a císařskými vojsky, v jejichž čele stál Götz a Karel Lotrinský. Velitelem brysachské pevnosti byl císařský generál Reinach. Götz vynaložil všechno úsilí, aby odvrátil osud švédského dobytí od Brysachu, operoval obratně v obtížném horském terénu a volal na pomoc Karla Lotrinského, který se svou armádou stál v Alsasku. Bernard Výmarský však konečně 7. srpna sevřel město do pevného obklíčení a všechny pokusy císařských vyprostit obhájce pevnosti z obležení ztroskotaly. Posádka i obyvatelé města brzy trpěli krutým hladem, který je nakonec dohnal tak daleko, že jedli krysy – ba dokonce koňské i lidské mrtvoly. Velitel pevnosti generál Reinach třikrát odmítl švédskou nabídku předání města. Teprve 7. prosince byl odpor obhájců, kteří již umírali hlady, zlomen; došlo ke kapitulaci, jejíž podmínky byly diktovány Bernardem Sasko-Výmarským velmi čestně a shovívavě a vycházely z jeho uznání neobyčejného hrdinství obhájců pevnosti.


264-Skutečný půdorys obléhání opevněného průsmyku Brysachu. Roku 1638.

Skutečný půdorys obléhání opevněného průsmyku Brysachu. Roku 1638.

Breisach, Dne 07.12.1638

Jde o plán území kolem města Brysachu. Krajinou protéká Rýn, na němž je několik ostrovů. Samotné město i s pevností je kresleno velmi půvabně a s velkou pečlivostí. V okolí jsou vojenské formace a útočné stavby. Vpravo nahoře je velký les s postavením vojsk generála Götze. Vpravo dole je obdélné pole s legendou: A–T.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrer Grundrisz der Belägerung des vesten Passes Brysach. Anno 1638.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 267/395

Porážkou císařských u Wittenweyeru 30. července 1638, a z toho vyplynuvší převahou švédsko-francouzské armády, byla ohrožena důležitá císařská pevnost Brysach, ležící na horním toku Rýna u strategicky důležitého průsmyku nedaleko švýcarských hranic. Po celý rok 1638 tu byly vedeny boje mezi švédsko-francouzskou armádou pod vévodou výmarským a francouzským generálem Longuevillem a císařskými vojsky, v jejichž čele stál Götz a Karel Lotrinský. Velitelem brysachské pevnosti byl císařský generál Reinach. Götz vynaložil všechno úsilí, aby odvrátil osud švédského dobytí od Brysachu, operoval obratně v obtížném horském terénu a volal na pomoc Karla Lotrinského, který se svou armádou stál v Alsasku. Bernard Výmarský však konečně 7. srpna sevřel město do pevného obklíčení a všechny pokusy císařských vyprostit obhájce pevnosti z obležení ztroskotaly. Posádka i obyvatelé města brzy trpěli krutým hladem, který je nakonec dohnal tak daleko, že jedli krysy – ba dokonce koňské i lidské mrtvoly. Velitel pevnosti generál Reinach třikrát odmítl švédskou nabídku předání města. Teprve 7. prosince byl odpor obhájců, kteří již umírali hlady, zlomen; došlo ke kapitulaci, jejíž podmínky byly diktovány Bernardem Sasko-Výmarským velmi čestně a shovívavě a vycházely z jeho uznání neobyčejného hrdinství obhájců pevnosti.


271-Nové vyobrazení biskupství a vévodství würzburgského i s přilehlými kraji.

Nové vyobrazení biskupství a vévodství würzburgského i s přilehlými kraji.

Würzburg, Dne 01.01.1639 (do 31.12.1639)

Na rytině je zakreslena mapa území povodí řeky Mohanu. Jde především o kraje, položené severně a jižně od toku Mohanu. V levém horním rohu jsou vyobrazeni: „Pipinus rex Galliae, fundator ecclesiae Herbip,“ „Carolus Magnus imp. Pipini regis Galliorum filius“ a „Gosbertus dux“ (?.). Na pravé straně listu nahoře je několik znaků měst, na předním místě je vyobrazen erb tehdejšího biskupa bambersko-würzburského a erb vévody východního Francka – Františka. Opodál jsou dvě figury, představující sv. Kiliána a sv. Burkharda; jde bezpochyby o krajské patrony. Vpravo dole jsou v ozdobné kartuši uvedeny signatury rytců (jak je uvedeno na předchozím listu).

Signace: Durch Hans Georgen und Georg Conrad die Jungen zu Rottenburg ob der Tauber 1639.
Autor: Jungen Georg Conrad, mědirytec v Rotenburgu n/T.

Originální název: Nova Delineatio Episcopat. Ducatus Herbip. cum locis adiacentibus.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 273/214

Po vítězství u Breitenfeldu roku 1631 okupovali Švédové celé území povodí Mohanu a biskupové v Bambergu i Würzburgu byli Gustavem Adolfem vypuzeni. Švédský král vytvořil z území obou biskupství zvláštní vévodství, nazvané francké a r. 1633 je udělil kancléř Oxenstierna v léno Bernardu Sasko-Výmarskému za jeho zásluhy o vítězství švédských zbraní. Vratké válečné štěstí však tento stav brzy zvrátilo; Švédové byli u Nördlingenu císařskými vojsky poraženi a uvedená území obsadili opět katolíci, kteří ihned restaurovali obě biskupství.


266-Postavení armády u Diedenhouenu v roce 1639

Postavení armády u Diedenhouenu v roce 1639

Thionville, Dne 01.01.1639

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název:


269-Město Mousson, které bylo obléháno císařskými pod generálem-polním maršálkem Piccilominim v červnu 1639.

Město Mousson, které bylo obléháno císařskými pod generálem-polním maršálkem Piccilominim v červnu 1639.

Mousson, Dne 01.06.1639 (do 30.06.1639)

Uprostřed obrazu je město Mousson jen schematicky rýsováno, opodál protéká řeka Mása. Po obou stranách města jsou rozestaveny vojenské formace. Vpravo nahoře je ve čtvercovém poli uveden citovaný německý text, níže je další pole s legendou: A–R.

Signace: Carlo Cappi ing. delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů

Originální název: Die Statt Mousson wie solche von den Kay. under general-Veltmarschallen Piccolomini belagert worden im Junio 1639.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 271/373

Generál Piccolomini velel císařsko-španělské armádě, která operovala na francouzských hranicích. Oblehl i město Mousson, které leží v Alsasku, nedaleko Metzu. Brzy po této události byl Piccolomini urychleně odvolán do dědičných zemí rakouských, kde švédská armáda pod Banerem nebezpečně doléhala na císařská vojska a pustošila především země koruny české.


267-Původní nákres královské pevnosti Diedenhofen i s krvavým střetnutím, jež se událo před ní, v němž jeho excelence pan generál Piccolomini skvěle zvítězil dne 4. června 1639.

Původní nákres královské pevnosti Diedenhofen i s krvavým střetnutím, jež se událo před ní, v němž jeho excelence pan generál Piccolomini skvěle zvítězil dne 4. června 1639.

Thionville, Dne 04.06.1639

V levé třetině obrazu je tok řeky Mosely. U břehu řeky zuří bitva, v pozadí je lesnatá, kopcovitá krajina. V pravém horním rohu je schematický výkres pevnosti; vlevo je legenda: 1–13. Pod obrazovou částí tisku je obsáhlý německý text ve třech sloupcích, který podrobně líčí průběh zobrazeného střetnutí.

Signace: Nachgedruckt zu Augspurg in Verlegung Marx Antony Hannas
Autor: Hannas Marx Anthon, rytec a nakladatel v Augsburgu

Originální název: Eigentlicher Abrisz der königlichen Festung Diedenhofen sammt dem blutigen Treffen darvor in welchem ihr. Excelenz Herr General Piccolomini eine herrliche viktori erhalten, den 4. Juni 1639.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 269/420

V posledních letech čtvrtého desetiletí 17. věku utrpěli Francouzi ve své dlouhé válce se Španělskem několik porážek. Dne 4. června 1639 došlo mezi oběma nepřáteli ke krvavému střetnutí poblíž města Diedenhofen (Tionville), které leží přibližně 30 km jižně od Lucemburku. Francouzi tu obléhali město a pevnost, když přitáhl generál kníže Piccolomini s armádou, osvobodil tísněné město a porazil Francouze, jímž velel generál de Fauquiéres, na hlavu. Celá francouzská pěchota byla buď pobita, raněna nebo padla do zajetí. V této době sloužil generál Piccolomini říši španělské.


268-Obléhání pevnosti Diedenhofen, která byla osvobozena císařskou armádou pod velením jeho excel. generála Piccolominiho a Francouzi byli z prostoru před městem vypuzeni, v červnu 1639.

Obléhání pevnosti Diedenhofen, která byla osvobozena císařskou armádou pod velením jeho excel. generála Piccolominiho a Francouzi byli z prostoru před městem vypuzeni, v červnu 1639.

Thionville, Dne 04.06.1639

Tok Mosely je zakreslen rovnoběžně se spodním okrajem rytiny. Na řece leží město Diedenhofen, které je jen schematicky naznačeno. Ve velkém okruhu kolem města je široký pás útočných hradeb, obsazený Francouzi. V prostoru mezi hradbami a pevností se právě rozpoutává bitva s císařsko-španělskou armádou Piccolominiho. Shora citovaný text je uveden ve čtvercovém poli vlevo. Autor tisku, fortifikační inženýr Carlo Cappi, kladl hlavní důraz na přesné zakreslení různých fortifikačních staveb.

Signace: Carlo Cappi ing. Delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů

Originální název: Belagerung der Vöstung Diedenhofen und wie solche von der Kays. Armée unter dem Commando Ihr. Excel. General Piccolomini entsetzt und die Franzosen darvor weg geschlagen worden, im Juni 1639.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 270/4221

V posledních letech čtvrtého desetiletí 17. věku utrpěli Francouzi ve své dlouhé válce se Španělskem několik porážek. Dne 4. června 1639 došlo mezi oběma nepřáteli ke krvavému střetnutí poblíž města Diedenhofen (Tionville), které leží přibližně 30 km jižně od Lucemburku. Francouzi tu obléhali město a pevnost, když přitáhl generál kníže Piccolomini s armádou, osvobodil tísněné město a porazil Francouze, jímž velel generál de Fauquiéres, na hlavu. Celá francouzská pěchota byla buď pobita, raněna nebo padla do zajetí. V této době sloužil generál Piccolomini říši španělské.


270-Pravdivý obraz mohutné námořní bitvy, která se udála mezi španělskou a holandskou flotilou v Duynách dne 21. října 1639 a v níž Holanďané pod velením admirála Martina Harperstrompa dobyli vítězství.

Pravdivý obraz mohutné námořní bitvy, která se udála mezi španělskou a holandskou flotilou v Duynách dne 21. října 1639 a v níž Holanďané pod velením admirála Martina Harperstrompa dobyli vítězství.

Duyne, Dne 21.10.1639

Jde o široký obraz velké námořní bitvy. Na obzoru v dalekém pozadí je vidět pobřeží Anglie. Hladina moře se přímo hemží různými bitevními loděmi; v pravém popředí je loď v plamenech, která je obklopena záchrannými čluny. Německý vysvětlující text je uveden nad obrazem, dole je legenda: A–S.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Abbildung der mächtigen Seeschlacht so sich zwischen den Hispanischen und Holländischen Schiffsarmata in den Duynen den 21. Octobris 1639 zugetragen, darinnen die Höllander under dem Admiral Martin Harperstromp die victori erhalten.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 272/400

Válka mezi Španělskem a Nizozemím se vlekla po mnoho roků a byla přerušena dvanáctiletým příměřím, jež trvalo od 9. dubna 1609 do roku 1621. Pak vzplanuly nové boje, které přinesly mnohá významná vítězství Holanďanům, zejména když převzal politické i vojenské vedení státu Bedřich Jindřich Oranžský. I ve vyobrazené námořní bitvě v Duynách, na vodách Calaiské úžiny, k níž došlo 21. října 1639, byla španělská flotila poražena.


287-Obléhání města a citadely v Turínu roku 1640.

Obléhání města a citadely v Turínu roku 1640.

Turín, Dne 01.01.1640 (do 31.12.1640)

Na tisku je podrobný plán území okolí Turína, protéká tudy Pád, přes který vedou dva mosty. V popředí je kopcovitý kraj s hradem Moncaglieri. Kolem města se táhne široký pás španělských útočných zákopů; porůznu v okolí jsou seřazeny vojenské útvary. Na rozvinuté stuze je stručný vysvětlující německý nápis.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belagerung der Statt und Citadell Turino im Jahrw 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 289/401

V dlouholeté válce mezi Francií a Španělskem nabyli konečně kolem roku 1640 vrchu Francouzi nad středověkou španělskou velmocí. Ve španělském Nizozemsku zvítězila Francie, na Pyrenejském poloostrově vlály francouzské prapory a i v severní Itálii se situace vyvíjela v neprospěch Španělů. Tito se sice ještě snažili dobýt Turín a jeho citadelu, ovšem bezvýsledně, takže i italské pevné body Španělů se staly velmi vratkými.


272-Půdorys města Kolína, které bylo císařskou armádou násilím dobyto v měsíci únoru 1640.

Půdorys města Kolína, které bylo císařskou armádou násilím dobyto v měsíci únoru 1640.

Kolín, Dne 01.02.1640 (do 28.02.1640)

Na tisku je půdorys Kolína i s předměstími, střed města je jen zhruba naznačen. Dole je Labe, přes které vede most, spojující město se Zálabím, kde stojí čtyřhranná středověká věž, tzv. Prachárna. Císařská armáda se blíží k městu. Výše citovaný text je napsán na rozvinuté stuze nad obrazem; je tu i legenda: A–L.

Signace: Carlo Cappi ingenieur delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů

Originální název: Grundrisz der Statt Kolin, und wie solche von der Kays. Armada mit Gewalt erobert worden im Monat Februario 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 274/368

Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.


274-Zámek Chlumec v Čechách, který byl císařskými Švédům násilím odebrán v únoru 1640.

Zámek Chlumec v Čechách, který byl císařskými Švédům násilím odebrán v únoru 1640.

Chlumec, Dne 01.02.1640 (do 28.02.1640)

Uprostřed rytiny je zobrazen chlumecký zámek, který je silně opevněn. (Jedná se o starý zámek, nikoli o dnešní „Karlovu korunu“.) Opodál stojí kostelík a na druhé straně zámku je rozlehlý rybník (patrně tzv. Žehuňský rybník). Výše uvedený nápis je nad obrazem.

Signace: Carlo Cappi ingen. deel.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů

Originální název: Das Schloss Chlumnitz in Böhmen, welches die Kays. den Schweden mit Gewalt abgenohmen im Februario 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 276/467

Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.


273-Pravdivý půdorys města Hradce Králové v Čechách i s švédskými opevněními, jež byla armádou jeho řím. cís. veličenstva násilím dobyta, dne 20. února 1640.

Pravdivý půdorys města Hradce Králové v Čechách i s švédskými opevněními, jež byla armádou jeho řím. cís. veličenstva násilím dobyta, dne 20. února 1640.

Hradec Králové, Dne 20.02.1640

Na rytině je zakreslena situace pevnosti s rozsáhlým systémem vodních toků. V okolí je několik vesnic v plamenech. Nahoře je orientační buzola. Na zvláštních čtvercových polích je zobrazeno: 2 detaily opevňovacích staveb, detaily brány sv. Antonína a sv. Petra. Uprostřed je výše citovaný text.

Signace: Carlo Cappi ingenieur delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů

Originální název: Wahrer Grundrisz der Statt Königgrätz in Böhmen sampt den Schwed. Fortificationen und wie solche von der röm. kays. May. Armada mit Gewalt eingenohmen worden, den 20. Februari 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 275/381

Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.


275-Zámek Brandýs v Čechách i s opevněními švédského pole, které generál Baner opustil před císařskými v březnu 1640.

Zámek Brandýs v Čechách i s opevněními švédského pole, které generál Baner opustil před císařskými v březnu 1640.

Brandýs, Dne 01.03.1640 (do 31.03.1640)

Brandýský zámek stojí poblíž Labe, přes něž vede most. Kolem zámku je zobrazena udržovaná slohová zahrada. V popředí jsou zříceniny Staré Boleslavi, opevňovací stavby a tok Jizery. V malém čtverci u levého kraje listu je narýsován průřez fortifikační stavbou, níže je legenda: A–E. Nápis, doslova uvedený na předchozí stránce, je umístěn na rozvinuté pásce nad obrazem.

Signace: Carlo Cappi ingenieur delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů

Originální název: Das Schloss Brandeysz in Böhmen und verschantzungen des schwedischen Velds welches general Baner vor den Kayserischen verlassen im Martio 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 277/348

Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.


277-Půdorys města Litoměřic, které bylo Švédy vypleněno a opuštěno v březnu roku 1640.

Půdorys města Litoměřic, které bylo Švédy vypleněno a opuštěno v březnu roku 1640.

Litoměřice, Dne 01.03.1640 (do 31.03.1640)

Mědirytina je rozdělena na dva díly: nahoře je schematicky rýsovaný plán města Litoměřic s opevňovacími stavbami; dole je tok Labe. Na druhé části obrazu jsou 4 detaily různých částí města a technické průřezy fortifikačních staveb.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Grundrisz der Statt Leutmaritz, welche von den Schwedischen geplündert und verlassen, im Martio des 1640 Jahrs.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 278/351

Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.


278-Litoměřice

Litoměřice

Litoměřice, Dne 01.03.1640 (do 31.03.1640)

Jde o malý, schematicky kreslený plánek města Litoměřic s bližším okolím. Vpravo protéká řeka Labe. Na levé straně je obsáhlý text, který německy popisuje město po způsobu kroniky.

Signace: G. Bodenehr excudit.
Autor: Bodenehr G., mědirytec a kartograf

Originální název: Leutmeritz

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 279/412

Po svém vítězství nad Sasy, jímž velel generál Marazini, dne 20. května 1639, vydal se švédský generál Baner se svou armádou na pochod do Čech, čemuž Matyáš Gallas se svým decimovaným vojskem již nemohl zabránit. Švédové pustošili české kraje nemilosrdně, drancovali krutě mezi obyvatelstvem, pálili vesnice i celá města. Nehorázné řádění Švédů v Čechách, které se stalo příslovečným, trvalo do počátku roku 1640, kdy císařští postavili a vyzbrojili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr císaře Ferdinanda III. a generál kníže Piccolomini. Švédové drželi celé střední a severozápadní Čechy, Prahu si však Baner nepodrobil. Nová císařská armáda donutila švédské vojsko k chvatnému ústupu z Čech. V rámci těchto bojových akcí byla císařskými osvobozena města: Kolín, Hradec Králové (20. února), Chlumec nad Cidlinou (únor), Brandýs nad Labem (březen) a Litoměřice (březen). Švédové ustupovali do západního Saska a byli pronásledováni císařskou armádou. K vylíčeným událostem došlo r. 1640.


279-Přihodivší se střetnutí mezi oněmi z Bredau a Švédy u Plavna v dubnu roku 1640. Bitva u Plavna.

Přihodivší se střetnutí mezi oněmi z Bredau a Švédy u Plavna v dubnu roku 1640. Bitva u Plavna.

Plauen, Dne 01.04.1640 (do 30.04.1640)

Na tisku je zobrazeno panorama krajiny v okolí Plavna v západním Sasku; protéká tudy říčka Elster. Plavno je zakresleno na pravé straně obrazu, střed města je jen schematicky naznačen. V terénu kolem města jsou zachycena různá stadia střetnutí, která se tu udála mezi Švédy a císařským jezdectvem, jemuž velel von Bredau. Německý vysvětlující text je uveden nad obrazem, legenda: A–H je umístěna na ozdobném, obdélníkovém poli.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Geschehenes Treffen zwischen dem von Bredau und den Schwedischen bey Plawen, im April Anno 1640. Dimicatio Plavenam.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 280/371

V první polovině roku 1640 byli Švédové, jimž velel generál Baner, nuceni pod tlakem císařské armády arcivévody Leopolda Viléma, chvatně odtáhnout z Čech. Švédská armáda byla pronásledována císařskými a táhla přes západní Sasko do Hessenska, kde se jí postavila do cesty vojska generála Piccolominiho. Při tažení Saskem došlo k několika menším střetnutím mezi Švédy a císařskými, z nichž k jednomu došlo v dubnu nedaleko Plavna.


280-Vyobrazení obou mocných polních ležení armád říms. cís. veličenstva na jedné a spojených korun a stavů na straně druhé, i s polohou téže krajiny u Saalfeldu a kam až musela jedna armáda ustoupit druhé. V květnu 1640.

Vyobrazení obou mocných polních ležení armád říms. cís. veličenstva na jedné a spojených korun a stavů na straně druhé, i s polohou téže krajiny u Saalfeldu a kam až musela jedna armáda ustoupit druhé. V květnu 1640.

Saalfeld, Dne 01.05.1640 (do 31.05.1640)

Na obraze je znázorněno postavení dvou mocných armád nedaleko Saalfeldu, který leží na pravé straně listu nad řekou Sálou, protékající příčně po celé délce obrazu. Dole je pravidelné postavení švédsko-francouzských vojsk, nahoře v opevnění je postavena armáda císařská. Krajina je velmi pečlivě a podrobně prokreslena, je tu mnoho drobných scén, např. hořící vesnice, vojenské hlídky apod. Vpravo nahoře je ozdobná kartuše, v níž je uveden německý text, citovaný na předchozím listu. Dole vlevo i vpravo je legenda: A–E a F–K.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abbildung der zwey mächtigen Veldtläger der Röm. Kays. May. an einem und der conföderierten Cronen und Ständen Arméen anders teils sampt der Gelegenheit selbiger Gegend bey Saalfeldt und wie weit eine der anderen weichen müssen. Im Mayo 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 281/456

Roku 1639 stál Baner se svou armádou v Čechách a nehorázně tu pustošil a plenil. Císařští však postavili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr Ferdinanda III., a polní maršálek kníže Piccolomini. Švédové byli z Čech vypuzeni a – pronásledováni císařskými – ustupovali západním Saskem do Duryňska. Císařští velitelé doufali, že se nyní podaří přesilou porazit Švédy. Ti se však v Duryňsku spojili s vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými, a Baner se – takto posílen – pokoušel vyprovokovat bitvu a využít současné převahy. Piccolomini však zaujal velmi výhodné pevné postavení u Saalfeldu, na které Švédové bez vlastní citelné újmy nemohli zaútočit. Obě mohutná nepřátelská vojska nyní ležela po nějakou dobu nečinně proti sobě. Nedostatek potravin sužoval obě armády, Baner však ustoupil první. Zamýšlený pochod do Francka mu znemožnil bavorský generál Mercy se svým vojskem. Odtáhl tedy do Hesenska a Piccolomini se usadil u Fritzlaru.


281-Pravdivý půdorys opevněného města Arasu, které bylo obléháno a dobyto Ludvíkem XIII., králem ve Francii a Navaře. Roku 1640.

Pravdivý půdorys opevněného města Arasu, které bylo obléháno a dobyto Ludvíkem XIII., králem ve Francii a Navaře. Roku 1640.

Arras, Dne 12.06.1640

Jde o tisk, provedený v podobě mapy, v jejímž středu je město a pevnost Aras, ležící nad Scarpou. Střed města je jen schematicky naznačen, mocné fortifikační stavby kolem města jsou však prokresleny do podrobností. V širokém okruhu kolem města jsou útočné stavby a zákopy Francouzů. Pozoruhodné je ohromné množství různých vojenských oddílů, porůznu rozestavených v bližším i vzdálenějším okolí města. Vpravo nahoře je čtyřhranná ozdobná viněta, na níž je vysvětlující text. Mapa je jemně a přesně ryta a prozrazuje ruku zkušeného a umělecky vyspělého rytce.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahrer Grundrisz der vesten Statt Arras und wie solche durch Ludwig XIII. König in Frankreich und Nauarra belägert und erobert worden. Anno 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 282/306

Aras, nyní v departmentu Pas de Calais, byl hlavním městem Artois a Burgundska. Na samotném konci 15. století skončilo pro Arras nelehké století, kdy se vláda nad tímto městěm často střídala. Nadále město náleželo vládnoucímu domu rakouskému jako součást Španělského Nizozemí. O město se často bojovalo, ale až francouzský král Ludvík XIII. město oblehl a dobyl 12. června 1640. Francie nad městem definitivně získala kontrolu mírem z roku 1659.


558-Město Höxter, dobyté císařskými roku 1640.

Město Höxter, dobyté císařskými roku 1640.

Höxter, Dne 01.07.1640 (do 31.12.1640)

Napříč obrazem je zakreslena Vesera, nad níž uprostřed leží město Höxter; střed města je jen schematicky naznačen. V širokém oblouku pod městem jsou rozestaveny vojenské oddíly, na pahorcích nad řekou je další vojsko, které dělostřeleckou palbou ostřeluje prostor města. Obraz je velmi jemně proveden. V krajině je roztroušeno mnoho jednotlivých košatých stromů. Nad obrazem je uveden stručný vysvětlující nápis.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Die Statt Höxter von den Kayserlichen eingenommen Anno 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 287/479

V prvních měsících roku 1640 vypravila se mohutná císařská armáda pod velením arcivévody Leopolda Viléma a maršálka Piccolominiho do Čech, aby donutila k ústupu Banerovu armádu, která v Čechách plenila a drancovala. Švédové odtáhli na severozápad a byli stíháni císařskými. Tažení vedlo do západního Saska, Duryňska a Hesenska, kde byl Baner posílen vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými. Obě armády se pak krátkou dobu usadily u Saalfeldu, k rozhodující bitvě tu však nedošlo. Piccolomini se obratně vyhnul nepřátelské přesile. Nedostatek potravin přinutil nejprve armádu, podřízenou velení Banerově, složenou z jednotek švédských, francouzských, hesenských a brunšvických, a později i císařské vojsko k dalším strategickým pohybům. Baner chtěl vniknouti do Francka, bavorský generál Mercy se mu však postavil do cesty. Protestanské síly tedy táhly do prostoru mezi Wildungenem a Ziegenheinem v Hesensku, zatímco císařští pod Piccolominim se usadili u Fritzlaru nad Ederou. Tyto pozice držely obě armády nečinně do podzimu 1640, a pak se ohlédly po zimních leženích. Císařští chtěli přezimovat na území brunšvickém, Baner jim však tento záměr znemožnil svým tažením k Veseře u Höxteru; byli tedy nuceni se utábořit na zimu ve spřátelených zemích, což ovšem bylo považováno za strategický neúspěch. Vyobrazená epizoda u Fritzlaru se udála kolem 20. srpna 1640. Zbývá doplnit, že brzy po švédském dobytí Höxteru nad Veserou odtáhl Baner se značnými vojenskými silami do Bavorska, aby tu rušil zasedání říšského sněmu v Řezně. V Höxteru proto zůstala jen slabá švédská posádka, na kterou císařští zaútočili a bez větších obtíží město dobyli. Dobytí Höxteru císařskými, jež se událo v druhé polovině roku 1640, je vyobrazeno na této mědirytině.


286-Město Höxter (bylo) císařskými dobyto roku 1640.

Město Höxter (bylo) císařskými dobyto roku 1640.

Höxter, Dne 01.07.1640 (do 31.12.1640)

Tisk zobrazuje území kolem toku Vesery, uprostřed je pevnost Höxter obehnaná hradbami. Střed města je nedokreslen. V okolí Höxteru jsou porůznu rozmístěny vojenské jednotky, pozadí tvoří kopcovitá, lesnatá krajinová scenerie.

Signace: Carlo Cappi Ingen. delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů

Originální název: Die Statt Höxter von den Kayserischen eingenohmen Anno 1640. Expugnatio Höxterae.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 288/50 D

V prvních měsících roku 1640 vypravila se mohutná císařská armáda pod velením arcivévody Leopolda Viléma a maršálka Piccolominiho do Čech, aby donutila k ústupu Banerovu armádu, která v Čechách plenila a drancovala. Švédové odtáhli na severozápad a byli stíháni císařskými. Tažení vedlo do západního Saska, Duryňska a Hesenska, kde byl Baner posílen vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými. Obě armády se pak krátkou dobu usadily u Saalfeldu, k rozhodující bitvě tu však nedošlo. Piccolomini se obratně vyhnul nepřátelské přesile. Nedostatek potravin přinutil nejprve armádu, podřízenou velení Banerově, složenou z jednotek švédských, francouzských, hesenských a brunšvických, a později i císařské vojsko k dalším strategickým pohybům. Baner chtěl vniknouti do Francka, bavorský generál Mercy se mu však postavil do cesty. Protestanské síly tedy táhly do prostoru mezi Wildungenem a Ziegenheinem v Hesensku, zatímco císařští pod Piccolominim se usadili u Fritzlaru nad Ederou. Tyto pozice držely obě armády nečinně do podzimu 1640, a pak se ohlédly po zimních leženích. Císařští chtěli přezimovat na území brunšvickém, Baner jim však tento záměr znemožnil svým tažením k Veseře u Höxteru; byli tedy nuceni se utábořit na zimu ve spřátelených zemích, což ovšem bylo považováno za strategický neúspěch. Vyobrazená epizoda u Fritzlaru se udála kolem 20. srpna 1640. Zbývá doplnit, že brzy po švédském dobytí Höxteru nad Veserou odtáhl Baner se značnými vojenskými silami do Bavorska, aby tu rušil zasedání říšského sněmu v Řezně. V Höxteru proto zůstala jen slabá švédská posádka, na kterou císařští zaútočili a bez větších obtíží město dobyli. Dobytí Höxteru císařskými, jež se událo v druhé polovině roku 1640, je vyobrazeno na této mědirytině.


282-Nárys města Neustadtu ve Francku i s opevněními, v nichž císařské a bavorské armády byly utábořeny, dne 6. července 1640.

Nárys města Neustadtu ve Francku i s opevněními, v nichž císařské a bavorské armády byly utábořeny, dne 6. července 1640.

Neustadt, Dne 06.07.1640

Jedná se o podrobnou mapu oblasti povodí řeky Sály s městem Neustadt, které je jen schematicky naznačeno. V okolí jsou různé opevňovací stavby a postavení vojenských útvarů. Vysvětlující německý text je uveden nahoře, níže je legenda A–I ve vavřínovém věnci. Na samostatném čtvercovém poli vpravo dole je obraz zříceniny Salzburgu, ležící proti Neustadtu, poblíž lázní Neuhaus. Městečko Neustadt leží přibližně 80 km severozápadně od Bambergu.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Statt Neustadt in Franken sampt der Verschantzungen, worinnen die kayserl. und bayrisch. Arméen quartiert haben, den 6. Juli 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 283/385

Roku 1639 stál Baner se svou armádou v Čechách a nehorázně tu pustošil a plenil. Císařští však postavili novou armádu, které velel arcivévoda Leopold Vilém, bratr Ferdinanda III., a polní maršálek kníže Piccolomini. Švédové byli z Čech vypuzeni a – pronásledováni císařskými – ustupovali západním Saskem do Duryňska. Císařští velitelé doufali, že se nyní podaří přesilou porazit Švédy. Ti se však v Duryňsku spojili s vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými, a Baner se – takto posílen – pokoušel vyprovokovat bitvu a využít současné převahy. Piccolomini však zaujal velmi výhodné pevné postavení u Saalfeldu, na které Švédové bez vlastní citelné újmy nemohli zaútočit. Obě mohutná nepřátelská vojska nyní ležela po nějakou dobu nečinně proti sobě. Nedostatek potravin sužoval obě armády, Baner však ustoupil první. Zamýšlený pochod do Francka mu znemožnil bavorský generál Mercy se svým vojskem. Odtáhl tedy do Hesenska a Piccolomini se usadil u Fritzlaru. Zbývá dodat, že císařská armáda Piccolominiho v období mezi opuštěním pevného postavení u Saalfeldtu a utábořením u Fritzlaru se přechodně usadila u městečka Neustadtu ve Francku společně s bavorskými jednotkami pod Mercym. Tato událost, k níž došlo 6. července 1640, je námětem popisované mědirytiny.


283-Původní vyobrazení císařského a bavorského polního ležení u Fritzlaru a jak proti nim přitáhla spojená armáda v srpnu 1640.

Původní vyobrazení císařského a bavorského polního ležení u Fritzlaru a jak proti nim přitáhla spojená armáda v srpnu 1640.

Fritzlar, Dne 20.08.1640

Jde o velmi jemně rytý plán města Fritzlar s rozlehlým okolím. Město samotné není – jako obvykle – dokresleno, nýbrž jen schematicky naznačeno. Rytci totiž věnovali obvykle vojenským námětům obrazů hlavní pozornost, a viděli v tom účel jsvé práce, vedlejší náměty, např. krajinové scenérie, architektury urbální apod. proto záměrně opomíjeli. – Napříč rytinou je zakreslen tok říčky Eder, nad níž leží Fritzlar. Vlevo nahoře je pole s legendou A–V a vedle orientační buzola. Na druhé straně jsou 2 dlouhé řady nastoupených vojenských formací. Německý vysvětlující text je uveden nad obrazem.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Delineation des Kays. und Bayr. Veldläger bey Fritzlar und wie die confoederierte Armada gegen sie anzogen Augusto 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 284/377

V prvních měsících roku 1640 vypravila se mohutná císařská armáda pod velením arcivévody Leopolda Viléma a maršálka Piccolominiho do Čech, aby donutila k ústupu Banerovu armádu, která v Čechách plenila a drancovala. Švédové odtáhli na severozápad a byli stíháni císařskými. Tažení vedlo do západního Saska, Duryňska a Hesenska, kde byl Baner posílen vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými. Obě armády se pak krátkou dobu usadily u Saalfeldu, k rozhodující bitvě tu však nedošlo. Piccolomini se obratně vyhnul nepřátelské přesile. Nedostatek potravin přinutil nejprve armádu, podřízenou velení Banerově, složenou z jednotek švédských, francouzských, hesenských a brunšvických, a později i císařské vojsko k dalším strategickým pohybům. Baner chtěl vniknouti do Francka, bavorský generál Mercy se mu však postavil do cesty. Protestanské síly tedy táhly do prostoru mezi Wildungenem a Ziegenheinem v Hesensku, zatímco císařští pod Piccolominim se usadili u Fritzlaru nad Ederou. Tyto pozice držely obě armády nečinně do podzimu 1640, a pak se ohlédly po zimních leženích. Císařští chtěli přezimovat na území brunšvickém, Baner jim však tento záměr znemožnil svým tažením k Veseře u Höxteru; byli tedy nuceni se utábořit na zimu ve spřátelených zemích, což ovšem bylo považováno za strategický neúspěch. Vyobrazená epizoda u Fritzlaru se udála kolem 20. srpna 1640.


284-Původní vyobrazení slavnostního zasedání říšského sněmu, konaného dne 15. září r. 1640 v Řezně, při jehož zahájení bylo předneseno a projednáno 8 návrhů.

Původní vyobrazení slavnostního zasedání říšského sněmu, konaného dne 15. září r. 1640 v Řezně, při jehož zahájení bylo předneseno a projednáno 8 návrhů.

Řezno, Dne 15.09.1640

Obraz představuje zasedání říšského sněmu ve velké síni s kazetovým stropem. Na trůně sedí Ferdinand III. obklopen četnými dvorními hodnostáři. Jednotlivé osoby jsou označeny čísly, legenda pod obrazem však žel chybí. Výše doslova uvedený německý text je umístěn nad obrazovou částí tisku.

Signace: neuvedena
Autor: Dümler Jeremias, nakladatel v Norimberku

Originální název: Eigentlicher Abrisz der Reichstagsolenität so den 15. September 1640 Jahrs in Regenspurg bey Eröffnung 8 propositionen angestellt und gehalten worden.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 285/442

Na podzim roku 1640 svolal císař Ferdinand III. říšský sněm do Řezna, který se měl zabývat ukončením války a nastolením míru. Sněmu předsedal císař sám, který, ač velmi povolný, se svými mírovými návrhy neuspěl. Vyslanci kurfiřtů i přítomná německá knížata komplikovali situaci natolik, že nedošlo ke kladnému výsledku. Jednání sněmu bylo dokonce rušeno bojovými akcemi Banerova švédského vojska, které se nenadále objevilo v blízkosti Řezna a chystalo se město oblehnout. Císař však byl informován, že Švédové nemají technické vybavení sloužící k obléhání a dobývání měst, proto pokračoval v jednání a nedovolil účastníkům sjezdu uprchnout. Brzy byl také Baner císařským vojskem donucen upustit od svých útočných záměrů a ustoupit na sever.


285-Původní nákres střetnutí u Ziegenheinu mezi plukovníkem a ředitelem Reinoldem z Rosy a baronem z Bredova, dne 15. listopadu roku 1640.

Původní nákres střetnutí u Ziegenheinu mezi plukovníkem a ředitelem Reinoldem z Rosy a baronem z Bredova, dne 15. listopadu roku 1640.

Ziegenhain, Dne 15.11.1640

Na tisku je zobrazena menší bojová šarvátka. Za lesem jsou nastoupeny vojenské tvary, vpravo je naznačeno město Ziegenhein. V pozadí prchá několik jezdců; v levém popředí je nakreslen trubač a tři dragouni. V okolí hoří několik vesnic, jejichž jména jsou uvedena. Pod obrazem je vysvětlující německý text.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Eigentliche Delineation des Treffens bey Ziegenhein zwischen denen Obristen und Direktor Reinold von Rosa und dem Baron von Bredau den 15. Novembirs Anno 1640.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 286/434

V prvních měsících roku 1640 vypravila se mohutná císařská armáda pod velením arcivévody Leopolda Viléma a maršálka Piccolominiho do Čech, aby donutila k ústupu Banerovu armádu, která v Čechách plenila a drancovala. Švédové odtáhli na severozápad a byli stíháni císařskými. Tažení vedlo do západního Saska, Duryňska a Hesenska, kde byl Baner posílen vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými. Obě armády se pak krátkou dobu usadily u Saalfeldu, k rozhodující bitvě tu však nedošlo. Piccolomini se obratně vyhnul nepřátelské přesile. Nedostatek potravin přinutil nejprve armádu, podřízenou velení Banerově, složenou z jednotek švédských, francouzských, hesenských a brunšvických, a později i císařské vojsko k dalším strategickým pohybům. Baner chtěl vniknouti do Francka, bavorský generál Mercy se mu však postavil do cesty. Protestanské síly tedy táhly do prostoru mezi Wildungenem a Ziegenheinem v Hesensku, zatímco císařští pod Piccolominim se usadili u Fritzlaru nad Ederou. Tyto pozice držely obě armády nečinně do podzimu 1640, a pak se ohlédly po zimních leženích. Císařští chtěli přezimovat na území brunšvickém, Baner jim však tento záměr znemožnil svým tažením k Veseře u Höxteru; byli tedy nuceni se utábořit na zimu ve spřátelených zemích, což ovšem bylo považováno za strategický neúspěch. Vyobrazená epizoda u Fritzlaru se udála kolem 20. srpna 1640. Zbývá dodat, že poblíž Banerova ležení u Ziegenheinu došlo 15. listopadu 1640 k malému střetnutí nepřátelských jezdeckých oddílů, které je námětem popisované mědirytiny.


557-Přesný nákres střetnutí, které se událo dne 15. listopadu 1640 mezi panem plukovníkem Reinholdem z Rosenu a císařským generálem polním maršálkem poručíkem baronem z Bredy u Ziegenheinu.

Přesný nákres střetnutí, které se událo dne 15. listopadu 1640 mezi panem plukovníkem Reinholdem z Rosenu a císařským generálem polním maršálkem poručíkem baronem z Bredy u Ziegenheinu.

Ziegenhain, Dne 15.11.1640

Na tisku je zobrazena menší bojová šarvátka. Za lesem jsou nastoupeny vojenské tvary, vpravo je naznačeno město Ziegenhein. V pozadí prchá několik jezdců; v levém popředí je nakreslen trubač a tři dragouni. V okolí hoří několik vesnic, jejichž jména jsou uvedena. Pod obrazem je vysvětlující německý text.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Gründlicher Abrisz deren den 15. Novemb. 1640 zwischen Herrn Obr. Reinhold von Rosen mit dem Keys. General-Feld-Marschallen Leutnant Baron de Breda bay Ziegenhain gehabten Recontre.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 286a/ 483 D

V prvních měsících roku 1640 vypravila se mohutná císařská armáda pod velením arcivévody Leopolda Viléma a maršálka Piccolominiho do Čech, aby donutila k ústupu Banerovu armádu, která v Čechách plenila a drancovala. Švédové odtáhli na severozápad a byli stíháni císařskými. Tažení vedlo do západního Saska, Duryňska a Hesenska, kde byl Baner posílen vojsky hesenskými, francouzskými a brunšvickými. Obě armády se pak krátkou dobu usadily u Saalfeldu, k rozhodující bitvě tu však nedošlo. Piccolomini se obratně vyhnul nepřátelské přesile. Nedostatek potravin přinutil nejprve armádu, podřízenou velení Banerově, složenou z jednotek švédských, francouzských, hesenských a brunšvických, a později i císařské vojsko k dalším strategickým pohybům. Baner chtěl vniknouti do Francka, bavorský generál Mercy se mu však postavil do cesty. Protestanské síly tedy táhly do prostoru mezi Wildungenem a Ziegenheinem v Hesensku, zatímco císařští pod Piccolominim se usadili u Fritzlaru nad Ederou. Tyto pozice držely obě armády nečinně do podzimu 1640, a pak se ohlédly po zimních leženích. Císařští chtěli přezimovat na území brunšvickém, Baner jim však tento záměr znemožnil svým tažením k Veseře u Höxteru; byli tedy nuceni se utábořit na zimu ve spřátelených zemích, což ovšem bylo považováno za strategický neúspěch. Vyobrazená epizoda u Fritzlaru se udála kolem 20. srpna 1640. Zbývá dodat, že poblíž Banerova ležení u Ziegenheinu došlo 15. listopadu 1640 k malému střetnutí nepřátelských jezdeckých oddílů, které je námětem popisované mědirytiny.


300-Obléhání opevněného zámku a průsmyku gennepského.

Obléhání opevněného zámku a průsmyku gennepského.

Gennep, Dne 01.01.1641 (do 31.12.1641)

Na přesné a podrobné mapě je zakreslena pevnost Gennep, ležící na Mosele na území dnešní Belgie. Opevněné město je obehnáno fortifikačními stavbami dobyvatelů – Nizozemců. Vpravo dole je znázorněn ztroskotaný pokus Španělů vyprostit město z nizozemského obklíčení. Nahoře vpravo je čtyřhranná ozdobná kartuše, na níž je výše citovaný nápis. Vlevo dole je na podobném poli věcná legenda: A–C.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belägerung des vesten Schlosses und Passes Gennep.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 303/408

Rytina zobrazuje jednu z posledních epizod dlouholetého válečného konfliktu mezi Nizozemím a španělským královstvím, z něhož nakonec vyšlo Španělsko poraženo. Bylo to způsobeno především okolností, že někdejší španělská středověká velmoc prvého řádu postupně pozbývala na významu i moci, ale i tím, že v čele Nizozemců stála osobnost neobyčejně schopná po stránce státnické i v otázkách vojenství – Bedřich Jindřich Oranžský. Tento státník a geniální vojevůdce připravil Španělům mnohou porážku na souši i na moři. Roku 1641 oblehl Španěly obsazenou pevnost Gennep, porazil španělské jednotky, které se snažily vysvobodit obležené město, a nakonec dobyl město i pevnost. Toto střetnutí je námětem popisované mědirytiny.


301-Pravdivé vyobrazení pevného města Arien, které bylo obléháno a dobyto Ludvíkem XIII., králem francouzským a navarrským roku 1641.

Pravdivé vyobrazení pevného města Arien, které bylo obléháno a dobyto Ludvíkem XIII., králem francouzským a navarrským roku 1641.

Aire sur la Lys, Dne 01.01.1641 (do 31.12.1641)

Jde o velmi přesně a podrobně rytý obraz města i celého okolního kraje, podobající se spíše mapě. V dalekém okruhu kolem města jsou útočné formace obléhajících francouzských vojsk. Vpravo dole je obdélné pole, na němž je uveden vysvětlující německý text. V horním pravém rohu je mapa severní Francie s městem Arien (francouzsky Aire), ležící přibližně 50 km jihovýchodně od Calais.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Wahre Abbildung der vesten Statt Arien belagert und erobert durch Ludwig XIII. König zu Frankreich und Navarra im Jahr 1641.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 304/267

Roku 1641 byla s různou intenzitou stále ještě vedena válka mezi Španělskem a Francií. Roku 1635 vypověděla Francie oficiálně válku římsko-německé říši, proti níž bojovala dosud jen nepřímo, tím, že všemožně podporovala Švédy. Nyní vysílal francouzský král do boje proti císaři svá nejlepší vojska i velitele. Francouzské jednotky bojovaly na německém území převážně po boku Švédů pod společným velením. Proti španělským Habsburkům vedli Francouzi válku již dlouhou řadu let. K vyobrazené bojové události mezi oběma nepřáteli došlo roku 1641, když Francouzi v čele se svým králem oblehli a dobyli město Aire, které svou polohou nedaleko španělského Nizozemí bylo pro Francii strategicky významné.


302-Obléhání města Aire po dobytí Francouzi, jež provedli Španělé roku 1641.

Obléhání města Aire po dobytí Francouzi, jež provedli Španělé roku 1641.

Aire sur la Lys, Dne 01.01.1641 (do 31.12.1641)

Obraz je kreslen spíše v podobě mapy, v jejímž středu je město Aire s opevněními. V širokém oblouku kolem města jsou obvyklé útočné fortifikace dobyvatelů – nyní Španělů. V městě jsou nakresleny jen hlavní budovy, zbytek staveb je jen schematicky naznačen. Vlevo nahoře je orientační buzola. Níže je přesný seznam velikostí jednotlivých tábořišť pluků i s označením jmen pluků.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Belägerung der Statt Arien von den Spanischen nach eroberung der Franzosen vorgenohmen. Anno 1641.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 305/277

Roku 1641 byla s různou intenzitou stále ještě vedena válka mezi Španělskem a Francií. Roku 1635 vypověděla Francie oficiálně válku římsko-německé říši, proti níž bojovala dosud jen nepřímo, tím, že všemožně podporovala Švédy. Nyní vysílal francouzský král do boje proti císaři svá nejlepší vojska i velitele. Francouzské jednotky bojovaly na německém území převážně po boku Švédů pod společným velením. Proti španělským Habsburkům vedli Francouzi válku již dlouhou řadu let. K vyobrazené bojové události mezi oběma nepřáteli došlo roku 1641, když Francouzi v čele se svým králem oblehli a dobyli město Aire, které svou polohou nedaleko španělského Nizozemí bylo pro Francii strategicky významné. Zbývá dodat, že po dobytí Aire Ludvíkem XIII. podnikli Španělé pokus získat tento strategický bod zpět. K této španělské akci se připojila i armáda císařská, jíž velel generál Lamboy, která předtím operovala v prostoru středního Porýní a Holandska. Toto španělsko-císařské obléhání města Aire je vyobrazeno na popisované rytině.


303-Vyobrazení (o tomto), jaké 4 hlavní události se odehrály v době, kdy král Jan IV. byl v Portugalsku povolán ke korunovaci, roku 1641.

Vyobrazení (o tomto), jaké 4 hlavní události se odehrály v době, kdy král Jan IV. byl v Portugalsku povolán ke korunovaci, roku 1641.

Lisabon, Dne 01.01.1641 (do 31.12.1641)

Celá obrazová plocha je rozdělena na 4 oddělená pole: uprostřed nahoře je poprsní portrét Jana IV. portugalského. 1. Zavraždění vládce z domu kastilského, který byl předchůdcem Jana IV. 2. Heroldové roznášejí zprávu o novém králi Janu IV. 3. Králova přísaha. 4. Korunovace. Shora citovaný, německý vysvětlující text je uveden nad 4 obrazy.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Vorbildung was zur Zeit Königs Johannes des IV. in Portugall beruffung Grönung für 4 Hauptactus gegeben 1641.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 306/402

Již po dobu několika roků (od 1637) se stále stupňovala nespokojenost Portugalců s vládou španělských Kastiliánců. Národnostní hnutí Portugalců (lze-li současný smysl tohoto pojmu aplikovat na poměry 17. věku) vydatně a záměrně podporoval francouzský kancléř Richelieu, který tím ovšem sledoval především oslabení Španělů. Konečně byl poslední vládce Portugalců z domu kastilského, předchůdce Jana IV. z Bragancie, odstraněn vraždou. Španělé byli tehdy již natolik bezmocní, že proti změně v jejich neprospěch na portugalském trůnu nic nepodnikli. Anglie, Nizozemí i jiné státy uznaly nového portugalského krále, který soukromě vlastnil přibližně tři čtvrtiny celého výsostného území Portugalska.


289-Postavení u přísečnických průsmyků. Nákres postavení u Přísečnic, kam ustoupil pan generál Baner, jehož pronásledovala armáda císařská a bavorská pod velením pana polního maršálka Piccolominiho a bavorského generála svobodného pána Mercy v březnu 1641.

Postavení u přísečnických průsmyků. Nákres postavení u Přísečnic, kam ustoupil pan generál Baner, jehož pronásledovala armáda císařská a bavorská pod velením pana polního maršálka Piccolominiho a bavorského generála svobodného pána Mercy v březnu 1641.

Přísečnice, Dne 01.03.1641 (do 31.03.1641)

Rytina znázorňuje postavení císařsko-bavorských a švédských vojsk u městyse Přísečnice. Protéká tudy nepojmenovaný potok, na jehož břehu stojí přísečnický zámek (Preisnitz). V levém popředí jsou dva trubači na koních, vpravo je stafáž stromů. V pozadí je „Böhmer-Wald“ s postavením Švédů. Je zajímavé, že Přísečnice u Vejprt neleží na úpatí Šumavy, nýbrž pod Krušnými horami. Na druhé straně však autor rytiny, fortifikační inženýr Carlo Cappi, podle zkušeností s jinými jeho grafikami vylučuje topografické nepřesnosti. Vysvětlující latinsko-německý text je nad obrazovou částí tisku; vlevo ve čtvercovém poli je legenda: A–V.

Signace: Carlo Cappi ingenieur delineavit.
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů

Originální název: Dispositio ad fauces Presnizianas. Abrisz des Posto zur Bressnitz, dahin sich H. General Banner retriert hat, deme die Kay. und Bayrische Armata unter dem Befelch H. Veldmarschalckens Piccolomini und Bayr. General Freiherrn Mercy nach gefolget im Martio 1641.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 291/96

V zimě roku 1640/41, kdy zasedala říšská rada za předsednictví císařova v Řezně, pokusil se generál Baner s vojskem toto shromáždění přepadnout. Jeho smělý záměr se však neuskutečnil, poněvadž císařská armáda pod Piccolominim přinutila Švédy k ústupu do Horní Falce a dále přes Cheb do Čech. Tento uhýbavý strategický pohyb se však Banerovi podařil jen za cenu ztráty několika pluků, podřízených plukovníku Schlangeovi, který císařsko-bavorskou armádu zdržel u Neuburgu na česko-bavorských hranicích. Tato švédská jednotka byla Piccolominim u Neuburgu sevřena a dne 21. března 1641 kapitulovala. Zbývá dodat, že po úniku Banerově na české území se švédská armáda utábořila ke krátkému odpočinku poblíž Přísečnic a odtud unikla jen za cenu velkých obětí (kapitulace Schlangeho vojska u Neuburgu) a ve stálém nebezpečí, že bude pronásledovateli dostižena a jejich přesilou rozdrcena.


288-Zobrazení města Neuburgu nad Lesem, jak bylo řím. cís. a bavorskou armádou obklíčeno a ostřelováno a jak byl donucen plukovník Schlange i s uvnitř se nacházejícími švédskými pluky se vzdát, dne 21. března 1641.

Zobrazení města Neuburgu nad Lesem, jak bylo řím. cís. a bavorskou armádou obklíčeno a ostřelováno a jak byl donucen plukovník Schlange i s uvnitř se nacházejícími švédskými pluky se vzdát, dne 21. března 1641.

Dne 21.03.1641

Uprostřed obrazu je město Neuburg nad Lesem, neobyčejně pečlivě a umělecky krásně vyryto. Kolem města je několik malých říček, mezi nimi Schwarzach. V popředí je velký, tmavý les. Kolem města jsou rozestaveny císařsko-bavorské oddíly. V pozadí je vysoké, lesem porostlé horstvo, pravděpodobně Šumava. Na obloze nad městem je nápis: „Expugnatio Neoburgi in confinis Bohemiae“. Dole je uvedena věcná i topografická legenda: 1–19 a A–C.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Delineatio der Statt Neuburg am Waldt und wie selbige durch die Röm. Kay. und Bayrische Armata umbringt beschossen und der Obriste Schlange sampt der darin gelegenen Schwedischen Regimentern sich ergeben müssen den 21. Martii 1641.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 290/260

V zimě roku 1640/41, kdy zasedala říšská rada za předsednictví císařova v Řezně, pokusil se generál Baner s vojskem toto shromáždění přepadnout. Jeho smělý záměr se však neuskutečnil, poněvadž císařská armáda pod Piccolominim přinutila Švédy k ústupu do Horní Falce a dále přes Cheb do Čech. Tento uhýbavý strategický pohyb se však Banerovi podařil jen za cenu ztráty několika pluků, podřízených plukovníku Schlangeovi, který císařsko-bavorskou armádu zdržel u Neuburgu na česko-bavorských hranicích. Tato švédská jednotka byla Piccolominim u Neuburgu sevřena a dne 21. března 1641 kapitulovala.


290-Nákres města Bernburgu i s švédskými a výmarskými (vojsky), jakož i s císařskými tábory, fortifikacemi a bateriemi dne 7. a 17. května roku 1641.

Nákres města Bernburgu i s švédskými a výmarskými (vojsky), jakož i s císařskými tábory, fortifikacemi a bateriemi dne 7. a 17. května roku 1641.

Bernburg, Dne 07.05.1641

Na schematickém nákresu je vyobrazeno město Bernburg nad Sálou, ležící přibližně 80 km severozápadně od Lipska v Sasku. Krajinová scenérie kolem města s četnými stromy a tokem Sály je podrobně a vkusně provedena. Nad Bernburgem je postavení císařských jednotek. Nad městem je nápis: Bernburgum cum situ. Nad obrazovou částí rytiny je německý vysvětlující text, který je doslova uveden výše.

Signace: neuvedena
Autor: neznámý

Originální název: Abrisz der Statt Bernburg sambt der schwedischen und weymarischen, wie auch der Kayserl. Läger fortificationen und Battereien. inn Anno 1641 den 7. 17. May.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 292/372

Po krátkodobém obsazení některých území v západních Čechách, včetně Chebu, v zimě roku 1640/41, byl Baner se svou armádou donucen císařsko-bavorskými vojsky pod Piccolominim a Mercym ustoupit dále na severozápad. Švédové táhli do Cvikova a tu se spojili se zbytky vojsk Bernarda Výmarského, jímž nyní velel francouzský generál Guebriant. Odtud pak spojená armáda postoupila k Halberstadtu, kde brzy poté generál Baner zemřel. Jeho místo zaujal prozatím Pfuhla později Torstensson. Během popsaného tažení Saskem, které pokračovalo různými strategickými pohyby i po Banerově smrti, došlo i k události, která je zobrazena na této mědirytině.


291-Původní nákres města Weissenfelsu a jak císařská armáda pod velením generála polního maršálka Piccolominiho dne 9. května 1641 překročila Sálu.

Původní nákres města Weissenfelsu a jak císařská armáda pod velením generála polního maršálka Piccolominiho dne 9. května 1641 překročila Sálu.

Weißenfels, Dne 09.05.1641

Na tisku je zakreslena řeka Sála, protékající krajinou, která je poseta stejně kreslenými stromy. Vpravo je postavení císařské armády mezi dvěma vesnicemi; v popředí je město Weissenfels, kreslené schematicky, bez stavebních detailů. Nahoře vpravo je v obdélném poli německý vysvětlující text. Na obloze nad krajinou je nápis: Weissenfelsia Occupatio. Vlevo dole je podrobně narýsovaný profil opevňovací stavby, tak, jak to vídáváme téměř na všech Cappiho rytinách.

Signace: Carlo Cappi ing. Delineavit
Autor: Cappl Carlo, fortifikační inženýr a kreslíř plánů

Originální název: Eigentlicher Abrisz der Statt Weissenfels und wie die Kay. Armata unter Comando des Gen. Feldmarschalls Piccolomini den 9. May 1641 über die Saale gezogen.

Katalogová čísla: Sbírka Český Šternberk, kód: 293/259

Po ztroskotaném smělém pokusu přepadnout říšský sněm, svolaný Ferdinandem III. na podzim 1640 do Řezna, podařilo se za velkých obětí švédskému generálu Banerovi s vojskem uniknout Piccolominimu přes Horní Falc do západních Čech. Po krátkém ležení v Přísečnicích pod Krušnými horami postoupili Švédové do Saska, zatímco císařští ji